Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obecné chování

♦ Etologie

Péče o tělo - peří

huffman_4preening_his_feathers.jpgPéče o peří je pro tučňáky velice důležitá a není divu, že se této činnosti věnují z velké části celého denního programu. Musí mít svůj "šat" v nejlepším stavu, protože je nezbytný pro přežití. Peří představuje pro tučňáky, mimo jiného, dokonalou tepelnou izolaci. Pokud je úplně v pořádku, nenasákne a je zcela vodotěsné. Rovněž je pak odolné při nízkých teplotách - zadržuje teplo a neprofoukne (nepustí mráz). Proto spatříme i sněhem zahalené tučňáky, které se musí jedině oklepat, aby jej ze sebe setřásli. Sněhová nadílka na jejich těle neroztaje, neboť peří zadržuje veškeré tělesné teplo.

V kolonii může být tučňák ušpiněný. Hlavně takové druhy, jež hnízdí na travnatých a písčitých plážích nebo hloubí nory, kde je nečistota samozřejmostí (např. rod Spheniscus). Tito tučňáci si dopřávají ranní koupel, a pokud jsou poblíž predátoři, mohou se zdržet ve vodě na delší dobu, vzdáleni od pobřeží. Pokaždé, když tučňáci přicházejí na břeh, začínají si peří čistit a načechrávat. Krk mají tak mobilní, že se dostanou téměř ke každému peru (nedosažitelná pera vyřeší druhá polovička, viz níže). Při každém pohybu zobákem, kterým si pera čistí, nanáší čistící emulzi z kořene ocasu o velikosti hrášku. Konzistenčně se tato emulze podobá voskovému oleji. Výměšek je zároveň jakousi impregnací a díky němu se do šatu nic nezanese. Ve vodě je díky takovému promaštění vodotěsné a kluzké, snižuje tření a tak může tučňák i dostatečně rychle plavat. Má také podobný účinek jako krém na opalovaní a chrání tučňáky před slunečním zářením, respektive proti dehydrataci.

Tučňák Humboldtův při koupání

⇒ Tučňák Humboldtův: tučňáci se velmi rádi koupou a dovádějí ve vodě.

 

2821.jpgPokud je peří znečištěno ropou, zvyšuje se tření a je velmi ohrožen jejich život. Nejsou dostatečně rychlí a nedokážou si obstarat potravu. Proto jsou havárie při kterých uniká ropa do moře velmi nebezpečné.

Vzájemnou očistou si tučňáci dokazují náklonnost. Takové chování se stává součástí ceremoniálu sblížení a uvidíme jej pouze při námluvách. Také si tím pomáhají, že si navzájem vyčistí veškeré peří i tam, kde je to pro samotného tučňáka až moc obtížné.

Podívejte se také na specifické pelichání tučňáků

 

Udržování teploty, vzájemná pomoc2_lg.jpg (tzv. sociální termoregulace)

Takovouto výpomoc si dopřávají tučňáci císařští během velkých mrazů o -40 °C, a to způsobem, že se k sobě jednotliví ptáci přitisknou (viz obrázek vpravo). Účinek tohoto shluku je značný a nedochází k téměř žádným ztrátám tepla. Během tohoto choulení si s ostatními vyměňují pozice - ti kteří jsou právě v prostředku se prohodí s řadou, která se nacházela na kraji. Tímto se dostane téměř každému potřebná dávka tepla, neboť uprostřed je izolace mnohem výraznější (rozdíl o 3 až 10 °C). Pokud tučňáci setrvávají delší dobu v samotném středu, je jim až tak neúnosné teplo, že si cestu ven doslova prorazí. Celý houf se kvůli tomu může doslova i rozpadnout. Po tomto rozruchu se ale opět skupiny spojí do jedné velké formace.

 

Tepelná izolace, není dobrá pro všechny (Hypertermie)

php2kjdv4.jpgNa rozdíl od obecného názoru, že jsou tučňáci obyvateli výhradně chladného klima, trpí tito ptáci také hypertermií (přehřátím organismu). Toto platí hlavně pro druhy, kteří hnízdí v severnějších částech jižní polokoule, kde teplota může dosahovat i tropických 40°C (především tučňáci z rodu Spheniscus, Eudyptula či Megadyptes). Děje se tak v dobách, kdy se nemohou tučňáci ochladit do vody, především tedy v době línání (přepeření). Tyto druhy se však patřičně také přizpůsobily.

