Kapitola 6. - Novinky Bradavic
Vydáno dne:10.07.2010
Dopsáno dne: 23.08.2009
Spisovatel:Petr "XIII" Plech
Název svazku: Harry Potter a Salamanderův oheň
Název kapitoly: Novinky Bradavic
Číslo kapitoly: 6
„Expeliarmus, Stupefy, Stupefy, …“ kouzlil Harry
Prvnímu kouzlu se Malfoy vyhnul, druhému se vyhnul také ale jen o vlásem a na třetí použil Protego. Naneštěstí pro Harryho Malfoy kouzlo odrazil přesně na Harryho a Harry nestihl zareagovat. Stupefy je kouzlo na omráčení. To znamená že Harry padl na zem a dá se říci že spal. Než spadl slyšel ještě křičet Malfoye :
„Jo. Vyhrál jsme. Jedna : Jedna na zápasy Pottere. Já sem vyh…“
Víc už Harry neslyšel. Nevěděl o sobě zhruba tak půl hodiny. Když se vzbudil, ležel na sedadlech v kabince. Harry se po vzbuzení rozhlížel všude kolem. Na jedné straně viděl Lenku, která se na něj hezky usmívala a říkala něco ve smyslu že je už zase svůj a na druhé straně viděl Nevilla. Byl ve tváři bílí jako stěna. Když zaregistroval že se Harry zase hýbe, celý se rozzářil.
„Harry jsi v pořádku? Měli jsme o tebe strach.“ Řekl.
Harry našpulil ústa a zvedl hlavu. Chtěl se posadit, ale hlava ho bolela. Takže zůstal ležet.
„Jo, jsem v pohodě, ale bolí mě hlava. Za jak dlouho dorazíme do Bradavic?“ zeptal se.
„Budeme tam asi tak za hodinu. Máš rozbité brýle, ale spravím ti je.“ Řekla Lenka.
Něco zamumlala a nasadila Harrymu brýle na oči.
„Děkuju, Lenko.“
„To nic.“ Lenka se začervenala.
Harry uslyšel obrovský smích. Poznal v něm Malfoye. Harry se pomalu posadil a podíval se přes dvířka do protější kabiny. Malfoy tam seděl s Grabbem, Goylem a s Michaelou. Smáli se všichni společně a Harry usoudil že se baví o tom jak ho Malfoy porazil. Harry měl pořád vztek, ale nedokázal teď nic udělat. Bolela ho hlava a navíc si to s Malfoyem může vyřídit kdykoli jindy ve škole. Harry si ještě chvíli zdřímnul.
Když se znovu probudil byla už tma a vlak pomalu zpomaloval. Harry už poznával okolní krajinu nástupiště HogwartsTimer , na kterém každý rok vystupovali.
„Harry, pojď honem musíme vystoupit už jsme na místě.“ Oznámil mu Neville
Harry tedy vstal, vzal si kufry a otevřel dveře vagonu. Vycházeli všichni společně s Nevillem a Lenkou ven na nástupiště. Byl už chladný večer a bylo poměrně mračno. Všechno naznačovalo tomu že bude pršet. Přidali se do davu, který se řítil k cestě, kde se mohli rozhodnout jestli půjdou pěšky, nebo jestli pojedou kočárem. Protože bylo sychravo vybrali si cestu kočárem, kterému od minulého roku přibyla střecha a okna takže teď sem vůbec nešla venkovní zima. Nastoupili do kočáru, který, mimo jiné, měl místo pro celkem šest osob. Takže když všichni tři nasedli měli ještě dost místa. Kočár se rozjel a Harry pocítil znovu svoji jizvu. Trochu ho pálila. Řekl si ale že se nic neděje. Ani Neville o tom neměl obavy.
„Lenko do které chodíš třídy a koleje?“ zeptal se po chvíli ticha Harry.
„No jsem teď už čtvrťačka a chodím do Nebelvíru. Minulý rok jsem sem do Bradavic nastoupila, ale většinu času sem trávila v knihovně s Hermionou. Ale zajímala jsem se jen o to co jsem chtěla. Ne jako Hermiona, že se z knih učím.Ale je to bezva kamarádka.“ Odpověděla dlouze Lenka.
Kočár se po pěti minutách zastavil a Všichni tři vystoupili a vešli do hradu. Ve Vstupní hale se nic nezměnilo. Harry zahlédl blízko sebe Rona, takže položil kufry a rozběhl se za ním.
