Prověrka demokracie v ČR
Rozhodl jsem se opětovně prověřit míru demokracie v našem státě. Podal jsem Ústavnímu soudu Ústavní stížnost, která by měla prověřit, nakolik vládne lid, kterému Ústava zaručuje veškerou moc ve státě a nakolik je vládnuto lidem.Tuto Ústavní stížnost vyvěšuji zde, na mém samizdatu. Jak Ústavní stížnost vyřeší Ústavní soud, garant ústavnosti v ČR, zde vyvěsím, jakmile jeho názor obdržím.
Jan Sladký
V Praze 14.května 2012
Ústavní stížnost dle §72, odst. 1, pís. a) zákona 182/1993
pro porušení základního práva zaručeného Ústavou České republiky (dále jen Ústava), mého práva volebního i volebního práva všech občanů České republiky, kteří splňují podmínku přiznání volebního práva dle Ústavy České republiky ve stadiu přípravy s předpokladem konkrétního naplnění v krátké době.
Tuto Ústavní stížnost podávám dle § 72, odst. 1), pís. a) zákona č. 182/1993 O Ústavním soudu. Ohrožení až degradaci mého volebního práva i volebního práva všech oprávněných občanů České republiky spatřuji ve skutečnosti, že v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky vznikla politická strana, která přijala název Lidem. Tato politická strana se svévolně delegovala do Poslanecké sněmovny s úmyslem rozšířit svou delegaci do vlády České republiky.
Tato politická strana se nezúčastnila žádné volné soutěže politických stran, jak stanoví Čl. 5 Ústavy a neprošla řádnými volbami. Tento samozvaný politický subjekt tedy nezískal mandát od voličů v řádných volbách ke své účasti v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Toto je porušení Čl. 18, odst. 1) Ústavy, který stanoví, že volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného zastoupení a ohrožení samotné podstaty politického systému, který je podle Čl. 5 Ústavy České republiky založen na volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy
A to na rozdíl od jiných politických stran, které se volné soutěže politických stran zúčastnily, zúčastnily se řádných voleb a přesto jim vstup do Poslanecké sněmovny nebyl umožněn, neboť ve volbách nedosáhly požadovaných 5% hlasů. Hlasy jejich voličů si v následném skrutiniu přivlastnily vítězné strany.
Situace, která nastala po vzniku samozvané politické strany Lidem je o to závažnější, že současná vláda a zbylá část vládnoucí koalice hodlá s touto samozvanou politickou stranou uzavřít koaliční dohodu, přizvat do vlády, získat politickou převahu nad skutečným vítězem voleb, tím ho odsoudit do role přehlížené opozice a tím ignorovat vůli největší skupiny občanů – voličů.
Tato situace je nejenom degradací volebního práva všech oprávněných voličů České republiky, ale takovéto samozvané uchopení moci je porušením Čl. 2, odst. 1) Ústavy, který stanoví, že zdrojem veškeré moci ve státě je lid, který svou moc vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
Na této situaci nic nemění ani fakt, že samozvanou politickou stranu založili poslanci, kteří poslanecký mandát získali ve volbách. Tito poslanci získali mandát jako zástupci politické strany Věci Veřejné. Tato politická strana se zúčastnila volné soutěže politických stran, jak stanoví Čl. 5 Ústavy, zúčastnila se řádných voleb, na jejichž základě získala přesný počet poslaneckých křesel.
Poslanci, kteří svévolně založili samozvanou politickou stranu Lidem, ze strany Věci Veřejné veřejně vystoupili. Tím ztratili právo požívat poslanecký mandát, který občané delegovali nikoli jim, ale dle Ústavy a volebního zákona politické straně Věci veřejné.
Situace, která je předmětem mé Ústavní stížnosti se opakuje. Již v průběhu minulého volebního období vznikla a působila v Poslanecké sněmovně samozvaná politická strana TOP 09, vedená tehdejším i dnešním ministrem financí Kalouskem. Ani tato strana se tehdy nezúčastnila volné soutěže politických stran, jak stanoví Čl. 5 Ústavy a nezískala svá poslanecká křesla v řádných volbách.
I tehdy jsem podal proti tomuto postupu Ústavní stížnost. Ústavní soud jí Usnesením II ÚS 2606/09 zamítl.
