MASÉR, TERAPEUT A FITNESS TRENÉR MARTIN HÁZE

Sněžnicový kemp Brádlerovy boudy Krkonoše

 Minulý víkend (2.2 - 4.2.2018) jsem se zúčastnil sněžnicového kurzu, který se uskutečnil na Brádlerových boudách v Krkonoších. Brádlerovy boudy jsou vynikajícím výchozím bodem na turistiku v létě i v zimě.

 Na kurzu se sešla parta fajnových lidí, včetně profesionálních instruktorů Ondřeje Růžka a Marka Malíka, kteří nám věnovali mnoho času, cenných informací a trpělivosti. V podstatě za celý víkend jsme se vůbec nenudili, protože program byl příjemně (nenásilně) nabitý, že jsme se každý vrátil domů s příjemnou únavou. Během kurzu probíhaly přednášky nebo autentické výstupy po horách (denní, noční a ranní pochody). Měli jsme velké štěstí, že se nám konečně počasí umoudřilo a přálo na výbornou. Rádi jsme uvítali sluneční paprsky, které nás dobíjely pozitivní energií. Štěstí spočívá v tom, že letošní leden byl extrémně temný s minimem slunečního svitu. 

 V reportáži se nebudu moc rozepisovat, ale průběh kurzu bude popisován prostřednictvím fotogalerie a popisků pod obrázkem, které lépe oživí paměť.

V pátek odpoledne cestuji ze Špindlu na Brádlerovy boudy. Dostávám se do kritického bodu, kde se začaly objevovat výhledy na Vysoké kolo 1509 m n.m. Cesta má velmi obtížný terén, kotníkové boty se bořily do hluboké vrstvy sněhu, která byla rozježděná od rolby nebo skútru.

  Během pochodu s těžkým baťohem přemýšlím, tudíž pevně věřím, že poznám zajímavou partu skvělých a disciplinovaných lidí (bláznů), kteří jsou nastavení na obdobné vlně, chtějí vědět více a sami se rozvíjet.

Cestou se kochám, zde je k vidění typický rurální styl v Krkonoších, který v temném a malebném údolí (Labský důl), svoji jedinečnou výjimečností, dodává ohromující pozornost každému návštěvníkovi.

Dostávám se na místo konání kurzu na Brádlerovy boudy. Dorazím mezi prvními účastníky, dám si kávu a aklimatizuji se v novém prostředí. Jelikož jsem ostýchavý člověk, proto potřebuji být všude dříve a v pohodě, aby moje reakce nepůsobily rozpačitě.

Večer probíhala různá školení a postupně jsme se seznamovali. Pro někoho z nás byl první večer trochu alkoholový, abych zažehnal trochu tu ostýchavost, ale výpravy ve druhém dni jsme statečně zvládli. I to patří k základům seznamování.

Druhý den dopoledne se seznamujeme s používáním sněžnic. Učíme se výstup do kopce a sestup z kopce. Dále různé pohyby a techniky chůze na sněžnicích. Ve skupině musí panovat správná spolupráce a komunikace.

Učíme se, seznamujeme s výbavou.

Při první túře získáváme první poznatky o pohybu na sněžnicích. Zastávka u Martinovy boudy. Uvítalo nás sluníčko a vyklube se z toho krásný slunečný den.

Typ tohoto značení je výjimečný pouze pro pohoří Krkonoše. Zdejší značka ukazuje symbol "X", který turistovi znázorňuje Špindlerův Mlýn. Nápis "P" nás dovede na Petrovu boudu.

Nad Špindlem se stahují těžká, temná a mohutná mračna, která dokážou vyvolat výraznou sytost barev na našich monitorech či smartphonech.

Odpoledne vycházíme na noční túru, která postupem času začne přecházet v dobrodružství plné zážitků s úžasnými výhledy. Svítí nám sluníčko a panuje báječná nálada.

Dostáváme se do zlomového bodu, tedy do místa, kde se nám začínají otvírat překrásné výhledy. Nelze nevyfotit. Pokračujeme k Ptačímu kameni.

