Hrad Lichnice, perla Železných hor
13. 9. 2009
Za ranního sluníčka před námi vyvstává zřícenina hradu v ojedinělé podobě. Paprsky jemně dopadají na kamenné rozvaliny tyčící se z prudkého, kopcovitého svahu. Naše výprava zastaví nejdříve ve městě Třemošnice, položené téměř hned pod zalesněnými kopci. Před prudkým stoupáním k příjezdové cestě hradu je to jediná poslední možná zastávka. Tiše si vychutnáváme pohled na dávný hrad Lichtenburk.
Nejstarší prameny o historii hradu spadají do roku 1250, kdy byl vystavěn jedním z příslušníků panského rodu Ronovců – Smilem ze Žitavy. Vysoké věže hradu majestátně protínaly oblaka, dodnes je zřícenina jedinečnou chloubou Železných hor. Jako Lichtenburk byl pojmenován tehdejším panstvem, jednalo se totiž o moderní německé pojmenování, v překladu Světlice. Nicméně dnes mluvíme o hradu Lichnici.
Hrad, který neměl svého pána
Historie hradu a pánů majitelů je na jednu stranu opravdu hojná, na druhou ale poněkud smutná. Žádný pán na Lichnici dlouho nevydržel, o panství tedy nebylo nastálo postaráno a proto není divu,že dnes máme z původně gotického hradu dochovány už jen zbytky. Je ale dokonce i známo, že kolem roku 1333 vykoupil hrad sám císař Karel IV a v roce 1370 zde nějakou dobu i pobýval. Loupežnických nájezdů a výprav se Lichnice také dočkala a to téměř o dvě století poté.
Jakmile vstoupíme hlavní (dnes už nedochovanou branou) do areál, rozprostře se před námi travnatá zelená plocha obehnaná původními zdmi. Na žádnou z věží není už možný přístup, a proto se již jen udiveně rozhlížíme, co zbylo z původního opevnění. Celý areál lemují vyšlapané pěšinky, které vedou až do lesů pod ním. Na vyhlídce se rozhlédneme do široširého kraje. Náhle mám pocit, že mi celá česká země leží u nohou. Úrodná políčka, kvetoucí louky, rybníky a malé vesničky. Všechno jako na dlani…
Později získala Lichnici jako vdovské věno královna Žofie a po ní (to už v roce 1490) vykoupil panství Vladislav II Jagellonský, aby ho vzápětí odevzdal Mikulášovi Trčkovi z Lípy, který si získal přezdívku ukrutného majitele hradu. Jeho manželka oproti jeho prudké povaze byla andělsky hodná a dobrotivá k lidem a poddaným. Nebylo proto divu, že ji lid miloval. Mikuláš na manželku Kateřinu zanevřel, protože mu nemohla snést potomka a tak ji, když ji jednoho rána uviděl laškovat s potulným rytířem, nechal zazdít zaživa. Říká se, že po mnoha letech se jel projet na svém koni a potkal ženu, která byla Kateřině na vlas podobná. Padl do mdlob a nechal se odnést do blízkého hostince, kde ji spatřil podruhé. Ze svého zděšení, že Kateřina vstala z mrtvých se již neprobral. Ale jelikož byla šlechtična u prostého lidu oblíbená, tvrdí se, že ji poddaní osvobodili hned poté, co ji nechal manžel zazdít.
Jenomže to vše jsou jenom příběhy lidí, které se šířily z otce na syna a z matky na dceru…
Po smrti Mikuláše hrad získal pan Albrecht Robmháp. Tak se stalo roku 1610. Albrecht však již už starodávné panství, z kterého se pomalu stávala opuštěná usedlost, neopravil a místo toho se usadil v blízké Třemošnici.
Nové počátky
Lichnice bez stálých majitelů viditelně chátrala a proto není divu, že v průběhu 18. a 19. století se stává spíš útulkem přivandrovalců a útočištěm tuláků a potulných rytířů bez střechy nad hlavou. Z původního hradu zbyly opravdu jen zbytky a ačkoli byly ve 20.století podniknuty zásadní kroky k úpravě a rekonstrukci, hrad si už nikdy nevytvořil svůj původní vzhled. Pro turisty bylo prostranství zpřístupněno roku 1991 a místní se mohou těšit přízni turistů, kterých se na Lichnici objeví ročně kolem 17 000.
Po prohlídce si ještě obcházíme a fotíme okolí. Se zaujetím sleduji hluboké údolí, které leží pod hradbami. Jakoby ty stromy šeptaly příběhy a vyprávění dávných časů…
I dnes se v prostorách hradní zříceniny konají mimo dobových šermířských klání i četné hudební koncerty a festivaly. Jen si představte večerní oblohu se zapadajícím narudlým sluncem ozařující celý hradní areál. Posloucháte, vlníte se v rytmu hudby a před vámi nic než temnou modř nebe, první zářící hvězdy a nekonečnou poušť snění.
Na Lichnici se cítí každý svým pánem. Svoboda a štěstí…takový pocit vám jeho návštěva přinese.
Zajímavost:
V blízkosti hradu poutá pozornost mohutný památný strom tzv. Žižkův dub. Jeho stáří se odhaduje přibližně na 750 až 800 let.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář