Živnostníkům zvoní hrana
Reakce na článek MF Dnes 16.2.2011:
Titulky z tohoto listu:
Návrh: Vyšší daně živnostníkům.
A na straně C1:
Živnostníkům zvoní hrana.
(s tím je možno souhlasit)
16.února 2011 jsem se dočetl v MF Dnes o plánech odborníků, jímž je svěřen osud našeho státu. Tentokrát tito odborníci dospěli k názoru, že největšími škůdci státu, kteří se pouze „vezou“, taženi daňovými soumary zaměstnanci, (výraz páně Sobotky) jsou živnostníci. Tedy OSVČ (osoby samostatně výdělečně činné).
V tomto článku jsem se dočetl:
„Podnikat by nemělo být o tolik výhodnější než se nechat zaměstnat. Odborníci ministerstva financí v čele s náměstkem Ladislavem Minčincem navrhují zpřísnit přístup k živnostníkům, mají přílišné výhody.“
„Existuje propastný rozdíl mezi odvodovým zatížením práce zaměstnance a osob samostatně výdělečně činných“ říká člen ministerské pracovní skupiny Peter Chrenko z poradenské firmy PricewaterhouseCoopers. (firma bednářů, tedy výrobců sudů, pro záchyt hodnotné domácí vody) (nebo též moči) – překlad autora
Pan ministr Jaromír Drábek dodává: „Proto je třeba, aby byl jeden vyměřovací základ. Je jasné, že se s ním u OSVČ bude muset hýbat“. Má jasno.
Pan předseda vlády Nečas by věc řešil radikálně: Vyčlenil by živnostníky do vlastního důchodového systému. Neukrajovali by tak z peněz na penze zaměstnanců.
Všichni se shodují na tom, že OSVČ odevzdávají státu málo, neboť jejich vyměřovací základ pro sociální i zdravotní pojištění je „pouze“ 50% z toho, co „vydělají“, tedy rozdílu mezi příjmy a výdaji. Oba z tohoto údaje velmi přímo a jednoznačně vyvozují, že odvody OSVČ jsou pouze poloviční, že tedy zaměstnanci odvádějí dvakrát více. Navíc 80 procent OSVČ odvádí na sociální i zdravotní pojištění „pouze“ zákonné minimum. To je 1.800,-Kč na důchodové a 1.670,-Kč na zdravotní pojištění. Důvod – živnostníci v některých případech nepřiznají všechny příjmy. Je to snadné. Živnostníci podvádějí.
A to se musí změnit. V článku se doslova píše:
„Návrh expertů se s živnostníky nepáře. Zcela by je postavil na roveň zaměstnancům.Začali by u stejného vyměřovacího základu pro pojistné, počítal by se ze sta procent hrubých příjmů místo dnešních padesáti. A minima pro oboje pojistné je nutno zvýšit na 3,5 násobek“. A basta. Stát bude zachráněn.
Veřejnost se tetelí blahem. Konečně někdo těm lehkoživkům a podvodníkům skřípne tipec. Já musím každý den do práce, oni se válí doma a jezdí si v drahých autech. Dobře jim tak. Lumpům.
Já (Jan Sladký), který jsem to zkusil, jásám. Držím palce, aby se odborníkům skutečně podařilo postavit živnostníky na roveň zaměstnancům. Spíše, aby se podařilo postavit zaměstnance na roveň živnostníků. Jásám. Konečně je zde někdo, kdo tento nepoměr narovná.
Mám ale obavy, že tyto sliby odborníků narazí na obtížně řešitelné problémy. I když musím uznat, že v tomto kapitalistickém Absurdistánu lze prosadit jakoukoli pitomost. Výrok dinosaura: „Když to nepůjde dohodou s opozicí, půjde to 118 hlasy“. A šmytec.
Pokusím se upozornit na nástrahy, které lze při řešení tohoto problému očekávat. Jsem ale přesvědčen, že současná vládnoucí klika zvládne i to. Když jde o prachy, zákony, morálka i ekonomické zásady musí jít stranou.
