Bát se smrti?
Jedna snad i humorná a vypovídající úvaha o smrti a smylu bytí.
Bát se smrti?
Dnes si zauvažujeme nad jedním klasickým, ohraným, přesto však vždy aktuálním tématem. Budu se snažit být stručný, abych mohl dát co nejvíce prostor k vaší debatě. Protože jak já sám mohu zastupovat názor všech?
Začneme dvěma jistými věcmi. Ano, tak za prvé smrti se z nás nikdo nevyhne, o tom se nedá polemizovat a dokud nebude člověk stejně variabilně přestavitelný, jako váš počítač, tak se tomu ani nepůjde vyhnout nikdy v budoucnu. A ta druhá věc? Ta vás překvapí. Protože o strachu ze smrti uvažovali již tisíce let filosofové, kteří se, ač je to neuvěřitelné, shodli napříč generacím.
Filosofové nám říkají jednu radu: Nebojte se smrti. A proč? K tomu aby se člověk musel něčeho bát, by ta věc měla dle filosofů splňovat jednu věc. Měla by se přímo týkat našeho života. Ovšem filosofové tvrdí, že smrt se našeho života vůbec netýká. Ptáte se proč? Inu, člověk si tak žije, tropí všelijaké hlouposti a může se bát, že ho vyhodí z práce, že mu uteče milenka, či že mu pes ukousne prst. Ovšem všechny tyto věci ovlivňují jeho život a utvářejí ho, mohou ho vézt po špatných stezkách a navozovat mu ošklivé pocity. Nicméně, taková smrt přijde až ve chvíli, kdy už člověk není člověkem. Tedy se vůbec netýká člověka a jeho žití.
Filosofové jednoduše tvrdí, že je nesmyslné se bát něčeho, co stejně nikdo z nás v životě nezažije. Protože definice života a živé bytosti je v naprostém rozporu se smrtí a koncem, tak nikdo z nás během života nepotká smrt. Tedy proč se bát něčeho, co vlastně nikdy nezažijeme?
Teď se určitě usmíváte, někteří z vás si klepou na čelo. Ano, je to přitažené za vlasy a zavání to tím, že páni filosofové nechtěli mít strach a tak si to hezky odůvodnili. Mnozí z vás navrhnou, že by dokázali vyslovit mnoho jiných teorií, které budou v rozporu s touto. Ovšem přiznejme si: Kdo z nás je filosof? A jaká naše teorie překoná tři tisíciletí beze změny? To jsou dnešní pádné argumenty pro tuto tezi. Ovšem je také ještě jeden argument, potvrzující výjimečnost tohoto tvrzení: V čem se filosofové za celé lidské dějiny shodli? Je toho jen málo a tohle je světlá výjimka. Nevypovídá to o něčem?
No a protože tohle není pojednání o filosofii, tak snad vyslovím i svůj názor. Bohužel se obávám, že už není moc místa na jeho rozvinutí, protože většina by to pak nečetla, pro přílišnou délku.
Inu co si myslím já? Ani já se smrti nebojím. Ano, mnoho z vás teď říká, že to sou jen řeči a kdyby přišlo na lámání chleba, tak budu tvrdit něco jiného. Já vám to tedy vysvětlím. Kdyby měla přijít nečekaná smrt a já to nemohl nijak ovlivnit, tak co mohu dělat? A proč si ten krátký zbytek života ztěžovat ještě strachem ze smrti? Je to součást života (Filosofové by nesouhlasili) a tak je nutno s ní počítat, ale vzhledem k jejím dopadům o ní moc nepřemýšlet.
Je důležité se chovat k životu, jako k daru. Nikde není zaručeno, že budeme žít znovu, nebo že existuje něco po životě (Stejně z pohledu mnohých náboženství, pro většinu z nás je pouze místo zatracení v pekle, tak o co stát, dle těchto tezí). Každý z nás by proto měl pamatovat na to, že žijeme jen jednou. Je to neskutečný dar, kdy můžete mít svobodnou mysl, žít jak chcete a užívat možnosti bytí. Je nesmyslné si tento čas krátit strachem ze smrti. Každý z nás jistě uzná, že těch sotva padesát, šedesát let aktivního života je nechutně málo.
Jak to ukončit? Važme si života, kašleme na smrt, ona si stejně dělá co chce, ale do té doby žijme! Protože žít... Můžeme jen tady, teď a můžeme to dle sebe ovlivnit svůj život a čas nám určený. Máme jedinečnou příležitost zanechat stopu, proflámovat život, nebo světu darovat svoji inteligenci. Je to jen na nás a nezáleží na vyznání. Nikdo nám nezaručí spásu, nezahazujme tento dar a nepromarněme život! Smrt je jen vedlejší produkt, který náš život nemá ovlivňovat!