BOUBÍN – NEJVYŠŠÍ VRCHOL BOUBÍNSKÉ HORNATINY (1362 m n. m.) MEZI VIMPERKEM A VOLARY. JEDNÁ SE O ROZLOŽITÝ VRCHOL, KTERÝ JE VIDITELNÝ Z VELKÉ VZDÁLENOSTI. MNOZÍ LIDÉ SI HO ČASTO PLETOU S TVAROVĚ VÝRAZNĚJŠÍM, ALE MENŠÍM BOBÍKEM (1264 m n. m.) TEN SE NACHÁZÍ NEDALEKO VÝCHODNÍM SMĚREM A OKOLO NĚJ JE VYBUDOVÁNA ROZLEHLÁ OPLOCENÁ BOUBÍNSKÁ OBORA. SOUČÁSTÍ JE MALÝ MILEŠICKÝ PRALES ( OD r. 1948, cca 10 ha). MEZI VRCHEM PAŽENÍ A KAPLICKÝM POTOKEM JE ZDEJŠÍ PŮVODNÍ LESNÍ POROST CHRÁNĚN ZÁKONEM NÁRODNÍHO PARKU I. KATEGORIE. VŠICHNI HO ZNÁME JAKO BOUBÍNSKÝ PRALES, JEHOŽ OCHRANA ZAPOČALA JIŽ ROKU 1858. JEDNÁ SE O TŘETÍ NEJSTARŠÍ REZERVACI U NÁS S ROZLOHOU cca 47 HEKTARŮ A NAJDEME ZDE ZBYTKY PŮVODNÍHO HERCYNSKÉHO LESA S CHŮDOVÝMI KOŘENY, KTERÝ ZNALI JIŽ STAŘÍ ŘÍMANÉ. NEJVĚTŠÍ ZÁSLUHU MĚLI LESNICKÝ ODBORNÍK JOSEF JOHN (1802-1871) A MAJITEL PANSTVÍ KAREL II. SCHWARZENBERG. VĚTŠINOVÉ SLOŽENÍ JSOU SMRKY A JEDLE A SKUPINKY BUKŮ. NEJSTARŠÍ „KRÁL SMRKŮ“ BYL POVALEN SNĚHOVOU VICHŘICÍ V R. 1970. BYL VYSOKÝ 57 m A OBVOD MĚL cca 5 m. PRALES BYL HODNĚ PONIČEN KALAMITOU A NÁSLEDNOU TĚŽBOU KONCEM 70- TÝCH LET MINULÉHO STOLETÍ. CELKOVÁ ROZLOHA BOUBÍNSKÉHO LESA JE O HODNĚ VĚTŠÍ A ČINÍ cca 639 HEKTARŮ. BOUBÍNSKÉ JEZÍRKO BYLO VYBUDOVÁNO V ROCE 1833 JAKO PLAVEBNÍ NÁDRŽ PRO LENORSKOU SKLÁRNU. NA ZÁPADNÍM SVAHU JE PŘI MODRÉ TURISTICKÉ CESTĚ JOHNŮV KÁMEN A PŘES HŘEBEN LOVECKÁ CHATA TZV. „ZÁMEČEK“ S KAPLÍ SV. HUBERTA – TZV. „KNÍŽECÍ CESTA“. NA VRCHU NOVÁ DŘEVĚNÁ ROZHLEDNA Z R. 2005, KTERÁ JE VYSOKÁ 21 METRŮ A MÁ 109 SCHODŮ.
LENORA – PŘIBLIŽNĚ 8 km JIŽNĚ OD BOUBÍNA SE NACHÁZÍ TATO OBEC. PŮVODNĚ BYLA ZALOŽENA JAKO SKLÁŘSKÁ OSADA. ZDEJŠÍ SKLÁRNU ZALOŽIL ROKU 1834 JOHANN MAYER. JEHO MANŽELKA BYLA KATEŘINA ABELOVÁ. JMÉNO BYLO DÁNO PO MANŽELCE MAJITELE PANSTVÍ JANA ADOLFA II. ZE SCHWARZENBERGA – ELEONOŘE. BRATR PAVEL MAYER DOSTAL ZA ZNOVUOBJEVENÍ POSTUPU VÝROBY RUBÍNOVÉHO SKLA ZLATOU MEDAILI PŘÍMO OD CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA I. SKLO BYLO BOHATĚ ZDOBENO GLAZUROU A ZLATEM. TYPICKOU BARVOU BYLA LENORSKÁ ZELENÁ. PŮSOBIL TADY TAKÉ VÝZNAMNÝ MALÍŘ JAN QUAST. ZNAČKA „MAYER´S NEFFE“ (MAYERŮV SYNOVEC) BYLA POJMEM. TÍM SYNOVCEM BYL WILHELM KRALIK A DOSTAL FIRMU NA SVĚTOVÉ VÝSLUNÍ. V DRUHÉ POLOVINĚ 19. STOLETÍ SE ZAČALO S VÝROBOU BROUŠENÉHO A ŘEZANÉHO OLOVNATÉHO SKLA. TAKÉ MALOVANÉ A HUTNÍ SKLO BYLO NA VYSOKÉ ÚROVNI. VÝROBKY Z LENORY BYLY LUXUSNÍ A PATŘILY K TOMU NEJLEPŠÍMU CO SE NA PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ V EVROPĚ VYRÁBĚLO. AŽ 90 % VÝROBKŮ ŠLO NA EXPORT DO CELÉHO SVĚTA. SKLÁRNA BYLA ZRUŠENA V ROCE 1995 PŘI DIVOKÉ PRIVATIZACI. V OBCI TECHNICKÁ PAMÁTKA – FUNKČNÍ OBECNÍ PEC A KRYTÝ MOST PŘES VLTAVU TZV. RECHLE Z R. 1870.