První problém je právní. Spočívá v odůvodnění. Živnostníci podvádějí, šidí stát na odvodech. Všichni. Je potřeba je potrestat. A opět všechny. To je uplatňování kolektivní viny. To je právně (i mezinárodními smlouvami) zakázané. I když, co znamená právo v našem státě? Jsme u moci, tak rozhodneme. Dali jste nám hlas, tak skákejte, jak my pískáme. Přece se nebudeme namáhat zjišťovat, kdo podvádí a kdo ne. To by bylo moc práce. Lumpové jste všichni. Všichni kradete. My to musíme vědět. Máme své zkušenosti.
Je sice pravda, že někteří živnostníci podvádějí. Podvádějí ale naprosto stejně jako zaměstnanci, státní úředníci, zastupitelé, poslanci i členové vlády. Proč tedy trestat plošně pouze živnostníky. Jakým právem trestat poctivého živnostníka za to, že jeho kolega okrádá stát. Vláda říká: Ale kampak na nás s nějakým právem. Právo je to, co určíme my. Dali jste nám hlas.
Jak současná vládnoucí klika diferencuje termín kolektivní viny je zřetelné ze dvou příkladů:
Hodnocení druhé světové války. Zde dotahuje do konečné podoby okřídlené komunistické heslo: Není Němec, jako Němec. A tak se omlouváme za excesy s odsunem Němců po válce. V pořádku. Byly to nepřístojné emoce. Kdybychom se ovšem také dočkali omluvy druhé strany za vypálené Lidice, Ležáky, Kounicovy koleje v Brně, střelnici v Kobylisích, sekyrárnu na Pankráci. To nehovořím o jakýchkoli repatriacích, včetně rent pozůstalým.
Zato komunisti byli všichni grázlové. Do jednoho. Přestože se ví, že v každé politické straně je část členů, kterým mohou být ideje strany ukradeny, hlavně že jim to vynáší prebendy. Vstoupí do jakékoli strany když z toho budou mít prospěch. I několikrát a v krátkém čase. Pak jsou tam členové, kteří věří idejím strany a jsou pro tyto ideje ochotni konat vše, třeba i zadarmo. V případě komunistů jsou to ti, jejichž ideálem je beztřídní společnost, ve které si budou všichni občané rovni. Žádnou politickou stranu tak nevyselektovala „sametová revoluce“, jako právě stranu bolševiků.
Je jasné, že členské knížky zahodili ti, kteří z minulého režimu nejvíce „žrali“ a ideologie jim mohla být ukradena. Ti už jsou dávno v jiných stranách a opět točí kolem dějin. Teď mají dokonce daleko větší možnosti. V současné KSČM jsou již pouze ti, jejichž cílem je beztřídní společnost a rovnost občanů. A dodnes tomu věří. Ti jsou, pochopitelně, největším nebezpečím pro současnou privatizaci státu. A tak si z nich uděláme fackovacího panáka. A to zejména proto, že oni vlastně hlásají právě to, co by většina národa chtěla. To je nebezpečné. To by se nám mohly davy vzbouřit.
Pan senátor Štětina má životní cíl: Zakázat komunistickou stranu. Vyřadit ji mimo naši společnost. Jakéže to komunisty chce pan senátor zlikvidovat? Ty, kteří věří svému přesvědčení, i když z toho nejenže nic nemají, ale naopak se setkávají pouze s opovržením? Co ti, kteří zahodili knížky a sedí v ODS, TOP 09, U Lidovců, v ČSSD? Kteří se za minulého režimu nejvíce pakovali a teď se pakují ještě více? Tam by se pan Štětina měl zaměřit.
Podobnými lumpy jsou živnostníci. A všichni. Těm je třeba též zakroutit krkem. A všem.
Další problém je politicko ideový. Pro bolševika byl živnostník třídním nepřítelem. Vlastnil výrobní prostředky. To Marx zakázal. A tak z živnostníků nadělal bolševik křečky, kteří hromadí majetek, aby nemohl sloužit všem. Poštval proti nim veřejnost. Tehdy proletariát. Pamětníci jistě vzpomenou na „nasyslované“ zboží těchto soukromníků vystavené ve výlohách velkých obchodů. Sádelňáky plné sádla, šperky, kožichy, přepychové koberce.
