PODPORUJTE NEZÁVISLÁ MÉDIA, chtějí vám je umlčet!
Co když mají zvěstovatelé soudného dne pravdu … co když společnost, jak ji známe, opravdu zkolabuje? Máte vše potřebné, abyste přežili ve světě bez elektřiny a tekoucí vody? Tanya Gold nabízí klíčového průvodce pro přežití. Stojím v lese s vysokým mužem a mrtvým bažantem. Krev je všude: na mých botách, rukách, tváři. Proč jsem tu? Protože ten muž – jménem Leon Durbin – mne nyní připravuje na apokalypsu. Co by se stalo, kdybyste se jednoho rána vzbudili a všichni byli mrtví? Nebo pokud, o něco méně melodramaticky, by svět, jak ho známe – a naše otřásající se finanční systémy – přestal fungovat? Co když byste po probuzení zjistili, že život v bublině a pozlátku je pryč, a to nadobro? Dokázali byste přežít? Dokázala bych já? Jsem městská dívka. Nic neumím, až na fňukání a flámování. Stěží dokážu otevřít konzervu bez výbušniny. Ale, na rozdíl od vás, odsouzených a umírajících čtenářů, jsem se rozhodla připravit se na konec, a jsem připravena se s vámi o život zachraňující znalosti podělit. Toto je váš průvodce pro apokalypsu hodný vystřižení a pečlivého uschování. Dejte si ho do šuplíku. Jednoho dne ho můžete potřebovat. Takže se probudíte; všichni jsou mrtví. Pro účely tohoto cvičení si představte, že je to jako v Survivors, levném ztvárnění apokalypsy od BBC, kde lidstvo vyhladí nemoc a pak jsou všichni mírně znechuceni, že vlaky mají zpoždění. Můžeme si představit totální finanční a ekologický kolaps vedoucí k selhání sociálních struktur, ale řekněme, že je to nemoc. Takže jak dlouho zůstanete ve svém domě? Odpověď zní: ne příliš dlouho. Podle lidí z Národní rozvodné sítě elektřina nebude. Stejně tak voda. Tyto systémy mají tlačítka. Tlačítka potřebují prsty. Prsty potřebují lidi, kteří jsou naživu. Máte proud jeden, dva dny. Pak zůstanete ve tmě, bez možnosti umýt si obličej. Co byste měli udělat? Můžete ukrást jídlo v supermarketu, ale hnijící těla na podlaze Sainsbury’s budou smrdutými nádobami infekce. A když se pokusíte vyhnout se epidemii doma, můžete uhořet nebo se utopit. Po úderu blesku začnou požáry a neustanou. A pokud žijete v Londýně, hráze Temže bez elektřiny selžou a nízko položené oblasti města budou zatopeny. Takže musíte odejít. Ale kam? Apokalyptickou normou – viz 28 dní poté a Survivors – je, aby se přeživší usadili ve vhodných venkovských staveních, jedli konzervovaná rajčata, vznikla u nich post-traumatická psychóza a vzájemně se postříleli. Nikdy se v žádném apokalyptickém scénáři v jakémkoliv filmu, který jsem viděla – a viděla jsem je všechny – se nikdo nepokusí žít z půdy. Dávají přednost přežívání na zbytcích ztracené civilizace. Nikdy to nefunguje. Jak můžete znovu vybudovat civilizaci s konzervovanými rajčaty? Musíte si vypěstovat svoji vlastní potravu. Ale kde? Vybrala jsem si Devon. Je teplý, vlhký a úrodný, a byla jsem tam šťastná. Jsou tam krávy. Tam bych žila z půdy, ale musím se naučit jak. Toto smýšlení mne zavedlo k Durbinovi a mrtvému ptáku. Durbin je vysoký a štíhlý. Je typem muže, který nosí v kapse dřevo na podpal, jen tak pro případ. Vlastní Wildwood Bushcraft, společnost, která vysvětluje jak přežít, pokud jste vrženi do divočiny bez zásob, bez varování a bez záchytného bodu. Durbin mne provádí vysokými, spícími stromy, ukazuje na různé druhy a křoví a jejich využití. Podle něj je les nákupním střediskem, které vám poskytne vše, co potřebujete. „Kůru vrby lze uvařit, zmírňuje bolesti hlavy,“ říká. „Tis je dobrý na výroby dlouhých luků. Dub pro přístřeší. Jasan na násady nářadí. Měla jste někdy sandwich z bukového listu?