Lakely Dorton: Zápis desátý
Zápis desátý: Tajemství starých knih
Cesty osudu mě zavedly do míst, kde zažité principy, morálka a lidskost byly tak odpornými činy pro místní, jako pro nás vyhlazení planety plné dětí.
Zažité principy a zvyklosti jsou pouhou naučenou maskou naší civilizace. Nikde není psáno, že náš pohled na svět je univerzální. Vše je pouhou hříčkou náhody. Kultura zdá se být stejně naučitelná jako osvojení chůze. Neexistuje univerzální kultura. Vítězí pouze ta početnější a rozšířenější.
A morálka? Morálka je nic. Zkušenosti mě naučily, že morálka je jen výmluva pro slabé.
Zápisy generála Honetra Wildona: Vítězného vůdce v bitvě o Arkanis
Bylo to už dva dny, co padla otázka jejich dalšího cíle. Neustále se vzdalovali od soustavy Anotrepije a Lakely stále nevymyslel, kam budou pokračovat. Byl na jednu stranu naštvaný, že na něj generál nesmyslně svalil takovou odpovědnost. Copak on je nějaký vesmírný cestovatel? Co na tom, že jeho otec byl jeden z nejlepších obchodních navigátorů známého vesmíru. Na druhou stranu mu však přemýšlení nad tím, kam poletí, zaměstnávalo mozek. I tak se potácel mezi záchvaty úzkosti, kdy ležel v posteli ve své kajutě a před očima se mu neustále odvíjely hrůzné události posledních dní, a stavy, kdy byl s Balérií ponořen do četby starých knih.
Staré knihy. To byla věc, která mu dodávala tolik potřebnou zábavu a zaujetí. Nejdříve bylo těžké naučit se jejich jazyk. Většina z nich používala velice starou formu galakštiny, byla mnohem více vyumělkovaná a zdobná. Byl to skoro jazyk básníků. Některé knihy byly dokonce psány neznámými jazyky. Balérie mu říkala, že v dobách na úsvitu věků i na jediné lidské planetě mohlo naráz mluvit několika různými jazyky. Pro Lakelyho ta představa byla neuvěřitelná. Dnes i Kereni mluví standardní galakštinou a existuje jen několik primitivních civilizací, které mluví jinými formami jazyka. Avšak představa lidstva, rozděleného na několik jazykových skupin - musel v tom být strašný chaos, navzájem si v rámci jediné rasy nerozumět. Bylo to zkrátka nepochopitelné.
Za ty dva dny také generála naučil používat palubní počítač. Generál byl velice inteligentní a rychle se učil, ale Lakelyho překvapovalo, že tyhle věci se v armádě neučí. Avšak na druhou stranu by se tomu u jejich egoistické byrokracie vůbec nedivil.
„Tak, už šest hodin letíme v bezpečné zóně. Vymyslel jste už, kam poletíme?“ Generál Saren stál opřený u nákladového prostoru vznášedla. Lakely s Balérií byli zabraní do vášnivé debaty o jedné z knih a jeho hlas je poněkud vylekal.
Lakely zaklapl otevřenou knihu a zhluboka se nadechl. „Víte, máme na palubě velice vzácný poklad,“ začal neurčitě. Generál povytáhl obočí a vybídl ho, ať pokračuje. „Tyto knihy jsou to nejvzácnější, co jsme na Anotrepiji měli. Všechny, jenž jsem zatím s Balérií četl, se týkají jediné věci. Mluví o dávné historii a o starém Anotrepijském království. Zdá se, že ne vždy bylo na planetě, ze které jsme odletěli.“
Generál se zamračil. „Vyvstávají dvě otázky. Na akademii nás učili, že Anotrepije byla první lidskou planetou s osmi přidruženými světy a že odtud vzešel život. Druhá věc je nasnadě. Já se vás ptal, kam chcete letět, ne na obsah těchto data- ehm, promiňte. Knih.“
Lakely si poposedl a odpověděl. „Na druhou otázku vám odpovím první. Protože jsem neměl nejmenší tušení, kam bychom mohli letět, otevřel jsem tyto knihy s nadějí, že zde najdu nějaké zajímavé infomrace a to se také stalo.
