MČR - Březnice
MČR Březnice
časovka - dvojic
28.9.2011
profil zvlněný, 50 km
čas 1h09min48s / avs 42,98
z mého výkonu zklamání
Tentokrát spím v Praze u ségry. Budíka mám nastaveného na pátou hodinu ráno. V pět vstanu, poctivě se nasnídám, dám si lehký strečink, převléknu se a mažu na tramvaj. Vyjíždím z Prahy – Nusle tramvají číslem 11 a přestupuji na Michelské zastávce na autobus číslo 139. Dal jsem si rezervu hodinu cestování, protože byl svátek a autobusy jezdí jednou za půl hodiny. Lehce před sedmou dorazím do Modřan ke Karlovi. Svážeme kola na střechu a vyrážíme ještě Lucce Kočí naproti, která jede s námi. Potkáme jí asi 300m od baráku a razíme směr Březnice. Do Březnice dorazíme lehce před půl devátou a jdeme se přihlásit, v kanceláři celkem slušný nával. Po přihlášení jdeme k autu, nikomu se vůbec nechce do dresu, protože bylo celkem chladno a mlha, tak různě povídáme. Jdu si tam do krámku koupit vodu a pomeranč, abych měl nějaká vitamíny C, ty jsou také někdy potřeba, ovšem se s tím nesmí moc přehánět. No nic jdu se převléknout do vlastní kůže, vůbec se nechtělo a pořád bych jen žral :D. Po převlíknutí si jdu namíchat ionťák a divně mi pěnil :D. Čas plyne jako voda, bohužel nedá se svítit musím se jít rozjíždět, nechtěl jsem nikomu nic říkat, ale už jsem necítil tu správnou formu jak má být. Rozjížděl jsem se kompenzačně a pak jsem nasadil GA2, abych pravdu řekl nic moc, říkám si budu se spoléhat, že se v závodě vyburcuji až pojedu ve dvojici. Přijedu zpět na náměstí, koukám už přijíždí naši, tak si rychle dojdu napumpovat kola a ještě naši vzali špičatou přilbu, kterou jsem půjčil parťačce Lucky – Hany Doležalové. S našima se domluvíme, aby nám mohli dělat mechanický vozidlo. Poté se jdu ještě rozjet, pořád cítím únavu, nechám to náhodě, také jsem byl i nervózní. Karel se rozjíždí na ergáči a blíží se jedenáctá hodina, startovat budeme v 11:14. V 11:10 se pomaličku přesunujeme ke startu, no to byly chvíle, fuj, fuj. Odstartuje první dvojice a my dvě minuty za nimi. Jdeme se připravit ke startu, koukám na hodiny tiše se soustředím, během chvíle se Karlem domluvíme, kde bude první střídání.
Start – našlápnu celkem rychle, Karel rozjíždí tempo a začíná celkem zostra. Já se držím za ním s lehkými převody. Tempo je hodně rychlé, já téměř zakyselen a snažím se na horizontu vystřídat, špatný rychlost tam nebyla, sjedeme kopec a směr nahoru k první vesnici, Karel vystřídá, já už vyždímán na druhém kilometru…ne ne nejsem na rychlé starty. Následuje kopec + prudká zatáčka , Karel se začíná vzdalovat a já začínám ztrácet tempo, nohy nechtěj vůbec točit, následuje sjezd a vůbec nemohu, Karel zvolní tempo a počká na mně. Připojím se a opět začnu ztrácet, no to nebude dobrý. V Polovině trati se začínám vzpamatovávat, ale na střídání jsem neměl odvahu, pak přišel další kopec já sotva se držím a pak sjezd, tam už přeci jenom vystřídám, ale jen na chvíli. Až do konce trati se držím za Karlem a teprve za otočkou vystřídám. Asi ve dva km před otočkou nás předjíždějí dvojice z PSK Whirpool. Bohužel dneska to nepůjde. Jak jsem se zmiňoval za otočkou vystřídám a tempová rychlost klesne, tak opět střídá Karel a já se držím a jsem vůbec rád, že se udržím. Nazpátek už to šlo, na špici se už objevím vícekrát, ale s rozmyslem. Poslední 4 km před Březnicí vystřídá Karel a opět se držím za ním až do Březnice. V Březnici na otočce střídám vyjedu kopec a na horizontu střídá Karel, opět bolest se udržet skoro jako v té první části, ale už si hlídám, aby nebyl ten odstup takový jako předtím. K otočce jsem střídal minimálně a bylo mi už trapně. Teprve za otočkou střídám, ale chvíli pak se zase držím za Karlem až do poloviny tratě, trochu jsem se mezi tím zejména v kopcích soustředil na jinčí posed, že jsem se držel za madla u řidítek a tím jsem si i krásně odpočal a na kopci jsem rozbalil konečně trochu vyšší rychlost, ale asi to bylo 10 minut celé časovky, říkám si takhle by to mělo vypadat celou trasu no hrůza. Střídáme se každých 10s, rychlost se snažím udržovat, tak by to mělo vypadat. Říkám si poslední kilometry to už vydržím a nedělat ostudu už jsem se jí nadělal dost, poslední kilometr jdu opět do čela a sjíždíme do Březnice hurá cíl, koukám na hodinky čas se pohyboval okolo 1h10min. Jdeme se vyjed omlouvám se Karlovi za nepovedenou spolupráci a moc mu děkuji za trpělivost se mnou. Už bylo vidět, že na mě doráží celková podzimní únava. Přijedeme na náměstí kola si složíme do auta a jdu s našima na oběd a odjezd domu.
Shrnutí :
Bohužel z výkonu jsem byl hodně zklamán, vůbec mi to nejelo, dorazila na mě celková únava v nepravou chvíli. Start ten byl hodně nepovedený jsem se brzy zakyselil Karel mi ujel a nahoře jsem ho střídal v hodně pomalém tempu a pak mi ujížděl a já vůbec nemohl se zapojit. Po delší době jsem se vzpamatoval občas jsem vystřídal, ale velká dřina. V neděli jak jsme jeli tréninkově už jsem cítil únavu, ale čas jsme měli daleko lepší. Karel to jel pěkně, ale pro mě ostuda, bída děs a začnu odpočívat, sesypala se na mě celková podzimní únava.
Dále jsem byl nespokojený se svazovou organizací, někteří závodníci to měli dálku přes celou republiku přesto prezentace byla do 8:30. Za další jako doprovodné vozidlo dvojici mi jeli naši, co se týče značení, kde bude otočka na druhé straně trati, již v pořádku. Po křižovatkách stála policie – v pořádku. Ale hlavní nedostatek byl : nikdo nestál u cíle s plácačkou, kde by se korigovaly mechaničáky , prý se to probíralo v 9:00 hodin na schůzi. Kdo jej neučinil a cíl mechaničákem se přejel ihned trestáno 500,- pokuty podle nějakých paragrafů. Právě proto jsem zjistil, že svazová se jedná jen o penězích a naprostá arogance závodím už několik let a s touto situací jsem se ještě nikdy nesetkal…již dále nic nechci rozebírat.
Tyto případy na UAC nebo na Extralize Masters se nemohou stát, tomu říkám trochu jinčí úroveň.
