Battlestar Charybdis - 3 - Nejdelší cesta
Battlestar Charybdis – 3 – The Longest Journey
Barvy a prach. Všude kolem je jen mlhovina. Flotila semknutá v blízkosti otřesné stavby. Vesmírná stanice, ale jaká! Celá jakoby poslepovaná snad ze stovky kusů zrezivělých lodí. Raketová sila asymetricky trčí odevšad.
Co to bylo původně, tedy prazáklad, o to se pře každý pilot i pašerák.
Důležité je, že v podobných kapsách jako je tato, nefunguje DRADIS. Ani koloniální, ani cylonské konstrukce.
„Naval sem tu flašku, nebo ti rozkopu prdel a vemu si jí!“ přeruší sotva stojící člověk poručíkovu opileckou melancholii. Ten s ní mrští do směru, odkud slyšel výhružku.
„Ty zkurvenej pašeráckej křupane. Ty si dovoluješ mi rozkazovat?! Táhni!“
Malá srážka skončila dřív, než začala. Neuvědomil si, že pilot z ne právě vzorné posádky Charybdis nebude žádné tintítko. Svou chybu si uvědomil, až se s obličejem sunul ke dveřím uzávěru.
Poručík do něj kopal dál. Přece si sem šel pro pár lahví. A on sám nedal pokoj, že musí ochutnat.
Vezme z přepravky vzadu dvě láhve, a strčí si je pod kombinézu. Bude to krapet podezřelý, ale bez rezervní úplaty by se s tím nemusel na palubu dostat.
I kontraadmirál není zrovna grand v přídělu alkoholu.
„Tak to by bylo, brácho. Jestli si tohle s vožráním ještě zkušíš, napochodují vám do kšeftu kámoši od maríny. Dvě láhve dobrýho pití, jako vždy. Tak si to pamatuj.“ pilot odejde, a zmlácený překupník ví, že dát zabít důstojníka flotily nemůže. Zřejmě mu i dochází, že tihle lampasáci nesmlouvají o ceně.
Pilot, stále vyvedený z míry, spěchá narezlými chodbami ke svému Viperu v zadní části toho ubohého pokusu o ucházející hangár.
Na tyhle hajzlíky se musí ostře. Sám se zlinkuje jak zákon káže, a je pak nasranej, že mě neojebal. Kdyby jo, už by mi prodával třeba raketoplán na odpis. Peníze jsou i tak nějak k hovnu, řek bych. Koloniální banka už nikdy žádný nevytiskne…
Na druhé straně stanice, velkorody koloniálního podsvětí nazývaná „obchodní stanice Polidies“, probíhá podobné jednání, a to mnohem formálněji pojaté. Dobře osvětlený sklad se stolem na konci, na jedné straně překupník v ušmudlané košili, na druhé kapitán od pěchoty.
„Mám tady dvacet beden cigaret, které si říkají o rychlé zmizení z mého povědomí. Zato bych místo těch beden raději viděl rezervní FTL pohon, postačoval by ten z Raptoru.“ řekne překupník, nalívající si do nakřáplé sklenice se zlatým okrajem doušek Ambrózie.
„I zázraky se dějí. Zítra očekávejte vaši vysněnou proměnu. Řekl jste dvacet beden?“
„Tak, tak. Ohledně hygienických potřeb se obávám, že se zde žádný zázrak konat nebude. Není co.“
„Chápu.“ Odpoví kapitán, nespouštěje oči od překupníkových poskoků, skládajících „zásoby“.
„Na vašem místě bych si dával poněkud více pozor, příteli - od té popravy kapitána Lalla z Ganyméda před dvěma týdny se meziflotilový provoz výrazně zpřísnil. A nejste ani zdaleka jediný - přepravce, jak víte.“
„Snad mě znáte. Zadní vrátka jsou nutnost.“
„To jsem rád. Jsme tedy dohodnuti.“
Údžbář pohonné části battlestaru chytí jinou techničku za ruku, když jí minutu pozoruje, jak se ohlíží za sebe, a nakládá bedny se součástkami, označené jako jídlo.
