Jaké předsevzetí si dávat
Na vypadnutí z každodennosti a narušení životních stereotypů slouží právě postní předsevzetí. "Církev nabízí dostatečně širokou škálu postních prostředků, ze kterých si člověk může vybrat. Nikdo se nemůže vymlouvat na to, že nemá k dispozici možnosti na dobré prožití půstu," říká Lapkův kolega z Centra pro studium biblického a blízkovýchodního světa Juraj Fenik.
Důležité je nepřehánět to s velikostí předsevzetí. "Lepší je dát si menší předsevzetí, které dokážu dodržet, než velké, při kterém selžu již po několika dnech," radí kněz Imrich.
Pokud vím, že bez kávy, cigaret či čokolády čtyřicet dní nevydržím, mohu se jich zříci alespoň ve středy a v pátky, což byly postní dny prvních křesťanů. Když si facebook nedokážu zakázat úplně, můžu si ho odinstalovat alespoň z mobilu, abych omezil neustále "četování". Nebo si umíním, že televizi budu sledovat jen v přesně vymezeném čase.
Možností nejsou jen zakazující, ale také pozitivně orientovaná předsevzetí, například pravidelnější návštěva bohoslužeb, každodenní čtení z Písma svatého či modlitba křížové cesty.
Podle kněží, které jsme oslovili, je častá polemika o tom, zda je vhodnější první nebo druhý typ přikázání, nesmyslná. Zároveň však platí, že každé předsevzetí by nás mělo nëco stát, měli bychom ho pocítit.
"Dobrým příkladem je almužna - je to pozitivní předsevzetí, které mě zároveň nëco stojí," míní Lapka, podle kterého je tento způsob pokání u nás velmi zanedbáván.
Vzpomíná si na zkušenost s dvěma americkými rodinami v Košicích, které si "adoptovaly" sociálně slabší rodiny, kterým finančně pomáhaly. Uhradily jim celoroční inkaso a se svými dětmi jim nakoupily nezbytné věci do domácnosti. "Důležitým bylo právě to, že děti viděly své rodiče pomáhat druhým. Dokonce, když jsem o této zkušenosti vyprávěl dalším rodinám, přidali se i oni. Jednoduše, příklady přitahují."
Podobnou zkušenost má i kněz Juraj Fenik. Během pobytu v USA před několika lety navštívil farnost nedaleko Clevelandu, kde farníci během celého půstu pekli pirohy a utržené peníze potom věnovali jedné nemocnici v Mexiku.
"Půst spojoval křesťany do jednoho společenství. Nebylo to nějaké soukromé asketické dílo, ale určitá forma společného bdění a modlitby," připomíná Grün raně křesťanskou praxi.
Imrich Gazda
Převzato z www.postoj.sk, článek z 15. 2. 2018