“ Neobtěžují se odpovědět. Abyste zvládli činnosti v divočině, musíte být dobře vybaveni: než opustíte město, zastavte se pro pilu, dláto, rýč, sekeru a lovecký nůž. Durbin má toto vše. Ční chlapácky z jeho ruksaku. Přicházíme k mýtině a Durbin předvádí, jak zapálit oheň. Dává na zem malý kus dřeva a přes něj pokládá kus klacku směřující dolů. Bere luk, vyrobený ze dřeva a provázku, obtáčí ho kolem klacku, a jak pohybuje lukem do stran, klacek velmi rychle rotuje. Jeho tření magicky vytváří hromadu velmi horké hmoty. Ta dokáže zapálit suché seno nebo kůru. To se vznítí a může zapálit oheň. Jak získám vodu? Durbin zde provozuje víkendový výcvik pro naštvané ředitele, takže ví, kde je. „Voda,“ křičím a ukazuju na malý pramínek. „Opatrně,“ říká Durbin. „Musíme tu vodu přefiltrovat přes ponožku naplněnou pískem. Pak ji musíme přivést k varu.“ Proč ponožka? Ignoruje mne. S jídlem je to horší. Je zima a příroda spí. Mými dvěma vegetariánskými jídly, vysvětluje Durbin, bude kořen lopuchu a lískové oříšky. Oboje má velký obsah energie. Můžete si z lopuchu udělat lupínky a lískové oříšky můžete uvařit, udělat z toho kaši a vysušit, a tím si vyrobit nevábné sušenky. Durbin bere rýč a začíná vykopávat lopuch. Nějaký najde, ale je shnilý. „Zima,“ povzdechne si. „Hmmm.“ Takže zlomyslně vytahuji z mého batohu bažanta a mávám jím. Den předtím jsem strávila vyjednáváním s Guardian ohledně právních a morálních dopadů zabití králíka pro účely tohoto článku. Nakonec jsme se dohodli na kompromisu a zašla jsem k řezníkovi v Mayfair a koupila tam nádherného bažanta za 3,50 libry. Durbin se dívá ohromeně. „Musíte mu utrhnout hlavu,“ říká. „Prostě ji ukruťte.“ Zavírám oči a kroutím. Hlava jde pryč snadno; pocitově to je jako kroutit mírně vlhkým šátkem. Pak Durbin dělá díru do bažantova břicha, bere moji ruku a vše vevnitř s ní vyvrhne. Vypadne čvachtající masa kdysi živého masa. Durbin bere srdce a rozřezává ho. „Velmi výživné,“ říká. Je mi trochu divně v puse. Škubám a brzy mám kolem sebe hromadu zakrváceného peří -- a holého ptáka. Durbin ho dává na klacek nad oheň. Když je upečený, sníme ho. Chutná mírně jako exkrement, ale stále se cítím podivně posilněna. Bylo to mnohem snazší, než jsem si myslela, tedy toho ptáka rozškubat. Mám nyní chuť na krev. Ptám se Durbina, jak chytit zvířata do pasti. Teoreticky bych je mohla zastřelit, ale chytání do pastí je pro líného nebo neschopného přeživšího vhodnější. Vypadá trochu nervózně. „Je to nezákonné,“ říká pomalu. Ale dorážím a říká mi o různých typech pastí. Mohla bych zkusit jámu, říká, kdy vykopete díru v lesní půdě, dáte do ní naostřené klacky a zakamuflujete ji. To je pro velká zvířata – srny, divočáky, rodiče, ostatní novináře. Existuje také padací past, pro malá zvířata. Šlápnou na spouštěcí mechanizmus a spadne jim na hlavu kláda. Dobrou chuť a ha ha. Co bych ale jedla, kdybych neměla past? „Brouky.“ Říká Durbin šťastně. „Červy.“ Červ má 40 kalorií; to je ekvivalent dvou maltézáků. „nebo šneky,“ dodává. „Ale šneka nechte před snědením tři dny v karanténě. Mohl sežrat jedovaté rostliny a budete muset počkat, než je vyloučí.“ A nyní potřebujete přístřešek. Pokud bych si mohla vybrat, pravděpodobně bych se poohlédla po malé kamenné chajdě – je bytelná a snadno se udržuje – ale když vyjídám, musím jít tam, kde jídlo je. Takže Durbin mi ukazuje, jak si udělat přístřešek pro přežití. Opírá o strom klacky, zakrývá je listy, kapradím a bahnem. „Je to vodotěsné,“ říká. Lezu dovnitř a uléhám. Je to díra, která by se líbila pouze trpaslíkovi. Ale zde jsou, čtyři základní pilíře přežití: jídlo, voda, oheň a přístřešek. Další den jdu do Pullabrook Wood v Devonu, abych si své dovednosti procvičila. Bylo snadné přežít včera, kdy byl poblíž Durbin. Zvládnu to sama? Pullabrook je krásný les, spravovaný Woodland Trust. Je plný šťastných konzervativců a labradorů. Ale nyní mám svoji vlastní mini apokalypsu. Nezvládám oheň s lukem. Nacházím potůček, ale