Chodský víkend 2016
S Chodským psem krajem elektráren a uhelných pánví
V tradičním čase, začátkem prázdnin, se uskutečnil Chodský víkend, v pořadí již sedmý, tentokrát v Krušných horách, kterého se zúčastnilo celkem 46 osob a 24 psů, z toho 20 chodských.
http://vick.rajce.idnes.cz/Ucastnici_Chodskeho_vikendu_2016/
Bohužel bez zobrazení: Tequila Max Lukato Gold, Impulsius Regenia Bohemia, Dasir Zejeriss
Letošní ročník byl nějak zakletý, neboť v jeho průběhu došlo ke zranění dvou psů a dokonce k úmrtí dvou přihlášených psů (…a další měl „namále“…) dřív, než akce začala. Přesto věříme, že si všichni výletů náležitě užili a budou na „uhelné prázdniny“ rádi vzpomínat. Spousta lidí si myslí, že na Mostecku není nic jiného, než uhelné doly s obřími rypadly, která ho denně chrlí do okolních elektráren. Účastníci našeho setkání však vědí, že i zde lze najít divokou a krásnou přírodu, zajímavé památky a hlavně fantastické výhledy. Jeden takový jsme zařadili hned na první den…
Neděle 3.7.2016 Komáří Vížka – 14 km
Komáří hůrka či vížka (808 m n. m.): jen mírně vystupuje z krušnohorského hřebenu nad Teplickou pánev. Od středověku se zde těžily kovové rudy a stála zde hornická zvonička, od r. 1857 nahrazená výletním hostincem s vyhlídkovou věží, po r. 1990 adaptovaným na horský hotel. Na vrchol vede z Bohosudova nejdelší a nejstarší sedačková lanovka v Čechách, dlouhá 2348 m a v provozu od r. 1952.
Nejdelší výlet s dlouhým výstupem na hřeben hor. Začali jsme zahřívacími 2 km po rovině, od dolní stanice lanovky v Krupce. Po té jsme stoupali 4 km, s odbočkou ke zř. hradu Kyšperk, kolem Kotelního jezírka, na Komáří vížku. Výhled na Teplicko a České Středohoří nám sice zatmavily dešťové mraky, přesto to byla hned na úvod pěkná „pecka“. Dolů to šlo samozřejmě líp, i když jsme ještě na hřebenu dostali malou sprchu. Na hradě v Krupce jsme si ten výhled zopakovali z nižší polohy a na závěr prošli Křížovou cestu, nedaleko od parkoviště u lanovky. V kempu v Oseku pršelo a tak jsme, i pro následné dny, zvolili pro večerní porady přístřešek s lavicemi a stoly za „sociálkami“.
http://vick.rajce.idnes.cz/Komari_vizka_3.7.2016/
http://dejwid.rajce.idnes.cz/Chodsky_vikend_2016_-_Komari_vizka/
Pondělí 4.7.2016 Prunéřovský potok a Hasištejn – 12,5 / 17,5 km
Prunéřovský potok je potok v Krušných horách v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Je dlouhý 24,3 km a rozloha povodí činí 53,8 km². Pramení v katastrálním území Výsluní na jihovýchodním úbočí Komářího vrchu v nadmořské výšce 893 m n. m. na okraji přírodní rezervace Prameniště Chomutovky. Potok směřuje nejprve k jihovýchodu k Výsluní a vtéká do přírodního parku Údolí Prunéřovského potoka. Potom dlouhým obloukem obtéká výběžek Lysé hory (875 m n. m.). Pod Celnou je potoční koryto přehrazeno jezem, z jehož nádrže se v minulosti přečerpávala voda (73 l/s) pro zásobování vodní nádrže Křimov. Přečerpávací stanice není v provozu, ale zůstává zakonzervovaná. Pod Celnou se potok obrací na jihozápad a úzkým skalnatým údolím s četnými peřejemi stéká k úpatí Krušných hor. V Nové Vísce opouští hranice přírodního parku a voda z potoka napájí tamní koupaliště. Pod vesnicí potok vtéká do umělého koryta, kterým pokračuje podél severní strany prunéřovských elektráren. Za nimi se stáčí na jih a po několika kilometrech se na západním okraji Kadaně v nadmořské výšce 280 m n. m. vlévá zleva do vodní nádrže Kadaň na řece Ohři. Pod Kýšovicemi do potoka zprava ústí krátký bezejmenný přítok, na kterém se nachází Kýšovický vodopád.