Nejdříve vám však vysvětlím první otázku. Říkáte, že je všeobecně známo, že původní království Anotrepije, takzvané společenství devíti planet, bylo úplně prvním lidským společenstvím. To však není pravda.“
„To je ale silné tvrzení,“ poznamenal generál.
„Prosím, já vám to vysvětlím, tak mě nepřerušujte,“ požádal ho Lakely. Generál jen kývl. „Tak tedy - všude se tvrdí, že pocházíme z devíti planet. To je však nemožné. Moderní studium původu organismů by se vám vysmálo, protože tvrdit, že jediný organický druh vznikl na devíti planetách zároveň, je asi jako tvrdit, že se v devíti jiných galaxiích nachází stejné království Anotrepije, které právě padlo pod náporem Kerenů.“
„Promiňte, ale já tomu moc nerozumím. Chcete naznačit, že lidstvo pochází z jediné planety?“
„Přesně tak. Této planetě se říká planeta zrodu. Z té bychom měli všichni pocházet.“
„To je neuvěřitelné,“
„Právě že vůbec ne,“ přidala se Balérie a stoupla si, „mnohem více neuvěřitelná, až nemožné, je ta všeobecná teorie o království devíti planet. Dnes je prostě jen těžké si představit, že lidé jsou na jediné planetě. Navíc Anotrepije je hrdá na to, že z ní vzešel národ, který později založil starou říši. Ovšem pravda je jinde. Anotrepije vznikla až jako druhotná vlna osidlování. Před ní musela existovat planeta, odkud přišli lidé na Anotrepiji.“
„Anotrpije tedy není tou planetou zrodu?“ zeptal se nedůvěřivě generál.
„Ne. To z těchto knih vyplývá jasně. Některé knihy jsou tak staré, že pochází ještě z doby, kdy se o založení království devíti planet uvažovalo. Zrovna ta, co jsem držel v ruce, byla vlastně deníkem jednoho cestovatele, který objevil osm soustav s devíti obyvatelnými planetami a polemizoval nad tím, že tohle místo by bylo nejlepším místem pro nové království.“
Generál chvíli mlčel a prohlížel si ty dva. „Jsem jen voják,“ řekl po chvíli, „mám vám zajistit ochranu. Pro mě je tedy nejdůležitější vědět na jakou planetu letím a zda je to tam bezpečné. Pokud chcete během této cesty provádět výzkum, je to vaše věc. Mé rozkazy mluvily jen o ochraně.“
„V tom případě nám dejte ještě den. Musíme s Balérií přijít aspoň na základní informace o původní planetě.“
„Dobře.“
„Stejně nevíme kam letět,“ zoufale pronesl Lakely a odložil další knihu. „Kdyby se to dalo alespoň procházet dle hesel. Je náročné vše přečíst. Jak z toho dříve lidé mohli čerpat?“
„Také mi schází vyhledávání výrazu v dataknize,“ protáhla se Balérie a postavila se k Lakelymu. „Nedojdeme se najíst?“
Lakely pokýval. Už několik hodin jen četli. Teď byl čas na rozhovor a něco k snědku. Vyšli ze vznášedla, přešli nákladový prostor a po žebříku se dostali do spojovací chodby. Dveře do jídelny byly otevřené, ale nikdo tam nebyl. Posadili se k jednomu ze tří stolů a nechali si udělat dva energetické nápoje a k tomu několik kusů proteinové stravy.
