3.duben
Tak se konečně oteplilo a nadržení vlastníci všeho na dvou kolech - někdy a na třech - vyrazili. První sraz po dlouhé zimě a nicneježdění :-))
Moc jsme si to užili v Opavě na Sádráku. Motorek tam bylo kolem tisícovky a lidí nepočítaně. Nerozumím motorkám, ale jsou kráááásnéééé. Koukněte do galerie, pokoukáníčko a potěšeníčko.
Samozřejmě, že nechyběly různé výlety a pobyty v námi již ověřených kempech - např. Lučina na jižní Moravě, ale největší zážitek, který jsem si vysnila, byla až dovolená v srpnu. Sednout a jet, kam se nám zrovna zachce.
Byl víkend a po něm poslední týden v srpnu. Sobota odpoledne a my vyjížděli ve dvě odpoledne, protože naše rozumná a samostatná dcera, která nám pořád tříská o hlavu, že je vlastně už skoro dospělá ( sladkých 16 ), je tak samostatná, že si na prázdniny u babičky zapomněla zabalit plavky. Protože byla vedra, manžel neměl to srdce ji tam nechat bez nich, jak by se chuděrka koupala......mně - jako matce sobecké, egocentrické a líné to bylo naprosto jedno. Chtěla se balit sama, ať se peče !!! Ale nakonec jsme jí tedy plavky zabalili, přivezli a náš odjezd se zhruba o 4 hodiny tím pádem posunul.
Motorka je super věc, teprve na ní člověk pozná, jak málo věcí mu stačí k životu. Limit zavazadel a krámů jsem překročila o jednu prťavou krabičku s mastičkou !!!!! Byla kulatá a měla průměr 5 cm a ny výšku 1 cm.Fakt. Z hecu jsem si ji změřila.Jsem fakt dobrá. Ale i tak byl problém ji tam narvat...
Vyjeli jsme směrem dolů, na jih Moravy a já se jen modlila, ať je hezky, protože jižní Moravu známe dost dobře a já chtěla už prostě dál......Olomouc, pak proslulá D1 -Brno Pelhřimov...a pak teprve odbočka do Černovic. Asi to jen tak někdo nezná, ale je tam kráááásně. 30 km na jednu stranu Jindřichův Hradec, v Pelhřimově Muzeum rekordů, 15 km na druhou stranu Tábor. Můžete tam strávit klidně týden a žádný den se nebude opakovat, protože je kam jet a na co dívat.....a mimochodem, v okruhu 20 km trefíte na 3 motoobchody. A to nám možná nějaký ušel a unikl.
V Černovicích je jedna zajímavost. Mají tam hotel - Mlýn a jeho mlýnské kolo se dokonce točí. Pěkné a pohádkové prostředí. Mlýnské kolo při rekonstrukci hasiči sledovali v pohádce Princezna ze mlejna a je to jeho dokonalá replika. Nikde jinde se totiž nemohli dopracovat k tomu, aby bylo vidět ze všech stran. Má dokonce vlastní soukromý rybník. Ovšem cena za noc...kdychom zde neměli známé, asi by to se mnou fakt seklo. Pokud se chcete mrknout na fotky, zadejte si - MLÝN - Černovice u Tábora H2174R10
V Černovicích mají také chalupu manželé Hudečkovi. Moc milí lidé, příjemní, obyčejní, i když on je houslový virtuos a ona spisovatelka a herečka. Prý chodí normálně do obchodu, normálně s lidmi mluví a kdo je nezná, ani si jich nevšimne. Neupoutávají na sebe schválně pozornost, nepotřebují to.
V pondělí hned po ránu - no u nás je to tak, že vstáváme kolem osmé a vyjíždíme zhruba hoďku po tom -prostě ranní ptáčata. Už po ránu začalo vedro a já se jen modlila, aby nepršelo. Hlásili celý týden déšť. Slunce svítilo a v krásné krajině cesta ubíhala. Já se jen vozím, mohla jsem se kochat a co se dělo za řídítky, tak to šlo mimo mne. Protože jsem měla naraženou kostrč- už nikdy nebudu svá širokorozchodná kila prohánět z hecu na klouzačce na koupališti s Motorafanama z Bruntálu. Jsou škodolibí a když jsem druhý den mohla jen ležet na dece, mohli se zlomit smích v pase:-((( Na zadním sedadle- i když ono už vyvýšené je, ale já jsem trpaslík, jak mi se škodolibou radostí dávají potomci najevo, musela jsem mít vypolstrovanou vycpávku. Po dvou letech jsem konečně převyšovala řidiče a viděla rovně do dálky. Víte, co to je, když musíte pořád vykukovat bokem? Vidíte prd a ještě stejně vodíte jen něco....ale takhle, no labůžo!!
A tak jedem a jedem, občas zastavíme, protože prdel mně fakt bolela a taky se mi motala hlava. Z prášků proti bolesti, které jsem si vyčúraně nechala napsat, abych dovolenou přežila. No, ona mne doktorka varovala, že mám brát jen jeden, jinak mi to hrozí pádem a ztrátou orientace..ale co bych neudělala pro zážitek a kvůli Mazlíkovi, že. Byla jsem docela mimo, ale zase na druhou stranu mi bylo všechno víceméně jedno a byla jsem veselá:-)) Od té doby jsem dva prášky už najednou raději nevzala.
Dojeli jsem do Nepomuku. Proč si neudělat přestávku a nejít se podívat na zámek Zelená Hora?? No houby, on je v rekonstrukci, takže nic. Na náměstí je hospoda U Švejka. Tak že si dáme aspoň polívku na cestu. Musela jsem zeptat vrchního,jestli nám omylem nepřinesl guláš..taková to byla dobrota. Nebyl to omyl,byla to polévka konzistence guláše.
Z Nepomuku jsme zamířili dál doleva...teda doleva na mapě, jinak se tomu asi říká západ. No a tam se splnilo to, čím meteorologové vyhrožovali a čeho jsem se já děsila. Začalo pršet. Ale kdyby pršelo někde, kde sá schovat. Na motorce zásadně prší, když jedete pustou krajinou a kde není ani větvička. Lilo čím dál víc a manžel měl dost dobrý nápad na první odbočce zahnout doleva. Nevím, co ho k tomu vedlo, ale po 5 minutách jsem dojeli do nějaké dědiny. A oni tam měli zastávku!!! Zděnou!!! Dokonce se nám tam podařilo narvat i Mazlíka....však je to na fotkách vidět:-) Ale hospoda tam nebyla. Teda, ona tam stála, ale nepremávala....už dlouho. Takže kafe nic, záchod nic, museli jsem to přečkat. Pomalu jsme se smiřovali s myšlenkou, že budeme nuceni vybalit spacáky a na lavičce v zastávce přespat. Naštěstí pršet zhruba po hodince přestalo.Ne, že bych byla přecitlivělá, ale o spánku jsem měla jiné představy a myšlenka na postel mi v mozku obsadila veškeré v něm obsažené mozkové závity - dva:-)
Přejeli jsem Stříbro a těsně za městečkem jsme odbočili na Bystřičku. Ano, oni mají taky Bystřičku. Kemp. Je zašitý, ale super a moc pěkný. A dvoulůžková chatka za 350! Maličká přehradička, maličké kempíky kolem, vodička minimálně, ale já se nejela koupat. V bufítku dokonce i papu. Za přiměřenou cenu. Hlavně pro rybáře kemp, ale dalo se.I procházku jsme absolvovali. Lesem asi 3 km - do Stříbra a na zpátek. A vyspinkali jsme na růžovo na milo,
POKRAČOVÁNÍ ZAS NĚKDY.....