Žabomyší spor o "sochu"
Maloměstské povídky klatovské – žabomyší spor o pomník
Začátek roku 2014 nastartoval v Klatovech předvolební kampaň. Říkáte si, proč tak brzy? Ale ono to je jednoduché. Je třeba probudit občana a připomenout mu, že na podzim budou komunální volby a bude potřeba jít „zase“ volit. Každý navrhovaný si myslí, že je ten „pravej“ a koumá jak začít a oslovit veřejnost. Nejlépe nekonfliktním tématem, které občana nebude nic stát a nic nepocítí…
V našem klatovském případě se jedná o hlavní fragment pomníku „Vzdor násilí“ od „nedávno“ zemřelého klatovského akademického sochaře Josefa Vajceho (1937 – 2011), který v 1. polovině 70. let minulého století vytvořil pro obec Hradišťko u Štěchovic, kde byl za 2. sv. války koncentrační tábor. Tento pomník v současné době městu podmínečně věnovala rodina Růženy Vankové (sestry sochaře) z Nemilkova.
Od léta minulého roku se této kauzy „ujali“ dva zastupitelé a jejich spor zastupitelstvo „vyřešilo“ tak, že v únoru 2014 přijalo sochu jako dar s ročním odkladem na konečné rozhodnutí. Mezitím se ve městě „rozhořela“ vášnivá diskuze mediálně podporovaná místními periodiky. Vůbec nejde o to, o čem socha v pomníku vypovídá, ale o to, že každý trvá na svém „vyvoleném“ místě, kde by měl pomník stát. Jde totiž o osobní spor dvou zastupitelů, který je momentálně v rovině politické. První z nich Václav Fiala je klatovský sochař, politik z řad nezávislých a také obchodník, který „musí svoje díla prodat“ a tudíž jako realista vnímá peníze na předním prvním místě. Druhý, Martin Kříž je bývalý asistent poslance, člen strany TOP 09, nyní radní, předseda představenstva Klatovské teplárny, předseda komise pro územní rozvoj, místopředseda MAS Pošumaví na přerozdělování státních dotací a dalších postů, který vše vnímá přes politickou kariéru. Bohužel v této rovině neexistuje jiný aspekt.
Jádro sporu je o lokalizaci umístění pomníku. Václav Fiala preferuje místo u klatovského soudu v Masarykově ulici a jeho oponent Martin Kříž upřednostňuje místo u hradeb nedaleko sokolovny v Tyršově ulici. To je také nedaleko od místa, kam si přeje umístit pomník i donátorská rodina. Myslím si, že by nebylo na škodu věci vyhlásit místní referendum a zeptat se obyčejných lidí, Klatováků, kde by se jim pomník líbil. Můj názor na věc je takový, že když už má město možnost zadarmo dostat pomník určený do veřejného prostoru, že by se k tomu měli vyjádřit i obyvatelé města. Nehledě na to, že umělecké dílo od sochaře, který se v Klatovech narodil, a své rodné město vždy ctil, by tady mělo být v Klatovech v každém případě umístěno.
Je však třeba ctít myšlenku pomníku a nejbližšího okolí. Učiním malé shrnutí dosavadních pomníků v Klatovech. Pomník Obětem války (1. i 2. světové) se nachází Pod Valy nedaleko „starých“ vojenských kasáren a na hřbitově. Geolog Jan Krejčí má pomník ve Vrchlického sadech nedaleko „starého“ gymnázia. Odvlečení a zavraždění židé mají pomník u „Nového bytu“ nedaleko synagogy a na židovském hřbitově. Političtí vězni mají pomník v Hostašových sadech nedaleko arciděkanského kostela. Premiér Antonín Švehla má pomník u dragounských kasáren. Hejtman a zakladatel městských sadů František Mercandin má pomník v Mercandinových sadech a zahynuvší letci mají svůj pomník na letišti. Mučení a popravení civilisté v době německé okupace mají svůj pomník v zahradě Singerovy vily (sídla Gestapa) a ve Spáleném lese. Tam se nachází pietní místo, kde bylo zastřeleno 73 nevinných mužů a žen.
Pomník „Vzdor násilí“, který byl vytvořen pro nevinné oběti koncentračního tábora by měl svoji vypovídající sílu právě v tomto areálu bývalé vojenské střelnice, který je státem vyhlášen a chráněn jako kulturní památka. Právě tento holý fragment by mohl zůstat ve své podstatě v takovém stavu jaký je. Bez úprav, tak jako lidé kteří stáli bez jakýkoliv hmotných věcí v tváří tvář přicházející smrti. Zastupitelé a představitelé města by měli zanechat vzájemného osočování a vyhlásit veřejnou anketu s třemi místy budoucího umístění. Za 1) dle V. Fialy, za 2) dle M. Kříže a za 3) jiné místo (např. Spálený les). Které místo lidé vyberou, tak to by mělo být závazné pro všechny zainteresované strany. Pokud ne, tak se budeme nadále „plácat“ v malicherných a ješitných sporech, pro koho to bude „výhodnější“ a budeme jako ti „Kocourkovští“… A budeme se divit a klepat na čelo…
