Výcvik neslyšícího psa
27. 8. 2009
Pěkný článek o výcviku neslyšícího psa převzatý z www.bilyboxer.info
VÝCVIK NESLYŠÍCÍHO PSA
Metodika výcviku hluchého psa je velmi náročná, především na trpělivost.
Před zahájením výcviku je velmi důležité, veterinárním vyšetřením a vypozorováním zjistit, má-li pes ještě nějaké zbytky sluchu, nebo je-li zcela hluchý. Jakou metodu výcviku použijeme, určíme tedy až tehdy, známe-li tuto skutečnost.
U psa, který je pouze více či méně nedoslýchavý, využíváme zbytek sluchu používáním vysokofrekvenčních píšťalek. Píšťalka nám slouží k tomu, abychom psa na sebe upoutali a dali mu tímto na vědomí, že od něho něco chceme. Nahrazuje to oslovení psa, zavolání na něj. Jakmile se pes naučí, že píšťalka je povel pro přivolání, nebo docílíme toho, že se na nás alespoň podívá, postupujeme dále. Jakmile se pes po zapískání na vás podívá, posunkem mu naznačíme, co od něho chceme. Např.“pojď ke mně, fuj, lehni“.. atd.. A jakmile pes náš povel vykoná, odměníme ho pamlskem a nesmíme ho zapomenout výrazně pochválit. Pes musí poznat že tím, že našemu posunku rozuměl, nám udělal ohromnou radost a my se z toho samou radostí můžeme pominout.
U psa, který je úplně hluchý, je výcvik obtížnější. Metodika výcviku je velice individuelní a odvíjí se především od toho, jaký vztah mají mezi sebou pán a pes a jakou povahou je pes do života vybaven.
Setkala jsem se s několika neslyšícími psy, z nichž tři Vám krátce představím.
Zcela hluchý dalmatin Ben na svém pánovi pohledem přímo visel, na procházkách se příliš nevzdaloval a pána si jedním okem stále hlídal. U této dvojice nikdo nepoznal, že je pes postižen hluchotou. Jen bylo vidět, jak si občas páníček plácá na nohu, cosi ukazuje a nebo posunky dokázal psa zastavit nebo na dálku i odložit …Tento pes byl od počátku velmi klidný, okolí ho na vycházkách příliš nezajímalo a majitel vše zvládl vysvětlováním a pamlsky . Majitel nebyl pejskař začátečník a s výcvikem si poradil sám,
Další případ, je pes bílého boxera Daga se zbytkem sluchu, který je schopen zaznamenat zvuk píšťalky. Díky svému temperamentu odžívá svůj život na dlouhém vodítku a navolno běhá zatím pouze na vycházkách na odlehlých místech. Jinak je to pes velmi poslušný, ochotně a rychle vykonává většinu povelů. Jeho majitel je začátečník a přesto se psem našli velmi rychle společnou řeč a zdá se, že to oběma vyhovuje.Vzhledem k tomu, že jde o psa mladého tak věřím, že se budou dál zdokonalovat a postupovat ve výcviku….
U třetího příkladu použiji případ dvouletého zcela hluchého bulteriéra Ramba. Sebevědomý tvrdý pes, doma učiněný andílek a miláček rodiny se na vycházkách chová jako neřízená střela. První půl hodiny nebyl schopen po vypuštění na volno jakékoliv komunikace. Pokud mu nějaký pes, nebo člověk v době tohoto vyběhávání přišel do cesty, měl smůlu. Rambo se sice nikdy nepral, ale začal s velmi intenzivním obtěžováním a bylo mu celkem jedno, potká-li slečnu v lodičkách a s pudlíkem, nebo pána v montérkách a s dogou. Všechny důkladně poskákal, zmazal a v neposlední ředě i vyděsil. Tento pes by se zřejmě takto choval i kdyby slyšel, ale dal by se zcela jistě zvládnout některou z metod nácviku přivolání. Jak ale naučit takovéhoto divocha přivolání, když je hluchý? Když základem každého nácviku přivolání je oslovení psa a vyslovení povelu a Váš pes nic z toho neslyší? U tohoto psa musel přijít na řadu elektronický obojek a nejnižší stupeň výboje k tomu, aby mu majitel řekl „ Rambo, podívej se na mne, něco po tobě chci!“ . jakmile psa obojek zastavil, využil psovod reakce většiny psů. Tím je hledání útočiště a ochrany u svého pána , před dalším nepříjemným vjemem. Jakmile pes přiběhl, následovala odměna za uposlechnutí povelu a velká pochvala. Když se k Vám pes blíží, měli by jste rukou psovi ukazovat např. plácáním se do nohy, že tento posunek úzce souvisí s nepříjemným šimráním na krku, a že příště, pokud na tento posunek přiběhne rychle, ochotně a neprodleně, tak žádné šimrání na krku vůbec nepřijde. Psi toto velice dobře a rychle pochopí.
Ale nechci se pouštět do popisování univerzální metodiky. Výcvik hluchého psa je otázka individuelní a jak už jsem psala záleží především na případném zbytku sluchu, na povaze psa a na celkovém vztahu majitele a psa. Metoda výcviku hluchého psa pomocí elektronického obojku je velmi složitá a můžete ji provádět pouze pod dohledem odborníka! Tento obojek se u řady kynologů využívá hlavně k odstranění zlozvyků a nežádoucích reakcích (štvaní zvěře, honění aut, požírání výkalů, napadání jiných psů atd..) V našem případě jde jen o to, nějak upozornit našeho kamaráda, že po něm něco chceme. Tudíž jeho použití musí být nanejvýš citlivé a ten, kdo mačká tlačítko musí být odborník znalý věci. To znamená, že kdo si tento obojek koupí, se musí seznámit nejen s návodem jak zapnout psovi obojek a zprovoznit ovladač, ale především s pravidly kdy ho použít a kdy nikoliv. U případu bulteriéra si jeho majitel elektronický obojek zakoupil, pes ho má na každé vycházce, a dnes ho majitel používá pouze v krizových situacích, kdy je potřeba psa neprodleně zastavit nebo přivolat a pes se na něho nedívá. Slouží tedy jako pojistka „kdyby něco“.Jinak se pes po půl roce velmi zovladatelnil, neobtěžuje okolí a stal se z něho příjemný společník.
Ještě chci apelovat na majitele hluchých psíků, začněte s výchovou svého neslyšícího kamaráda od co nejranějšího věku. Výcvik od štěněte je výcvik hrou, výcvik po dobrém a v neposlední řadě se majitel i pes naučí velmi brzy mezi sebou dobře komunikovat. Vytvoří tak, i při tomto, v psím životě dost velkém handicapu, sehranou „dvojku“ a majitel tak připraví svému kamarádovi prožití plnohodnotného života v pro něj tak tichém světě.
Miloslava Fialová
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář