Mé zamyšlení nad S.O.P.A (Paulo Coelho)
Paulo Coelho, 20. ledna 2012
V bývalém Sovětském svazu na konci 50. a v 60. letech se mnoho knih, které narážely na politický systém, začalo šířit v podobě soukromě pořízených kopií na cyklostylu. Jejich autoři za svá díla nikdy neviděli ani korunu. Naopak, byli perzekuováni, odsuzováni v oficiálním tisku a posíláni do notoricky známých gulagů na Sibiři. Přesto stále pokračovali v psaní.
Proč? Protože měli potřebu podělit se o to, co cítili. Od evangelií po politické manifesty, literatura umožňuje, aby myšlenky cestovaly po celém světě a měnily jej.
Nemám nic proti lidem, kteří na svých knihách vydělávají peníze. I já se tímhle živím. Ale podívejte se na to, co se v tuto chvíli děje. Zákon na potírání online pirátství (S.O.P.A) může zničit internet. Je to SKUTEČNÁ HROZBA nejen pro Američany, ale pro všechny z nás, protože tento zákon – pokud bude schválen – ovlivní celou planetu.
A co na to říkám já? Jako autor bych měl asi obhajovat 'duševní vlastnictví', ale neobhajuji. Piráti celého světa, spojte se a piráťte všechno, co kdy kdo napsal!
Staré dobré časy, kdy každá myšlenka měla svého majitele, jsou navždy pryč. Zaprvé proto, že všechno, co kdo kdy dělal, stále recykluje čtyři schémata: milostný příběh mezi dvěma lidmi, milostný trojúhelník, boj o moc a příběh o cestě. Zadruhé proto, že všichni spisovatelé chtějí, aby to, co napsali, bylo čteno, ať už v novinách, na blogu, ve formě pamfletu nebo na zdi.
Čím častěji slyšíme písničku v rádiu, tím větší máme nutkání koupit si celé CD. Stejné je to i s literaturou.
Čím více lidí 'zpirátí' knihu, tím lépe. Pokud se jim zalíbí začátek, půjdou a hned zítra si ji koupí, protože není nic únavnějšího než čtení dlouhých klád textu na obrazovce.
1. Někteří budou namítat: Jste dost bohatý na to, abyste si mohl dovolit své knihy distribuovat zdarma.
To je pravda. Jsem bohatý. Ale byla to touha vydělat si peníze, která mě přivedla k psaní? Ne. Moje rodiny i učitelé mi říkali, že v psaní není žádná budoucnost.
Začal jsem psát a stále v tom pokračuji, protože je to něco, co mi přináší potěšení a dává to mému životu smysl. Kdyby byly motivem peníze, mohl jsem toho už před lety nechat a ušetřit se tak pravidelné snůšce negativních recenzí.
2. Nakladatelé budou namítat: Umělci nemohou přežít, pokud nebudou placeni.
V roce 1999, když jsem poprvé vydával knihu v Rusku (s nákladem 3 tisíce kusů), zemi sužoval nedostatek papíru. Zcela náhodou jsem objevil 'pirátské vydání' Alchymisty a zveřejnil jsem ho na svých webových stránkách.
O rok později, když krize pominula, jsem prodal 10 tisíc tištěných knih. V roce 2002 už to byl milion prodaných knih a k dnešnímu dni jich je 12 milionů.
Když jsem cestoval vlakem napříč Ruskem, setkal jsem se několika lidmi, kteří mi vyprávěli o tom, jak se s mou prací poprvé setkali díky 'pirátskému' vydání, které jsem zveřejnil na svém webu. V současné době fungují webové stránky 'Pirát Coelho', kde dávám odkazy na každou mou knihu, která je dostupná na internetu. A moje prodeje stále rostou – za chvíli to bude již 140 milionů knih po celém světě.
Pokud jste snědli pomeranč, musíte se vrátit do obchodu, abyste si koupili další. V takovém případě je logické, že platíte hned na místě. S uměním je to jinak, nekupujete si papír, inkoust, štětec, plátno nebo notové partitury, ale nápad, myšlenku, která se zrodila z kombinace všech těchto věcí. 'Pirátství' může být způsob, jak se seznámit s umělcovou prací. Pokud se vám jeho (nebo její) myšlenka líbí, budete ji chtít mít doma. Dobrá myšlenka nepotřebuje žádnou ochranu.
Zbytek je buď chamtivost, nebo nevědomost.