22. září 2009
Dnes si dokonce můžu vybrat nějaké pěkné domácí zvířátko. To všechno jen proto, že jsem vyhrál všechny soutěže na dědském dnu. Dětském dnu pro seniory. Nějaký mladý senior (60-70 let), mi dokonce velmi zalichoditl. Řekl že vypadám mladší. Tak na 5 a to je účel. Myslím že mi ta pedikůra a manikůra velmi pomohla. Měl jsem tam dokonce zádovou polévku. Pak mi nějaká paní udělala nějakou pěknou ozdravnou kůru. Polila mi prsty čokoládou. Vlastně jsem se možná upatlal sám, ale ta pani na me zle koukala. Takže to byla její vina - takže to vlastně nakonec ozdravná kůra byla. Pak jsem naučil důchodce hrát hru Zmatený Slon. Škoda jen že jsem neznal pravidla, tak jsme se aspoň točili dokola v kruhu, a já byl nahý.
No zpět k zverimexu. Opět jsem vybíral dlouho, ale zase jsem měl celou dobu jen jednoho favorita. Bylo to velmi těžké rozhodování, ale nakonec jsem si vybral roztomilou opičku za pokladnou. Jak jinak. Jmenuje se Jak, ale to se mi nelíbí a proto jí asi pojmenuju buď Kaktus 313, nebo Latex 12, nebo malý velký Facebook. Když jsem na ni ukázal, tak sem zařval ,,To chci!´´ . Pořád to nechápala, a podávala mi věci za sebou. Zatahal jsem jí proto za ocas. Škoda jen že žádný ocas neměla. Možná to byl opičák. Teď nevím. Když na to teď vzpomýnám, tak to bylo celé velmi deprimující, Protože jsem šel poprvé dál jak 20 m od baráku. Ne vlastně 10. Já zapoměl, že ještě nejsem dosti velký.
U psaní tohoto deníku jsem spadl ze židle na hlavu. Uvízl mi rohlík v nose a prst v zadečku. Tím se mi ucpaly všechny mé dýchací otvory. Během 2,5 vteřiny, kdy mi došel dech, jsem omdlel. Takže poslední odstavec, tedy tento, píšu já, Bobíkova sestra. Bobík spinká. Ale pan Doktor říkal, že já sem fit. A také říkal, že Bobík bude ještě pár dní spinkat, pak si jeho tělo samo vyvine další zadeček na bradě a Bobík začne zase dýchat. Když ne, v Tescu prý prodávají rakev menších velikostí (mají i velikosti S a M, co se pera týče).
Tak tedy dobrou noc, za pár dní Bobík bude zpátky.