Ptačí kámen - rozcestník je oblopen silnou vrstvou sněhu. Poznámka: již delší dobu mi vrtá hlavou nadmořská výška Ptačích kamenů, u rozcestníku je dáno 1258 m n.m, což mi přijde málo, protože Petrova bouda má 1285 m n.m a Moravská bouda 1225 m n.m, tudíž Ptačí kameny by byly pouze jen o pár metrů výše než Moravská, což mně přijde málo. Petrova bouda téměř o třicet metrů výše, to je zase moc. Ve Wikipedii udávají nadmořskou výšku okolo 1300 m n.m a tato informace by byla více reálná a dávala logiku. Nepřemýšleli jste někdy nad tím?

Osazenstvo na Ptačím kameni.

Výhled z Ptačího kamene na Vysoké kolo, jedná se o nejvyšší horu západních Krkonoš, jejíž kóta má nadmořskou výšku 1509 m n.m.

Parta skvělých lidí na Ptačím kameni. Přesně, jak jsem předchozí den doufal při výstupu na Brádlerovy boudy, vůbec jsem se nemýlil.

Tyčící se jehličnany jsou lemované silnou vrstvou jíní, kterou způsobuje převažující arktické severozápadní proudění s mlhou. 

Na Ptačím kameni nás zaujala panorámata západních i východních Krkonoš. Poté ladným tempem pokračujeme na Moravskou boudu, kde si dáme výtečné palačinky. Skupinka má extrovertní háv, jejíž oblečení hraje všemi barvami, jež naše oční ústrojí dokáže zpracovat.

Krajina vyvolává nekompromisně chladný charakter počasí. Foceno u Moravské boudy 1225 m n.m.

Zatímco my jsme se občerstvili na Moravské boudě, slunce se usídlilo za horizontem. Navíc zesílil chladný severní vítr, který výrazně snižuje pocitovou teplotu. Z Moravské boudy vyrážíme na noční pochod směrem nahoru k Petrovy boudě, Dívčí kameny, Mužské kameny a zpět dolů na Brádlerovy boudy. 

Večerní túra v rozpuku a stává se nočním dobrodružstvím. Čelovky musely dupat o stošest, i když mně a dalším účastníkům řádně zamrzaly.

Na hřebeni do nás bičoval severní vítr urputnou silou. Moje oči začaly být lemované unaveným výrazem obličeje a výsledkem toho byl strohý výraz umocněný středně dlouhým plnovousem (upřímný obličej), zrovna tak u každého. V téhle situaci jsem se těšil na saunu a na dva kousky Plzeňského Prazdroje.

Další den za rozbřesku vycházíme na Mužské kameny (1417 m n.m) za východem slunce. Počasí vypadá velice nadějně. Stoupáme náročným terénem.

Pod vrcholem jsme pozastavili, protože nás ohromovaly unikátní výhledy.

Na tyčích se objevují až půlmetrové závoje námrazy. Obrázek opět symbolizuje drsné a vlhké severozápadní proudění. Důkazem je, že Krkonoše jsou od Skandinávie první na ráně.

V rámci ranního výšlapu za východem slunce zdoláváme náš vytoužený vrchol. Ke spatření jsou oblaka vysokých pater typu cirrus, což může být znamením vývoje brázdy vyššího tlaku vzduchu. 

Východ slunce z Mužských kamenů, moje prsty podlehly třeskutému mrazu a zima začala nepříjemně penetrovat pod nehty. PS: před studeným výšlapem jsem aplikoval ranní ledovou sprchu. Proudy ledové vody striktně řezaly a postupovaly do kůže, tím se zúžily cévy a na východě slunce cítím neskutečné množství energie. 

Východ slunce z Mužských kamenů.

Skupinová debata na hřebeni. Jsme všichni nabití pozitivní energií. Každý už se těší na snídani ve formě švédských stolů. Snídaně měla rozmanitý výběr.

Vysoké kolo a polský vysílač na Sněžných jámách.

Po snídani proběhl kvíz.

Poslední procházka na Martinovu boudu. Tempo vede vynikající horský průvodce Marek Malík.

Za krásného počasí jsme si každý zaparkoval sněžnice a následuje odjezd domů. 

Opět jsem si stanovil vhodnou výzvu, kde poznám super lidi, získám cenné informace, které souvisí i s mými obory. Dále opět více pronikám do cestování. 

Kurz moc doporučuji: https://www.hudy.cz/hudy-sneznicovy-kurz.html

Informace na jejich webu: https://www.huradohor.cz/

Všem moc děkuji za výbornou společnost!

Účastník kurzu a autor: Martin Háze