12. listopadu 2009 pro cestu dvěma pásmy
Musím vám vysvětlit, proč jsem nemohl napsat své díly deníku.
Takže v úterý jsem pekl bábovku. Moc krásně jsem si to nachystal. Vzal jsem květináč po svém neboštíkovi kaktusu a dal jsem do ní všechny věci co umí Keksík produkovat. To je Rybí tuk, olej, mouku, zahradní potřeby, bráchu a také Patrika Duffyho. Všechny tyto věci mi moc chutnají a dal jsem proto recept na ,,Keksobábovku ala Patrik Duffy" do zdejšího řeznictví (nebo-li zverimex). No tak, pokračujeme ve vaření. Dal jsem si tedy vše na pánvičku, zalil vodou a začal jsem bábovku na čele smažit. (Evžen mě hodně poučil co se týče vaření, škoda jen že mi na čele nedržela, asi budu muset ještě trénovat). .....Možná to bylo mím čelem nebo hustotou naší dějepisářky, ale někde nastala chyba. Moje pánvička z bábovkou mi sklouzla z čela a já při tom zakopl a zaskočila mi v krku babička. Myslím že mi byla osudnou a kdybych sebou tak neházel a nekousal ji myslim že bych nebyl i já jí osudný. Naše těla spolu splynula v nekonečné harmonii našeho hladového propletence.
Ha Středa jsem s šel sklouznout na skluzavku. Ne to byl jen vtip ze záhrobí hahaha ..... To jsem ještě mrtvej.
Čtvrtek po boji se svou zlověstnou babičkou, se mi konečně podařilo svého protivníka strávit ve svém nekonečném bludišti žaludečních šťáv. Připadal jsem si jako krtek, který mimochodem hrál hravní zápornou roli ve filmu Anakonda (jestli nevíte co to je, tak je to druh obří žížaly, ale v tomto případě ji hrál krtek). Bylo legrační být zase živ a zdráv. Jen jsem se musel opět vyprostit z té zatracené rakve po křečkovi, do které mě moje pohotová máma opět nasoukala. Krátce na to jsem si musel vyslechnout nadávání mámi, kvůli nevyužití rakve a kdo že mě má pořád pohřbívat, ale jinak fajn. Ze samé radosti z nového života, jsem se šel povozit ve výtahu. A sakra je tu nějaká cedulka ,,výtah neni vhodný pro ejakulaci pasažérů" nevím jestli jsem to správně přečetl, ale tim mám po sradě. Proto jsem nemohl ve výtaku jíst bábovky, ani jiné laskominky na duši. Smůla. Ještě jsem stihl napsat dopis poštěvákům do Afriky, aby přijeli zpět (bylo to náročné, protože poštěvák Ondra je v břichu sysla polárního z jížního egypta). Evžena už asi zpět nikdy nedostanu, prý opět zaznamenal rekordní teploty. Neni jako Klepsa, kterého nakonec Somálský cigáni a rómové omrzli a vrátil se konečne do Česka.
No nic já du teda spinkat. Dobrou noč.