„Ahoj Rone, kde jste byli?“
„Jé čus Harry, s Hermionou jsme seděli ve vagonu čtyři. Promiň, ale já sem tě nemohl najít.“ Řekl Ron.
„A kde máš Hermionu?“
„No to neví…Teď sem jí taky ztratil…“ Ron se pochmurně rozhlížel a hledal jí.
„To nevadí. Jdeme do Velké síně?“
„Jo to by jsme měli.“
Vešli tedy do Velké síně. Stáli tam čtyři stoly jako obvykle a na zdech byly čtyři veliké kusy látek znázorňující čtyři koleje. Byli jimi Nebelvír, Havraspár, Zmijozel a Mrzimor. Na konci Velké síně byl učitelský stůl který se táhl takřka přes celou šířku Síně. První učitel z leva byl profesor Kratiknot, druhý byl Hybrid, třetí profesor Snape, Harryho nejneoblíbenější učitel. Jako další vedle Snapea seděla profesorka Prýtová, vedle seděla profesorka McGonagallová, dále ředitel Albus Brumbál, profesorka Červotočková a nějaký chlapík, o kterémž si Harry i Ron mysleli že to je nový učitel obrany proti černé magii. Brumbál povstal a začal svůj každoroční proslov.
„Dobrý večer přeji všem. Jelikož je Moudrý klobouk připraven roztřídit prvňáčky do jednotlivých kolejí,dáme mu tedy prostou. Vy starší prosím počkejte až skončí roztřídění.“ Dořekl Brumbál zatím zřejmě první část proslovu.
„No paráda další půlhodinu bez jídla…“ dořekl Ron.
V tu chvíli dorazila ke stolu Hermiona.
„Čau Harry, promiň že jsme nebyli v …“
„Jo ve vlaku… jasně Ron mi to už řekl to nevadí.“ Vyhrkl Harry než to stačila dopovědět Hermiona.
„No tak dobře…A co je nového Harry? Bolí tě ta jizva?“ vyptávala se Hermiona což Harryho potěšilo, protože Ron se ani moc nezajímal o jeho prázdniny.
„No o prázdninách sem vyděl při bouřce smrtijeda a pak ještě jednoho venku, ale zase hned zmizel a jizva mě bolí teď skoro pořád…“
„Ty jsi viděl smrtijedy?!“ vypískla Hermiona.
„No dyť ti to teď právě řekl copak ho neposloucháš nebo co?“ přidal se do rozhovoru Ron.
Hermiona se zatvářila uraženě a zmlkla.
„…Zelková, Barbora, to už je poslední.“ Říkala právě McGonagallová.
„Havraspár, jednoznačně Havraspár, ano to je to co ti padne.“ Rozřadil Moudrý klobouk.
V síni se rozhostilo náhlé ticho. Brumbál znovu povstal, narovnal si půlměsíčkové brýle a dal se do řeči.
„Určitě jste si všimly že Moudrý klobouk nezpíval úvodní bradavickou hymnu. To protože měl o prázdninách spoustu práce a sním i celá škola, takže nic nestihl napsat…“
„Jo jasně, co asi může dělat jenom klobouk za práci“ ozval se Fred a téměř všichni i Harry se začali smát.
„…ale naší starou Bradavičskou hymnu si můžete přečíst na tabuli s novinkami. Nyní bych chtěl přivítat profesora obrany proti černé magii, pana Jerryho McRuffa .“ dořekl Brumbál svou stále nekončící řeč.
Síní se prohnal hlasitý potlesk. Nový učitel byl stejné postavy jako Snape, měl ale krátké hnědé vlasy, bílé zuby, modré oči a nos měl stejný jako Ron. Nosil hnědý hábit až na zem a hůlku měl zřejmě schovanou pod ním.
„Tak to už máme na škole dva MCprofíky.“ Poznamenal George hned po Brumbálově odmlce. Opět se začali chichotat všichni kdo ho slyšeli.
„Další novinkou je to že je povolen vstup do Zapovězeného lesa…“ Fred s Georgem zatleskali „...ale pouze do vyznačených míst. Dále se přes celý školní rok bude jezdit do Prasinek, to znamená každý třetí týden od týdne příštího. To je prozatím všechno nyní se dejte do jídla a pití. Dobrou chuť.“ Ukončil svoje povídání Brumbál.
Na stole se ihned objevili různá jídla, pití, zákusky a také příbory a skleničky.
„Konečně! Mám hlad jako vlk!“ řekl Ron těsně před tím než se zakousl do kuřete.