Mlýny v okolí.
Pivovary, mlýny, vápenky a cihelny v okolí.
V zámeckém pivovaru v Hrádku se do 30. let 20. století vařilo pivo.
Bývalé pivovary byly i v Kolinci a v Nalžovech.
Červený mlýn.
Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu a mele. Přístupný po domluvě. V minulosti byl mlýn pro nedaleký statek Nalžovy a okolní region. Nejstarší písemné dokumenty, které se našly, zaznamenávají prodej mlýna v roce 1758 Jakubu Šlechtovi z Miřenic. V kupní smlouvě jsou podmínky pro mletí mouky, musí zůstat katolický, pivo odebírat z Nalžovského pivovaru a udržet dostatečně vysokou hladinu vody v rybníce tak, aby nedošlo k poškození ryb. Navrátilova rodina měla mlýn pro 3 generace. Modernizace byla ve dvacátých letech na válcový mlýn, když vyměnili, staromódní mlýnské kameny a vodní kolo za nové turbíny. Mlynář Navrátil zažil dvě světové války. Za druhé světové války platilo omezení pro mletí mouky pro české občany. Za nedodržení zákazu byl mlynář zatčen a uvězněn v koncentračním táboře.
Mlýn Černíč.
Mlýn bez funkčního vodního motoru. Obytné stavení, na které bývala napojena na východní straně mlýnice. Z mlýnice zachovány základové zdi. Jižně od obytné části stojí hospodářská budova. |
Polosamota 500 m od vesnice.
|
Mlýn Letovy.
Hlaváčkův Mlýn v Letovech je bez funkčního vodního motoru. V r. 1837 vlastnil mlýn Mathias Hora. V r. 1930 vlastnil mlýn Vilém Hlaváček.
Mlýn Nalžovy.
Kreslův mlýn a pila pod rybníkem Novec je bez funkčního vodního motoru. Je nepřístupný. V r. 1837 vlastnil mlýn pravděpodobně hrabě Ludwig Taaffe z panství Nalžovy. V r. 1930 vlastnil mlýn a pilu Josef Kresl.
Mlýn Hrádek.
Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu. Barokní obytnou budova, na kterou navazuje dominantní průmyslová budova mlýnice. Je nepřístupný. V roce 1930 byl majitelem mlýna baron Heneberg Spiegel, majitel velkostatku Hrádek. Při mlýně pracovala pila a elektrárna.
Ve mlýně se roku 1888 narodil Karel Bayer, profesor reálného gymnázia v Mělníce. Jeho bratrem byl ing. František Bayer, ministerský rada v Praze.
Roku 1784 Hrádek postihla katastrofální povodeň, při níž byl mlýn zaplaven do poloviny své výšky, voda opadla až po osmi dnech.
Mlýn Tedražice.
Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu. Nepřístupný. Dochovaná mlýnice s původní technologií a vodní elektrárnou v provozu. Velkou vzácností je zde pozůstatek tzv. polo uměleckého složení stávající z hranolového vysévače ve staré moučnici. Mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené. Baroko do roku 1800, klasicismus do roku 1850 a raná moderna do roku 1920.
Vápenky v okolí.
Součástí naší přírodní rezervace Buděticko jsou i vápencové lomy mezi Sušicí i Horažďovicemi. Je to už poměrně daleko od naší obce. Přesto tu byla jedna možnost pro uplatnění v průmyslové výrobě. Popíšeme si provádění této činnosti v obci Hejná. Mocnost ložiska je 300 m a zásoby 30 milionů tun. Práce v lomu byla především dřina. Odstřelený kámen se se ručně štípal a rozbíjel na menší kousky. Nakládal se na trakař a odvážel k povozu. Tam se ručně naložil. Koňským povozem se odvezl do vápenky. Kámen k pálení se do pece nejdříve zavážek na trakařích. Později byly využívány dřevěné vozíky na kolejnicích. Kámen se v peci skládal ručně do štosů a zajišťoval se. V peci bylo velice horko a každý skládač musel denně v peci složit 350 kg kamene. Vchody do komor se zazdívaly. Vypálené vápno z pece dělníci vybírali a vozili na kolcích a skládali do železničních vagonů.
