Petra Nosálová
Jezdí na angl. plnokrevníkovi Kidovi bez udidla, pouze na ohlávce a někdy i bez sedla. Dlouho se zabývá přirozenou komunikací. Velmi hezky fotí.
Peťa mi v začátcích hodně pomáhala, půjčovala mi klisnu Kiži, na které jsem se učila úplné základy. Od počátku se mnou sdílí všechny radosti i starosti, které s koníky mám.
Pavel Janeček
Má velmi rád přírodu a koním rozumí. Hodně o nich přemýšlí. Pavel mi prakticky ukázal, co je přirozená komunikace, když jsem si nevěděla rady s vysloužilým dostihákem Eklererem.
Díky němu jsem mohla na Eklošovi jezdit, aniž bych držela v každé ruce 10 kilo a kůň časem začal reagovat i na mé myšlenky...
Pavel je pohodář, který mě přivedl na cestu partnerství člověka a koně.
Renča Křenková a Jirka Orság
Vlastními silami vybudovali nový ranč Na Paluchu. Věnují se chovu paintů a sbírají úspěchy i na westernových kolbištích.
Díky Renči mám Dandyho. Pomohla mi ho objevit a půjčila mi na něj peníze. S obrovskou trpělivostí se ze mě snažila vychovat jezdce. Strávila se mnou desítky hodin na kolbišti, dokopala mě i k westernové licenci.
Jirka zprvu Dandyho cvičil, později se věnoval svému hřebci. Nejednou nám s Dandym pomohl s dopravou na nejrůznější akce Strávili jsme na ranči dva hezké roky. Koníka jsem si přestěhovala v době mého těhotenství blíž, abych nemusela dojíždět až do Karolinky . Pokud to bylo možné, Renča i Jirka mi vždycky rádi pomohli, ať už radou, či skutkem.
http://www.rancnapaluchu.estranky.cz/
Petr Podešva
Trochu lituje, že se nenarodil jako kovboj někde v Texasu. Pilně studuje videa i literaturu největších horsemanů, zkouší rád nové věci. Vyznává old western a rád pracuje s koňmi i jinými zvířaty.
U Petra jsme s Dandym našli ustájení a vypadá to, že máme i společný směr co se týká filozofie koní - tedy pracovní kůň, přirozená komunikace, bez násilí, soulad s přírodou a vztah s koněm.
Míša Matošková
Neznám většího dříče než je Mischell. Váží sice 50 kilo i s postelí, ale páru má pořádnou. Živí se jako pracovní dostihový jezdec, ale nedělá jí problém přesednout do westernového sedla a jezdit na pohodu. Je to optimista a sluníčko, které svítí, i když přes něj přejde mrak.
Mischell mi ukázala, že pokud člověk opravdu chce, jde mnohé. Překážky si stavíme většinou už ve své hlavě. Má černého Backa, takže když si vyjedeme, jsme dvě blondýny narozené ve znamení raka na černých koních. Nikdy se neptala, jestli potřebuju pomoct. Pokud jsem nebyla s prací hotová, automaticky se chopila vidlí, lopaty či co bylo po ruce a pomohla mi.
Tonda Solanský
Toník je profi westernový jezdec a trenér. Přestože se prosadil v obou těchto rolích, sláva mu rozhodně do hlavy nestoupla a dál zůstal milým a skromným člověkem.
U Tondy jsme s Dandym absolvovali několik kurzů, kde odhalil naše slabiny a poradil jak na ně. Pokud řešíme nějaký problém, Toník byl vždy ochotný prokonzultovat vše i po telefonu a pomoct mi najít nějaké řešení.
http://www.team-solansky.estranky.cz/
Milan Dolínek
Freďák je kovboj tělem i duší. Upřímné přátelství a život s koňmi v souladu s přírodou je pro něj zákon. Se Stelou vybudovali Hipocentrum v Koryčanech, které se stalo oázou pro duše, jež touží uniknout z valící se civilizace a vrátit se k přírodnímu způsobu života.
Umí lasovat, zná stromy i faunu, pracuje s kůží. Závodí se svým hřebcem, ale radši se spolu toulají přírodou, spí pod širákem (a to i v zimě) a večeři má nejraději připravenou na ohni.
Freďák je prostě hrotek.
Kája Gabrielová
Kajku znám z westernových závodů, několikrát jsem ji byla navštívit v Čeladné. Karla je velký bojovník a pokud se jednou rozhodne, že je něco správné, jde za tím, i kdyby měla jít sama proti celé armádě.
Líbí se mi, že její koně jedou dobytkářské disciplíny a hned na to si střihnou s Kajkou pleasure nebo riding.
Jo a jsme z rodiny. Skips Diablo Bar - hřebec manželů Gabrielových - je dědečkem mého Dandyho. Taky má na něj ve svém oficiálním jméně památku :-)
Marcela Martínková
Když jsem Marcelu poznala, učila se jezdit ve westernovém sedle. Spolu jsme dělaly jezdecké westernové licence. Marcela si splnila svůj sen. Koupila si krásného westernového koně a protože je to klisna reiningová, Marcela se oddala reiningu. Za tu dobu, co je znám, ušly holky velký kus cesty a začaly šlapat na paty i ostříleným závodníkům.
Marcely si vážím, protože mi ukázala, že když člověk opravdu něco chce, může to dokázat. A nezáleží na tom, co lidi říkají,