šťastný partajník říká, že voda je jedovatá, dokonce i po přefiltrování přes ponožku. Proč? „Protože ji kontaminovali ovčí bobky,“ říká. Smrt ovcí je v seznamu trapných způsobů smrti jen o trochu lepší než smrt šnekem. První přístřešek, který jsem postavila, byl pro mne malý. Můj druhý přístřešek se zřítil. Rozhodla jsem se činnosti v divočině nechat. Zkusím to s farmařením. Žena nemůže přežít jen o pouhých červech. Takže o pár dní později se nacházím uprostřed kulatého domu z doby železné na Butser Ancient Farm v Hampshire. Butser je projekt, který napodobuje život doby železné. Kulatý dům je velký, kruhový a temný. Cítím se tak trochu jako bych stála uvnitř obřího prsu. Steve Dyer je vedoucím archeologem. Je vysoká, má rudou tvář a kudrnatou bílou bradku. „Kulaté domy se staví snadno,“ říká a mává rukama. Ukazuje na dvě zvířecí lebky přivázané ke vstupním kůlům. Je to kravská lebka? Dyer se jemně šklebí. „Je to kůň,“ říká dřív, než mi začne říkat, jak postavit kulatý dům. Potřebujete k tomu: 27 velkých dubových stromů, 60 malých dubových stromů, 100 lísek, 100 jasanů, seno na střechu a zvířecí chlupy, hlínu, půdu a vodu na stěny. Budete také potřebovat zvířata. Dyer mě doprovází ke svému chlívku, abych se seznámila se dvěma bezejmennými prasaty. Pro domestikaci zvířat, říká, je jednoduše musíte uzavírat ve stále menších místech. Poskytněte jim co potřebují – potravu, vodu a pozornost – a budou vás poslouchat. Pak je můžete sníst, stáhnout a jejich kůži použít na bytové zařízení. Ale dávejte si pozor na ovce, říká a mává svým červeným prstem. „Znám tohohle chlapíčka jménem Si,“ říká. „Přiblížil se ke skotačivému beranu. Ten na něj skočil a zlomil mu nos.“ A jsem zpět u smrti ovcí. Telefonuji psycholožce Cecelii de Felice. Chci vědět, jestli se ve svém světě osamocené ženy zblázním, obzvláště pokud čelím úkolům jako pokácet 27 velkých dubů. „Budete ve stavu traumatu,“ souhlasí. „Rychle se stanete osamělou a paranoidní. Je možné, že se zhroutíte.“ A když potkám jiné přeživší? Dávejte si pozor, radí mi. „Oni také budou osamělí a paranoidní. Samozřejmě jste silnější ve skupině. Ale nevíte, jestli vám pomohou, nebo vám ukradnou vaše zdroje. Nevěřte nikomu.“ Mám (mírnou) důvěru v to, že nevyhladovím. Ale existuje jedna věc, kvůli které se potím: jaderné elektrárny. Profesor Alan Weisman napsal Svět bez nás, popis toho, co věří, že by se stalo Zemi, kdybychom všichni zmizeli. Volám mu. Říká, že se obávám právem. Proč? Protože jaderné elektrárny jsou chlazeny vodou. Voda, vysvětluje suchým, klidným hlasem, musí kolem reaktorů obíhat, jinak explodují. Pokud by neexistovali žádní lidé, nutní pro provoz, elektrárna by se uzavřela automaticky a voda by byla chlazená naftou. Asi týden. Pak by teplo z reaktoru vypařilo a odhalilo jádro. „Buď se roztaví, nebo začne prskavě hořet radioaktivním plamenem,“ říká. Takže co byste udělal, profesore Weismane? „Pravděpodobně bych odešel do Kanady,“ říká. „V Kanadě není tolik jaderných elektráren.“ Takže se dostáváme k tomuto. Nehledě na to, jak moc se budete snažit, Británie se stane jadernou pustinou. Šneci, kteří mají být vašim obědem, buď zemřou, nebo budou vypadat velmi divně. Takže opět, co dělat? Má rada je tato. Vy, čtenáři Guardian, si musíte začít stavě loď – v podstatě plachetnici – aby vás odvezla – ano, do kanady. Než opustíte město, měli byste se zastavit v knihovně a ukrást tam vše z oddělení stavby lodí. Kanada může být pro vaši spásu jedinou nadějí. A to je nejvhodnější nekrolog naší civilizace, který mohu napsat. Nakonec se ukáže, že nemusíte být pouze hrdinkou ze Survivors. Musíte být také zatraceně dobrým Noe. Šťastnou apokalypsu. Není vše zlé: Pár legračních věcí, které můžete dělat po apokalypse • Zastavte se v Národní galerii a vezměte