Na procházce
Nožičky už se mi řádně prodloužily a já vydržím velký výlet a hodně běhání. Proto mě panička bere na dlouhé procházky do okolí. Máme tady blízko do přírody, kde nejezdí auta a já potkávám další pesany. Zrovna jsme si vyšli prohlídnout kbelské sportovní letiště.Všechno jsem tam důkladně obhlídnul, a jistě se tam ještě podíváme. Je tam chráněné místo - výskyt syslů. Ty jsme sice neviděli, ale jejich velké díry ano. Čuchám čuchám syslovinu! Celou hlavu tam pomalu strčím.Dalším lákadlem byl "drak". Velké nylonové křídlo.Když fouká pořádný vítr, prohánějí se kluci na kolečkových podvozcích a nechají se tahat. Dneska nefoukalo moc, tak si jen tak "pouštěli draka".Jsem tak hodný, že jsem na spadlého draka nevystartoval. Ale to by bylo pováleníčko a těch šňůr na kousání...hmmm...Dál mají svoje místo modeláři letadýlek s radiovým řízením. Jejich letadla a vrtulníky bzučí jak velké mouchy - to mě ještě moc nebavilo. Ale před terénním auťáčkem, který se na mě vyřítil, jsem uctivě uskakoval. Ale pořádně jsem mu na to vrčení odpověděl, haf!
Pak jsem objevil pořádnou louži, a to se mi taky moc líbilo. Trochu jsem se v ní vyčvachtal. Ale o hodně míň, než když jsem se na minulé procházce omylem ocitl v louži plné řídkého bahna...To na mě za plotem vybafnul velký zlý pesan. "Blek se lek´" - uskočil jsem, v mazlavém blátě mě ujely nohy, já sebou plácnul, a ach jo, rázem jsem byl tím blátíčkem celý obalený. Už jsme byli skoro doma, takže jsem musel hned do vany a vykoupat. Bláto bylo ale po chodbě, v předsíni, v koupelně - no docela všude.
Náhledy fotografií ze složky Jak rostu