Přesto, že jsem v roce 2009 se svou Ústavní stížností neuspěl, podávám nyní v obdobném případu Ústavní stížnost opět. Považuji postup samozvané politické strany Lidem za souhlasu vlády a Poslanecké sněmovny, který je předmětem mé Ústavní stížnosti za velice nebezpečný. Kromě toho, že se jedná o naprostou degradaci základních práv občanů a samozvané uchopení moci ve státě.
Již před oběma uvedenými případy došlo ke stejnému incidentu. Tehdy se stejným způsobem samozvaně delegovala do Poslanecké sněmovny strana Unie Svobody. Tehdy ovšem ještě panovala jakás takás politická kultura a ze samotné Poslanecké sněmovny se ozývaly hlasy, že Poslanecká sněmovna rozhoduje v jiném složení, než jaké vzešlo ze svobodných voleb, což může způsobit, že její usnesení mohou být v budoucnu zpochybňována. Toto období nakonec brzy skončilo předčasnými volbami.
Nyní však již druhý případ dokazuje, že toto svévolné pozměňování výsledků voleb se stává běžnou normou.
Vzniká tak reálné nebezpečí, že dohodne-li se v budoucnu dostatečný počet poslanců, může v Poslanecké sněmovně vzniknout extremistická strana, např. fašistická. Bude-li těchto poslanců dostatečný počet, mohou získat i Ústavní většinu. V silách Senátu nebude tomu zabránit, neboť Poslanecká sněmovna jeho námitky snadno přehlasuje. Občané si budou moci své volební právo strčit za klobouk.
Dokonce není vyloučen ani případ, kdy se takovéto uchopení moci stane předvolební taktikou. Do voleb půjde několik „nových“ stran, které se po volbách sloučí do „koalice“, založí stranu jednotnou, zakotví si její výjimečné postavení v Ústavě a demokracie končí.
Žádám Ústavní soud, aby tuto Ústavní stížnost nepodceňoval. Úspěšně se zažívající praxe je příliš nebezpečná a základní lidská práva příliš ohrožující na to, aby Ústavní soud hleděl na tuto stížnost jako na projev posedlého grafomana.
Je velice důležité, jak Ústavní soud k této Ústavní stížnosti přistoupí. Důvod k zásahu má, dostatečně pádný, dostatečně široký zákonný i Ústavní prostor k tomuto zásahu též. Je tedy nanejvýše rozhodující, jaký postoj Ústavní soud zaujme.
Zda splní svou roli uvedenou v Čl. 83 Ústavy jako orgán ochrany ústavnosti, či zda povýší dohled nad procesní precisností nad skutkovou podstatu a pod touto záminkou tuto Ústavní stížnost zamítne, aniž by se skutkovou podstatou zabýval.
Nejsem právně vzdělán. Stát mne však naučil číst a psát. V naivním mládí jsem se domníval, že stát tak učinil zcela nezištně. Teprve na základě životních zkušeností jsem dospěl k přesvědčení, že stát tak učinil zejména proto, aby mi mohl prostým uveřejněním ve Sbírce zákonů ukládat povinnosti, zákazy, příkazy, zejména kdy, komu a kolik musím zaplatit, aby mi přiznal právo na relativně klidný život. A aby mi mohl vyhrožovat, co mi udělá, když jeho příkazy nebudu do puntíku plnit. A aby mohl tyto podmínky neustále měnit a tím mne udržovat neustále v právní pohotovosti. A aby se nemusel vůbec starat, zda mi svá nařízení sdělil včas a srozumitelným způsobem. Dokonce aby se nemusel starat, zda jeho nařízení ke mně vůbec dorazila, neboť neznalost zákona neomlouvá.
Přiznávám, že tohoto záměru státu učinit mne poslušným a schopným sledovat jeho příkazy, zneužívám ve svůj prospěch a neustálou právní pohotovost využívám i ke zjišťování svých práv, neboť jsou uveřejněna ve stejné Sbírce zákonů.
Na základě faktu, že nejsem rozumu zcela mdlého, posilovaného neustálým tréninkem právní pohotovosti, si dovoluji tvrdit, že jsem i schopen pochopit význam psaného textu. To ve spojení s nabytými životními zkušenostmi, kdy jsem dobyl hloubky lidového moudra vím, že kdo chce, ten umí. A naopak že ten, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.
