Přátelé české historie

Klatovy – založení města

Bývalé královské město v jihozápadních Čechách na půli cesty mezi Prahou, českou metropolí a Řeznem (Regensburgem), politickým centrem bavorského Podunají a nejsevernější, trvale obydlenou výspou, Římského impéria (Ratisbona). Však právě proto tady byla 13. ledna roku 845 pokřtěna skupina 14 českých velmožů („knížat“). Tento akt mohl být základním kamenem budoucího míru mezi Východoněmeckou římskou říší a Velkou Moravou. Bohužel král Ludvík II. Němec, který českou družinu přijal, později vše vojensky zmařil. To však neznamená, že by tento ojedinělý akt byl ve své podstatě bezvýznamný. V této družině byl jistě i vůdce tuhošťského hradiště nedaleko Domažlic, pod jehož vliv slovanské osídlení na západním Klatovsku spadalo. V té době byl v místech budoucího Pražského předměstí dvorec (bájný vznik roku 773 dle Justina Práška) a nedaleko něho v průběhu 9. století vznikla osada Chuchel. Vznikla severně od spojnice dvou starých kupeckých cest (Výšinné – ze Zwiesslu a Všerubské z Chamu). Dnes této místní lokalitě říkáme „Rybníčky“. Původní slovanská osada, která se rychle rozrůstala v úrodně nivě Drnového potoka, dostala nové jméno Klatova. Dle nejlogičtější hypotézy se jednalo o velké množství klátů, které tady zbyly po vykácení lužního pralesa na soutoku řeky Úhlavy a zmiňovaného Drnového potoka, a které byly ponechány jako prvotní včelí úly.

Ves přibližně do konce 10. století spadala pod správu Doudlebů (Doudlebců). Od začátku 11. století byl celý tento náš pošumavský kraj v majetku přemyslovských knížat, kteří obdarovávali půdou nově vznikající kláštery (hlavně pražské), nebo za věrné služby někomu ze své družiny. To byl případ i Drslaviců. Jejich jméno je odvozeno od názvu „Držislav“, (slavně drží v rukách meč i půdu - ?). V jejich erbu jsou zakomponovány tři vodorovné modrobílé pruhy, což znamená, že na jejich území tečou tři velké řeky (Úhlava, Otava, Vltava). Z tohoto rodu, který byl příbuzensky spjatý s Přemyslovci, během věku vzniklo na dvacet významných českých a moravských šlechtických rodů. Drslavicové se během 11. a 12. století rozdělili na rodové větve, které dohlížely na knížecí (královské) přemyslovské panování. Zastávali různé nejvyšší zemské úřady. Například prefektury ve Staré Plzni (Drslav, Sezema, Břetislav), nebo úřad nejvyššího komořího, (Černín – za krále Přemysla Otakara I. a Děpolt po smrti jeho vnuka Přemysla Otakara II.). Během dlouhých staletí v našem kraji vymřel roku 1720 tzv. po meči, mocný rod pánů z Rýzemberka, později zvaný Švihovští z Rýzemberka. Jediný rod (rozvětvený), který se dožil dnešní doby, jsou Černínové (původně z Chudenic).