si tam ze zdi portrét muže Jan Van Eycka. (Pokud nemáte vkus, vezměte si Renoira). Van Eyck visí v křídle Sainsbury. Pokud ho chcete řádně uchovat, Thomas Almeroth-Williams z Národní galerie doporučuje, abyste ho uložili do břidlicového lomu, kde je teplota a úroveň vlhkosti pro jeho konzervaci perfektní. • Jděte do Britské knihovny a dopomozte si tam ke dvěma výtiskům prvních Shakespearových svazků. Jeden je ve schránce v chráněné místnosti pod podlahou knihovny; druhý je ve skleněné skříňce v trezoru. Pokud je chcete řádně zachovat, Helen Shenton z Britské knihovny vám doporučuje uložit je na chladné a temném místě, a dávejte bedlivě pozor, aby je nesežrala zvířata nebo plísně. Pravidelně oprašujte. • Ukradněte si královské klenoty. Můžete-li. „Existují nouzové plány pro případ výpadku proud,“ říká mluvčí Královských paláců, „takže královské klenoty by měly zůstat v bezpečí“. Opravdu? Abyste je řádně uchovali, nedělejte nic. Diamant je věčný. • Udělejte invazi do News of the World – je ve Wapping – a přečtěte si všechny jejich tajné materiály. Pak se vloupejte do MI5. Je na Millbank. Tam si také přečtěte všechny jejich tajné materiály. Ach ne! Byla zavražděna! Věděl jsem to! • Jděte a postavte se na jeviště královského divadla, Drury Lane. Přeskočte těla mrtvých herců. Střihněte si celého Olivera! Životně důležité dovednosti, které budete potřebovat Jak si udělat chleba Píši to celé, protože až přijde konec, chci mít chleba a chci, abyste ho měli také (pokud přežijete). Takže očistěte zem, obraťte půdu a vytvořte brázdy, vezměte semena nějakého divoce rostoucího obilí, zasejte je 20 cm od sebe a přikryjte je půdou. Ujistěte se, že vám to nesežerou ptáci. Zastavte toulající se zvířata tím, že pole ohradíte, a vytrhejte plevel. Když obilí dozraje, vyklepejte ho klackem a semelte mezi dvěma kameny. Dejte mouku do vody a udělejte bochánek. Dejte ho do pekáče na oheň. Výsledek? Celozrnná placka! Jak si vyrobit sanitární zboží a toaletní papír Najděte nějaký rašeliník a použijte ho. Je velmi porézní a obsahuje jód, takže je mírně antiseptický. Jak jíst šneky Vždy, vždy nechte šneky před snědením v karanténě. Vezměte šneka a dejte ho někam, kde není co žrát. Ignorujte jeho hladový nářek, nechte ho tam tři dny a pak ho snězte. Jak vyčistit vodu Naberte vodu v nejčistším dostupném zdroji, ideálně z pramene, minimalizujte sediment a vyhněte se chemické kontaminaci. Přefiltrujte ji přes ponožku naplněnou pískem. Vodu sterilizujte převařením po dobu několika vteřin. Jak upéct rybu v hlíně Obalte rybu velkými listy, svažte je lodyhou kopřivy. Nakopejte si jíl. Po smíchání jílu s vodou pokryjte rybu centimetrovou vrstvou a nenechte žádné praskliny. Uprostřed ohně udělejte malý důlek a rybu tam položte. Pokryjte rybu uhlíky. Po hodině rybu vyndejte a rozbijte krustu. Ryba bude perfektně vařená. Jak stáhnout kůži z krávy Krávu můžete zabít uškrcením, ačkoliv jsem nikdy nepotkala nikoho, kdo by to udělal. Nebo ji můžete proříznout hrdlo nebo ji probodnout srdce. Rozřízněte krávu na břiše od slabin ke krku. Odstraňte vnitřní orgány. Pověste krávu za kopyta na několik dní, aby vytekla krev. Krávy jsou těžké, takže se to nepokoušejte udělat sami. Abyste kůži stáhli, odřízněte ji žiletkou nebo ostrým kamenem. Jakmile ji trochu naříznete, můžete pak kůži stáhnout. Jak zastřelit srnce lukem a šípem Srny jsou citlivé na lidský hluk a pach. Když dupete po lese s lukem a šípem, nikdy žádné nenajdete. Zjistěte si, kde srny budou – často chodí po stejných stezkách na stejná místa. Zakryjte svůj pach, buďte zticha a nehýbejte se. Když zpozorujete srnce, střelte ho ze vzdálenosti 20 metrů. Ideálně se vám zdaří smrtící rána, např. do plic. Nechcete ho zasáhnout do břicha, protože uteče a máte po obědě.
by:OSUD.CZ |