Lakely se napil energetického nápoje a podíval se na Balérii. „Jak dlouho už jsi věděla o té staré knihovně a knihách v ní?“
Balérie se také napila a podívala se na Lakelyho. „Moje máma, jak víš, tam také pracovala. O staré knihovně vědělo jen několik rodin v Baretronu. Tajemství knihovny bylo dědičné.“
To Lakelyho nepřekvapilo. Bylo to logické. Uchovat v tajnosti po tisíce let takovou stavbu bylo zkrátka obtížné a tak bylo logické, že o tom vědělo jen několik rodin a nové nepřibývaly. „Četla jsi někdy v těchto knihách?“
Balérie se usmála. „Ale jistě. Trávila jsem tam mnoho času. Víš, každá kniha má malý energetický zdroj, který udržuje slabé energetické pole každé stránky v knize, jak si viděl ještě na Anotrepiji. Občas je třeba tento zdroj vyměnit a nahradit novým. Tak jsem narazila na díla starých básníků. Psalo se v té době nádherně. Ovšem narazila jsem na knihy, které mi dnes označujeme jako lehké umění, tehdy tomu říkali romány, se smyšlenými příběhy a velkou fantazií. Občas bylo nádherné ponořit se do jejich světa. Tehdejší spisovatelé měli to, co nám už dnes tolik schází. Fantazii.“
Lakely se usmál. Věděl, že Balérie s ním mnohokrát na podobná témata diskutovala a snažila se v něm probudit fantazii. Teď už věděl, odkud brala ty své neuvěřitelné příběhy, do kterých ho občas zasvěcovala. Původně to připisoval její naprosté jedinečnosti, teď už znal zdroj. Často se stávalo, že spolu hodiny diskutovali nad fiktivními situacemi a příběhy a uvažovali o tom, co by to způsobilo, kdyby to vydali jako dataknihu. „Myslela jsi někdy, že to naše fantazírování skutečně někdy vydáme?“
Balérie věděla, o čem mluví, a lehce se usmála. „Ne, to asi ne. Ne že bych nechtěla, ale asi by nás zarazili. Okolo staré knihovny byla skupina lidí, kteří hlídali, stejně jako já, její tajemství. No, a ti by nám v tom zabránili. Už to, že jsem se s tebou bavila o takových věcech, byl risk. Ale ty máš úžasnou fantazii a jsi jiný, než zbytek Anotrepije.“
Na tohle Balérie často upozorňovala. Oba byli tak trošku jiní a proto si tak rozuměli. Jeho otec ho často za jeho zasněnost napomínal, ale Lakely měl s Balérií vlastní svět, který nikdo jiný neznal, a vydrželo jim to až do dospělosti. Vždy se s ní cítil jinak, než se zbytkem lidí na Anotrepiji. Bylo na čase však změnit téma. „Přišla si z těch posledních knih na něco zajímavého?“
„No,“ zapřemýšlela, „už se nám pomalu skládá historie počátku osidlování Anotrepije. Ale narazil jsi taky na něco, co se nazývalo Ominská republika?“
„Ano, narazil. To už jsme přeci probírali, zřejmě se jedná o státní útvar, ze kterého pak vyšla vlna osidlovatelů, která osídlila devět planet a založila Anotrepiji.“
„Ano, ale já narazila na zajímavou věc,“ zaváhala a srovnala si myšlenky, „v knize, kde se probírá, jak probíhala příprava a výběr lidí, kteří těchto devět planet osídlí, se píše, že pocházeli ze tří světů.“
Lakely vyvalil oči. Tohle by mohl být problém. „Chceš říci, že to ještě není planeta zrodu?“
„Nemusí to tak být. Existují dvě možnosti.“
„Povídej, rád si tě vyslechnu.“ pobídl ji.
„No, jak říkáš, může se jednat o soustavu tří planet, které už musely být odněkud osídleny. To je první možnost. Potom bychom museli hledat ještě dál do historie, ale pochybuji že takové hledání by bylo reálné, vzhledem k tomu, jak málo informací je známo už od době, o které mluvíme my.
Druhá možnost je, že se jednalo o několik států na jedné planetě.“
„Cože? Jak to myslíš?“
Balérie se nadechla. „Je to zase logické. Dnes se tomu dá jen stěží uvěřit, ale kdysi mohly existovat státní útvary, které byly jen na jediné planetě. Stejně tak jako dnes jsme se vývojem dostali do doby, kdy existují územní celky, zabírající několik planet a soustav. Avšak jako jsme vývojově vzešli z jediné planety, tak by taky vývojově mohlo platit, že na té jediné planetě nejdříve existovalo několik států, stejně jako dnes existuje několik uskupení v rámci celé galaxie.“
Lakely na tím chvíli uvažoval. Pro běžného dnešního člověka, to bylo neuvěřitelné. Avšak z logicky, kterou mu nastínila Balérie, to dávalo smysl. Když už si dokázal připustit, že lidstvo pochází z jediné planety, tak tohle nebylo vůbec od věci.
Jejich uvažování přerušil generál Saren, který se objevil u dveří.
„Máme společnost. Lakely, potřebuji vás.“
„Cože? Kdo nás doletěl?“
„To zatím nevím, chci jen, abychom byli připraveni.“
Autor: Lukáš Houška
Korekce: Alissa