Jeho příchod jí udiví jen trochu, dá mu polibekna tvář, a s tím že nemá čas a ať je zticha, pokračuje s „prací“.
„Podobné obchody probíhají každý den, celé dva měsíce po bitvě u Ragnaru. Co bude druhý den, nevíš ty ani já, ani nikdo a tohle rozhodně není Ragnar.“ odvětí mu, než se stačí nadechnout a něco jí vyčíst
„Janice, copak ti hráblo? Ty ses vážně zapletla mezi ty zloděje?“
„A co jsme my, Atlasi, když sestřelujeme vlastní lidi. To mi pověz. Mě jde jen o dohodu, abychom se měli líp. Budeš to srovnávat, nebo mi pomůžeš s tou bednou cívek?“
„No tak dobře, ale jestli nás někdo zahlídne, jsme nahraný.“
„Neměj strach, to jsem vykoumala. Je docela možný, že ti to bude k smíchu.“
„Tak to pochybuju.“
Na Perseu si hlídka záložní zbrojnice v přední levé sekci pohazuje míčem s malým, asi pětiletým chlapcem.
Je na nich znát, jak už hodně potřebovali malý pozitivní zážitek po dvou měsících stepování u všech možných směn u lodních sekcí.
„Už si pro něj někdo přijde?“ zeptá se mírně otraveně zrzavý voják. Vychutnává si cigaretu, opřený o kovovou zeď. Z jeho pohledu jde určitě o sebejistotu, ne neopatrnost. Zato jeho parťáka to začne popuzovat.
„Párkrát se tu po lodi proháněl. Prý přišel o celou rodinu na Virgonu. A na to hulení se vykašli! To seš takovej zastanek cynik, že se musíš u takových věcí tlemit?“
Zrzavého vojína se výtka ani nedotkla, ale odpověděl:
„No sice mám to štěstí, že jsem bezdětný sirotek, ale věř mi, jak uvidím první kus plechu s červenou diodou, ani nestačí pohnout pantama.“
„Takže je to pravda,“ odpoví mu druhý vojín, zatímco malému klukovi předvádí stínohru s prsty a se zbraní, „že jsi před třemi týdny rozstřelil na kusy Vandenbergovo rádio, mimochodem lesklý a s červeným světlem…“
„Musíš to furt rozmazávat?“ řekne už trochu nakvašeně jeho partner ve zbrani. „Poslouchat v kuse nějaké noční kurvení o lásce ve variaci sagittaronské opery má svý hranice výdrže.“
„Taky mě tím začínal srát, ale to tvoje zamořování ubikací ubalenými sračkami z čehosi, co sklidili a nechali shnít ještě na začátku první války se Cylony, to je horší než Tantalova muka…“
„Beru na vědomí. Stačí říct, a půjdu si to dokouřit do vyhlídky. Lezou tam jen zamilování dívat se na machrování pilotů, prošoupávajících sedadla, a na hvězdy. Tak jim tam romanticky dotvořím
malou mlhovinu...“
„Raději už drž klapačku, ty vole. Ještě tomu děcku dáš špatný příklad.“ odpoví mu na to druhý, kterému už smíchem cukají koutky úst.
„Toť jsme – vzor koloniální pěchoty, vždy připravení a s hymnou Kolonií na rtech!“
Oba se začnou smát, ale ne dlouho. Slyší kroky, takže jako vždy – zrzavý strážný típne vajgl, aby se neřeklo, a oba do předpisové pozice, že i sochy hrdinů na Piconském velitelství by se styděly.
„Pane! Zadrželi jsme tohoto chlapce, který se v této lodní části pohyboval bez dozoru, a nebyl schopný udat své jméno, ani případnou blízkou osobu.“
Seržantka Ascarová nad odérem cigarety jen rezignovaně mávne rukou, a vezme chlapce za ruku, a s vlídnými slovy ho odvádí pryč. Měla by mu najít někoho, kdo se o něj bude co nejlépe starat. Třeba nějakou rodinu, která přišla o děti, nebo osamocená starší paní…
Chudáček malý. A takových dětí je tu tolik…
„Ne, že bych měl v úmyslu vám kazit náladu, ale plná barvička mluví sama za sebe…“ řekne u karetního stolu v ubikacích pilotů poručík Elsace, pokládaje karty. Plná barva se vysmívá všem do očí.
„Jsi si jistý, že jsi nikdy nepostavil zádnému Vládci Kobolu chrám, ani jsi před hrou neobětoval Hermesovi pár beranů? Tohle tvoje štěstí mě začíná srát…“ zasyčí vyzáblý pilot naproti něj, drtící chrupem poslední dva centimetry doutníku. Hnědovlasá pilotka odloží karty, a beze slova odcválá z ubikací.
„Co je, už jste mě prohledali minule! Aspoň dneska mě neurážejte kecama o podvádění!“
„Tak buď tý dobroty, a vysvětli, že vyhráváš už asi podvanácté za měsíc!“ vyzve ho hubený pilot
„Protože vás znám až moc dlouho! Ty vždycky mlaskneš v držce jazykem, když dostaneš hodně dobrou kartu, Darla si zase kroutí vlasama, a podobný věci děláte všichni. Jste spokojený?!“ dovysvětlí, hodí kartami o skříňky. Supící jako lokomotiva vypije z láhve kořalky „dojížďák“, a s rachotem omlácených dveří odejde.
„Hrajeme dál, nebo co?“ nedá se odbýt hubeňour, ale nikdo nejeví zájem.
„Vaše mínus.“ odvětí jim na to znechuceně, a odejde taky.
Raději se půjdu nadlábnout. Jestli už na mně nezbydou ty jihocaprické nudle, tak ty kuchařské vyžírky dostanou lekci. Nic na ně neplatí tolik, než hrozba poslání kontroly zásob. Jen bohové ví, kolik si toho ulili pro sebe…
„Spiku, tohle příště nezkoušej! Málem jsi to napálil do té nákladní lodi, magore!“ snaha o co nejtěsnější průlet nebyla pro poručíka Ecrana „Spikea“ Lance korunována ovacemi, a nadávky, sypající se něj od ostatních pilotů, i od posádky nákladní lodě, mu zkazily nadšení. Proletět nad trupem snad jen na délku prstu se přece nepodaří každý den.
„Ty blázne mizernej, ještě jednou, a budeš pucovat hajzly na všech battlestarech jazykem, vojíne!“
Výtka od CAGa Spikea vrazila do úplné okolní reality.
Ouch. Až tak jsem je nasral? Uvidíme, kdo sejme nejvíc plechovek, až nás Darn pošle zase do akce. Snad nás tu nenechá se rozstřílet se mezi sebou? Další dva měsíce dřepění v mlhovině, a budu se modlit, aby nám tu toasteři skočili, ať je konečně akce…
„Redsune, vypadáváš z formace!“ upozorní dalšího pilota na jeho chybu nový CAG z battlestaru Ganymédes, beroucí svou práci smrtelně vážně, odhodlaný získat si co nejrychleji respekt, jak napovídá jeho skálopevný hlas.
„Mám problémy s manévrovacími tryskami, Fogu!“ hlásí popuzeně Redsun.
„Whispere, proč má přezdívku Mlha?“ zeptá se drze Spike na přímém spojení s Viperem jiného pilota z Ganymeda , tentokráte s nápisem „Lt. Tammon „Whisper“ Partridge“ .
„Záhada, jako každá přezdívka. Zato ty by ses měl jmenovat Rednose a kdo tě jednou vidí rozbitého z chlastu tak mi dá za pravdu. Ten manévr si fakt přesral, příště ti namlátím sám, pokud to vůbec přežiješ!“
„Fajn, fajn, budu propříště hodnej, a nechám si to pro červený světýlka.“
„Mě to neříkej. A končím, nebo dostanu na debriefingu další záhul.“
„Jasný, končím.“
Z hangáru ilegální lodě s přídavnými zbraněmi vylétne kouřící, poškozený Raptor. Palba z rychlopalných zbraní a pár raket je následuje, ale naštěstí mine.
Raptor s kontraadmirálem se dostal do potíží, volá na všech kanálech o pomoc, došlo ke zranění vrchního velitele. Přistály tři a vrací se jeden. Rozčilené vyměňování pohledů na CIC všech battlestarů říkají jedno a totéž. Letka Viperů letí střemhlav, a útočí na vzbouřenou loď. Není jediná, odmítající spolupracovat, ale jediná, odvažující se útočit. A ještě tak zákeřně.
„Tady…kontraadmirál…zničte je…“ uslyší v komunikaci piloti oněch Viperů. Přes přerývaný dech a potlačovanou bolest je to jejich velící. Bezpochyby.
Nejblíže jsou Vipery z Persea, a jejich CAG je mezi nimi.
„Máme to tady. Sundejme ty drzý idioty! Redsune a Whispere, vy jim odstřelíte motorovou část, já se Spikem se postaráme o zbytek. Ostatní letky, kryjte nás klamnými střelami!“
Zřejmé. Použít tady děla battlestarů by byl zbytečný masakr. Jejich útěk skokem také nepřichází v úvahu…
Rebelská loď, určitě žhavící FTL motory, jak překotně zjišťují ve místnostech CIC, se brání, seč může. Obranné systémy nejsou tak husté, aby dokázaly zaměřovat odevšad vyrojené eskadry Viperů. Přesto se letce z Persea nedaří přiblížit na efektivní palebné pozice, odpalovače raket se opravdu činí o život. Doslova.
Komandéru Mandalovi na Battlestar Perseus dojdou zbytky trpělivosti, a nařídí odpal těžké protilodní střely.
Vipery by to určitě zvládly, ale nesmíme jim dát šanci skočit…
Z bočního výřezu v přední části battlestaru odlétne dlouhá naváděná střela, a trefí zaměřenou loď v milisekundě skoku. Trosky jsou jen poloviční. Maximálně se na těch jejich souřadnicích objeví sežvýkané kusy těl a plechů.
„Dobrá práce Fialová letko. Vraťte se na palubu podat hlášení.“ pochválí je podle zvyku Mandala. Nepřestává zvažovat teorie a reakce jak civilistů, tak vlastních lidí.
Člověk by řekl, že lodě jsou snad Cylony jako prolezlé plísní. Nebo rody Arlesia a Michelet, ovládající veškerou zbylou koloniální špínu, přestalo bavit dělat armádě flotily poskoky? Jen jestli je problémům konec…
Hlásiče poplachu po celé Battlestar Charybdis dál a v jednom kuse šílí, posádka zmateně naslouchá hlášení XO, že kontraadmirál byl postřelen při pokusu sjednat osobně pořádek na několika lodích, odmítajících vpustit na palubu vojáky starající se o přerozdělování zásob. Údajně docházelo běžně k násilí a porušování práv občanů Kolonií na základě „válečného práva“.
Z Raptoru vynášejí raněného Darna v bezvědomí, z rozstřeleného ramen mu crčí krev, kterou se zdravotníci snaží marně zastavit. Piloti se připravují k akci, nikdo neví, co se stane, pokud kontraadmirál zemře. Flotilu to může určitě rozdělit, a to nechce nikdo.
„Se kurva stalo?!“ zařve z hloučku pilotů, poručík Elsace, do ucha jednoho z údržbářů.
„Postřelili kontraadmirála!“
Pilot jej odstrčí, a spěchá ke svému, docela vzdálenému, Viperu sedmičce, ve spěchu si zapíná leteckou kombinézu, a uvažuje, jestli je i jeho stroj natankovaný.
To by sakra měl bejt natankovaný! Tohle se určitě zvrhne v totální bordel…
„Všechny ty zrádce přikazuji sundat pohotovostními Vipery! Jestli skočí pryč i další, riziko jejich zajetí a předání informací Cylonům je nepřijatelné! Zástupcům velkorodů ani neodpovídejte, nepostarali se o problémy podle naší dohody, tak si je vyřešíme sami!“ chroptí kontraadmirál. Mezitím vším do něj pumpují celé litry krve, navíc odmítá úplnou anestézii. Jen bohové ví, kolik mu nadělili soudnosti a paranoie do duše.
Plukovník Crookes ztuhne, i všichni v CIC. Zažili už určitě ledascos, ale něco takového nečekali….
Přetlumočí kontraadmirálovy rozkazy CAGovi Sykesovi, a ten si rozkaz vyslechl s hodně staženým hrdlem-
„To si děláš srandu? Jsou to přece lidé! Nevíme jistě, jestli nás chtějí zradit!“
„Ještě slovo, a bude to porušení subordinace, kapitáne! Chcete snad, aby ti zoufalci vyžvanili toasterům všechno, co ví? Splňte rozkaz!“
Zatím se ani nerozneslo to, co Crookes uslyšel na kódované frekvenci - komandér Braun z Battlestar Ganymedes byl zabit spolu se svým XO jedním z pilotů, a stačil se zastřelit. Brzy bude šílený chaos a komandér Mandala z Persea beze stopy zmizel asi před hodinou.
Letky Viperů se sešikují v roztáhlé formace, a vzbouřené lodě po četných zásazích vybuchují, kolem battlestaru Charybdis, odpalující i naváděné rakety na ozbrojené lodi, hoří další zasažené lodě, všech osm vzpírajících se plavidel, včetně dvou civilních, se pod náporem střel rozpadají.
„Jděte na ty sráče, žlutá letko! Ten poslední raketoplán se snaží přistát u Defenderu!“ nařídí Sykes do vysílačky.
Rozkaz je splněn. Střely ze stíhaček odstraní i tento nedůležitý problém. I s nějakými třemi tisíci lidmi.
„…poplach skončil. Ale ti co nás měli vystřídat, tu pořád nejsou.“ hlásí rusovlasý hlídač zbrojnice do telefonu.
„Zeptej se jich, jestli tu máme pořád postávat, nebo co se tu ke všem bohům děje?“ pobídne ho druhý, nepřestávaje v podřepu hlídat chodbu, a opatrně se kryje za výklenkem. Zrzoun vztekle zarazí sluchátko zpět.
„Tohle všechno už jsem se poptal, ale nikdo nechce říct ani hovno! Leze to z nich jako z chlupatý deky. Už popáty mi řekli, ať vyčkáváme dalších rozkazů.“ odpoví šeptem, a připraví svou zbraň k palbě
„Máme docela kliku, že to tu známe. Nováčka by určitě vyděsilo, že tu nikdo celou věčnost neprošel.“
„To máš recht. Pochopím, když sem tam narazím na civila s oprávněním pohybu na lodi, kterej se tu točí v kruhu.“
„Třeba byl ten co to projektoval, podobný magor jako náš hlavní kápo. V bludišti by to toaster mohl mít těžší…“
„Zmlkni. Dobře víš, že kdyby tě slyšel, schytal bys to!“
„Jo, jasně, jednu do zubů. Kontraďák má hodně páry. To jak před rokem naložil s opravářem, nachytaného s kolonou na chlast…“
„Zmlkni, sakra! Někdo sem jde…připrav se!“ zasyčí na něj druhý strážný. „Ostraha zbrojnice! Identifikujte se!“ zařičí předpisově, v očekávání co nejrychlejší a pozitivní odpovědi.
„Desátník Stephen Ford, a vojín Ward Eckley, k plánované směně ostrahy zbrojnice této sekce!“
Zatímco jej druhý kryje, míří k nim velitel hlídky, jenž je vyzval k oznámení totožnosti. I přes jasné světlo na chodbě jim i tak osvítí tváře baterkou. Zřejmě jen pro formu.
„Tak tohle už je moc, brácho. Neblbněte, měli jsme jen zdržení kvůli…postřelení kontraadmirála. Na celý lodi je zmatek, raději se do něj snažte moc nemíchat.“ řekne jim desátník Ford
„Ty parchanti zasraný…“ řekne nevěřícně zrzavý strážný.
„Cyloni se nám tu rozlezli nebo co?!“ nenechá se odbýt druhý strážný po směně.
„Vím já?! A je mi to kurva jedno, a vy už se padejte vožrat, buďte rádi že máte padla! Zeptejte se pilotů, ti ví víc…ale nebojte, našeho starýho z toho už dostali, měl by být v pohodě.“
Do potemnělé obytné kabiny, už od oka s problémem nadměrné vlhkosti, vtrhne navigační důstojník z Ganymeda, kapitán Jared, a padne do náručí tmavovlasé civilistce. Dobrou minutu se divoce líbají, a kapitán se slzami v očích říká –
„Bohové, jsem tak rád, žes tam nebyla…ani nevíš jak jsem bál, že se ti něco stalo…“ za oknem dosud létají úlomky rozstřílených lodí, naštěstí jen ty pomalé a neškodné.
„A co jsem si měla myslet já? V rádiu v kuse vysílají, jak zabili tvého velitele a jak málem zabili kontraadmirála, a nikdo neví, jestli to byli ti zločinci všude kolem, nebo Cyloni, co vypadají jako my…nebo…nebo…“
Dívka je na pokraji zhroucení, kapitán ji co nejjemněji chytí za ramena a dá další polibek.
„Klid, jen klid. Už to bude dobré. Oba žijeme, a brzy budeme pryč, lásko…“
„Jak dlouho? A kam půjdeme? Nikdo neví jak dál, a určitě to neví ani tví nadřízení…“
„Věř mi, plán je, a zvládneme to všichni společně. Všechno bude dobrý.“
„Jen proto, že mi to říkáš ty…budu.“
Oba zapomenou na svět, na vesmír, na smrt, zkrátka na všechno. Jen oni sami…
Canceronský kněz na civilní výletní lodi skončil pravidelnou bohůslužbu, a opouští chrámovou komnatu, ale hlášení lodního interkomu jej donutí zastavit. Nějaký lodník jej uznale a úctou pozdravil. Přitom nutně nemusí být spíše z Capricy nebo Gemenonu. Za ty tři měsíce oprav, shánení rezervních zásob, zajišťování pořádku a opatrného průzkumu, se víra roznesla i k těm nejvíce otrlým ateistům. Zvuky oznamující urgentní hlášení se ztlumily,
následuje samotná zpráva -
„Čeká nás dlouhá cesta. Ta nejdelší, jakou jsme kdy podnikli. Cesta k vítězství a svobodě. Navždy se zbavíme toho proklatého moru, který jsme sami v naší zaslepenosti stvořili, nedabaje na varování jak od nás samých, tak od Vládců Kobolů, jejichž hněv byl znát v podobě válek mezi Koloniemi, kterou vedli bratři proti bratrům, otcové proti synům. Nepochybuji, že tento spravedlivý boj vyhrajeme, a s pomocí Bohů získáme vše, co bylo a je naše! Tak pravíme všichni!“
Knězi to nedá, a znovu se vrátí do své svatyně, otevíraje Svitky. Jeho podezření je jeví jako správné.
V Pýthiiných věstbách je mnoho výkladů, to dobře ví. Přece jen si najde řádek, kvůli kterému knihu otevřel -
Zraněný válečník najde pro kmeny ve chvíli poznání smrti neochvějnou naději, skrze plameny nenávisti a krutosti, dokud bude živ.
„Příprava na skok zahájena. Deset, devět, osm, sedm…“ zní interkomem lodí flotily
Tak pravíme všichni.
„…čtyři, tři, dva, jedna…SKOK!“
Tři, dva jedna. Jaderná exploze spaluje trosky i stanici Polidies. Poslední záblesk života její posádky.