Tady vyvstává problém. Současná vládnoucí garnitura, která propaguje kapitalistické tržní hospodářství, založené na podpoře a preferenci svobodného podnikání, najednou označuje ty své občany, kteří od státu nic nechtějí a sami, vlastní prací, si vybudují pracovní místo pro sebe i své rodinné příslušníky, za škůdce národa. Škůdce, kteří ukrajují poctivě vydělané peníze zaměstnanců. Zastává se tedy těch, kteří prospívají společnosti pouze prodejem své práce. Marx jim říkal proletariát. A radil jim, aby se ze všech zemí spojili. Zdá se, že poslechli, spojili se a založili politické hnutí s krycím názvem pravice. Myslím že Karlík by skákal radostí, jak nevolník po zrušení roboty. Už chybí jen ty výlohy přecpané majetkem, který si živnostníci nasyslovali.
Ideologie musí stranou. Když jde o prachy. Kdo by nám přispíval na dividendy ze zprivatizovaného státu? Že? Všichni jste ovce. My vás budem jenom stříhat. Pokud si vás neuděláme na grilu.
Další problém je tak říkajíc realizační. Teď, prosím, trochu teorie. Hodnota konečného produktu (výrobku, služby) je tvořena množstvím tří složek do něho vložených: Surovina, kapitál a lidská práce. Lidská práce se v tomto pojetí stává zbožím. Je prodávána na základě pracovní smlouvy a vykupována mzdou. Kapitál nejsou pouze peníze, jak se většina občanů domnívá. Kapitál jsou stroje, výrobní haly, nářadí, kanceláře. Tedy veškerý produkt vzešlý z předchozí hospodářské činnosti, který nebyl spotřebován a vrací se zpět do další hospodářské činnosti. Toto je elementární poučka obecné ekonomie, ze které vycházel i Marx a platí v jakékoli formě hospodářské činnosti, v jakémkoli společenském režimu. Tedy i v podmínkách pravěkého kapitalismu současné České republiky. Jednotlivé společenské režimy se liší pouze v pohledu na vlastnictví jednotlivých složek.
Co to v praxi znamená. Aby bylo možno produkovat, musí se nejprve investovat (vložit základní kapitál – postavit, nebo najmout prostory, vybavit hmotným i nehmotným majetkem, zajistit přísun energie), zajistit odbyt, spustit produkci a během produkce hradit režijní náklady. To samotné ale vede ke snižování kvality i množství produkce. Je tedy nutno i během produkce nadále investovat. Obnovovat a modernizovat opotřebený kapitál, rozšiřovat produkci dalšími investicemi. (vkládáním dalšího kapitálu). Když je toto zajištěno, (nainvestováno), je možno najmout zaměstnance a začít od nich vykupovat pracovní sílu.
A zde se dostáváme k reálnému pohledu na rozdíl mezi zaměstnancem a OSVČ (živnostníkem). Z uvedeného je zřejmé, že zaměstnanec do hodnoty konečného produktu přispívá pouze prodejem své práce. Vše ostatní vkládá zaměstnavatel.
Obchodní společnosti většinou pouze investují kapitál, práci vykupují. Živnostník, a zde zdůrazňuji jeho definici: Osoba samostatně výdělečně činná, plní všechny funkce. Investuje, kryje režii, i sám pracuje (vkládá lidskou práci).
