Tučňáci

 King penguin

 Více fotografií /  Zvukový projev

Roční cyklus: 

Latinský název: Aptenodytes patagonicus

Objevení: prvně se o tomto tučňákovi zmínil Pernnant v roce 1768. V roce 1775 jej systematizoval J. R. Forster jako Aptenodytes patachonica, a dále jej roku 1778 John Frederick Miller přejmenoval na Aptenodytes patagonicus.

Od roku 1911 jsou obecně uznávány poddruhy tučňáka patagonského, a to podle údajné genetické odlišnosti, z někdejšího výzkumu ornitologa Williama Mathewse: 

• Aptenodytes patagonicus patagonicus (obývající jižní část Atlantického oceánu)
• Aptenodytes patagonicus halli (obývající jižní část Indického oceánu).

Poddruhy se mohou nepatrně lišit výškou těla, nebo v rozměrech končetin či zobáku. Na první pohled jsou ale prakticky totožní.

Světová populace: vzrůstá | více než 2 000 000 (asi 2 200 000) hnízdících párů

Délka života: přibližně 20 let (v zajetí se dožil až 26 let)

Průměrná výška: 85–95 cm, přičemž samice bývá nižší než samec – mívají i menší či užší zobák nebo křídla.

Průměrná váha: je proměnlivá v závislosti na ročním období; pokud nehladoví, dosahuje váhy 15 až 21 kg, přičemž obvyklá váha samice se pohybuje mezi 9,3 až 12,8 kg, a váha samce mezi 14,1 až 18 kg. Průměrná hmotnost dospělého je pak 11,8 kg.

Hnízdění: hnízdí v několikatisícových koloniích především na subantarktických ostrovech, v oblasti Antarktické konvergence;

• poddruh Aptenodytes patagonicus patagonicus hnízdí v Jižní Georgie, Jižní Sandwichovy ostrovech, Falklandských ostrovech a vzácněji se dostává až na břehy Argentiny, Brazílie nebo jižního Chile.
• poddruh Aptenodytes patagonicus halli obývá ostrovy Crozetovy, Kergueleny, Heardovy a McDonaldovy, a dále ostrov Prince Edwarda, Marion, a Macquarie. Menší kolonii můžeme zpozorovat i na Bouvetově ostrově.

Mimo hnízdní období se toulají až k Antarktidě, Austrálii, Novému Zélandu či k Jižní Africe nebo Jižní Americe.

• Výskyt v období hnízdění (popis mapky / podrobně)

Habitat: Preferovaná chovná místa jsou rovinaté pobřežní pláže, pokryty vegetací nebo i vrstvou sněhu. Vzácně se mohou objevovat až kilometr ve vnitrozemí.

Potrava: živí se zpravidla rybami, a to především lampovníkem Carlsbergovým (Electrona carlsbergi), lampovníkem Anderssonovým (Krefftichthys andressoni) či lampovníkem Tenisonovým (Protomyctophum tenisoni). Avšak v zimních měsících (červenec-srpen) vyhledávají výhradně hlavonožce, a to především krakatici Kondakovu (Kondakovia longimana), nebo také druhy jako Psychroteutis glacialis či Martialia hyadesii. Usuzuje se, že je takováto kořist výživnější nežli ryze rybí. V zásadě se ale tučňák patagonský živí tím, co je v určitém období dostupné. 

Kořist je obvykle 2–18 cm velká. Během rozmnožování loví ve vzdálenosti až 180 km od hnízdiště. Kořist pronásleduje rychlostí 2–12 km/h (v závislosti na právě probíhající akci při lovu) a potápí se do hloubky více než 300 metrů (průměrně do 100 metrů). Při denním světle se potápí hlouběji nežli při setmění, kdy zpravidla nepřekročí 30 metrovou hloubku – předpokládá se, že nemá natolik přizpůsobený zrak, nebo se tak vyhýbá predátorům, kteří jsou při setmění aktivnější. Pod vodou vydrží asi 6–10 minut a ponořování je uskutečňováno až 150 krát za sebou.

Kolonie: o 9 000 až 39 000 jedincích

Období rozmnožování: má neobvykle dlouhý chovný cyklus trvající 13–16 měsíců, a tak vychová za každé tři roky pouze dva potomky. Svého partnera mění prakticky po celý život a páry uzavírá převážně pro konkrétním období hnízdění. Hnízdit začíná v období antarktického léta, tedy v září až listopadu. Mládě se líhne po 52–56 dnech inkubace. Prvních 30-40 dnů je rodiči nepřetržitě střeženo, ale v nástupu zimy je opuštěné a utváří s vrstevníky tzv. školky. Rodiče je krmí v dlouhých intervalech a mláďata tak doslova hladoví a ztrácí na váze (až 5 měsíců mohou být bez jediného sousta a ztratit i polovinu váhy). V říjnu dochází k opětovnému zvýšení množství potravy a jsou rodiči krmeni podstatně častěji. V prosinci jsou mláďata plně opeřena a vydají se samostatně lovit na moře. Schopni reprodukce jsou asi ve 3–5 letech.

