Call of Duty 4Jako již tradičně ku příležitosti vydání enormně očekávané hry jsme zvolili formát dvojrecenze. V prvním oddíle se od Davida Sillmena dozvíte o příběhu, jeho zapojení do herní mechaniky, misích a především multiplayeru. Michal Maliarov podrobně rozebere technické náležitosti a ovládání. David Sillmen: Synonymum pro střílečku z druhé světové války se za posledních několik let přeneslo z Medal of Honor na Call of Duty. Právě tato série od Infinity Ward byla typickým prototypem tolik diskutovaného subžánru, na který odborná veřejnost dosud žehrá, masy mu ale nekriticky holdují. Základní prvky přebrala i konkurence: zcela lineární akce bez jakékoliv možnosti zabloudit, jasně dané úkoly, které se v průběhu mise pokud možno dramaticky mění, tuny vojáků, velká výdrž anonymního hrdiny a samozřejmě i trefné citáty do války zavlečených politiků či filozofů. To je CoD ve zkratce – nic víc, nic míň. A čtvrtý díl není jiný, byť se na první pohled udála jedna citelná změna – druhá světová válka byla opuštěna a nahrazena moderním konfliktem, který v době, jež se nese ve jménu zostřování mezinárodní situace, hraje na žádanou strunu. Příběh nečerpá z žádného reálného konfliktu, byť by se umístění třeba do Iráku či Súdánu přímo nabízelo. Pokud se nad tím ale zamyslíme, podobný přístup by autorům pouze svazoval ruce. Udělali lépe, když si vytvořili válečnou situaci vlastní. Postará se o ní typický ruský separatista, který nechce než vlastní stát na území největší země světa, a aby svým požadavkům dodal patřičnou váhu, opatří si pár Call of Duty 4atomových hlavic z rozsáhlých a nejspíš špatně hlídaných ruských zásob. Potřebuje ale i čas na realizaci svého ďábelského plánu, proto požádá muslimské spřízněnce na Středním východě, aby mu zahráli do noty rozpoutáním války. Na tu západní spojenci pochopitelně musí zareagovat, naštěstí si ale včas všimnou nekalé činnosti na území bývalého Sovětského svazu. Taková situace je pro hráče ideální – bez přehnaného vysvětlování může být důležitou součástkou obou herně i vizuálně odlišných front. Opět jsme se nedočkali přehnaného vykreslení charakterů – střídavě hrajete za amerického mariňáka na Středním východě a člena britské SAS na území postsovětských republik. Emoce hledejte někde jinde. Singleplayer je opět nesmírně strhující záležitostí a troufáme si tvrdit, že v tomto ohledu série Call of Duty ještě nikdy nebyla lepší