Vraťme se však zase k našemu městu, přesněji k trhové vsi Klatova. Na přelomu 11. a 12. století zde již stály kamenné rotundy sv. Petra a na hřbitově sv. Jiří. Ta první zanikla v důsledku postavení nového předměstského dominikánského kláštera s kostelem sv. Vavřince přibližně kolem roku 1300. Jeden románský fragment (část kamenné římsy) se našel při demolici raně středověkého domu se zájezdním hostincem „U Červeného vola“, který byl zbourán na rohu „Rybníčků“ v roce 1956. Druhá rotunda sv. Jiří byla nejstarší kamennou stavbou na území dnešního města. Jako nový svatostánek byla postavena pravděpodobně v polovině 11. století. V polovině 13. století byla rozšířena na karner (patrovou kapli). Po roce 1570 došlo z důvodu nové víry utrakvistů ke změně názvu kostelíka na Beránka Božího. V průběhu 30leté války kostelík zpustl a musel být celkově stavebně opraven. Nová podoba z r. 1676 zapříčinila i nové zasvěcení, tentokrát sv. Vojtěchu. Ne však na dlouho, poněvadž roku 1783 (29. 6.) došlo k výbuchu střelního prachu, který tu byl uskladněn. Celá stavba zmizela z povrchu zemského. Majitelem této prosperující vesnice byl šlechtic Soběhrd z Klatova (Zobiechardus de Chlattowe). Pocházel z rodů Drslaviců a byl svědkem jisté dotace dvou vesnic chotěšovskému klášteru, poněvadž jeho jméno je zmiňováno na královské listině Přemysla Otakara II., která je datována k 27. prosinci roku 1253. (Historik Jindřich Vančura uvádí naopak věnování klášteru v Kladrubech.) Známe ještě jednu královskou listinu, kterou vydala královna Kunhuta (manželka Václava I.) roku 1245, když darovala kladrubskému klášteru Přeštický újezd. I tady je podepsán jako svědek Soběhrd. Je zde jistý rozpor v popisu listin, proto odkazuji na nově vypracovanou studii „Držkrajovici v Poúhlaví“ historika Michala Tejčka z r. 2015. Můžeme stoprocentně potvrdit fakt, že se jednalo o jednu osobu. Vyvstává však otázka, zdali Soběhrd v té době (1245) držel ves Klatova nebo ne, když u svého jména nebyl připsán šlechtický predikát. Je možné, že až později došlo k nějakému propůjčení královského majetku na určitou dobu neboť, když se zakládalo nové město, bylo území opět v královských rukách. Ať tak či onak, písemný záznam z r. 1253 je nejstarším písemným dokladem o existenci větší trhové vsi Klatova.     

Český král „zlatý a železný“, Přemysl Otakar II. po vítězné bitvě u Kressenbrunnu (12. 6. 1260) potřeboval zajistit svá dědičná práva v Bavorsku. Šlo o to, že po vymření hrabat z Bogenu (1242 úmrtím Alberta IV.), mělo dojít k navrácení Sušicka zpět do lůna českého království a k získání měst Bogenu a Deggendorfu. Witteslbachové, bratři Ludvík II. a Jindřich odmítli vydat bogenské dědictví a došlo ke třem česko bavorským válkám. Jejich babička byla Ludmila Přemyslovna, po třicet let bavorská vévodkyně. Vůči Přemyslovi se jednalo o tetu. Vojenské střety trvaly od roku 1256 až do diplomatického smíru, uzavřeného v lednu 1273. V té době měl král Otakar II. velké problémy s neznámým Habsburkem Rudolfem I. o rakouské země, které nakonec ztratil (Vídeňský mír 1274). S tím Habsburkem, kterého Švýcaři ze své domoviny vyhnali „svinským krokem“, ale který se nechal obratnou falešností zvolit za římského krále. Zde můžeme najít zlom, kdy se habsburská dynastie dostala k vládnutí ve střední Evropě a na několik dlouhých staletí připravila celé Evropě dost zlé časy. Zejména 30tiletá válka a 1. světová válka byly příkladnými vklady habsburského diktátu. Co se týče krále Přemysla Otakara II., jeho konec byl tragickým vyvrcholením rytířského jednání, kdy dobrovolně podstoupil pro něho nevýhodnou bitvu u Suchých Krut na Moravském poli (26. srpen 1278).

Přemysl Otakar II. se po celou dobu svého vládnutí snažil omezit nenasytný vliv části české šlechty na větším zájmu o vládnutí, respektive o své nezávislé vládnutí bez přímého pána. S tímto tradičním českým problémem „bojoval“ i jeho děda a otec (Přemysl Otakar I. a Václav I.) a po dovršení dospělosti i jeho syn Václav II. Účinným prostředkem bylo zakládání svobodných královských měst, které dostaly výsady pevného opevnění a další významná práva (privilegia). V případě samotných Klatov se uvádí privilegia trhů, právovárečné, což znamená právo vařit pivo a možná snad i ražby brakteátů. V tomto bodě se spíše jedná o zbožné přání některých historiků. Samotný Přemysl Otakar II. nechal založit přes 50 měst nejen v Čechách a na Moravě, ale i ve Slezsku (Kladsko), v Rakousku (Marchegg), v Lužici (Žitavu) nebo v Prusku (Královec). Nejenže sledoval hospodářský a politický záměr (daně šly přímo jemu a noví měšťané poddanstvím nepodléhali okolní šlechtě), ale byl to i silný obranný val na rakouské a bavorské hranici. Noví osadníci přicházeli do Čech hlavně z Flander (dle Fr. Palackého) a v menší části z jiných částí římskoněmecké říše (z Falcka, Švábska, z Franků, Rakous) a jednalo se převážně o řemeslníky a obchodníky, kteří byli finančně solventní a výstavbou svých domů a svým podnikáním zvedly prestiž nových městských sídel. Zároveň tímto začal vznikat tzv. třetí stav.