NOVÉ ÚDOLÍ – NEUTHAL - PŮVODNÍ DŘEVAŘSKÁ OSADA Z R. 1795 PŘI SAMÉ HRANICI S BAVORSKEM. V ROCE 1910 ZAVEDENA ŽELEZNICE, KTERÁ VŠAK PO ÚNORU 1948 Z DŮVODU UZAVŘENÍ HRANICE „ŽELEZNOU OPONOU“ BYLA ZRUŠENA. ČÁST TRATĚ BYLA OBNOVENA V NAŠÍ DOBĚ PARTOU NADŠENCŮ (1994), KTEŘÍ ZDE OD R. 1997 PROVOZUJÍ DOBROVOLNÉ MUZEUM – POŠUMAVSKÁ JIŽNÍ DRÁHA. PŘEDSEDOU AKTIVNÍHO SPOLKU JE PAVEL KOSMATA. JEJICH NASAZENÍ A VÝSLEDKY JSOU ÚŽASNÉ.
TŘÍSTOLIČNÍK – DREISESSELBERG – DŘÍVE DREISESSELSTEIN. TYPICKÁ ŠUMAVSKÁ HORA (1333 m n. m.) S BÁJNOU HISTORIÍ. JEDNA Z LEGEND ŘÍKÁ, ŽE SE TADY SCHÁZELI PANOVNÍCI PŘILÉHAJÍCÍCH TŘÍ ZEMÍ – ČECH, BAVOR A RAKOUS. NEDALEKO TROJMEZNÁ (1364 m n. m.), KDE SE SKUTEČNĚ STÝKAJÍ HRANICE TŘÍ STÁTŮ A PLECHÝ (1378 m n. m.), KTERÝ JE NEJVYŠŠÍ HOROU ČESKÉ STRANY ŠUMAVY. PRIMÁT CELÉ ŠUMAVY DRŽÍ GROSSER ARBER - VELKÝ JAVOR (1457 m n. m.) NEDALEKO NĚMECKÉ ŽELEZNÉ RUDY.
DOPRAVA BYLA AUTOBUSEM A JEDNÍM AUTEM V NEDĚLI 15. ČERVENCE 2012 V POČTU 65 LIDÍ. DOPOLEDNE BYL PROGRAM NA BOUBÍNĚ ROZDĚLEN NA MÉNĚ A VÍCE NÁROČNOU TŮRU. DELŠÍ TRASA BYLA OD ZÁTONĚ PŘES VRCHOL BOUBÍNA DO KUBOVY HUTĚ O DÉLCE cca 12 km. KOLEM POLEDNE NA ROZHLEDNĚ NÁS ZASTIHL LIJÁK, MLHA A SILNÝ VÍTR. OBĚD BYL MEZI 13.00-14.00 HOD. V HOTELU ARNIKA V KUBOVĚ HUTI. MĚLI JSME POLÉVKU A KUŘECÍ SMĚS S RÝŽÍ ZA 100 KČ NA OSOBU. JÍDLO BYLO VELMI CHUTNÉ A OBSLUHA VELMI VZORNÁ. DĚKUJEME A DOPORUČUJEME. PROHLÍDKA SKLÁŘSKÉHO MUZEA V LENOŘE BYLA TAKTÉŽ PŘÍJEMNÁ. VSTUPNÉ BYLO 20 KČ. POTÉ JSME PŘEJEJI STÁTNÍ HRANICI A O 16 HOD. JSME CHTĚLI UDĚLAT PROCHÁZKU DO NOVÉHO ÚDOLÍ. JELIKOŽ NÁS ZASTIHLA PRUDKÁ A VELKÁ BOUŘKA, TAK JSME SE VRÁTILI. VŠECHNO VYNAHRADIL POHLED Z TŘÍSTOLIČNÍKU. SVÍTILO SLUNÍČKO A BYLO TAM KRÁSNĚ.