Proto nevidím žádnou překážku, která by bránila Ústavnímu soudu tuto Ústavní stížnost řádně projednat, vyvodit z ní řádné důsledky, ochránit základní lidská práva má i občanů České republiky a zejména zabránit nebezpečnému jevu, který může znamenat vážné ohrožení politického systému a demokracie vůbec.
Ovšem za podmínky do současné společnosti inovovaného lidového moudra, prefabrikovaného do tržní podoby: Jestli bude politická vůle.
Co mne k tomuto velikášskému, podle možného názoru Ústavního soudu až nabubřelému názoru vede?
Už jsem uvedl, že zneužívám záměru státu naučit mne poslušnosti a ve Sbírce zákonů nevyhledávám pouze povinnosti, ale i práva. A to nejen má, ale i obecně platná.
Zde jsem se dočetl:
V Ústavě České republiky:
Článek 2
(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
Článek 4
Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.
Článek 5
Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.
Článek 18
(1) Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného zastoupení.
Článek 83
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti.
Článek 85
(2) Slib soudce Ústavního soudu zní:
"Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně.".
Článek 87
(1) Ústavní soud rozhoduje
a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V Listině základních práv a svobod:
Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Článek 2
(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
Článek 3
(3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.
Článek 21
(3) Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu voleného práva stanoví zákon.
Článek 22
Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.
Článek 36
(1) Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
(2) Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.
Článek 37
(2) Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.
Článek 87
(1) Ústavní soud rozhoduje
j) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony,
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V zákonu o Ústavním soudu:
Ústní jednání
§ 44
(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci.
Ústavní stížnost
§ 72
(1) Ústavní stížnost jsou oprávněni podat
a) fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen „zásah orgánu veřejné moci“) bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené Ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy (dále jen „Ústavně zaručené základní právo nebo svoboda“),
§ 75
Nepřípustnost ústavní stížnosti
(1) Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
(2) Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo
§ 83
Náhrada nákladů zastoupení
Odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry stěžovatele, zejména nemá-li dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se zastoupením (§ 29 a § 30 odst. 1) a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta, soudce zpravodaj rozhodne na návrh stěžovatele podaný před prvním ústním jednáním, že náklady na jeho zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí stát.
§ 39
Naléhavost věci
Při projednávání návrhů se Ústavní soud nemusí řídit pořadím, v němž mu návrhy došly, jestliže se usnese, že věc, které se některý návrh týká, je naléhavá. Tím nejsou dotčena ustanovení § 97 odst. 3 a § 113.
(2) V plénu Ústavní soud rozhoduje
e) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy,
§ 30
Fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem nebo komerčním právníkem nebo notářem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.2)
§ 63
Použití soudních řádů
Pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V zákonu č.99/1963 - Občanský soudní řád:
§ 30
(1) Účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
(2) Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Všechna tato Ústavní i zákonná ustanovení podporují tuto Ústavní stížnost. Pasáže, které projednání této Ústavní stížnosti Ústavním soudem podporují zvláště úzce, jsem zvýraznil tučným písmem a podtržením.
K § 30 zákona 182/1993 o Ústavním soudu o povinnosti fyzické osoby jako účastníka řízení před Ústavním soudem být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem uvádím toto:
§ 30 zákona 182/1993 o Ústavním soudu sice stanoví povinnost účastníka být zastoupen advokátem, nestanoví však striktně, že to je právě účastník, kdo je povinen toto zastoupení zajistit. Naopak ustanovení § 63 téhož zákona odkazuje na ustanovení Občanského soudního řádu, které se přiměřeně použije i pro řízení před Ústavním soudem.
V § 30 Občanského soudního řádu (jehož ustanovení se použije i při řízení před Ústavním soudem), se stanoví, že za určitých podmínek ustanoví účastníku zástupce předseda senátu a to na žádost účastníka. O možnosti podat tuto žádost je předseda senátu dokonce povinen účastníka poučit.
Podmínkou jsou předpoklady, aby byl účastník soudem osvobozen od soudních poplatků. (s odkazem na § 138 o.s.ř.). Tedy nikoli osvobození samé, ale postačí předpoklady.