Inkubace vajec: přibližně 52–56 dní. V inkubaci se rodiče střídají.

Počet vajec: jedno (1 = 310 g)

Hnízda: žádná, nestaví si ani jen prostá hnízda

Chov vylíhlého mláděte: velmi zdlouhavý (13 - 16 měsíců). Za tři roky vychovají díky tomu jen dvě mláďata. Rodiče se v péči střídají.

Pohlavní dospělost: ve třech až pěti letech.

Monogamie: mění svého partnera prakticky po celý svůj život a páry tak uzavírá pouze pro konkrétním období hnízdění – nanejvýš spolu tentýž pár hnízdí asi 2–3 chovné sezóny.

Přirození predátoři: na mořském působení je ohrožuje především tuleň leopardí, kosatka dravá nebo lachtani. Na souši se na vejcích a mláďatech přiživují převážně buřňáci a racci. Tito predátoři také využívají těžkého období pro mláďata v nástupu zimy, kdy jsou osamocena, zesláblá nízkým příjmem potravy v dlouhých intervalech a tak snadná k uštvání.

Ohrožení: v přírodě se stabilně rozmnožuje pravděpodobně více než dva miliony dospělých jedinců a řadu let je zaznamenáván globální populační růst. Červený seznam ohrožených druhů (IUCN) k roku 2018 uvádí, že je tučňák patagonský neohrožený (málo dotčený) na základě těchto kritérií:

• zeměpisný rozsah je větší než 20 000 kilometrů čtverečních
• populace přesahuje nad 10 000 jedinců
• populace roste

V současnosti (k roku 2018) nečelí tučňák patagonský žádnému většímu nebezpečí. Případnou hrozbou může být kolísává potravní dostupnost vlivem komerčních rybolovů, nebo v důsledku globálního oteplování. Zdá se ale, že populace na ostrově Île aux Cochons (tzv. Prasečím ostrově) se za posledních 30 let rapidně snížila o téměř 90 % (o 60 000 chovných párů), jak potvrdila analýza za pomoci vrtulníků a satelitních snímků z let 2015–2017. Příčinou může být změna ekosystému pravděpodobně způsobená změnou klimatu – jejich běžná potrava je více vzdálená od míst, kde se rozmnožují a tučňáci jsou jednak vyčerpáni delšími trasami a hlavně se prodlužuje doba, kdy se potrava dostane k mláďatům. Z těchto důvodů si mohla řada tučňáků vyhledat vhodnější oblasti a hnízdí tam.

Zajímavosti:

⇒ Hnízdění s ovcemi? Ano, i takové společníky mají tučňáci patagonští na Falklandských ostrovech.

——————————————————————————————————————

——————————————————————————————————————————————————————————

Ze života tučňáků - žárlení 

Samci tučňáků připlouvají na pevninu přibližně o týden dříve než samice, aby hájili hnízdní oblasti (svůj vymezený prostor). Jeden takový samec prostě čekat na svoji milou nevydržel a jednoduše se vydal mezi kolébající se parádnice hledat novou partnerku. Výjimkou není ani svádění již zasnoubené samice s jiným. To je však zpravidla pro svůdníka jasně prohraný boj. Nějakou tu hodinu takto probíhalo svádění a najednou se na pobřeží objevila tučňákova družka. Ihned spěchala ke svému milému dávajíc najevo svou nelibost. Když se na něho začala lepit druhá samice, dostala patřičně za vyučenou (pleskanec křídlem). Tomu se nevyhnul ani samec. Pár se však dal dohromady a samec se nakonec z přítomnosti své družky patřičně těšil (loňská sezóna se jim zjevně dobře vydařila a není pochyb o tom, zkusit to nyní). Omluvil se kamínkem z pobřeží, který před ní položil, zjevně jako dar na pomyslné společné hnízdo, a samice mu nakonec ráda odpustila. Je to poměrně výjimečná situace, jelikož není tento druh příliš monogamní (viz také Nám podobní).

—————————————————————————————————————————————————————————

Proč ‚‚patagonský‛‛?

V češtině jej nazýváme patagonský pravděpodobně proto, protože se – zpravidla přechodně – vyskytuje i v oblasti Patagonie v Jižní Americe. Cíleně zde ale větší kolonie tučňáků nehnízdí.

—————————————————————————————————————————————————————————

Častá záměna

Tučňák patagonský je často zaměňován s tučňákem císařským. Jsou si na první pohled dosti podobní a navíc patří do stejného rodu Aptenodytes. Při důkladném pozorování však snadno oba druhy rozpoznáte – viz kritéria, podle kterých oba druhy rozeznáte.

—————————————————————————————————————————————————————————

Chytrý žaludek

Nedávný výzkum francouzských vědců ukázal, že si tučňáci patagonští dovedou usměrnit PH (kyselost) jejich žaludku, aby se zabránilo rychlému rozkladu potravy. Další studie přišla na to, že v žaludku využívají bakterie, které jim záměrně brání strávit potravu a umožní ji ukládat. 

—————————————————————————————————————————————————————————