Rád bych přiblížil svou tezi a názor na to, jak vypadá kultura a žití současné generace. Jsem jejím zástupcem, takže na to koukám z toho asi nejsprávnějšího pohledu. Avšak jistě mnozí z vás namítnou, že už jen proto, že jsem se rozhodl sepsat svůj názor, už jen proto, že mám svůj názor, nejsem pravým zástupcem současné generace. Tuto otázku nechám otevřenou a možná se k ní vrátím na konci mého pojednání.
Rozhodl jsem se kvůli přehlednosti svůj popis rozdělit na několik bodů. Nuže, můžeme se do toho pustit.
Bod první: Znalosti a potřeba něco znát.
Nacházíme se v době, kdy počítače a technologie do určité míry přebírají všechny ty různé informace a postupy, které kdysi lidstvo přechovávalo pouze psaným textem, avšak pro použitelnost raději ve svých hlavách. Dnes tato možnost, zdá se, odpadá. Proč si pamatovat miliardy informací a věcí, které si stejně pamatují stroje a počítače, kde je kdykoli můžeme najít? Ano, to je zajímavá otázka, ale nastává jeden paradox. Pokud se rozhodneme takové informace hledat, musíme o nich vědět. To je, zdá se, problém, protože postupem času dochází k tomu, že všeobecné povědomí o něčem, čemkoli, stále klesá, a tak potřebné informace nejsou hledány jednoduše proto, že se o ně nikdo nezajímá a co víc, mnohdy o nich už nikdo neví. K tomuto se nemusí dospět za mnoho generací, ale klidně se tak může stát během několika let.
Současná generace je tím jasným příkladem. Jen se zamysleme. Kolik mladých lidí dnes ví o historii svého rodného města, kolik mladých lidí vám vysvětlí, jak funguje počítač? Kolik zástupců současné generace vám poví něco o současném vědeckém výzkumu, o novinkách ve vědě a podobně. Dalo by se toho vyjmenovat nekonečné množství.
Jistě, teď se objeví námitky, že takto to bylo vždy. Ne, nebylo. Ano, bylo mnoho a mnoho chudých lidí, kteří nevěděli. Ne proto, že nechtěli, ale protože nemohli. Nyní je jiná doba, všichni mají možnost všechny tyto informace získat. V dobách minulých lidé i umírali, když se jim zachtělo něco vědět. Vedli se kvůli tomu války a celé generace válčily s vládnoucí třídou, aby získaly také vzdělání. Dnes většina populace touto těžce vydobytou výsadou sprostě pohrdá a učení a získávání informací bere jako obtíž, která se musí provádět z nutnosti.
Názor, že k žití stačí jen jistý úsek informací, který je potřebný k bezpečnému přežití v dnešní době, je strašně nebezpečný a v důsledku může vést do propasti a nebojím se říci i k pádu a zaostání naší civilizace. Poprvé v dějinách máme v rukou znalosti, které přesahují vše, co tu kdy bylo. Můžeme dokázat neskutečné věci. Poprvé v dějinách však také prožíváme nezájem o informace. Ta základní lidská potřeba vědět nám pomalu zakrní a co pak? Když vymře generace, která nás dovedla na technologický vrchol? Co my, kteří se spoléháme na to, že to za nás budou vědět stroje? Jaké východisko to nabízí? Jaká nás čeká budoucnost? Zamyslete se sami, je to jen na vás.
Bod druhý: Potřeba vlastního názoru.
Vlastní názor. Říkáte si, proč to sem dávám, to přeci není problém. Přeci proto zde proběhla sametová revoluce, přeci proto jsme bojovali v druhé světové válce, přeci pro ten zemřely miliony lidí ve válkách. Teď ho přeci konečně můžeme beztrestně mít. A přeci. Většina zástupců současné generace vlastní názor bere jako něco, co není důležité pro život, už není potřeba za něj bojovat, tak už ho nepotřebujeme. Nikdo si už neuvědomuje, kolik milionů litrů krve se za něj platilo. Na názory jsou tady jen vybraní, kteří určují všeobecný názor o všem. To je přeci smutné. Ne, to není smutné, to je apokalypticky neskutečné. Nikdy v historii neexistovala doba, kdy by tolik lidé pohrdali vlastním názorem, kdy by tak slepě a hlavně dobrovolně šli jako stádo oveček za většinovým přesvědčením. Pro mě osobně je to k pláči a bojím se, co přijde příště.
Poprvé v životě cítím opravdový strach nad budoucností všeho, co zde bylo tak těžce vybudováno. Naše generace jednou, a ta doba není vůbec daleko, převezme otěže vládnutí tomuto světu. Jistě vývoj bude pokračovat, ale dobrovolně tím směrem, kam pár výjimečných jedinců bude chtít, protože ostatní za nimi půjdu bez jediného odporu. To je tak smutné. Lidé, povstaňte, svět nabízí nekonečné množství zajímavých věcí, které potřebují prozkoumat, rozšířit a objevit. Přeci zde neskončíme? Přeci vše nezahodíme ve jménu lenosti a mylného přesvědčení, že již jsme dostatečně vyspělí? Protože my ani omylem nejsme vůbec dostatečně vyspělí. Mnoho a mnoho problémů není dořešeno, my musíme jít dál, ve jménu našich dětí, ve jménu dalších generací!
...pokračování příště.