Znáte to: klíčový zákazník. Magická formule světa obchodu. Alfa a omega kapitalismu, modla vašeho šéfa a základní kámen pracovního newspeaku. Ten hajzl. Ten otlemený blbeček, který se božím dopuštěním dostal až tam, odkud může prudit nás i naši výplatní pásku.
Náš úkol je jasný. Dělat mu pomyšlení tak, abychom mu mohli odsát co nejvíce oběživa. Ale jak, když už pouhé pomyšlení na něj v nás vyvolává vzedmutí animálních pudů a touhu potěžkat kus poctivého železa s označením 9mm?
Těžko, ale malý návod existuje. Při jednání s ním je nejprve nutno udusat požár naší touhy nacpat mu do chřtánu jeho absurdní požadavek společně s nechutným keksíkem a děsivou kávou. Je nutno dále překousnout nezvladatelnou chuť zvelebit vybavení jeho kanceláře bouracím kladivem. A v poslední fázi si důkladně promyslet, co a jak by se dalo dělat s jeho lákavou asistentkou, opět chutně přioděnou. Po chvíli dobře víme, že by ji stačilo opřít o stůl, tuhle jen něco lehce stáhnout, tamhle povytáhnout a vše podstatné by bylo mezi námi. Sakra, jen teď nemuset vstát, to by bylo vidět, jak nás ta prezentace zaujala!
Ale chceme-li být mistrem svého řemesla, musíme všechny tyto fáze zvládnout s pohledem střídajícím exhibujícího ředitele zeměkoule a jeho prezentaci, se stále soustředěným výrazem. A nezapomenout občas svraštit obočí, něco si poznamenat a pokývat hlavou. A s myšlenkami na jeho asistentku a náš oběd se těšit, jak si vychutnáme našeho dodavatele.