Z toho vyplývá i rozdílná funkce jeho podílu na hodnotě konečného produktu. Zaměstnanec odevzdá práci, výplatu strčí za žebro. Ta představuje jeho osobní spotřebu. Když přijde do práce, předpokládá, že bude pracovat v hale, nebo místnosti, kterou někdo vlastními náklady postavil, nebo pronajal, předpokládá, že se bude svítit, že bude mít teplo. Samozřejmě připravenou práci a veškeré vybavení, které k tomu potřebuje. Předpokládá, že mu zaměstnavatel dá pracovní oblečení, zajistí stravování. Když nebude práce připravena, může jít domů za plný plat. Každý rok jeden měsíc do práce vůbec chodit nebude, má dovolenou. Plat bude mít jako kdyby pracoval. Státní svátky též stráví doma, za plný plat, jako by pracoval. Kdyby jej zaměstnavatel někam poslal, musí mu vyplatit diety. Přece se nebude stravovat za své. Kdyby k tomu použil vlastní automobil, musí mu být vyplacena náhrada PHM a amortizace vozidla.
Živnostník, než začne pracovat a vydělávat, musí zajistit provozovnu. Buď z vlastních úspor nebo na půjčku postavit, nebo najmout a platit pravidelně nájemné. Musí se přihlásit k odběru energií, elektřina, plyn, voda a platit pravidelně inkaso. Vložit z vlastních peněz hmotný i nehmotný majetek. (vozidla, počítač, softwer, nástroje). Zajistit odbyt. Např. reklamou. Pak může začít vkládat vlastní práci. Během produkce průběžně financovat režii svého „podnikání“.
A jsme u podstaty. To, co jsem popsal, se nazývá vytvoření pracovního místa.
Zaměstnance toto vše nezajímá. Automaticky předpokládá, že nastoupí již do vytvořeného pracovního místa, které již někdo vlastními náklady vytvořil. Výplatu, jak již řečeno, „strčí za žebro“ a na nákladech svého pracovního místa se nepodílí. Výplatu automaticky považuje za obnos určený výhradně na krytí svých osobních potřeb. V zaměstnání si přijde vyfasovat i toaletní papír.
Protože pojistné, zdravotní i důchodové, zajišťuje každého občana, je určeno, že každý bude odvádět stanovené procento z osobních příjmů. 100% výplaty je osobní příjem zaměstnance, je tedy správné, že vyměřovací základ je jeho hrubá mzda.
Aby tedy zaměstnanec mohl začít pracovat, musí mu někdo vlastními náklady pracovní místo vytvořit. To je tak záslužná společenská činnost, že naši kormidelníci lákají zahraniční firmy, aby investovaly v naší republice. Za slib, že vytvoří určité množství pracovních míst, jim dávají daňové prázdniny. Zisk z těchto podniků plyne do zahraničí. U nás zůstávají pouze odvody z mezd zaměstnanců.
Co živnostník? Jemu pracovní místo nikdo nepřipraví. Musí tak učinit sám z vlastních úspor, nebo na úvěr. Musí zajistit provozovnu i vybavení. Ze svého. No a může začít. Protože má nejen příjmy, ale i výdaje, vede účetnictví, nebo alespoň daňovou evidenci, kde eviduje jejich výši. Když to na konci roku podtrhne a sečte, rozdíl je to, co jeho „podnik“ vydělal (nebo prodělal).
Rozdíl není jeho osobní příjem. Část si samozřejmě může vzít pro sebe (jakousi výplatu), podstatnou část ale musí ponechat v „podniku“. Z této částky platí faktury za teplo, světlo, energie, pohonné hmoty, nakupuje materiál, vybavení. Prostě kryje režii „podniku“.
Příklad těch, kteří si nechají zaplatit od zákazníků a považují tyto peníze za své vlastní, jsou cestovky, které vyberou peníze, koupí si dům, auto a nechají turisty v zahraničí. Stát je potom vlastními náklady dopravuje domů.
Protože sociální i zdravotní pojištění si platí občan ze svých osobních příjmů a za sebe, je správné, že i OSVČ platí pouze z té částky, kterou si nechává pro sebe. Proto bylo stanoveno, že 50% toho, co „podnik“ OSVČ vydělá, připadne na osobní spotřebu živnostníka a 50% je částka na vybudování a režii pracovního místa. (jak jsem již uvedl, zahraniční firmy za to dostávají daňové prázdniny).