V případě našich Klatov, se můžeme domnívat, že po nějakém roce došlo k výměně (možná k odebrání) vsi Klatova mezi králem a Soběhrdem. Kdy a jak, či za jakých okolností to už nikdy nezjistíme. Je znám i jeden údaj (snad pravdivý), že Soběhrd v roce 1257 zemřel jako bezdětný. Faktem je, že královi toto místo majetkově patřilo. Při prvním vojenském tažení v bavorském Podunají, kdy se domáhal svých dědických práv, byl vojensky vytlačen a musel v Chamu podepsat smír. To bylo 11. listopadu 1257. Na základě této zkušenosti, že si musí dávat pozor i na své příbuzné v Bavorsku, začal s budováním příhraničních měst, mezi nimi byly i naše Klatovy. Klatovský historik Jindřich Vančura datuje založení města, do let 1258 až 1260. Jsou i další hypotézy, že to bylo až po druhé bavorské válce, která skončila též smírem v r. 1267. Samotné město bylo postaveno na „zelené louce“, na severním svahu jižně od staré slovanské vsi Klatova. Jelikož nové město by mělo mít též název Klatova, tak aby nebyly dvě osady stejného názvu, tak se pomnožně spojily a začalo se mluvit (i psát) o Klatové či Klatově. Od 15. století po reformách v nové spisovné češtině se ustálil nový slovní název – Klatovy. Také neznáme královského lokátora, který vyměřil tradiční čtvercové náměstí o rozměru 100 krát 100 metrů a ulice s bloky domů do pravého úhlu. Domníváme se, že mohlo jít o jistého Hartwika, který se stal i prvním městským rychtářem. Tak to opět popisuje Jindřich Vančura ve svých „Dějinách někdejšího královského města Klatovy“ (1927). Do vnitřního prostoru byl začleněn i budoucí farní kostel Narození Panny Marie a dvě obranné věže (okrouhlice). Oválný prostor měřící cca 18 hektarů včetně parkánů a vodního příkopu byl obehnán mohutnými vnějšími hradbami, ve kterých byly vytvořeny tři městské brány. Ty byly spojeny i s druhými vnitřními hradbami. Brána na sever byla zvaná Klášterská, dle dominikánského kláštera nově vybudovaného v uliční zástavbě staré trhové vsi Klatova. Později byla zvaná, dle obchodní cesty do Prahy, Pražská. Na západ byla brána Špitálská, dle špitálu sv. Ducha (založen r. 1288), později zvaná bránou Říšskou. Na jih byla dle směru do Vídně, brána Vídeňská. Hned při založení města byla vybudována mlýnská stoka (celkově cca 5 km) s vodárenskou věží a mlýny, aby město mělo vůbec zdroj pitné vody. Část trasy byla využita v mezihradebním prostoru, jako vodní příkop. Prvotní dřevěný vzhled nově založeného města byl zničen celkovým zdevastujícím požárem v roce 1288.

Nové městské stavby a přestavby po dalších zničujících požárech v dalších staletích vytvořily město, jehož podobu od začátku 17. století známe v naší současnosti, a jehož psaná historie je všeobecně dostupná. Viz monumentální Vančurovy „Dějiny“ a mnoho dalších publikací. Proto seznamuji čtenáře jen s méně známou historií související s dějinami onoho prostoru před a v době založení města Klatovy.

Ivan Rubáš, Klatovy, spolek Přátelé české historie, září 2017 

Vážení pánové, p. t. Mlčochu a Schele z Českých Budějovic.

Děkuji za zaslání příspěvku o Klatovech, který se nachází na vašich webových stránkách „Města Otakarova“, který mimochodem ve vaší nové verzi nejde ve vyhledávači otevřít.

