Ve všech rodinách je důležitý stůl,takový ten velký u kterého se schází celá rodina,u kterého se povídá,jí a taky řeší všechny a nejen rodinné problémy.
U stolu sedí domácí,taky náštěvy a pokud jsou v rodině školáci,píší se u něj i úkoly i když dnes už pomalu každé dítě má svůj psací stůl. Tak to bylo i u nás,každé dítě mělo svůj pokojík a v něm
stůl na psaní úkolů.Jejich stoly zůstávaly velice často osamoceny,zatímco stůl v jídelně byl skoro pořád v obležení.
Mělo to i svou výhodu,na stůl jsem viděla z kuchyně,mohla jsem mrknout i od zadělávání knedlíků,zda se to či ono dítko věnuje pečlivě školní
přípravě,šlo poměrně dobře zjistit, zda je před dítkem otevřená učebnice dějepisu,nebo pilně studuje stránky nového Bravíčka.
Stůl plnil léta svoji funkci na plný úvazek a najednou mi připadal takový opotřebovaný ,smutný.
A nastal problém,rodina trvala na novém stole,já starý stůl bránila zuby nehty,copak dneska seženete krásnej starej poctivej dubovej stůl?
Koutkem oka jsem mrkla na smutný stůl ,neboj,nedám tě,však já už něco vymyslím.
Vymyslela,přemluvila jsem kamaráda obkladače ,aby na vrchní desku položil dlaždičky,nohy stolu jsem obrousila a znovu nalakovala,prostě krása.
Rodinná rada usoudila,že to nevypadá špatně,což v překladu znamená ,že se jim to líbí.
Opět jsem jedním okem mrkla na stúl,vidíš jsem ti to říkala ,že tě nedám,naopak ,ke stolu jsem sehnala krásnou kredenc z 30 let,teda po pravdě,krásnou jsem si ji zatím jen představovala,
ted byla v šíleném stavu a man?el jen tak mezi zuby procedil něco o bláznivý ženský.
To jsem ale jako přeslechla, stejně jako klení při stěhování tý nádhery,ona totiž chudinka neprošla dveřmi a museli jsme tu krásu rvát oknem,byla dost těžká
a chvilkama se bránila,jako by k nám do rodiny nechtěla.
V duchu jsem jí přemlouvala ,prosila,slibovala nový kabát i naplnění všech jejích šuplíčků .
Pak už jsem jen brousila,kytovala,natírala,zase brousila a zase natírala,ve volných chvílích sháněla vhodné úchytky.
Nakonec rodinná rada opět usoudila ,že to nevypadá špatně.
Celé roky tyto dvě nádhery sloužily ,stůl zažil i přebalování vnoučátek,všechno bylo tak, jak jsem si představovala,ke stolu se vešla celá početná rodina,prostě
dílo se podařilo.
Jenže pak se odstěhoval syn,po něm se vdala dcera ,za pár měsíců se odstěhovala,manžel zemřel,mladší dcera se odstěhovala k příteli,s kterým stavěla dům a nejmladší synek odešel na studie a doma trávil pouze víkendy.
A tak jsem najednou u toho velkého stolu ve velkém domě zůstala sama a začala přemýšlet .že dům prodám,koupím si malý byteček ,rozloučím se
se stolem i minulostí a začnu nový život.
Byt jsem si po zralé úvaze koupila 2+1 s tím ,?e nejmladší synek jezdí stejně jen na víkendy,než dostuduje bude mu 26 a určitě se taky bude chtít osamostatnit.
Vše probíhalo podle mých plánů,jeden pokoj mě,jeden synovi,kuchyn společná,přes kterou se sice musí přes můj pokoj,ale co,víkendy vydržím a
jinak budu mít klid .Byt sice musel podstoupit spoustu úprav,koupila jsem si nový nábytek a začala ten nový život.
Jenže ouha,jelikož musím ve svém pokoji mít všechny svoje poklady--hlavně moje sloníky-navíc jsem si umínila,že chci na spaní velkou postel,nezbylo
už místo na velký stůl.jeden stůl menší mám sice v kuchyni,ale za celou dobu snad u něj nikdo nejedl.Jíme u konferenčího stolku,většinou s úsměvem.
Moje děti to vyřešili tak,že příjdou ,lehnou si na mé letiště,já si lehnu k nim a řešíme,na letišti se vyřešila spousta problémů,sdělilo spousta novinek dobrých i
zlých.
A tak má veliká postel nastoupila místo velikého stolu a plní svoji funkci stejně dobře.
Ted ale řeším na svým letišti další problém,syn se chce do konce roku odstěhovat do svého se svou přítelkyní a tak jeho pokoj mi poslouží jako
ložnice,kam přestěhuji svoje veliké letiště a na jeho místo dám zase stůl,ne sice ten milovaný,ale nový .
Budu mít stůl,po letech zase stůl,ten symbol rodiny,ale už u něj nebudou psát moje děti úkoly,už nebudu mrkat od knedlíků,zda neschovávají nové
Bravíčko,už nikdy tam nebudeme sedět celá rodina,možná ty vnoučata se tam budou opět přebalovat.
Snad u toho stolu nebudu moc často sama...........