Křesťanství ve středověku I.
K Ř E S Ť A N S T V Í
- monoteistické = 1 bůh
- zakladatel křesťanství je podle Bible Ježíš Kristus, syn Boží
- symbol křesťanství = kříž /Kristovo ukřižování/
- základ = Bible
o Starý zákon - starší soubor hebrejsky psaných knih, základ židovského náboženství, obsahuje:
§ Pět knih Mojžíšových - Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium
§ Knihy proroků
§ Spisy
o Nový zákon - tvoří nejstarší památky křesťanské literatury, psán řecky, obsahuje:
§ 4 evangelia - Matouš, Marek, Lukáš, Jan - o životě Ježíše
§ Skutky apoštolů
§ Listy
§ Zjevení Janovo - Apokalypsa
- jednota církve + národa
o řízena mocí světskou a církevní
- 502 stanovil synod v Palmě, že papež nepodléhá žádnému pozemskému soudu
- křesťanství povoleno císařem Konstantinem 313
- povýšeno na jediné uznávané náboženství císařem Theodosiem 380 = přechod od pohanství (polyteismu) k monoteismu
- podstata = Desatero Božích přikázání (soubor morálních pravidel)
o Neuctívej jiné bohy
o Nevezmeš jména Božího nadarmo
o Zasvěť jeden den v týdnu Bohu
o Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi
o Nezabiješ
o Nesesmilníš
o Nepokradeš
o Nepromluvíš křivého svědectví
o Nepožádáš manželky bližního svého
o Nepožádáš statku bližního svého
- první představitelé - episkopové = správci obcí v Římě
- první mniši → eremité (poutníci), žili v eremitážích, vyhledávaní rádci
- společný život mnichů v monastýrech (klášterech), církevní otec (Bazil Veliký) napsal pro mnichy první řeholi (pravidlo) → řeholníci
o mniši jsou laikové, ne vysvěcení kněží
- původně rovnost věřících (kněží i laiků), biskupové = zástupci Kristových učedníků - apoštolů
- a pak učení o rovnosti lidí - nastane po smrti
- učení o hříchu - hrozba božím trestem - peklem X slib blaženého života v nebo pro poslušné
- učení o trojím lidu - dáno od Boha, nelze měnit
o duchovenstvo (kněží, mniši, biskupové, opati, papež, aj.) - modlí se za blaho všech, konají církevní obřady
o šlechta, panstvo (císařové, králově, knížata, hrabata, aj.) - vládne a bojuje (ochrana všech)
o poddaní (lid) - pracují pro pány a musí je poslouchat
- vlastní hierarchie: v čele římský biskup = otec = papež
o papež - arcibiskup - biskup - kněží
- 1054 - velké schizma (rozluka církve)
- východní (ortodoxní, později pravoslavná) církev, v čele cařihradský patriarcha, dnes je v Moskvě, liturgickým jazykem je řečtina a někde slovanština; Ježíš = Bůh
- západní (římská, později katolická) církev, v čele římský papež, liturgickým jazykem latina; Ježíš = syn Boží
- staví se kláštery - zde žili řeholníci = mniši (jejich styl života - asketismus = odříkání)
o v čele mužského opat
o v čele ženského abatyše
Svatý Benedikt z Nursie (480-550)
- zakladatel benediktýnského řádu
- přeměnil asketismus v užitečnou činnost, zásada Ora et labora = Modli se a pracuj
o čas na modlitby + práci, studium, péči o nemocné
- 529 založil klášter Monte Cassino v Itálii
- z klášterů vycházeli misionáři - šířili to, např. Sv. Kolomba
- sestra Scholastika založila Benediktinky
Východ: Justinián I. (527-565)
- dal pořídit svod římského práva Corpus Iuris Civilis
- přepisování starověkých knih zabránilo jejich zániku, opisovalo se ve skriptoriích
- Panna Maria = Bohorodička
- 909 - založen klášter v Cluny - podřízen přímo papeži, později to přijaly i ostatní kláštery
- 1059 - zavádí papež Mikuláš II. volbu papeže kardinály
Reformní hnutí řeholní (reformní, řeholníci)
- Současně s bojem o investituru probíhalo v jedenáctém a dvanáctém století v návaznosti na clunijskou benediktinskou reformu podobné obrodné hnutí také prostřednictvím jiných, nově založených řeholních komunit
- 11. století založen klášter Cartusia u Greneblu → odtud se rozvinul mnišský řád kurtizánů
- konec 11. století - na místě poustevny založeno Cistercium → Cisterciáni
- účast na reformě měly i řády řeholník kanovníků - 12. století Premonstráti
Řády žebravé
- založeny na chudobě, není domovský klášter, nežijí na jednom místě
- Dominik Guzman → dominikáni
o posláním je šířit lásku kázáním pravdy, vzdělanost
- František Bernadonne → františkáni
o střízlivost, chudoba, láska ke všemu živému
- roku 1223 papež Honorius III. schválil Františkův řád jako Řád menších bratří s vlastní řeholí
- po pozdějším rozdělení a zase spojení některých větví řádu dnes k menším bratřím patří františkáni, minorité a kapucíni.
boj o investituru mezi císařem a papežem
- spor o prvenství mezi světskou a církevní mocí
- 1073 zvolen papežem Řehoř VII. bez souhlasu císaře:
1122 - Wormský konkordát
- smlouva mezi papežem a státem
- volba biskupů církví (sborem kardinálů) + králova přítomnost (potvrzoval jen držbu majetku, přijal lenní přísahu)
- od krále - žezlo = světská moc, od papeže prsten a berlu = duchovní moc
1231 - zřízena církevní inkvizice
- za papeže Řehoře IX.
- dohlížení na správnost víry
- jako znalci povoláváni zejména dominikáni (nepřipustili ovlivnění procesu osobní záští)
- osvobození obviněných bylo těžké
„Avignonské zajetí“ církve 1309-1377
- doba, kdy papežové nesídlili v Římě, ale v Avignonu - francouzský vliv na papežství
- po návratu do Říma došlo k papežskému schizmatu (schizma = rozdělení nebo roztržení obvykle v nějaké společnosti) - dalo po právní stránce velmi těžko posoudit, která z papežských linií je pravá
o v této době se rozvinul konciliarismus - východisko z krize, koncil má stát nad papežem - to se neprosadilo
o Kostnickému koncilu se podařilo schizma odstranit
- papež - nejvyšší kněz a hlava církve, biskup hlavního města říše Říma, otec = papa biskupů a věřících; volen doživotně sborem kardinálů → papismus
- arcibiskupství - správa velkého území, nejméně 2 biskupství
o arcibiskup, metropolita (sídlí v metropoli) v čele biskupských sborů
- biskupství - správa několika děkanství, obvod v čele s biskupem
- děkanství - několik farností
- farnost - s farním kostelem, farář křtí, oddává, zpovídá a pohřbívá věřící
- kláštery (monastýry) - na odlehlých místech, centrum vzdělanosti, atd...
- pojmy: celibát = kněžím zakázáno se ženit, opat, abatyše, skriptoria...