Chápu, že potřebujete popsat ve vašem profilu všechna královská města založena Přemyslem Otakarem II., ale že zadáte tento úkol člověku nenarozenému v onom dotyčném městě, který svým způsobem nezná, je přinejmenším s podivem. Přitom by stačilo oslovit pracovníky klatovského muzea, knihovníka Jindřicha Hůrku či archiváře Jana Jiráka, kteří by tento úkol splnili beze zbytku na výbornou. Ono totiž stačí vycházet z nepřekonaného několika svazkového životního díla Jindřicha Vančury „Dějiny někdejšího královského města Klatov“. Tam najdete vše, ale musíte to číst poctivě slovo od slova několik let.

Co se týče příspěvku, který jste mi poslali a který je v plném znění níže k disposici, tak se k němu jen v krátkosti vyjádřím. V této podobě ho nemohu přijmout za profesionální práci. Jedná se maximálně o středoškolskou slohovou práci či referát. Můžu chápat autorku Blanku Rozkošnou v tom, že pokud to sama neví, tak si pomohla vypsáním faktů z jiných zdrojů, ale že udělá v tomto „výcucu“ několik zásadných chyb a ještě více nesrovnalostí, tak to nechápu, a jako klatovský patriot – laik zajímající se bezmála padesát let o svoje rodné město, se musím proti tomu ohradit. Jednoduše řečeno, styděl bych se toto prezentovat. To platí jak pro ní, tak pro vás.

Uvedu jen několik zásadních chyb:

• Úhlavská kotlina byla vždy Úhlavská nikdy Klatovská.
• Starší označení města, resp. vsi nebylo Klatov, nýbrž Klatova.
• Dominikánský klášter nevznikl r. 1267 a datovat to k založení města je nesmysl, klášterec ve městě a klášter na předměstí vznikly až v posledním desetiletí 13. století.
• Obchodní stezky ze Všerub ano, ale od sv. Kateřiny ne. Jednalo se o Výšinnou (Světlou) z Pancíře do Světlé (Zwiesslu) do Podunají.
• Chlebové a masné krámy nebyly v proluce. Chlebové byly v místě dnešního domu čp. 191/I. a masné až za nimi.
• Prosperita města nebyla na přelomu 14/15. století, ale na přelomu 16/17. století.
• Černá věž nebyla stavěna v 2. polovině 16. st. Stavba začala 1547, až potom radnice. Ne naopak jak se píše. Nebyla určena jako zvonice, šlo o hlásnou, strážní věž s repre a městskou prestiží.
• Klat není osobní jméno. Jedná se o klát, spodek kmene pokáceného stromu – viz úly.
• Hloubka 8 m vodního příkopu je nesmysl k technické a vodní možnosti mlýnského náhonu.
• V r. 1419 nebyl ani jeden dominikán zabit či upálen. Jedná se o velkou lež.
• V novém dominikánském klášteře bylo od r. 1812 gymnasium, ale ne do r. 1908, jen do r. 1878.

Další menší nepřesnosti ani nevypisuji.

S pozdravem

Ivan Rubáš, Klatovy, občanský spolek Přátelé české historie, 11. 1. 2018

KLATOVY – brána Šumavy

Klatovy se nacházejí v rozlehlé Klatovské kotlině v jihozápadních Čechách.

Založení dnešního města Klatovy předcházela existence zřejmě trhové vsi označované jako ves Klatov, která se nacházela severně od dnešního historického jádra, v prostoru pozdějšího Klášterského (Pražského) předměstí.

Samotná lokace nového města Přemyslem Otakarem II. je bohužel nejasná a díky chybějícím pramenům zůstává neobjasněná. Na otázky kdy, proč nebo jak bylo město založeno, nelze úplně přesně odpovědět.

