Křesťanův politický postoj
Vybízím, ať se konají modlitby za všecky, kdo mají moc,
abychom mohli vést život pokojný a klidný,
a aby se všichni lidé zachránili
a došli k poznání pravdy. (srov. 1 Tim 2,1-8)
Křesťanství přežilo nejroztodivnější politické systémy
Křesťanská víra přežila již dva tisíce let v nejrůznějších politických, sociálních a ekonomických systémech. I dnes jsou křesťané lidmi orientovanými jak „pravicově“, tak „levicově“, ale i lidmi politicky nevyhraněnými. Křesťané jsou zastoupeni ve všech vrstvách společnosti: na univerzitách, ale i v pralesech, jsou to králové a prezidenti, ale i lidé ze slumů... Za dva tisíce let prošli nejrůznějšími režimy. V mnohých byli pronásledováni. Vždy byli ale spolu/tvůrci společnosti. Někdy ale bohužel propadli pokušení moci a snažili se druhým svůj pohled diktovat. Když totiž křesťané začali spoléhat jen na svou moc a sílu, začalo křesťanství upadat. Naopak rozkvétalo a přinášelo užitek vždy, když se nespoléhalo samo na sebe, ale obracelo se k Bohu. Křesťané tedy mají s politickými postoji své kontinuální dvoutisícileté zkušenosti...
Jak se mají křesťané stavět k politice a jak se do ní mají zapojovat?
Konkrétní otázka tedy zní: „Jak se dnes křesťané mají v politice orientovat a jak se k ní mají stavět?“ Částečnou odpovědí by mohl být životní osud jednoho z prvních křesťanů: apoštola Pavla. Pavel, původním jménem Šavel byl původně člověkem, který krutě pronásledoval nově vznikající církev v Jeruzalémě. Byl dokonce přítomen první veřejné popravě – ukamenování jáhna Štěpána (Sk 7,54-60). A možná že právě tato událost, která mnohé křesťany naplnila smutkem, byla pro Pavlovu budoucnost rozhodující. Štěpán totiž těsně před svou krutou smrtí všem aktérům popravy odpustil a modlil se za ně. Tedy neproklínal je, neurážel je, nenadával jim a nezoufal si. Dělal ale pravý opak ve smyslu Kristových slov: „žehnejte a neproklínejte“ a „modlete se za své nepřátele“… Odpuštění je prostředkem, který osvobozuje z pout nenávisti a zášti. A tak se možná právě Pavel, i díky odsouzencově postoji mohl stát tím, který nejenže křesťanství již nadále nepronásledoval, ale stal se jedním z jeho největších šiřitelů v dějinách.
Možná právě v této události je tedy výzva i pro nás tváří v tvář bezmoci vůči politické situaci v naší zemi: nenadávat, neurážet, neodsuzovat a nezlořečit. Ale trvale ve svém srdci odpouštět, žehnat, přimlouvat se a být citlivými na Boží volání, kam Bůh volá právě nás, kde je naše místo a poslání. Nemusíme hned předpokládat, že se z našich politiků stanou apoštolové, ale zcela jistě se něco pohne. Minimálně v nás samých. A to není málo. Protože neexistují „malé role“ v životě. Lékem na stav společnosti totiž nejsou „velcí lidé“, ale velký zástup lidí „malých“, kteří přijímají své vlastní povolání, své poslání a kteří jsou každý na své úrovni, na svém místě.
Křesťanův politický postoj by se dal shrnout do těchto bodů:
- Odpouštět (i těm, kdo společnosti škodí) a neživit v srdci nenávist, ale zastávat se pravdy, práva a spravedlnosti
- Žehnat a vytrvale se přimlouvat i za nepřátele (nenadávat a neproklínat)
- Být ve spojení s Kristem, který dává sílu
- Hledat a přijmout své vlastní poslání a svou vlastní (i malou) roli v rodině, společnosti, církvi, politice…
Modleme se za naše politiky
Každá modlitba může mít nejrůznější formy. Tak i modlitba za politiky naší země. Níže nabízíme jednu možnou formulovanou modlitbu (zpracovanou podle Českého misálu). Pokud můžete, zapojte se nyní do proudu lidí, kteří ji přednášejí před Boží tvář:
Všemohoucí, věčný Bože, lidská srdce i životy nás všech jsou ve tvých rukou;
veď všechny, kdo jsou odpovědni za naši společnost a stát, aby hájili svobodu svědomí a všechna lidská práva,
aby prosazovali spravedlnost a mír a usilovali o rozvoj naší vlasti.
Prosíme o to skrze Ježíše Krista. Amen