Hasištejn (Německy Hassenstein – skála nenávisti) Královský hrad založen počátkem 14. století Fridrichem I. ze Šumburka. Roku 1418 dobyt vojsky Václava IV., následně darován Lobkovicům. Po požáru v roce 1560 zpustl. Jeho dominantou je mohutná válcová věž bergfrit, která dnes slouží jako rozhledna.
Dochované jsou zbytky paláce. Proti vstupní bráně částečně zřícená kaple se zbytky křížové klenby. Zachované jsou unikátní kamenné krakorce s reliéfní výzdobou a rozlehlé podzemní prostory.
Ráno jsem se s rodinou zdržel v nemocnici v Mostě a tak dostali výletníci pokyn vyrazit samostatně a počkat na mne na vhodném místě, za které zvolili Farský mlýn. Odtud jsme společně pokračovali proti proudu Prunéřovského potoka a po 0,5 km odbočili na neznačenou cestu, po které jsme došli do Výsluní a následně sestoupili opět k potoku, který v těchto místech protéká hlubokým údolím s příkrými svahy. Na rozcestí Úbočí se část účastníků rozhodla pro kratší trasu a vydala se po modré značce zpět do výchozího bodu (restaurace Celná). Zbytek skupiny si „odskočil“ na zříceninu hradu Hasištejn. Na zpáteční cestě, proti proudu Prunéřovického potoka, jsme podnikli úspěšné pátrání po Kýšovickém vodopádu. Má několik stupňů a je nejvyšším vodopádem v Krušných horách. Leží však ve strmé rokli, mimo značenou trasu a většinou je chudý na vodu, ale protože předchozí dva dny pršelo, nebyla naše námaha zbytečná.
http://vick.rajce.idnes.cz/Prunerovsky_potok_4.7.2016/
http://dejwid.rajce.idnes.cz/Chodsky_vikend_2016_-_Prunerovsky_potok_a_Hasistejn/
Úterý 5.7.2016 Bořeň, Hněvín, Jezeří – 3 / 1,5 / 4 km
Bořeň se vypíná vysoko nad údolím řeky Bíliny, Je to největší povrchový znělcový (fonolitový) útvar ve střední Evropě. V třetihorách byla při sopečné činnosti nadzvednuta podložní rula a do vrstev druhohorních křídových slínovců se vklínil mohutný útvar fonolitu. Ve čtvrtohorách byl fonolit erozí vypreparován a vytvořil unikátní kupu.
Hněvín: První zmínka o hradu pochází z roku 1248. Během třicetileté války byl dobyt Švédy, po jejím skončení v roce 1651 zbourán a materiál použit na opravu poničeného města.
Koncem 19. století se ale výlety na kopec staly čím dál víc populární a tak zde byla v roce 1889 postavena dřevěná vyhlídková věž po vzoru Eiffelovy věže v Paříži. Poté, co ji o rok později strhl silný vítr, byla v roce 1900 postavena nová kamenná věž. V roce 1906 byla dokončena podle návrhu architekta Adolfa Schwarzera také restaurace v gotizujícím stylu. V současnosti hrad slouží jako hotel s restaurací. Kromě výhledu z věže nebo návštěvy hvězdárny zde na vás čeká i zážitková expozice o životě alchymisty Edwarda Kelleyho.