Kterého roku byly Klatovy založeny, nevíme. Zakládací listina se nedochovala. Ve starší literatuře se nejčastěji uvádí, že se tak stalo kolem roku 1260. V poslední velké monografii o dějinách města, která vyšla roku 2010, píše Michal Tejček, že se tak mohlo stát krátce po roce 1265, nejspíše roku 1267. Vychází z analogií s Českými Budějovicemi (založeny roku 1265) a nachází mezi těmito dvěma městy řadu podobných prvků. V Českých Budějovicích byl současně s městem založen dominikánský klášter. Klášter stejného řádu v Klatovech byl založen roku 1267, a protože v případě nově lokovaných měst bylo třeba počítat s velkým prostorem pro stavbu, jakou klášter je, pak je snad možné tento rok pokládat také za rok založení města.

Město vzniklo v místech někdejšího Soběhrdova újezdu, který posléze neznámým a dodnes neobjasněným způsobem přešel do rukou panovníka. Král měl tedy k dispozici ves Klatov s přilehlými pozemky a dalšími vesnicemi a tímto způsobem si zajistil prostor pro plánované nové město. Klatovy byly založeny v místech, kudy procházely dvě obchodní stezky z Bavorska. Jedna vedla od kdysi významné vsi Svaté Kateřiny, druhá od Všerub.

Město obehnané hradbami bylo založeno na pravidelném půdorysu a vynikalo již od středověku významnými sakrálními stavbami. Na severní straně k hradbám přiléhalo Pražské (dříve zvané Klášterské) předměstí, na západní straně bylo Domažlické (dříve Říšské, ve středověku zvané též Špitálské) předměstí a na jižní straně předměstí označované jako Lubské. Kromě sakrálních budov byly ve středověku vybudovány ještě chlebné a masné krámy, které stávaly v místě dnešní proluky mezi jezuitským kostelem a domy na západní straně náměstí, na severní straně náměstí se nacházela budova staré radnice.

Půdorys města sestávající z domovních bloků je pravidelný, šachovnicový, s ústředním náměstím, z čehož jasně vyplývá, že město bylo založeno na zelené louce, nikoliv na místě starší zástavby. Lokátor samozřejmě musel respektovat terénní podmínky, takže celkový půdorys města má tvar nepravidelného oválu, náměstí není v ideálním centru, ale posunuté do jeho jižní části.

Náměstí je čtvercové, délka jedné strany je cca 100 metrů, takže je přibližně stejně velké jako náměstí v Domažlicích (0,9 ha), ale menší, než českobubudějovické náměstí (1,74 ha) nebo dokonce náměstí v Plzni (2,68 ha).

Po stagnaci v době husitských válek se v 15. století obnovila prosperita města natolik, že počátkem 16. století patřily Klatovy mezi deset nejvýznamnějších českých měst. Bohatství města se projevilo i v jeho architektonické podobě. Ve druhé polovině 16. století byla postavena nová radnice společně s  městskou, tzv. Černou věží, která sloužila jako zvonice. Další zvonice, zvaná Bílá věž, byla postavena u kostela Narození Panny Marie. V 17. století byl obnoven dominikánský konvent a založena jezuitská kolej, jejíž barokní kostel se stal dominantou náměstí. Krypty pod kostelem Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce jsou dnes přístupné jako proslulé klatovské katakomby. Roku 1751 se Klatovy staly sídlem nově vzniklého Klatovského kraje, což jejich význam znovu posílilo. V 19. století byl rozkvět obchodu podpořen stavbou nových císařských silnic a ve druhé polovině 19. století i výstavbou železnice. V současné době žije v Klatovech přibližně 22 000 obyvatel.

Ves Klatov

Součástí původní vsi bylo také panské sídlo; z písemných pramenů známe jeho (s největší pravděpodobností posledního) majitele. Byl jím Soběhrd z Klatova, jehož jméno nacházíme na dvou listinách vydaných Přemyslem Otakarem II. v Kladrubech 26. a 27. prosince roku 1253, kde je tento Soběhrd z Klatova uveden jako svědek. Pro pojmenování vsi se používalo označení Klatov („v Klatově“), které později přešlo na založené město. Plurál Klatovy se začal používat až od 15. století. Jméno Klatov je odvozeno od osobního jména Klat.

