Web Kabátovic rodiny původem z Krašovic

Tuto čtvrtou výpravu jsem absolvoval se svým devítiletým synem a bylo to v červnu roku 2022. Tím, co jsme dokázali absolvovat jsem byl nadšen, i když závěrečný den nám nepřálo štěstí. Na cesty jsme se vydali hned po škole a vyrazili jsme přes Prahu na dálnici D4. Po hodince jsme přijížděli k Cukráku. Za Milínem nás překvapilo, že jsou na silnici kolony, což se záhy vysvětlilo, neboť se zde staví pokračování dálnice. Protože kolona před námi se zdála být nekonečná, odbočili jsme vlevo k nejbližší vesnici Zbenice a přes les jsme se napojili na zadní cestu k Orlíku. Přejeli jsme přes vodní nádrž Orlík a za Kostelcem jsme odbočili vlevo na Kovářov. V Kovářově jsme se prošli po náměstí a zamířili na místní hřbitov, zda tu mají nějaké Kabáty. A měli. Po čtvrthodince jsme objevili hrob Kabátů z Klisince. Hned jsem si vzpomněl na starostu Klisince, pana Karla Kabáta, který psal i obecní kroniku v polovině 20. století. To nás povzbudilo a zavítali jsme do nedaleké obce Klisinec. Pana Petra jsme sice doma nezastihli, ale řekli jsme si, že chvíli počkáme a když se neobjeví, zastavíme se zde v neděli. Ve chvíli, kdy jsme se chystali odjet, přijel pan Petr a nedůvěřivě si nás prohlížel. Když jsem panu Petrovi sdělil že jsme také z Kabátovy rodiny a hledáme příbuzné, tak nás pozval dál. Chvíli jsme poseděli, občerstvili se a hlavně - doplnili jsme si asi deset jmen do rodokmenu. Z Klisince jsme zamířili do Milevska. Tady jsme potřebovali získat hesla do hry České televize Zastav nečas, což se nám podařilo. Navštívili jsme i Muzeum, protože jsme se chtěli dozvědět více o kováři Bohumilu Kabátovi z Božetic. Měl tady v Muzeu dříve výstavu loutek, které vytvořil na začátku 20. století. Bohužel v Muzeu už žádné informace neměli. Do naší základny - penzionu Dalmo v Sedlci jsme to vzali přes Chyšky. V Chyškách jsme se zastavili u domu, kde žil můj pradědeček - mistr kovář Matěj Kabát. Stáli jsme před zahradou a najednou jsem spatřil nějaký pohyb nahoře, na terase domu. Byla tam schovaná za zelení paní domácí a sbírala prádlo. Hlasitě jsem pozdravil a paní se na nás zadívala. Zeptal jsem se, zda něco ví o tom, že tady měl kovárnu pan Matěj Kabát. Paní povídá že ano a že je jeho pravnučka. To byla trefa! Odvětil jsem, že jsem také pravnuk Matěje Kabáta. Pak už se věci rozpohybovaly. Došel jsem do auta pro Mapu Kabátů a následovalo vysvětlování, kde rodina teď žije. Tady nám přibylo také několik jmen do rodokmenu. Do penzionu jsme se dostali až večer, ale spokojení s úspěšným dnem.