Egypt-Země tajemství
14. 9. 2006
A tak jsme přibližně za dva roky poté, v době, kdy v ČR napadl sníh a blížily se Vánoce, seděli v letadle, směr Hurghada. Když jsme pak asi v osm hodin ráno egyptského času ( +1 hod. oproti času tady u nás) po 4,5 hodinovém letu a po menších potížích s mým uchem konečně dojeli do hotelu, nastal zásadní problém. Tím byla moje schopnost porozumět ( nebo spíš neporozumět J ) recepčnímu, který se mi s úsměvem snažil vysvětlit, jak to tam u nich všechno chodí, kde je restaurace apod. Stálo mě to sice spoustu sil a nervů ( to ucho ne a ne přestat bolet ), ale nakonec jsem alespoň to základní pochopila. A pak už nás čekalo sladkých 10 dní, plných slunce ( jo, v Egyptě bylo v prosinci přes den tak okolo 30 °C) , koupání, poznávání a obdivování památek a vůbec se vším, co k dovolené patří...
Obyvatelé jako takoví
Většina obyvatel v Egyptě vyznává islám a podle toho to u nich také vypadá. I když už i k nim začal pronikat moderní styl oblékaní, ženy musí i přesto nosit dlouhé rukávy a nohavice. Proto jsou také tak bílé a docela se vyjímají vedle svých manželů. Někteří muži ještě stále srovnávají hodnotu svých manželek s hodnotou velbloudů (alespoň jestli jsem to při povídání si s jedním Egypťanem dobře pochopila ). Na denním pořádku jsou také bohoslužby v mešitách a je zvykem mít hodně dětí. Egyptské ženy vlastně až na výjimky nechodí do práce a starají se jen o domácnost.
Docela velkým šokem pro mě byl způsob a úroveň života některých lidí. Přestože spousta z nich jsou milionáři, žijí v chýších, které mají místo střechy slámu a místo podlahy jen udupanou hlínu. Před jejich bydlišti (Nechci tomu říkat domky, protože to domky připomínalo jen hodně vzdáleně.) se jim pásl dobytek, nad ním viselo prádlo a úplně nejlepší na tom všem bylo, že každá druhá chýše měla satelit:-)
Všichni (nebo především ti, kteří těží z cestovního ruchu a turistů) jsou tam ale docela usměvaví a milí. Rádi vám s čímkoli poradí a pomůžou. Někdy se je o to ani nemusíte prosit. Ptají se vás, jestli nechcete vyfotografovat, svéztÉ Pravda je taková, že je u nich zvykem dostat od turistů za takovouhle podobnou pomoc minimálně jednu eg. libru (tj. asi 7 Kč) Je to zkrátka takové nepsané pravidlo.
Taky u nich na silnicích pořád troubí, ale úplně pořád. Troubí na sebe, na vás nebo prostě jen tak.
Kluci
Tak egyptské kluky jsem poznala ze dvou stran. Přiznám se, že většinu času (až na tři výlety a několik prohlídek města) jsem strávila v hotelu. Ani se není co divit, protože celé dopoledne byli všichni stejně staří jako já ve škole a ti starší pracovali. No, vlastně jsem z mých vrstevníků poznala jednoho, mohlo mu být tak 15, a ten celý den jezdil v polorozpadlém autě s ještě jedním starším (ten řídil), troubil a domlouval s cizinci, kam chtějí svézt. Bylo na něm vidět, že jejich rodina asi nemá peněz nazbyt. Takových jemu podobných tam bylo spoustu. Skoro u všech významných památek byly nějaké děti a nabízely vám pohledy, sošky nebo ručně udělané výrobky.
To jsem ale zase odbočila. V našem hotelu pracovali hlavně muži (žen tam bylo asi tak 10 a byly to Němky. Síť těchto hotelů vlastnil nějaký Němec, tak proto.). A to hlavně mladí a opálení:-). Nedalo mi velkou práci dát se s nima do řeči (jsem totiž od přírody šíleně ukecaná:-). A tak jsem se hned první den seznámila s Tarekem. Bylo mu 18 a měl v areálu hotelu obchod se suvenýry. Spíš oslovil on mě než já jeho. Ptal se mě, jestli nemám čas a nechtěla bych si s ním popovídat. Nakonec to skončilo tak, že jsem za ním chodila každý den. Nejdřív jsem mu moc nerozuměla, ale postupem času už jsem dokázala plynně komunikovat:-) Nevím, jak to doopravdy bylo, ale tvrdil mi, že se do mě zamiloval, nabídnul za mě babičce 500 velbloudů a svůj obchod k tomu:-) Každopádně byl fajn a dodneška si občas píšeme.
Ale někdy mi tihle hoteloví kluci nedali chvíli klidu. U bazénu na mě cákali studenou vodu, vypínali mi walkmana, pořád se mě česky (to bylo jediné, co česky uměli) ptali, jak se mám (někdy i 10x denně). Ale bylo to milý. V restauraci jsem pod talířem našla milostný psaníčka, barman u bazénu dělal koktejly, i když jsem si žádný neobjednala (No, tohle byla spíš zásluha mojí babičky. Naučila jsem ji totiž dělat náramky přátelství, ona si tuhle práci jednou vzala k vodě a všichni se na ní sesypali, aby jim taky nějaký udělala:-), na posteli v pokoji mi kroutili z ručníků krásný labutě a pořád mi skládali lichotky (která holka by to nechtěla od krásných usměvavých kluků poslouchat:-). Dokonce i na letišti mi tvrdili, že letadlo neletí, a ptali se mě, jestli jsem vdaná...
Jejich národní chlouba
Egypt je podle mě země plná tajemství. Tím myslím hlavně jejich památky, na které jsou náležitě pyšní. Také si je podle toho hlídají. Skoro všude ( i na letišti ) jsou vojáci s puškami. Mezi ty nejúžasnější skvosty patří pyramidy, Údolí králů, chrámy atd. K pyramidám nás čekala docela vysilující šestihodinová cesta autobusem. Ale stálo to za to. Nejdřív jsme si v Káhiře prohlédli Egyptologické muzeum, potom pyramidy ( Mají v sobě něco, co nemůžu ani popsat. Teda pokud se nenecháte otrávit dotěrnými prodavači, všudypřítomným pískem a spoustou lidí.), Sfingu a nakonec výrobnu papyrusu. I když mě se možná ještě víc líbilo Údolí králů v Luxoru. Je v něm přes sto hrobek a hlavně hrobka Tutanchamona i s jeho mumií.
Rady na cestu
Byla jsem docela překvapená, že skoro v každém městě najdete internetovou kavárnu, která vás určitě vyjde levněji než posílat SMS z mobilu. Půl hodiny na internetu vás přijde tak na 4 libry (asi 28 Kč).
Vyplatí se taky smlouvat o ceny. Jednomu našemu spolucestovateli se podařilo usmlouvat přes 75 procent z ceny slevu.
Když chcete cestovat tzv. minibusem, který jezdí většinou mezi dvěma městy a zastavuje na přání, určitě se alespoň dvakrát přeptejte, jestli tohle je opravdu minibus, kolik stojí cesta pro jednoho a zopakujte, kde chcete zastavit. Může se totiž stát, že nastoupíte do taxi, které je o dost dražší.
U spousty památek se může fotit jen za poplatek ( u některých ještě navíc bez blesku ) a nevyplácí se snažit se fotit načerno.
A taky docela zásadní chybou je odvézt si z Egypta mušle, lastury a korály ( písek a kameny je dovoleno). Na letišti pak vznikají problémy, dostanete nemalou pokutu a může být dokonce zrušen let.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář