Hvězdná Brána Furlingské války - 7 - Mimo hvězdy
SG : Furlingské války - 7 - Mimo hvězdy
Záhadné oslabení říšské flotily bylo vysvětleno převelením rezerv k domovskému světu, ale mezigalaktická ofenzíva, to je více než podivné odhodlání.
Druhá nejdůležitější planeta. Slavná kolonie z dob Sjednocení Idy, kdy byli poraženi stoupenci posledních diktátorů asgardských kmenů Ásů a Vanů
Tento svět, Isengard, velká výspa civilizace na okraji asgardského státu, čelil přímému útoku, nelítostnému.
Guvernér planety, velmož Gurham, vyslal prosby o pomoc, ale narychlo slepená obrana z hlídkových letek, a z iono-plazmových děl na povrchu, je dokáže leda zdržet po směšně krátkou dobu.
Velmož s hrůzou pozoroval, jak se dvě desítky podlouhlých objektů rozdělují až do konečného počtu sto křižníků, rozdělujících se ve formacích, obkličujících planetu formou širokého prstence.
Jak se později ukázalo, celá polovina furlingské flotily vtrhla do Idy způsobit co největší škody, a pak se od otřeseného a protivníka stáhnout
Na Othalle o tom ví, ale nejsou schopní nic udělat. Ke skutečnému boji by byla potřeba seskupit aspoň čtyři floty, včetně přípravy strategie. Nemohou přiletět včas, aby zabránili blížící se katastrofě.
Gurham tu krutou pravdu zná. Ale je to jeho místo a jeho odpovědnost. Musí zajistit, aby se všichni, co ještě mohou, dostali z planety bránou nebo lodí, čas existence veškerého života zde se krátí.
Ti, co zůstanou, nemůžou přežít.
Jasno mají i útočníci, a pokud ne každý prostý člen posádky, tak vrchní velitel, říšský zmocněnec Dard'soln En, určitě ano. Pootočí náramkem, a biologická hmota ve tvaru malých provázků mu vyroste z uniformy, kromě šarlatového pásku se neodlišující od zbytku osazenstva můstku, a přiroste mu k ústům.
„My, služebníci naší prastaré rasy, jsme konecně dorazili k našemu cíli,“ promlouvá k posádkám stovky křižníků „dlouho jsme snášeli útlak a ponižování pod záplavou bezcenných slov o míru a harmonii. To skončilo, to je už dávnou minulostí. Od toho dne.“
Válcové lodě ověnčené zbraňovými systémy zabraly veškerý prostor kolem Isengardu, a křížovou palbou prošpikovali poslední opozdilce s nákladem civilistů. Naštěstí pro ně to bylo bezbolestné, rychle zahibernovaná těla se změnily v popel jak silnou plazmovou palbou tak třením při pádu trosek na povrch.
„Asgardé nám brání v našem spravedlivém konání jen proto, že jim nestačí jediná galaxie. Ne Ida, kterou kdysi sami násilím vyrvali z mrtvých rukou pro nás už navždy neznámých ras. Nyní, jak víme my i naší moudří činitelé Říše, je třeba ne slov, ne varování nebo ukázkou síly. Někdy je třeba se neplazit k nebezpečné kreatuře opatrně, ale s odvahou se jí postavit za každou cenu!“
Velmož nehnutě sleduje, jak poslední značka na senzorech, označující obranné objekty a válečné lodě, mizí v záplavě střel mocných furlingských křižníků.
Mít tak aspoň čtyřicet tharagurů připravených k obraně. Co by kdyby. Gurham s nezájmem odmávne hlášení od svého zástupce. Rovněž se rozhodl zůstat se svým nadřízeným.
„Ve své pýše musí zakusit křivdu, páchající na nás i na slabších rasách. My jsme však mnohem mocnější, než oni, proto jsme také zde, a dokážeme to! Spalte jejich domovy. Vyžeňte je z trosek, ať děti uvidí zemřít své rodiče, a rodiče zase své rodiče. Žádní zajatci, žádní přeživší. Ať se tak stane!“
nařídil pověřenec Říše, Dard'soln En.
„Staniž se!“ zamručeli sborovým hlasem téměř všichni Furlingové v bojové sestavě.
Poprava byla zahájena kolosálně. Pestrobarevné exploze, přecházející z rychle měnících barev plazmových zářičů, pálících bez přestávky, dokud každý centimetr nebude desetkrát spálený na uhel.
Bunkr z čistého neutronia, nebetyčný luxus velmože, se začíná zahřívat a smršťovat jak plechovka dobrého chlazeného hydrogenového oleje z ully.
Jedna z věcí, které už z Isengardu nikdo cizí neochutná.
Velmož svůj problém poslední živé bytosti vyřešil velmi archaickým způsobem, uplatňovaným snad už jen některými šlechtici, jako je on sám.
Plná sklenice jedu z ne zrovna ušlechtilého tvorečka, který uspí svou oběť. V této dávce usne jakýkoli tvor už navždy. Tma, a je naprosto bezbolestná.
Šedesát procent jeho „poddaných“ zemřelo záplavou plazmového ohně na jejich dosud krásný svět.
Křižníky, plnící tuto katovskou úlohu, se znovu spojují pro rychlý přesun do hyperprostoru.
Dard'solnovy červené oči nemohou tvořit slzy, ale ani kdyby mohly, po žádných by nebyly ani náznaky.