Hradby

Víme, že v pozdním středověku bylo město opevněno dvěma pásy hradebních zdí, přičemž před každým pásem zdí byl vyhloubený příkop, snad z obou stran vyzděný. O podobě opevnění ve starších dobách je možné jen spekulovat, nejprve snad bylo město obehnáno dřevěnou palisádou, která byla na přelomu 13. a 14. století nahrazena přibližně sedm metrů vysokou kamennou hradbou. Tato hradební zeď byla zpevněna po každých 25 - 35 metrech hranolovými nebo půlválcovými baštami, které byly o trochu vyšší než vlastní hradba. V nárožích byly postaveny vysoké válcové věže zvané okrouhlice. Vně zdi byl vyhloubený příkop, jenž byl kolem osmi metrů hluboký a asi 25 metrů široký, na který navazovala parkánová zídka s několika baštami, postavenými na pravoúhlém půdorysu. Předměstí byla chráněna samostatným dřevěným opevněním.

Do města se vcházelo třemi branami a jednou brankou: na severní straně stávala Pražská (Klášterská) brána, zbořená roku 1837, západní Špitálská brána byla zbořena roku 1831 a jižní Lubská brána roku 1841. Cesty z těchto tří stran vedly k městu z níže položeného terénu. Cesta od východu vedla z míst položených výše než bylo vlastní město, a proto z východní strany byla hradba kompaktní, bez brány. Západně od Lubské brány byla branka vedoucí k vodnímu náhonu.

Dnes je nejlépe zachována část opevnění na východní straně města, kde stojí vnitřní i vnější hradba s baštami a dvojice okrouhlic, další části hradeb jsou v malých úsecích dochované v městské zástavbě.

Sakrální stavby

Dokonce již na území původní předměstské vsi existovaly sakrální stavby. Všechny jsou dobře patrné na Willenbergově vedutě města z roku 1602, na níž je zachyceno mj. Pražské předměstí. Rozeznáváme na něm románskou rotundu sv. Jiří (později sv. Vojtěcha), postavenou snad ve druhé polovině 12. století. V její blízkosti stál kostel sv. Jakuba, vystavěný snad v první polovině 13. století, který sloužil jako farní kostel pro obyvatele Klatova a okolí. Sousední kostel sv. Michala nechali postavit roku 1380 klatovští měšťané jako nový hřbitovní kostel. Tyto významné sakrální památky se nacházely na severním okraji Pražského předměstí. Rotunda stávala do roku 1783 na svatojakubském (městském) hřbitově. Ve sklepě pod rotundou byl v 18. století skladován střelný prach, a když byla rotunda 29. června roku 1783 zapálena bleskem, došlo k výbuchu prachu, v jehož důsledku byla zničena jak románská rotunda, tak kostel sv. Jakuba. Další významnou sakrální stavbou v tomto prostoru byl (lokací druhý) dominikánský klášter s kostelem, který byl zasvěcen sv. Vavřinci. Klášter byl postupně stavěn od přelomu 13. a 14. století mezi původní vsí a nově vzniklým městem. Tento původní klášter neexistuje, neboť jej roku 1419 vyplenili husité. Později bylo někdejší klášteřiště zastavěno blokem domů. Podle kláštera bylo pojmenováno celé předměstí (označení Pražské je výrazně mladší), a také severní městská brána.

Poslední středověkou sakrální stavbou nacházející se mimo mladší město, byl malý kostelík sv. Martina postavený na západním svahu Klatovské hůrky ve druhé polovině 12. století, který byl později nahrazen stavbou velkého barokního kostela; jeho pozůstatkem je budova stojící u hřbitovní zdi severně od kostela.  Mezi nejvýznamnější středověké stavby nově založeného města patřil farní kostel Narození Panny Marie a dominikánský klášter. Pro farní kostel byl vyčleněn prostor při východní městské hradbě, první dominikánský klášter byl založen v jihovýchodním rohu města, rovněž při městské hradbě.

Farní kostel Narození Panny Marie tvořil jeden celek společně s farou, školou, kaplí sv. Michala s kostnicí, kaplanským domkem a hřbitovem, který byl obklopen zdí. Se stavbou farního kostela se započalo nepochybně ihned po založení města, ale byl několikrát přestavován. Raně gotický kostel je částečně dochován ve zdivu dnešního kostela. Původní presbytář byl až do rozšíření kostela počátkem 15. století mnohem menší. Se stavbou dnešního kostela se začalo koncem 14. století, presbytář byl postaven kolem roku 1410, v první čtvrtině 15. století byla stavba, snad pod vedením mistra Linharta z Aldebergu, dokončena. Stavebními úpravami kostel samozřejmě procházel i v dalších staletích, v letech 1550 – 1560 byla mistrem Antonínem zaklenuta loď, ve druhé polovině 17. století bylo zbarokizované západní průčelí kostela, počátkem 20. století prošel kostel regotizací pod vedením architekta J. Fanty. Jde o síňové trojlodí s nepatrně převýšenou střední lodí a pětiboce ukončeným presbytářem se dvěma postranními křídly a krátkou příčnou lodí v šíři kostela.

