M1 Garand Rifle
Americká armáda se na přelomu 20. a 30. let začala poohlížet po možném nástupci armádní opakovačky M1903 Spriengfied. Ze zkoušekvyšla vítězně konstrukce Johna Garanda, která byla v roce 1936 zavedena do výzbroje pod označením M1. Opakovačku M1903 však vytlačila až v letech 2. světové války.
Puška M1 Garand je poloautomatická zbraň, fungující na principu odběru plynů kanálkem u ústí hlavně. Původní verze, přijatá do výzbroje v roce 1936, však měla místo kanálku poměrně složitý, nespolehlivý a v podstatě nevyčistitelný systém ovládání pohybu táhla, ovládajícího závorník. Proto byla puška M1 v roce 1940 překonstruována, rekonstrukce se dotkla drtivé většiny starších zbraní.
Puška M1 používá nábojový rámeček na 8 nábojů .30-06, vkládaných do zbraně shora. Po vystřelení posledního náboje je rámeček vyhozen a závěr zůstane v zadní poloze. Ze zbraně lze odstranit i nevystřílený rámeček, avšak zpětné vložení rámečku s menším počtem nábojů je téměř nemožné. Závěr je uzamykán rotací závorníku, při výstřelu je odemykán táhlem pístu, jež současně tvoří táhlo napínací páky. Hledí je stavitelné. Rozborka se provádí vyjmutím spoušťového mechanismu, poté se zbraň rozloží na dva díly. Takto rozložená se též vkládá do výsadkových pouzder (tzv. Griswold bag). Manuální pojistka se nachází v přední části lučíku. V pažbě je vytvožen prostor pro čištění, přístupný víčkem v botce. Trojdílný vytěrák je umístěn v samostatném plátěném pouzdře.
Na pušku M1 bylo možno nasadit bodák - používaly se typy M1905, M1942 (oba hlavně se zkrácenou čepelí na cca 10", původní délka 16") a M1, ke kterým se používala pouzdra M3 a M7. Na záchyt bodáku se dále mohl aretovat nástavec M7 pro střelbu puškovými granáty. Kvůli používání nástavce pro střelbu puškovými granáty musel být modifikován uzávěr plynového mechanismu - byl do něj vestavěn odpouštěcí ventil (ovládaný trnem na nástavci), aby zbraň netrpěla nárustem tlaku při střelbě puškovými granáty. K zaměřování puškového granátometu sloužila přídavná miřidla M15.
Stejně jako pro pušku M1903 se pro M1 Garand používal kožený řemen M1907. Ten byl poměrně nepraktický, proto byla dána přednost řemenu látkovému. Nejprve to byla látková kopie řemenu M1907, pak byla zavedena zjednodušená látková verze M1. Nicméně pro slavnostní příležitosti byl používán původní kožený M1907.
Pro náboje v rámečcích byly určeny nábojové opasky M1910 a M1923, původně určené pro pušku M1903. Každý z těchto opasků měl po obvodu 10 kapsiček, každý na jeden rámeček. Za války byl zaveden jednoduchý látkový bandalír M1, do kterého se vešlo 6 rámečků. Bandalíry byly vojákům vydávány již s napáskovanými náboji (byly takto baleny do hermeticky uzavřených beden již u výrobce), proto je vojáci mohli po vyprázdnění zahodit a nafasovali nové, naplněné; ze stejného důvodu vojáci nesbírali ani vystřílené rámečky. Vysádkáři mohli rámečky nosit v tzv. sumkách Rigger, muničních brašnách nebo i po kapsách.
Při seskoku používali výsadkáři výše zmíněný Griswold vak, který měl karabinku na připnutí vaku k postroji padáku. Pro vyloďování na mořském pobřeží byl zaveden plastový průhledný obal.
Protože náboj .30-06 je vhodný pro odstřelovačské účely, dočkala se puška M1 dvou odstřelovačských verzí. Obě měly zaměřovací dalekohled (verze M1C typ M82, verze M1D typ M84) s montáží, tlumič záblesku T37 a přídavnou koženou lícnici.
Ráže .30 (7,62 mm)
Náboj .30-06 Springfield (7,62x63)
Celková délka 1092 mm
Délka hlavně 566 mm
Hmotnost 4,4 kg
Kapacita nábojového rámečku 8 nábojů
Konstruktér John C. Garand
Rok zavedení do výzbroje 1936
Výrobci Harrington & Richardson
Springfield Armory
Winchester Repeating Arms