O znakování a tak
První důležitý znak naší Lucky byla ČEPICE. Přeju vám zažít ten pohled pro bohy, když jste na vycházce, kolem vás jde bába v čepici a Lucie se může umlátit ťukáním si na hlavu, aby mně i kolemjdoucím "řekla", že bába má ČEPICI, pochopitelně za bedlivého sledování a vražedných pohledů výše zmíněné opravdu nic netušící báby...
Nebo taková HOUSENKA. Lucinka prošla speciálním výcvikem ústícím ve drill, že ať už kdekoli spatří housenku, je třeba ji okamžitě naprášit dospělým. Tato domobrana se ukázala obzvláště důležitou v době, kdy náš 2+kk obývaly mimo jiné i housenky, kterým přestal stačit samozavlažovací truhlík na muškáty, (toho času přemístěný z balkonu za účelem zazimování pelargonií). Ano, HOUSENKA byla vypátrána a zneškodněna... Bůh žehnej znakování.
Ještě mě napadl jeden důležitý moment: Docela jsem čučela a zarylo se mi to hluboko do paměti... Lucka měla necelých 13 měsíců a byla zabraná do hry s autíčkem a my jsme jedním okem koukali na televizní noviny. Jeden z příspěvků se týkal okurkové sezony a novinářských kachen. Jakmile se ozvalo slovo "kachna", Lucinka se pravou rukou pustila autíčka a úplně ležérně, jakoby mimochodem, zaznakovala několik "kachen "a pokračovala ve hře Z toho plyne, že znakování MÁ smysl, ty naše děti fakt nejsou blbé a vnímají svět kolem sebe...
Aktualizace 10.2.2011: Koukám, že to tady asi pár hledačů četlo, tak dodám ještě nějaké postřehy...
Ti, co mají strach, že jejich robátko začne později mluvit, protože si dlouho vystačí se znakováním, mají strach úplně zbytečně. Našemu děvčátku pomohlo znakování "vymáčknout se" v raném období. Prarodiče si ťukali na čelo, když jsem jim vysvětlovala, že miminko bude gestikulovat rukama, aby se domluvilo. Pak byli nadšení. A téměř okamžitě po tom, co se Lucce podařilo vyslovit slovíčko místo znaku, ten znak přestala používat. Nekecám. Během dvou měsíců pak nahradila všechny svoje znaky slovy a mrskala rovnou dvouslovné "věty "(netvrdím, že tahle dovednost má nutnou souvislost se znakováním, já význam znakování nepřeceňuju). Když jsme se jí pak za tři měsíce ptali, jak se znakuje "kačenka", "čepice", "koupání" ..., koukala na nás jako na blázny , proč mácháme rukama a co tím jako chceme říct...
Lucka kdysi aktivně používala něco kolem sta znaků, ale žádný z nich nebyl kupodivu "pejsek", "máma", "táta", "hrát si"... , ani některé jiné relativně "důležité" znaky, které byste od každého batolete očekávali... Buď neměla potřebu nebo ji nezaujaly. Nevím. Na druhou stranu, ani znaky jako "vorvaň", "tučňák", "klaustrofobie", "profylaxe" nebylo třeba vytvářet ani aktivně používat... To jen jako reakce na to, že některá batolata mají v zásobě okolo 500 znaků. Proč ne, ale v naší situaci by mi to přišlo malinko na hlavu a taky na tlumočníka...