Pro stavbu prvního dominikánského kláštera byl vyčleněn prostor v jihovýchodním rohu hradeb. Nejspíše ihned poté se začal stavět protáhlý vysoký chór kostela, na který měla navazovat chrámová loď, k jejíž výstavbě nejspíše nedošlo. Klášterní budovy byly postaveny ze dřeva. V této podobě tu klášter fungoval asi třicet let, poté byl přemístěn na severní předměstí zvané podle něho Klášterské. Dřevěné budovy konventu byly strženy nejspíše velmi brzy po odchodu mnichů z kláštera, a přestože kamenný chór tu stál až do 17. století, byla část prostoru klášteřiště postupně zastavována měšťanskými domy. O důvodech, které byly příčinou přesunutí kláštera z města na neobvyklé místo na předměstí, je možné jen spekulovat. Možná to byla blízkost farního kostela a jejich vzájemná konkurence. Důvodem mohly být i majetkové spory ohledně pozemků nebo také možnost získat pro klášter mnohem větší pozemkový areál, byť na předměstí. Nový kamenný chór byl postaven na přelomu 13. a 14. století, snad jižně od něho byl postupně budován konvent, s výstavbou lodi kostela se začalo kolem poloviny 14. století. Koncem července nebo v první polovině srpna roku 1419 byly klášterní budovy dominikánů na předměstí husity vypáleny a zničeny, mnozí dominikáni i jiní další obyvatelé v nich byli zabiti a upáleni a zbylí dominikáni byli z města vyhnáni. Roku 1622 byl prostor někdejšího prvního středověkého klášteřiště ve městě dominikánům vrácen. Ti přestavěli torzo původního klášterního kostela na kapli sv. Doroty a před polovinou 17. století začali stavět nový konvent. Tyto stavby byly zničeny požárem roku 1689. Roku 1694 se začalo s výstavbou nového klášterního areálu, včetně kostela sv. vavřince, která se protáhla do 18. století. Klášter byl zrušen Josefem II., část konventu byla téměř sto let (1812 – 1908) využívána jako gymnázium. Dnes slouží někdejší klášterní kostel sv. Vavřince jako výstavní galerie.

Katakomby

V létech 1656 – 1676 bylo v Klatovech v jihozápadním rohu centrálního náměstí vybudováno jezuitské gymnázium a kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce. Krypty pod tímto barokním kostelem se staly pohřebištěm členů jezuitského řádu a jeho dobrodinců. V létech 1676 – 1783 do nich bylo uloženo kolem dvou set zemřelých. V původních prostorách krypt vznikla péčí města Klatovy na počátku 21. století ojedinělá nová expozice  - svého druhu muzeum jezuitského řádu. Vedle mumifikovaných ostatků lidských bytostí tato expozice představuje návštěvníkům dobu barokních Klatov. Obsahuje dobové listiny, artefakty, modely staveb i dokumentární filmy zaměřené především na teologii, kulturu a vzdělání.

Sepsala Mgr. Blanka Rozkošná s využitím následující literatury:

Karel Kuča, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II, Praha 2000

Jiří Kuthan, Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města – hrady – kláštery – kostely, Vimperk 1994

Dobroslav Líbal, Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek, Praha 2001

Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech 1, Praha 1977

Aschenbrenner Vít, Boldan Kamil, Černý Karel, Hůrková Jindra, Jirák Jan, Mírka Jakub, Přerostová Hana, Soumarová Hana, Sýkorová Lenka, Šmíd Josef, Tejček Michal, Valeš Lukáš, Váňová Ladislava, Klatovy, Praha 2010

Pavel Vlček – Petr Sommer – Dušan Foltýn, Encyklopedie českých klášterů, Praha 1997