Hvězdná Brána Atlantida : Delenda Est Část 5.
Stargate Atlantis: Delenda Est, part 1.5
"Lidem je nutno buď lichotit, anebo je zničit. Neboť za malé bezpráví se budou moci mstít.
Z hrobu se nemstí nikdo."
- Niccolo Machiavelli
Temná a velmi rozlehlá kruhová místnost, osvětlovaná baterkami, zvenku prosvítává denní světlo skrz několik velkých děr ve stěnách, poměrně dosti vzdálených. Díky baterkám osvětlujícím ponurou místnost vidíme díry ve stěnách od jakýchsi rychlopalných zbraní.
Část týmu si udiveně prohlíží vnitřek svítilnami na G-36kách a P-90kách, část si dává oddech, každý po svém.
Přišlo to náhle a nečekaně. Aspolis se probouzela do dalšího rána, když vystoupila flotila Wraithů z hyperprostoru, a zničila všechny antické lodě na orbitě, které byly zničeny, než si stačily pořádně uvědomit, co se vlastně děje. Pak zahájili bombardovaní města. Antikové v centru města stačili na poslední chvíli zapnout štít, ale nestačili ho rozšířit i přes mnohem rozlehlejší lidskou část města.
Přeze všechno, Antikové nepomýšleli na okamžitou evakuaci. Staří lidé, ženy a děti se ukryly v bezpečí do štítem chráněných věží, zatímco se Antikové a Lidé připravovali na pozemní střet. Nastal čas bitvy.
„Tak jak to vypadá s otevíráním dveří?“ ptá se John netrpělivě Radka, který se zuřivě hrabe v rozbitých rozvodech
„(hodí kus čehosi rozbitého někam bokem) Co by bylo. Rodney měl pravdu, nic tu nemůže být napájeno.“
„(otočí se k Rodneymu, který se tváří značně samolibě) Měl jsi pravdu, jsi spokojený?“ říká mu John rozladěně
„Ehm, pane? Doktor McKay někam šel s Harrisem, že se hned vrátí.“ odpoví Cadmanová
„(do vysílačky) Rodney, hned se vrať ke zbytku týmu!“ „(z vysílačky) Je to důležité, přijďte vy, něco jsme našli.“
„Najděte toho blázna Lauro, než se tu ztratí! Znáte ho přece…lépe než já.“ nařídí John, který se už nediví ničemu
Stále ten stejný Rodney. Ještě že mívá to své zatracené štěstí. Bůh ví, co zase našel za artefakt. Moment…
„Zelenko, šlo by alespoň obnovit rozvody u jednoho z výtahů? říkal jste, že to by možné bylo.“
„Zkusím co se dá, výtahů je tu několik, dejte mi pár lidí a generátor.“ říká Radek hlasem, kterým nic neručí
„Když to zprovozníte Radku, dám vám třeba krabici cubanos.“ zakření se John
„Pěkné plukovníku, ale ještě je tak mít.“ zazubí se Zelenka, který se vydává někam nalevo a kývne na dva techniky
Co ty víš, od koho si je dávám posílat, pomyslí si spokojeně Sheppard.
„Rodney, kde jsi? Jestli jsi něco našel, měl jsi to nejdřív říct Johnovi…“ šeptá Rodneymu Laura, která právě k němu a k Harrisovi přiběhla i s jedním z vojáků. Harris je kus od nich, a něco luští co je na stěně.
„Lauro, dobře víš, že by mě hned jít nenechal.“ říká Rodney chladně
„A dělá sakra dobře! To vy (ukáže na Harrise) jste mě vůbec nepřekvapil.“ Harris vypadá hodně zaneprázdněně
„O co jde? Za chvíli to máme.“
„Co máte?“ ptá se už nakvašeně Cadmanová
V odpověď se otevřela stěna, kterou zřejmě otevřel Harris. Než otevře pusu, odpoví jí.
„Zachytili jsme nějaké energetické stopy, šli jsme je prověřit, pak jsem si všiml, že ty písmena na zdi se dají řešit podobně jako sudoku. Tak jsme se s doktorem McKayem rozhodli, že za zkoušku nic nedáme. Může jich tu být i více.“
Skladiště zbraní. To napadlo všechny na místě, když osvětlili malou místnost. Několik podivně vypadajících, zřejmě pěchotních zbraní bylo stále uloženo na stěnách, pár jich bylo pohozených na zemi. Vzadu v místnosti…
„Lidé. Několik dětí…a antický voják. Museli se tu ukrýt, a pak nemohli ven kvůli Wraithům.“ Říká Harris, skloněný na u podlahy s příručním senzorem.
I přes lepší komunikaci a soustředění obrany, Wraithů bylo příliš mnoho. Zničili jedno wraithské vozidlo, a vyjely proti nim další dvě nové. Zatímco co ustoupili na předposlední linii před budovami, a Wraithové horečně hledali slabá místa, jednoho z Antiků napadla nová taktika. Několik vozidel se vydá na provokační jízdu, a nalákají jejich vozidla před hlavně odpalovačů. Několikrát jim to vyšlo, než jim přestali skákat na špek.
Teď už zbývá opevnit se v poslední linii, a doufat v zázrak.
Mnozí civilisté, především ženy a děti, propadají panice.Téměř došlo k několika vzpourám, které jsme museli potlačit ostrou palbou. Na pološílené vyděšené davy neměla nyní palba ochromujících zbraní žádné ceny.