Jezeří: Rozlehlý barokní zámek stojí na okraji hnědouhelné pánve. Jeho základy pocházejí z hradu, který byl v roce 1549 přestavěn na renesanční zámek. Roku 1646 zámek vyhořel. Teprve Ferdinand Vilém z Lobkovic jej začal v roce 1696 upravovat, čímž získal dnešní barokní podobu.
Největší rozkvět nastal na přelomu 18. a 19. století, kdy zde vzniklo divadlo nebo myslivecká kapela. Na vyvýšené terase zde vznikla květinová zahrada a kolem se rozkládal rozlehlý anglický park.
Po roce 1948 byl zámek znárodněn a postupně začal chátrat. Nyní prochází postupnou rekonstrukcí. Ve zpřístupněných prostorech si můžete prohlédnout vybavení interiérů, přibližující život šlechty v 18. století. Ve sklepení najdete expozici papírových strašidel. V bývalé konírně jsou vystaveny staré vozy.
Mauzoleum Čertova kaple: Nedaleko zámku Jezeří najdete zříceninu nedostavěné hrobky rodu Lobkoviců, často nesprávně označované jako kaple. Projekt v barokním stylu navrhl architekt vídeňského dvora Andreas Altomonte. Výstavba hrobky byla započata v roce 1753, stavbu však provázely četné nešťastné události a tak se stala zdrojem pověr o čertu. Hrobka proto nebyla vůbec dokončena.
Do dnešní doby se z kruhové stavby s předsíní zachovaly obvodové zdi.
Dnes jsme absolvovali několik kratších procházek, mezi kterými jsme se přesouvali auty. Začali jsme ráno výstupem na znělcový monument Bořeň u Bíliny. Od Chaty pod Bořní jsme stoupali po úbočí hory lesní pěšinou, od odbočky k vrcholu i po skalách a mezi skalními výchozy. Asi ve dvou třetinách kopce, na největší a nejvýše položené vyhlídce, většina výletníků zůstala. Malá skupina pokračovala dál, až na vrchol, z něhož je úžasný kruhový výhled, kterému dominuje Bílina s elektrárnou Ledvice a na obzoru hradba Krušných hor, nebo na druhé straně České středohoří. Po sestupu jsme přejeli do Mostu, na parkoviště pod hradem Hněvín, k němuž jsme došli kolem „staré“vodárny. Obešli jsme hrad, využili občerstvení a někteří i rozhlednu, ze které je nádherný výhled na celé Mostecko. Část účastníků zde pak zůstala. Cestou na zámek Jezeří jsme se zastavili na vyhlídkové plošině lomu Vršany, abychom se alespoň podívali na těžbu uhlí z co nejmenší vzdálenosti, protože se psy nebylo možné absolvovat „uhelné safari“. Procházka v okolí zámku se nám o kilometr protáhla, protože se zrovna opravovala silnice a tak jsme si k němu vyšlápli pěkně od zdola. K vyhlídce nad zámkem pak, nenáročným výstupem, vyrazila hrstka zvědavců a nikdo z nich nelitoval, neboť ten výhled do podhůří s hnědouhelnými pánvemi je fantastický. Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili u zříceniny mauzolea Čertova kaple, kousek od zámeckého parkoviště.
http://vick.rajce.idnes.cz/Boren%2C_Hnevin%2C_Jezeri_5.7.2016/
Středa 6.7.2016 Helenčiny vodopády a Kočičí skála – 8,5 km
Helenčiny vodopády: skalní práh v údolí potoka Lužec vytvořil asi čtyřmetrový vodopád. Dále po toku se nacházejí ještě další dva menší stupně a peřeje.
Kočičí skála: na západním svahu Kočičího vrchu se nachází u lesní silničky Kočičí skála. Na její vrchol, kde se vám otevřou krásné výhledy, vede upravená cesta s kamennými schody. Je odsud pěkný pohled do údolí potoka Lužec, na protilehlé svahy Krušných hor, obec Svahová, na oblast Chomutovska a Doupovské hory.
