Smyslné masáže pro milence
Smyslné (tantrické) masáže pro milence
Po delší době se prokousávám do další životní kapitoly. Život nám nabízí různé příležitosti, které nenápadně procházejí kolem každého z nás. Vždy klíčovým momentem je každou výzvu správně uchopit. V podstatě už jen facebook nám umožňuje nepřeberný výběr možností prostřednictvím všelijakých událostí. Už záleží pouze na nás, jakou cestu jsme si zvolili. Doba je krásná a pestrá.
Zjistil jsem, že v poslední době jsem žil v příliš zajetých kolejí (práce a sport), no takový stereotyp, až jsem se vlastně zakopal do takového toho všedního způsobu života. Víkendové závody mně přinášely jistotu, jenže přílišným sportováním, začala být cítit osamělost, přícházela graduálním způsobem. Každý moc dobře ví, že osamělost má neblahé dopady na naše zdraví (nižší sebevědomí, stydlivost,..).
Kromě nejbližších krajů jsem nic neprocestoval a se školou také moc nepohnul. Tím jak se všechny souvislosti sčítaly, na povrch se začaly vynořovat některé slabiny, které se dále prohlubovaly a začínám si je plně uvědomovat. Jedná se o průraznost ve větší skupině lidí, oslovování holek a navazování nových vztahů. Paradox je ten, že s lidmi pracuji (jednotlivci), což se mi daří, ALE. Je to stejný paradox jako lyžař, který svým pohybem posiluje klenbu chodidla, ale jedná se o stejný pohybový vzorec s minimální mírou variability (v tréninku se nazývá plató = stagnace). Ano, klenba chodidla se v počátečních fázích posiluje, avšak pouze jen do určité míry, později už nedochází k žádným progresům, klenba chodidla naopak stagnuje, v horším případě pozvolna ochabuje.
No a tak jsem hecl, že je potřeba s tím něco udělat a být zase flexibilnější. Vyrazil jsem na něco netradičního, jedná se o kurz smyslné masáže. Jde o umění smyslné "masáže", která může být předehrou, ale i vrcholným intimním zážitkem. Zkrátka a dobře jsem se takhle rozšoupl!
Sobota 1. den kurzu
Je sobota ráno, docela jsem se dobře vyspal. Hlavou se mně honí myšlenky, zdali budu lichý, no a co od toho mohu očekávat. Stanovil jsem velký krok a trochu jiným směrem, musím jít na vojnu bojovat, ne se vzdávat.
Jdu pěšky od Muzea přes Václavské náměstí na Příkopy, náměstí Republiky, divadlo Hybernia a podcházím Wilsonovu ulici směrem na místo, kde bude probíhat kurz. Táhnu s sebou plnou tašku věcí.
Po deváté hodině ranní dorazím na místo kurzu, zatím tam jsem jako první a čekám venku před budovou. Jo, to jsou ty pravé přítomné okamžiky, kdy se sejdou noví lidé. Tím si uvědomuji tu pestrost lidí, se kterými se během života scházím. Za posledních 6 let tomu bylo nespočet různých skupin lidí, jednou jsou to trenéři, někdy kulturisté, maséři, cyklisté, běžci, turisté, moji nej kamarádi a další a další skupiny vstupující do mého života.
Po chvilce se lidé pomaličku začínají scházet. Snažím se navázat úsměvné oční kontakty, někdy se daří lépe a někdy hůře. Říkám si, „sakra Martine, snaž se trochu!" Na místě kurzu jsme 4 páry a 3 jednotlivci, za jednotlivce 2 muži a jedna žena. Celkem je nás 11 účastníků + 2 učitelé. Vcházíme do příjemné místnosti, všichni zaujmeme libovolné místo v prostoru. Bedlivě sleduji věci kolem sebe, abych něco nezanedbal a nenastal nějaký trapas. Téměř všichni jsou naboso, rychle a nenápadně si také sundám ponožky, abych byl "in"...Nelekněte se, sandále nemám :-D.
Kurz vyučují skvělí učitelé - Martin a Lucie, jsem moc rád, že poznávám nové lidi plné energie a inspirace. Hned začala panovat přátelská atmosféra.
