Dvě části o dokumentech
1. Nález a původ dokumentů
Při demolici staré stodoly v roce 1992 byla nalezena ve Velkém Újezdě opuštěná kovová schránka velikosti střední bonboniéry s vlhkem a plísní již poničenými různými listinami. Byla zapadlá za trámkem (stodola se v tu dobu nacházela již v havarijním stavu se střechou částečně propadlou a bylo již nebezpečno se v místě pohybovat). Dílem náhody se stalo, že krabička nebyla odvezena se sutí. Dalo se zjistit, že listiny patřily židovské rodině Emila Pretznera a hned začalo pátrání a nadějí, že by mohly být dokumenty rodině vráceny. Po neúspěších v pátrání nastala časová pomlka. Po této pomlce následoval v roce 1998 druhý pokus, kdy po telefonickém hovoru přijel pomoci v hledání případných členů rodiny amaterský hisorik s českými kořeny Gerhard Wanitchek z Německa. Zjistil, že celá rodina Pretznerova s veškerým příbuzenstvem zahynula v koncentračním táboře Malý Trostinec. Záhadou pak zůstalo, jak se dokumenty ocitly ve Velkém Újezdě. Odpověď přiblížil náhodný rozhovor s paní Annou Boháčovou, pamětnicí, která vyrůstala opodál místa nálezu. Vzpomněla si na Marii Metelkovou, která před 2. světovou válkou pracovala jako služebná v Lipníku nad Bečvou u židovské rodiny Jiřího Schreibera, majitele chemičky JURALIT. Anna Boháčová znala z dětství i ranného mládí jejich syna Jiřího, který jezdil do Velkého Újezda na prázdniny k Metelkům.........Syna Jiřího se podařilo následně vypátrat v Pardubicích a ten pak osvětlil další skutečnosti. Velmi dobře si pamatoval Marii Metelkovou, která bývala brána jako další člen jejich rodiny...brávala ho tenkrát do Velkého Újezda....a také si vzpomněl na rodinu Pretznerovu, hlavně na ty věkově k němu blízké osoby. Ukázal jejich fotografie - ještě z doby, která byla pro ně svobodná a dobrá....všichni z těch fotografií byli zlikvidováni, kromě dvou - otce a syna - oba dva Jiří přečkali, aby vydali svědectví....Vyslovil domněnku, že Marie Metelková tehdy pravděpodobně měla snad dočasně opatrovat dokumenty rodině Preznerových, se kterou se přátelii, mladý Jiří o tom však tehdy neměl ani potuchy...domluva byla zřejmě jen mezi dospělými. Tak tímto způsobem se tedy snad ocitly dokumenty v krabičce rodiny Pretznerovy ve stodole na Metelkové zahradě ve Velkém Újezdě. Kdoví - možná ve stodole byly od počátku, možná ji tam přemístil bratr František Metelka, který měl poněkud zvláštního koníčka - "zásobovat" svůj prostor všemi možnými věcmi, které druzí nepotřebovali.
2. "Pátrání" v rozhovoru s Jiřím Schreiberem
Rodina Pretznerova pocházela nejprve z Lipníka nad Bečvou, pak se přestěhovala do Uničova, kde vlastnila rozlehlý dům č.64 na náměstí. Emil Pretzner zde byl majitelem likérky Eduard Redlich, jednalo se spíše o menší podnik, umístěný pravděpodobně přímo v domě. V roce 1938 došlo k podstoupení Sudet hitlerovskému Německu. Z tohoto důvodu musel Emil Pretzner dne 23.12.1938 dům v Uničově prodat a odstěhovat se do své domovské obce - Lipníka nad Bečvou, která byla mimo pásma Sudet. Peníze za prodej mu však vyplaceny nebyly, což pak neúspěšně urgoval. V Lipníku nad Bečvou začali Pretznerovi "žít znovu" - bydleli nedaleko náměstí v dnešní Pernštýnské ulici - téměř v sousedství firmy JURALIT Jiřího Schreibera staršího. Dcera Liza se provdala za Bedřicha Weinbergera. Po následných perzekucí židovského obyvatelstva byla nucena celá rodina Pretznerova v červnu roku 1942 nastoupit na transport do Terezína. Po krátkém pobytu v Terezíně byli transportováni ve dvou termínech - 14.7. a 8.9. 1942 všichni do koncentračního tábora Malý Trostinec v Bělorusku. Ihned po příjezdu do Malého Trostince byli týž den zlikvidováni......... Jejich domy - v Uničově i v Lipníku nad Bečvou dodnes stojí.