„Kde zase vězí…(vysílačka) Cadmanová, McKay, ohlaste se!“
„Harris u příjmu. Nalezli jsme malé skladiště zbraní, mělo by být zaznamenáno zajištěno.“
Bod pro tebe, Rodney. Máš na tyhle věci čuch. Problém je, že i na potíže.
„V pořádku, ať na místě zůstane desátník Stevens, do půl hodiny spodní část věže zajistí třetí oddíl, doktor Zelenka zprovoznil jeden z výtahů, ihned se vraťte!“
„Dobře, hned jsme tam. Harris konec.“
To by mohlo být čím dál zajímavější. Takže tohle je tedy nejslavnější pomník Wraithské slávy? Gratuluji.
Práci jste odvedli na výbornou. Skutečně výborná…ohodnotil John ty, co vyhráli…
Když uviděli vojáci další masakr civilistů, už se přestali jakkoli kontrolovat. Náhlý, a naprostý výbuch šíleného hrdinství se začal šířit jak mezi Antiky tak Lidmi. Celý zbytek antické armády se vydal pomstít nepříteli, který téměř úplně zničil jejich město. Mladý, smrtelně raněný antický důstojník sám zlikvidoval několika dlouhými dávkami celé komando Wraithů, než klesl k zemi mrtev.Právě naverbovaný lidský dobrovolník řádil jako pominutý s plazmovým plamenometem a šířil smrt mezi překvapenými Wraithy.
Z trosek budov se vynořily poslední bojová vozidla Antiků, a majestátně si razily cestu sutinami a krátery, a palbou ničily nepřítele u vchodů do centrálních věží.
Wraithové zakolísali a stáhli se…na chvíli. Bitvu to však zvrátit nemohlo.
Dvojhvězda. Vždy jak to vidím, říkám si, jestli není škoda, že má Země jen jedno Slunce. Konečně nějaká pozitivní věc na tomhle místě.
Jsme teprve ve středu věže, ale většinu města vidíme jako na dlani. Stejně jako rozlehlé ruiny všude kolem.
„(do vysílačky) Zelenko? Zase to zapněte, vydáme se až nahoru, stejně jsme jen předběžný průzkum.“
„(z vysílačky)Ano, plukovníku, funguje, bez obav. Ta nestabilita je už vyřešena, šlo o maličkost v rozvodu.“
„Ohledně naquadahového generátoru by prosil, nespojujte slovo nestabilita a maličkost, Radku.“
Už nás mají. Už i velitel nás opustil. Skrz bránu. Nepřekvapilo mě to. Věděl moc dobře, že jsme prohráli, a nepokusil se o dost rychlý přesun vojáků a civilistů do bezpečí.
Držím si střeva v rukou…vydržet! Tohle je vetší než můj malej život, než životy mých mužů, a všech, co jsem musel zabít. Vydržet! Ksakru, ještě vydržet…!!
Je po všem. Vyhráli.
„Polovina jednotky do třetího sektoru! Chraňte civilisty až do prostoru brány!“ zařval antický důstojník
„Prorazili obranu napravo! Víc už je nezdržíme!“
Zbytek přeživších vojáků se zabarikádovali v místnosti s bránou. Svůj úkol splnili. Zbylí civilisté stačili uniknout na jiný bezpečný svět.
To už se do řídící místnosti probili wraithští pěšáci. Poslední antičtí vojáci se obětovali, aby jeden z nich stačil aktivovat pulzní bombu na zničen ímístností.
Jak překvapující. Wraithům na tomhle „pomníku slávy“ očividně dosti záleželo, když věž dobíjeli složitě pěchotou.
Řídící místnost s bránou, která musela vypadat téměř stejně na Atlantis, ale nyní jen s velkou dávkou fantazie. Dokonce i brána je na maděru. Antikové jí čímsi museli rozbít na několik kusů.
V té změti se už ani nedá rozeznat co kdysi bylo živé, a co ne.
Technici nabralí další kopu vzorků a provedli jakási měření. Raději to utnu.
„Vidím, tady jsme už hotoví.“ Harris přikývne „Fajn, tak se vydáme zpět. Většina z nás ani nesnídala.“
Mise klidná, žádny kontakt, vše podle briefingu. Občas neuškodí, když všechno do puntíku vyjde.
Až na rozbitý Rodneyho frňák, jak si ještě jednou zkusí zdrhnout a nic mi neříct.
„(do komunikátoru) Tacitusi, jak pokračuje průběh mise?
„(z komunikátoru) Ostatní týmy již byly nahrazeny novými, plukovníku Shepparde.“
„Dobrá lidi. Tahle brána vypadá, že je nadobro K.O., vydáme se zpět k venkovní bráně.“nařídil John týmu
„Johne? Vzhledem k nálezu mnoha artefaktů žádám o povolení zde setrvat!“ říká Rodney rozhodně
„Dej si na chvíli oraz Rodney, žádná z těch věcí nezmizela za 10000 let, těch pár hodin to nevytrhne.“
„Přesto tě o to žádám Johne. (potichu) Nebude to dlouho trvat, jen si musím něco ověřit, hned ti to řeknu. Zdržím se jen pár hodin.“ snaží se přesvědčit Johna Rodney.
John je zmatený. Tohle nevypadá jako jeho běžná nálada, totiž lehce protivná.
„Tak počkej. Vydáme se ven směrem k bráně a pro jistotu zkontaktuju velení TFP, ať je to bez problémů.
Pokud to odsouhlasí, zůstavám tady s tebou ať jdeš pro cokoli kamkoli…pro jistotu.“ podezřívavě odpoví John
„Vždyť mě přece znáš, Johne…“ snaží se obhájit Rodney
„No právě.“