 Mají kratší a méně hustší peří než jižněji hnízdící druhy (až o 30%). Během těchto veder se tučňáci také patřičně chovají - při zvýšené teplotě zvedají křídla, čímž se plocha jejich těla odhalena větru zvýší o 16%. Načechrávají a tím dodatečně provzdušňují peří. Krev v těle zrychluje proudění, a je regulována do míst nejméně opeřených - především tedy křídel. Zrychlují dýchaní, které jim díky vanoucímu vzduchu umožňuje ochlazení pomocí vlhkých sliznic. Pokud je teplota opravdu neúnosná, mohou tak silně bušit křídly až pleskají sami sebe.tucnak-humboldtuv-a-specialni-vzdusny-system.jpg

Teplomilný druh tučňák Humboldtův a ostatní z jeho rodu (Spheniscus), mají ještě jedno zvláštní přizpůsobení: na hlavě, kolem zobáku a oči mají narůžovělé žlázy (viz obrázek vpravo), které jsou hustě pokryté cévami. S jejich pomocí odvádí nadbytečné tělesné teplo prostřednictvím ochlazovaní krve.

I když se zdá, že jsou na vedra připravena perfektně, nemusí to dopadnout dobře a tučňáci mohou uhynout.

Přehřátím organismu však můžou trpět také jižněji hnízdící druhy, i tučňák císařský, který hnízdí v obrovských mrazech na Antarktických ledových pláních. Může se tak stát především při koloniálních lovech, kdy tito tučňáci migrují do severnějších oblastí jižní polokoule. Tučňák císařský tak může pobývat v oblastech, kde je teplota výrazně vyšší (20 - 30 °C) než na jakou je zvyklý (cca 5 až -40 °C). Vzhledem k tomu, jak jsou tito tučňáci "ekologicky" vybaveni proti velikým mrazům a větrům (hustější delší peří, tlusté vrstvy podkožního tuku apod.), není pochyb, že se to i u těchto druhů může stát .Poslední zkoumání však říká, že takový tučňák císařský i přes jeho přizpůsobení na mráz, dokáže v dobré míře snášet i tyto vysoké teploty. Je prý schopný beze změny metabolismu udržet běžnou tělesnou teplotu při okolních teplotách -10 až 20 °C. Při nižších teplotách se jeho metabolismus výrazně zrychlí, ale normální teplotu těla si umí udržet v širokém teplotním rozmezí od -47 po 38 °C.

 

Spánek

king_penguin_sleeping.jpg

Tučňák jako každý pták potřebuje odpočinek ve formě spánku. Spí jak na souši, tak i během pobytu na moři, vzdáleni od pevniny. Předem si je ale třeba uvědomit, že tučňáci neupadají  do dlouhého a tvrdého spánku, jako lidé. Stejně jako jiní volně žijící živočichové musí být neustále ve střehu před predátory. Jejich krátkodobé podřimování je ale téměř stejně efektivní, jako lidský spánek o několika hodinách. Podle studie publikované v roce 2023 mají během jediného dne více než deset tisíc mikrospánků, a každý z nich trvá zhruba čtyři sekundy. Dohromady však tímto způsobem denně naspí asi 11 hodin.

Na souši spí jako ostatní ptáci tak, že si zastrkávají zobák pod křídlo nebo si lehnou na břicho. Na moři pak podnikají daleké cesty v několikačlenné skupině (obvykle čítající 10 až 15 tučňáků). Během únavy se nechají pozvolna unášet proudem, ale zároveň se navzájem upozorňují, aby se někdo ze skupiny nezapomněl. Další možností je odpočinek na odlehlých krách, malých ostrůvcích nebo na březích. Záleží pouze na tom, kde který druh žije. Zajímavostí ale je, že se zpravidla nikdy neocitnou na místě, kde pravidelně hnízdí, dokud skutečně období hnízdění nezapočne.

Správný čas na pořádný spánek přichází pro tučňáky odpoledne. Jak objevili francouzští ekologové, spí tito velcí ptáci po obědě mnohem tvrději, než v ranních rušných hodinách.

Spánek tučňákům umožňuje nejenom odpočívat, ale také zpomaluje metabolismus a šetří tak jejich energii. To je důležité pro přežití v období rozmnožování, během kterého dlouze hladoví.