Na začátek proběhne představení kurzu od Martina a Lucky. Poté následuje uklidňující hudba na rozhýbání. Tréma a stud z části opadá, začínám se uvolňovat a usmívat. Při úvodním tanci nastává zlomový a klíčový okamžik z celého kurzu, kdy oslovuji slečnu tančící vedle sebe. Beru odvahu a přibližiji se k ní. Říkám si, Martine, jdi do toho teď, nebo budeš zase lichý, nestyď se! Snažím se navazovat oční kontakty, díváme se z očí do očí. Chvíli smích a chvíli vážnost. Její krásné oči do mě řezaly silou ženské energie, stejně jako sluneční paprsky do průzračného moře a na dně bílý sypký písek. Příbližujeme se k sobě a podáváme si kontakt o dlaně. Z trémy mám studené ruce, kolegyně si rukou ihned všimla. Zajímavé je, že díky její energii se ruce okamžitě rozehřály.
Během dne proběhlo masírování partnera a vžití se do druhého. Postupně se začínám cítit více nabitý energií, nebo-li kruh bezpečí, dá se také nazvat kouzelné slovíčko "flow". Každý by své pocity mohl definovat různorodě. Spolucvičící se líbí moje techniky, tím se mně začíná zvyšovat sebevědomí, ale ještě mi chybí dokonalá uvolněnost. Samozřejmě trochu studu tam je.
Před obědem se každý představíme, kdo jsme a odkud jsme. Zde se vyjadřuji upřímně, protože mám rád férové vystupování, nikoli přetvářky. Povídám, že jsem introvert a stydlivý typ člověka, ale mým účelem je brát událost jako výzvu a zkušenost, hlavně podnět k růstu jak poznat další lidi i sebe. Proto tu jsem.
Skutečnost je taková, že v dobré společnosti se z introverta stává extrovert. Funguje to! Opět další paradox. Ve skupině se nebojím pokládat otázky, vyjádřit se, nebo skupinu rozesmát.
O pauzách se každého ze zvědavosti vyptávám co, a kde dělají. O sobě jsem moc nemluvil, jen pouze tehdy až se někdo zeptal.
Poznávám fajn lidi, s jedním kolegou jsme trochu popovídali o vlacích, protože má rád železniční techniku. U místa kurzu projížděly vlaky a výrazně byly slyšet zvuky rozjíždějících se lokomotiv, tím jsme podle zvuku odhadli o jakou lokomotivu se zhruba jedná. Nejkrásnější zvuk byl slyšet u Peršingu (řada 162 či 163, 362 či 363). Rozdíl je akorát v trakcích, řada 162 a 163 je napájena na 3 KV DC, ale řada 362 a 363 je dvousystémová lokomotiva jak na 3 KV DC, tak i na 25 KV AC. Nechci ze sebe dělat chytrého, ale informace si pamatuji z dob, kdy jsem o železniční techniku zajímal poměrně dost do hloubky.
Po obědě se učíme techniky smyslných masáží. Po vzájemných masážích se cítím jako lávový kámen ve vařící vodě. Zážitky byly kouzelné.
Po kurzu procházím Václavákem s příjemnými pocity a těším se na další den.
Neděle 2. den kurzu
Druhý den zhruba vím co mě čeká, proto už nejsem tak nervózní a dopřávám si snídani na Václavském náměstí. Obsluha velmi milá, zde je vidět profesionální přístup a oddanost zaměstnanců vůči lidem. Také ceny v těchto lokalitách k přístupu jsou adekvátní. Dávám si muffina a velký kotel překapávané kávy 0,3l. Už z předchozího dne mám mnoho energie a po velké kávě se budu na Václaváku vznášet vzduchem. Po snídani mi zbývá trochu času a chci vyrazit do knihkupectví, že bych si koupil knihu od francouzského spisovatele Laurenta Gounelle, protože mám od něho přečtenou knihu - Bůh chodí po světě vždycky inkognito. Kniha má poutavý a inspirativní příběh jak překonat své zábrany, strach a naučené chování a vybočit z nalinkované cesty svého života. U autora v knize obdivuji jeho bohatou slovní zásobu, rozmanitost děje celého příběhu a široký rozsah vědomostí. Tomuto říkám mistrovství autorského umění. Ten samý spisovatel vydal mnoho dalších knih. Nejnovější knihy jsou z roku 2015 nebo i 2017. Bohužel velké paláce knih byly ještě zavřené. Tak si sednu na lavičku a pozoruji lidi. Poté pokračuji na kurz.