§ 138 o.s.ř. upřesňuje, že možnost osvobození od soudních poplatků, včetně výdajů zástupce a na odměnu za zastupování je dána majetkovými poměry účastníka.
Jsem přesvědčen, že zákonodárce vložil do zákonných norem tato ustanovení, aby se každý občan mohl domáhat svých práv u nezávislého a nestranného soudu tak, jak mu zaručuje Článek 36 Listiny základních práv a svobod. Bez tohoto ustanovení by pro mnohé občany byla finanční náročnost tohoto počinu nepřekonatelnou bariérou a tím by jejich právo domáhat se svých práv bylo zcela eliminováno.
K tomu uvádím:
Je mi 70 roků, jediným mým příjmem je starobní důchod, který v roce 2011 i 2012 byl valorizován minimální, až nedůstojnou částkou. Předmět Ústavní stížnosti se týká ochrany nejen mých základních práv, ale základních práv všech občanů České republiky.
Předpoklad osvobození od soudních poplatků je splněn. Řízení před Ústavním soudem soudním poplatkům nepodléhá.
Další podmínkou je, že předseda senátu může účastníka osvobodit od soudních poplatků a nákladů na zastoupení na žádost účastníka.
Zde je:
Žádám předsedu senátu Ústavního soudu České republiky, aby mi, vzhledem k mým majetkovým poměrům ustanovil pro řízení ve věci této Ústavní stížnosti zástupce dle § 30 odst. 1) Občanského soudního řádu. Jedná se o řízení, ve kterém je ustanovení zástupce pro řízení povinné, jak uvádí odst. 2) téhož § 30.
Dále navrhuji, aby soudce zpravodaj rozhodl dle § 83 zákona o Ústavním soudu, že náklady na mé zastoupení zcela, nebo zčásti zaplatí stát.
Zde skutečně záleží na vůli Ústavního soudu, zda dostojí svému poslání danému Ústavou v Čl. 83
jako orgánu soudní ochrany ústavnosti, nebo povýší ochranu procesní precisnosti nad toto své poslání.
Navrhuji Ústavnímu soudu, aby vzhledem k naléhavosti věci mé Ústavní stížnosti projednal tuto Ústavní stížnost přednostně, tak jak mu umožňuje § 39 zákona o Ústavním soudu a aby v této věci ve smyslu § 44 téhož zákona upustil od ústního jednání, neboť od tohoto jednání nelze očekávat další objasnění věci.
Touto Ústavní stížností se domáhám, aby Ústavní soud České republiky svým nálezem rozhodl, zda vznik nové politické strany a její samozvaná delegace do Poslanecké sněmovny i vlády České republiky a obsazení vládních křesel bez účasti ve volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a bez mandátu voličů z řádných voleb
je, nebo není:
1) v souladu s Ústavním pořádkem České republiky.
2) ohrožením, až degradací volebního práva všech oprávněných občanů České republiky
3) ohrožením politického systému a demokratických zásad vůbec.
Jestliže Ústavní soud neshledá ve věci této Ústavní stížnosti žádné vady, žádný rozpor s Ústavním pořádkem, žádné ohrožení základních práv občanů České republiky ani ohrožení demokratických principů a politického systému, nechť se jasně vysloví, zda má význam pořádat značnými náklady pravidelné volby.
Vyhotoveno ve 3 stejnopisech
Rozdělovník:
1) Ústavní soud
2) Předseda vlády České republiky
3) Předsedkyně Poslanecké sněmovny České republiky
Doplnění a upřesnění této Ústavní stížnosti.
Vzhledem k jistým nejasnostem vztahujícím se k samozvanému seskupení některých poslanců politické strany Věci Veřejné, prozatímně nazývanému platforma Karoliny Peake a zejména k nejasnostem k názvu tohoto seskupení, doplňuji a upřesňuji pro potřeby projednání této Ústavní stížnosti tuto Ústavní stížnost takto:
Všude, kde v této Ústavní stížnosti toto seskupení nazývám samozvaná politická strana Lidem, mám na mysli právě toto seskupení do dnešního dne nazývané Platforma Karoliny Peake, případně Platforma kolem Karoliny Peake.
V Praze 16.května 2012