Výlet do méně známých míst jsme začali sestupem od Horského hotelu Svahová, přes Boleboř do údolí potoka Lužec, k Nivskému mlýnu. Následovalo stoupání nad Pyšnou, na pohodlnou cestu kolem Kočičí skály, po níž jsme došli až k odbočce k Helenčiným vodopádům. Od nich k hotelu, v jehož restauraci jsme výlet zakončili, už to nebylo daleko.
http://vick.rajce.idnes.cz/Helenciny_vodopady_6.7.2016/
Čtvrtek 7.7.2016 Salesiova výšina – 3,5 km
Salesiova výšina je skalní útvar nedaleko severočeského městečka Osek. Salesiova výšina se nachází v lese, který ji zahaluje, její vrchol se vypíná do výše 422 m n.m.. Název Salesiovy výšiny připomíná Salesia Krügnera, který byl v letech 1834–1842 opatem Oseckého kláštera a velkým milovníkem krušnohorské přírody. Oblast Salesiovy výšiny leží na lokální naučné stezce, která vede po různých pamětihodnostech Oseka a jeho okolí. Můžete navštívit osecký klášter, zříceninu hradu Rýzmburk, štoly po těžbě stříbra a mnoho dalších zajímavostí. Salesiova výšina patří ke geologickým zvláštnostem. Jedná se o naplaveninu třetihorní řeky, která ústila do severočeské uhelné pánve. Na skalních blocích může návštěvník pozorovat otisky sladkovodních mlžů rodu velevrub, které se dají počítat na tisíce. Všechny skalní útvary jsou tvořeny z křemence, který je nezvykle hladký a pevný. Na vrcholu Salesiovy výšiny byla zřízena jednoduchá vyhlídka, která byla doplněna glorietem, odkud býval nádherný rozhled do okolí. Dnes už na vrcholu nalezneme pouze torzo.
Závěrečný krátký výlet mezi skaliska v lese kousek za kempem. Po něm tradičně následoval oběd a zakončení Chodského víkendu.
http://vick.rajce.idnes.cz/Salesiova_vysina_7.7.2016/
Doufáme, že se nám opět podařilo připravit zajímavé výlety, které se líbily, i když některé obsahovaly náročnější úseky. Jako vždy se improvizovalo, účastníci si vybírali podle chuti a svých možností a celá akce proběhla v pohodě. Každý den nás doplnili dojíždějící „domorodci“, dostavilo se i pár takových, kteří to neměli zrovna „za rohem“ (celkem 18 osob a 10 psů). Počasí nám celkem přálo…sice jsme dvakrát lehce navlhli, déšť nás zastihl hlavně v kempu, nebo v autě, ale díky tomu nebylo takové horko, jako v minulých letech. Přesto se nás našlo pár, kteří jsme vyzkoušeli místní koupaliště…paráda, byli jsme tam většinou sami. Mínusem byly dvě nefunkční sprchy (ze tří) v dámské části sociálního zařízení a nestíhající kempová restaurace Horal, kterou však bylo možné nahradit jinou ve městě. Celkově lze však sedmé výletní setkání hodnotit kladně.
http://vick.rajce.idnes.cz/Kemp_a_ostatni/
http://mermichal.rajce.idnes.cz/chodsky_vykend_2016/
http://cacouni.rajce.idnes.cz/Krusne_hory_7-2016/
Závěrem děkujeme Klubu přátel Chodského psa za umístění této akce na klubový portál a mrzí nás,že se pro ní nenašla forma příspěvku,respektive jeho vyúčtování a tak proběhla jako vždy, víceméně „za naše“. Proto děkujeme všem účastníkům, kteří nám přispěli sběrem „drahého kamení“,které bude základem příštího ročníku v Beskydech.