V to co dělá, věří.
A věří, že pouhý rozkaz nemá ani setinové ceny skutečného poslání.
Najít jeho lidem místo ve vesmíru. Tito mrtví musí platit.
Velkokníže po zjištění situace od předsunutých letek vypaloval díry do stěn paláce částicovým granátometem, jeho běžně oblíbené toť zábavě, uplatňované při lovech klevů, neviditelných stvoření, vypadajících jako hmyz.
Opovážili se. Zabili tolik jeho poddaných. Jedno ví velkokníže jistě, i kdyby jeho už naplánovaný pokus o návrat absolutismu jeho rodu nevyšel – Říše Furlingů za to zaplatí.
Neboť každý Asgard kdekoli jakkoli smýšlející, s nimi nebude mít slitování.
Furlingský vědec téměř bez hnutí a opatrně pohybuje s ručním ovládačem kvantového zrcadla. Zrovna teď se viditelně zhrozil čehosi, co tam viděl, ale kapitán Lonk'Rn už neviděl co, protože stačil pohnout páčkou někam jinam, kde jsou vidět jen hromady kamení. Zakleje, a znovu obraz skočí jinam, kde cosi jiskří.
Vědce sotva zajímá důvod jeho příchodu. Rozbité vybavení v prostorné laboratoři je odklizeno na několik hromádek, stejně jako mrtvoly jeho kolegů a strážců v průsvitných pytlech z aliových vláken.
Zaslouží si být pohřbeni na posvátném měsíci jediné Domoviny…
Lokn'Rnovu brnění se vypne kulatý štít, a biologická hmota, kryjící jeho hlavu, se stáhne dolů.
„Jaký to má dosah?“ zeptá se neurvale vědce. Kromě něj a posledního prototypu zrcadla není nic v místnosti nezraněné nebo nepoškozené.
Pohyb zasažených skal kroutí a trhají zdi z kovu i zde, ve velké hloubce.
Umělé vyvolávání zemětřesení palbou do . Pro mateřskou loď vybavenou přesnými zaměřovači pro je to hračka. Jako právě pro trojbokou pyramidu, zářící v poškozeném hologramu uprostřed laboratoře.
Furling se na ní díval, neboť vědec se projevil, že je tady nejdůležitejším, a tak ho nechal stát s otázkou celé dvě minuty. Přece se k němu otočil, nechávaje zrcadlo fungovat v realitě, kde mává jiný Furling, o trochu štastněji, ale vidí jen jeho obličej a ruku.
Příliš malý prototyp, zřejmě.
„Dosah? Váš omezený slovník nemohl najít méně příhodné slovo. Blízký časoprostor, dá se říct. Jestli budeme mít štěstí, najdeme někoho ochotného pomoci.“
„To má být ta vaše dokonalá zbraň? Hýbat s tím, a doufat…“
„Starejte se o boj, nezdržujte mě.“ Blízka exploze způsobí zhroucení jednoho pilíře na levé straně, a slitinový strop se po levé straně propadne, až odkryje holou, drolící se skálu.
„Chci říct, že máme oba naspěch, kapitáne. Trochu času by nevadilo.“
Červené oči vědce zářily klidem. Jestli neseženou pomoc, tak proč by se měl bát neodvratného.
Kapitán aktivuje své biobrnění, znovu mu naroste přes hlavu a zaktivuje fialový štít okolo něj. Jednoduchým magnetickým výtahem znovu vyjede na povrch, sežehnutý a zamořený kulturami bakterií a chemikáliemi. Užitečnými to zakeřnými zbraněmi těch parazitů.
S jakou chamradí se zahazují, pomyslí si, když vystřelí vysoce nabitý puls z plazmometu, a spálí válečníka ve zlatém brnění.
My odtud pocházíme. Nejsme žádní přivandrovalci, jako jsou Antikové.
Totéž by ovšem mohli prohlásit i útočící těžkooděnci.
Když už kapitán chystá auto destrukci k úplné likvidaci celého zařízení, z výtahu vyjdou jiní Furlingové. Mnoho a mnoho Furlingů, poslední s rozmerným zařízením, rozděleným na několik kusů, a rychle ho stavějící.
Je tak překvapený, že se úplně konsternovaný připojuje k boji, pro nepřítele náhle beznadějným každou sekundou. Padají pod záplavou modrrokožců v biobrněních, s evidentně elitním výcvikem
Velké zařízení se začíná rýsovat, chráněné nově nabylými zástupy říšských vojáků.
Do široké krátké hlavně ládují kapitánu velmi známé věci, patřící v jeho vesmíru k antickému repertoáru. A že když tyhlety věcičky hrají svou svištivou muziku, uslyší jí každý, kdo se jim postaví do cesty.
Dronové střely.
Ani tentokrát nezklamaly a dolétly až k pyramidě, kterou změnily v prostřílený kus kovu.
Stihli to, než dali ti obrněnci ve zlatě avízo mateřské lodi k přímé palbě. Naštěstí.
V tuto chvíli už dobíjejí to, co z nich zbylo.
„Přece jen jsme narazili na více než ochotné přátele. Dal bych si pro teď pohov, kapitáne.“ řekne někdo za Lokn'Rnovými zády.
Učenec vynesl zrcadlo na dobytý povrch. Z něj zdraví své alternativní protějšky.
Stále si není kapitán jistý, zda-li to právě neudělali ještě horší, než je.