V roce 1966 se skála již vrtá pneumatickými vrtačkami, odstřel se provádí elektricky, kámen se nakládá bagry do aut a odváží k velkému drtiči a odtud buď na vápenku, nebo do mlýna. Bylo nutno provádět ještě ramování skály. Vybraní dělníci přivázání na provaze slézali skálu a sundávali železným pórem převislé nebo nespadlé kameny. I tak se ve dvou případech stalo neštěstí a i přivázaní dělníci byli zasaženi kameny. Odstřely v lomu byly velmi nebezpečné. Byly vyhlašovány sirénou a postaven určitý počet hlídek. Při komorovém odstřelu se měl zajišťovat odvoz starých a nemocných lidí. V roce 1968 se stal případ, že majitelka domu č.51 obědvala u stolu. Slyšela hukot balvanu, myslela, že je to vítr a šla zavřít okno. Když byla pár kroků od stolu, balvan prorazil střechu a dopadl na stůl s obědem a nádobím. V lomech zemřeli následkem odstřelů občané Hejné v létech 1896, 1897, 1904, 1912, 1923, 1939, 1952, 1963. V roce 1969 začala výstavba nové vápenky ve Velkých Hydčicích. Německá firma převzala vápenku v roce 1992 pod názvem Hasit.
Cihelny.
O panských cihelnách existovaly písemné zmínky již v 17. století, kdy hrabě osvobozuje své poddané, kteří chovají koně, pro vožení dříví do cihelny a pro vožení cihel. Na nalžovském panství byly dvě cihelny v Sedlečku a v Mířenicích. Velká cihelna byla i v Kolinci. Tam byla dokonce i papírna a košíkářská škola s výrobou. Cihelny vznikaly tam, kde byly dobré podmínky těžby kvalitní cihlářské hlíny, které se říkalo celina, jíl, žlutice, mastník nebo slín. Ta se zpočátku těžila ručně do vozíků, nechala se pak přes zimu odležet a promrznout. Natěžená hlína se musela přesít, aby se z ní odstranily vápenité cicváry, mergle. Mergl byl pro cihlu nežádoucí, pokud v ní zůstal, tak se cihla v peci roztrhla. Odležená hlína se mísila s vodou a na velkých dřevěných stolech se řádně prošlapala. Uhnětenou hlínu vtláčeli ručně dělníci do pískem vysypaných dřevěných forem, opatřených na dně vyrytou značkou cihelny nebo římskou číslicí. Těmto značkám se říkalo,,kolky“. Přebývající hlína se na horní straně formy seřízla dřevěným cihlářským nožem zvaným také pravítko nebo stíradlo. Každý dělník měl své číslo, aby se lépe spočítalo, kolik vyrobili cihel. Z těchto forem se syrová cihla vyklopila na prostranství, říkalo se mu banket určené k sušení, kde zůstali, pokud to počasí dovolilo 24 hodin. Pak je dovážeč převezl do kolen, kde je sestavil na sebe tak, aby nemohlo na ně slunce pražit, ale aby je mohl profoukat vítr. V kůlnách, nebo sušárnách zůstaly cihly tři až čtyři neděle, takových kolen bylo v cihelně několik, nazývaly se Kellerovi sušárny. Po vysušení se cihly naváželi do cihelných pecí zvaných kruhovky. Z počátku se ale cihly vypalovaly v polních jednorázových pecích zvaných milíře nebo kozle, později ve vyzděných šarovnách. Navezené cihly se v peci vyrovnali tak, aby mezi nimi mohl proudit horký vzduch, pak se komora zazdila. Nejprve se vypalovalo slabým ohněm, cihly se prohřívaly, aby se z nich vypařila zbývající voda a teprve, když byl kouř bledší bez páry, začalo se vypalovat ostřejším ohněm. Po vypálení se zazděné otvory pomalu od vrchu vybouraly, aby pec chladla postupně. Kruhovkou se nazývala pec proto, že se v jejích komorách pálilo postupně a jak se říkalo, objela se za deset dní. V cihelně v Kašovicích při půdním sesuvu zahynul cihlář Jakub Trš ze Zbynic.
Těžba uranu. Těžba uranu probíhala v polovině 20. století nedaleko od našich obcí, u Tedražic, u Lipové Lhoty, u Ústalče a u Nalžovských hor. Při provádění hornických prací byl nalezen hydratovaný smolinec v křemen-karbonátové žilovině, uraninit a uranové černě.