Požadovat, aby živnostník platil sociální i zdravotní pojištění ze 100% rozdílu mezi příjmy a výdaji, znamená, že OSVČ bude platit oboje pojištění i z faktur za teplo, energie, PHM do vozidel, auta i vybavení. Zdravotně by tak byla pojištěna i jeho auta a počítače. Dočká se počítač nebo automobil starobního důchodu? Myslím, že toto by nevymyslel ani Marx. Ten vycházel z elementárních pouček obecné ekonomie. O jeho řešeních můžeme diskutovat, ale kapitalismus popsal perfektně. A to v jeho samotném zrodu.
Požadavek vyměřovacího základu u OSVČ 100% rozdílu mezi příjmy a výdaji je totéž, jako požadovat, že právnická osoba (obchodní společnost) musí platit sociální i zdravotní pojištění z celého zisku a nikoli pouze z vyplacených mezd.
Jestliže bednář pro záchyt hodnotné domácí moči Peter Chrenko vidí propastný rozdíl mezi odvodovým zatížením práce zaměstnance a osob samostatně výdělečně činných, měl by zajistit, aby si každý zaměstnanec ze své mzdy platil za světlo a teplo na pracovišti, přispíval na nájem budov, sám si platil veškeré stroje i nástroje k výkonu svého povolání, pracoval ve svém oděvu, obědval zásadně za své, na služebních cestách si platil nocleh i stravu a na volno o státních svátcích a dovolené si našetřil ze svých výplat po zbytek roku. Pak by bylo možno hovořit o tom, že rozdíly jsou vyrovnány. Zmizel by onen propastný rozdíl. Bednář Chrenko má pravdu.
Na závěr si položme otázku: Je v odvodech OSVČ a zaměstnanců na sociální a zdravotní pojištění skutečně tak propastný rozdíl, jak tvrdí bednář Chrenko?
Uveďme si fakta:
Sociální i zdravotní pojištění je stanoveno:
1) Zdravotní pojištění 13,5% a sociální 31,5% vyměřovacího základu
2) Zaměstnanec: 4,5% zdravotní a 6,5% sociální. Vyměřovací základ hrubá mzda. Minimální vyměřovací základ minimální mzda (8.000,-Kč)
3) Zaměstnavatel platí za zaměstnance 9% zdravotní a 25% sociální pojištění.
4) OSVČ 13,5% zdravotní, 31,5% sociální pojištění. Vyměřovací základ 50% rozdílu mezi příjmy a výdaji. Minimální vyměřovací základ ½ průměrné mzdy, pro rok 2011 12.370,-Kč, minimální pojistné 1.670,-Kč/měsíc.
5) Osoby bez vlastních příjmů: Vyměřovací základ minimální mzda, ta je již dlouho 8.000,.Kč/měsíc. Tedy 13,5% z této částky, tedy 1.080,-Kč/měs.
Co to znamená? Vysvětlení je prosté: živnostník, který nevydělá měsíčně 12.370,-Kč, nebo dokonce se nedaří a je ve ztrátě, zaplatí na zdravotní pojištění o 590,-Kč více, než kdyby ležel doma na krovkách. Jenom proto, že se odvážil vybudovat si pracovní místo sám pro sebe.
Stát za občany, kteří nemohou, např. děti a důchodci platí zdravotní pojištění ze základu 5.355,-Kč, tedy 723,-Kč/osobu a měsíc.
Koukám, že jsem se rozepsal. Dovolím si přerušit.
Koho to zajímá, může si kliknout na pokračování. Živnostníkům zvoní hrana 2. Dovolím si tam rozebrat, jestli je Peter Chrenko více bednář, než poradce a jestli se mu netočí hlava, jak se naklání nad tou propastí mezi zaměstnancem a živnostníkem, jestli ministr Drábek nechodil za školu, když se probíraly základní početní úkony a jestli náměstek ministra financí Ladislav Minčinec by si neměl obstarat Živnostenský list, když vidí ty obrovské výhody. Myslím, že to leckoho překvapí.
Jan Sladký