Sokolové ze Slovácka po čase opět uctili památku tragické smrti Miroslava Tyrše

OETZ (RAKOUSKO) – Již rovné čtyři desítky let se v rakouských Tyrolských Alpách konají vzpomínkové srazy na památku Dr. Miroslava Tyrše, který v 19. století spolu s Jindřichem Fügnerem položil základy dobrovolné tělocvičné organizace Sokol. Po delší době tato významná mezinárodní akce opět nepostrádala zastoupení v účasti členů sokolské Župy Slovácké, jež zastřešuje 26 tělocvičných jednot z Dolňácka, Horňácka i z Podluží. Na další, tentokrát už 41. sraz, tak začátkem června vyrazila výprava složená ze zástupců Hodonína, Velkých Pavlovic a Podivína.

„Z Hodonína do Oetzu je to více jak sedm set kilometrů, takže najít nadšence, kteří by se obětovali cestovat kvůli třem svátečním dnům až téměř k italským hranicím, nebylo zrovna lehké. Ale musím přiznat, že velkou roli v našem rozhodování sehrála osobní pozvánka od našich kamarádů a bratrů ze Župy Rakouské, kteří letošní setkání organizačně zajišťovali. "Cvičili jsme společně v rámci Středoevropské osmnáctky skladbu Chlapáci III. a jak z nácviku, tak i z XV.Všesokolského sletu v Praze nás pojí obrovské kamarádství,“ uvedl Kamil Vinklárek, starosta T.J. Sokol Hodonín, nadšený volejbalista a tentokrát i obětavý řidič.

Náročná cestovní výzva přitom byla i jedinečnou šancí prověřit nově pořízené zánovní vozidlo pro devět osob, které hodonínská jednota letos na jaře pořídila na nejrůznější sportovní výjezdy a akce, ať už z řad zápasníků, florbalistů, odbíjenkářů či dalších členů. Zbývalo tedy jediné – naložit do stříbrného speciálu vše potřebné včetně historických krojů, dobového praporu, sportovní výbavy či dobré nálady a v navigaci nastavit cílové místo v Oetzalském údolí.

Údolí skonu Tyrše i Ötziho

Malebné a velmi rozsáhlé ledovcové údolí Oetztal je vyhlášené nejen Tyršovým skonem či skvělým zázemím pro řadu adrenalinových sportů, jakými jsou alpské lyžování, horolezectví, paragliding, ale i zásluhou nálezu těla pravěkého muže, jenž byl objeven náhodou v roce 1991 a dosud je předmětem zkoumání řady vědců. Ötzi, jak byla přirozená mumie člověka z doby přibližně 3300 let př. n. l. pojmenována, vědce zaujal na místě poblíž rakousko-italských hranic ve výšce 3210 m n. m. Tento pravěký člověk zemřel na následky zranění, když jej někdo střelil šípem do zad, avšak kromě tohoto zranění měl Ötzi i podlitiny a řezné rány na dlaních, zápěstí a hrudi.

Shodou okolností vydržel jeho neporušený trup v ledu až do dnešní doby, kdy se výrazněji otepluje klima. Nález vzbudil obrovskou senzaci, neboť tělo bylo tak dobře zachováno, že se původně nálezci domnívali, že se jedná o ostatky člověka, který zahynul v horách před pouhými několika desítkami let. Zásluhu na jeho dokonalé mumifikaci měly právě drsné klimatické podmínky, které občas panují i během letních sokolských srazů, jejichž účastníci se ve své bohaté historii museli hned několikrát vypořádat s přívaly sněhu, ledových krup, či silnými poryvy větru. Letos ale bylo počasí jako vystřižené z katalogu přímořských letovisek, a tak se přes tři stovky účastníků mohli oddávat nejrůznějším výkonnostním či oddechovým aktivitám.

Volejbal, lukostřelba, běh okolo jezera či exotické mölkky

Třídenní sraz na louce u oblíbené výletní osady Piburg, rozprostírající se ve výšce 915 m nad nejteplejším koupacím jezerem Tyrolska, pravidelně pořádají od roku 1973 střídavě sokolské župy Bavorská, Rakouská a Švýcarská. Scénář setkání naplňuje heslo sokolstva, a tak po slavnostním nástupu a vztyčení vlajky byli v programu vídeňských organizátorů turnaj v odbíjené, lukostřelba, vrh koulí, běh zdatnosti, zábavné hry pro děti a mládež, a také kultovní vikingská hra mölkky, pocházející z jižní části Finska. „Tahle nám doposud neznámá zábava s krásně opracovanými dřevěnými kolíky našemu týmu sedla a nakonec dala dobrý základ pro celkové čtvrté místo v dovednostní soutěži družstev. Horší už to bylo ve volejbalu, kde na nás vinou neznalosti prostředí a nedostatečné aklimatizace zbyl pomyslný černý Petr,“ zhodnotil snahu hodonínské výpravy pod vysokou sítí Milan Václavík, člen výboru T.J. Sokol Hodonín a předseda odboru sportu.

Za zmínku ale stály i individuální výkony, a to zejména bronzové příčky Milana Václavíka a Jany Václavkové v moderní lukostřelbě. Solidním čtvrtým místem v běhu okolo Piburgského jezera se blýskl praporečník výpravy Eduard Mezera, jenž navzdory tropickému počasí a více jak třísetmetrovému převýšení až do poloviny závodu vedl a diktoval tempo, aby o medailovou pozici přišel až v závěrečném stoupání. Borci ze Slovácka si pak připsali i jeden neoficiální primát, a to za sudy osvědčeného pivního moku, které přivezli s sebou i spolu s velmi příznivou českou cenou, takže v obrovském vedru chutné pěnivé osvěžení kvitovali takřka všichni účastníci srazu.

Zádušní mše a průvod po břehu dravé řeky

Krásný alpský víkend vyvrcholil v pondělí, kdy celé Rakousko slavilo Svatodušní svátky, a tak i sokolové z Čech, Moravy, Slovenska, Slovinska, Francie, USA, rakouské Vídně, bavorského Mnichova a švýcarského Luzernu museli opustit svoji travnatou základnu pod nádhernou třítisícovkou Acherkogel, aby oděni do svátečního zamířili na zádušní mši pod širým nebem. Ta se sloužila jak za Dr. Miroslava Tyrše, tak i za zesnulé členy obce sokolské na náměstíčku u školy v Otzu a její součástí bylo i folklórní vystoupení souboru Formani ze Slatiňan, který se staral o dobrou zábavu i během předchozích dvou večerů u velkého táboráku.

Pak již byl na programu jen finální bod velmi zdařilého srazu – slavnostní průvod po břehu dravé alpské řeky Achy. I za účasti představitelů České obce sokolské v čele se starostkou Hanou Moučkovou směřoval dlouhý průvod mnoha desítek Sokolů až na místo s pamětní deskou, kde v roce 1884 ve věku 51 let za nevyjasněných okolností tragicky zahynul Miroslav Tyrš. Součástí pietního aktu byl nejen vzpomínkový proslov Tomáše Frey – Materny, starosty Župy Rakouské, či pocta praporečníků v dobových krojích a s historickými prapory na dřevěném mostě přes vymleté koryto ohlušující Achy, ale i upřímná pozvánka na 42. setkání v roce 2015, které organizačně zaštítí členové sokolské jednoty ze Švýcarska. Definitivní tečku pak udělal zpěv české a slovenské hymny z doby společného státu, po kterém ještě následovalo nekonečné pořizování památečních snímků pietního místa v nádherném koutě severního Tyrolska.

Eduard Mezera