K snídani muffin + 1 nápoj
Neděle probíhala obdobně jako sobota. Opět úvodní tanec, ruce už mám rozehřáté a přebytek energie z velkého kotle kávy. V podstatě jsem tak nastimulovaný, že bych mohl létat, jenže zjišťuji, že je to na škodu. Se spolucvičící kolegyní se opět díváme z očí do očí a soustředíme se být viděni. Chvíli upadneme do smíchu a zase do vážnějšího výrazu obličeje. Vlastně intuice v obličeji je super zábava. Mezi námi funguje výrazně větší loajalita oproti předchozímu dni. Ale díky nadávkování přílišného množství kofeinu se pokazily moje rytmické pohyby. Jsou křečovité a předimenzované, že v sobě nemohu uvolnit přebytek energie, kterou bych nejraději rozdával. Tím jak naše loajalita nabyla na síle, pohybům se hlasitě smějeme. V závěru tance se začínám lépe koncentrovat a chytám se do hudebního rytmu. Teplota v místnosti stoupala prudce nahoru, během pár desítek minut teplota vzduchu vzrostla až o 3 °C, no to víte, 13 lidí a každý průměrně má příkon 150 - 200 W. Z každého se raketovým tempem uvolňuje dopamin a tyroxin (hormony motivace a lásky). Naopak nežádoucí kortizol slábne. To je dobře!
Po tancích přicházejí další ukázky masáží. Před obědem masáž dávají muži a ženy přijímají, odpoledne a večer je tomu naopak. Přebytečná energie z kávy mně vydržela asi do půl třetí odpoledne. Také do půl třetí jsem nepociťoval žádný hlad, hlavou se honily myšlenky a uvědomuji si, proč buddhisté si vystačí s rýží. Poté jsem se uvolnil a užíval přijímání masáže.
Hodiny ubíhaly a byl z toho večer. Cítím se zcela uvolněný, opravdu člověk si věci nesmí brát vážně. Píšu zcela, protože jsem přemýšlivý člověk a neumím dokonale vypnout.
Po kurzu se opět projdu centrem Prahy, večerní slunko se pomaličku uchyluje k obzoru. Ulicemi procházejí velké davy lidí, sleduji upřímné tváře turistů, kteří si užívají krásy našeho hlavního města. Prašná brána v osvětlení zapadajícího slunce dodává pravost svoji dominanty, mým směrem od náměstí Republiky už působí jako silueta, která umocňuje její autentičnost.
Přes Příkopy vcházím na Václavské náměstí. Již tradičně si v neděli doma dávám Kazdovy párky, a tak jsem je nahradil výtečnou Václavskou klobásou. Pochutnám si a jedu k ségře domu.
Večerní na Václaváku
Večer akci spláchnu tradičním pivečkem v jedné pražské restauraci.
Hodnocení kurzu:
Moje účast na kurzu není proto, abych aplikoval smyslné masáže do praxe, ale přeci jenom si odnáším lepší empatii k lidem. Jde mně především o to, více porozumět ženám, zhruba pochopit jak fungují energetické víry v těle každého člověka (čakry), polarity jing/jang a umět se vžít do svého nitra. Témata mně nejsou cizí, postupem času je empiricky získávám z předchozích škol, kurzů a četby. Snažím se je do sebe integrovat a vstřebávat zase z jiného úhlu pohledu. Proto chce využívat všech možných příležitostí a člověk zjišťuje jak je všechno propojené. Z tohoto vyplývá vlastně ta DOKONALOST.
V první řadě bych chtěl nejvíce poděkovat Lucii a Martinovi, za profesionální přístup na kurzu, hlavně mají hodně trpělivosti. Je vidět, že Martin s Lucií vyučují kurzy s naprostou oddaností.
Dále své spolucvičící kolegyni za báječnou masáž a trpělivost.
Moc děkuji za další lidičky, které jsem na kurzu poznal.
Bylo vidět, že na kurz se sešli samí inteligentní lidé, kteří na sobě neustále pracují. Jsem velice nadšený, že moderní doba mně umožňuje se s takovými lidmi scházet.
Po čase začínám cestovat a na webu si zakládám novou rubriku cestování
Z kurzu vycházím uvolněný a nabitý energií, všem vřele doporučuji!
Web: http://intimnisplynuti.cz/
