Hvězdná Brána Atlantida : Delenda Est Část 4.
Stargate Atlantis: Delenda Est, part 1.4
"Neexistuje malá nenávist. Nenávist je vždy nesmírná. Nenávist je vždy celá nenávist. "
- Raymond Chander
Zbytečné popisovat náš úžas, když jsme spatřili skalnaté údolí pokryté sněhem, ve kterém se tyčily věže obrovského antického města, věže ještě mohutnější než ty na Atlantis. Naokolo, úplně všude, byly trosky neantických budov, za to mnohem rozlehlejší, a napohled utrpěly obrovská poškození.
Všichni byli přeneseni na vršek u centra města, k Bráně, a začali sestupovat směrem k prvním budovám.
„Velký je to teda dost“ ,byla první reakce Cadmanové, když uviděla věže antických staveb
„Jak duchaplný popis“ ozval se znovu Harris.
Johna už to začalo vytáčet, tak řekl
„Harrisi, vážím si vaší účastí na této expedici, ale zkuste míň mluvit a více dělat. A pokud vám to ještě nedošlo, tímhle si akorát přivodíte v budoucnu nějaký úraz.“
Harris s raději poodešel stranou a díval se do nám známého antického „detektoru“.
Laura se však patrně rozhodla to přeslechnout.
„Co to sakra…“Začal překvapeně jeden seržant, když mu pod botami něco nepříjemně křuplo.
„Mám takový dojem, že víte co, seržante…“ řekl ponuře John
Po chvilce to pod sněhem a botami začalo křupat všem, ale většina, kromě Harrise a pár vědců, na zkoušela nemyslet
„Jsou všude. Hlavně Lidské, ale blíž k centru jsou…byli častěji Wraithové a Antikové.“
„Dobrá. (do komunikátoru) První oddíl pod mým přímým velením se vydá do centra Aspolis, druhý oddíl prozkoumá okolí brány, a pak se vydá za námi, třetí oddíl…“ John rozdělil výsadek, aby prozkoumali co nejvíc.
„(k Rodneymu) Máme vůbec štěstí, že jsem ukecal Currena, aby dal povolení k výsadku.“
„Nemá ten generál jen nějaký osobní problém? Zdá se mi jen zahořknutý.“ Řekne Rodney tázavě
„Protože jsi se s ním ještě ani pořádně nebavil. Ten musel zblbnout dřív jak na akademii.“
„Copak je to s ním tak hrozné, Johne? To snad ani…“
„Co by ne. Je hotový dědek, teď udělá nějaký průser a přeloží ho do Pentagonu, než se jim ho zadaří penzionovat.“
„Mrazí tu z toho v zádech, Johne, a to hodně .“ Říká mu Rodney, zatímco jdou a za pochodu pozorují okolí.
„Právěže mě taky, Rodney. Nebylo by mi divný, že tu Wraithové vyhráli, ale proč je sakra celý okolí posetý těly a krátery…i v centru, a přitom jsou budovy zvenku tak nedotčené?“
„Tak jasné to není, to máš pravdu. Podle skenu je celé město zdevastováno především zevnitř. Už tu zbývají jen velmi prchavé energetické zbytky, žádné známky života ani zdroje energií, byť sebemenšího.“
„No…takže nás v nejhorším čeká další popelařina.“ Otočí se znechucený John
„Být tebou, beru to z té lepší stránky. Mrtvých se bát nemusíme.“ odvětí Rodney,
který je ale napohled bílý jako stěna, což nebude jen ze zimy…
„Dost je to na tobě vidět.“ zasměje se John
Dorazili k prvním budovám, na stěnách je mnoho povrchových šrámů, ale spíše od lehkých než těžkých zbraní.
John pokynem ruky nařídil rozestupy. Trosky vozidel, a zčernalé zbytky těl se začaly povážlivě kupit, plechy a kosti pod nimi se začaly ozývat skutečně neodbytně.
Sheppard se zamyslel, k čemu tady asi došlo, a líbilo se mu to čím dál méně.
Tohle rozhodně nebyl rovný boj, obráncům nedali Wraithové žádnou šanci. Žádnou neměli už od začátku.
„Masakr.“ Vydechla Cadmanová, když došli na okraj jednoho nekrytého prostranství.
„Půjdu se na to podívat.“ Řekl potichu Rodney „Může to být důležité.“
„Dobrá, já, Cadmanová, doktor McKay a seržant Skarsgaard se tam podíváme. Ostatní máte pauzu na místě.“
„Míníš mi už konečně říct, co jsi našel?“ zeptal se John Rodneyho bez okolků
„Nic…vůbec nic nehledám, jen že ty trosky by…“
„Prosímtě, Rodney nekecej! Ještě něco jsi na tom krystalu našel, tak nehraj přede mnou divadlo!“
„No…ehm…dobře. Jak chceš.(ohlídne se, jestli je neslyší ostatní, ale ti si toho očividně tolik nevšímají)Řekněme, že na Aspolis může být něco, co způsobilo tuhle bitvu, a mohlo by to tu být i nadále.Víc ti zkrátka nepovím, promiň.“
„Víš alespoň co hledáte, doktore McKayi?“ Zeptá se ironicky rozladěný John
„Až budu vědět co hledám, budu to mít.“ Odpoví Rodney „Raději se koukněme, co se tu stalo. Jestli s tím souhlasíš.“
Obklíčili je. Ze tří stran, z té poslední jim zbyla jen tvrdá, vysoká skála. Antičtí pěšáci i osádky vozidel se snažili ochránit lidské civilisty, ženy a děti, kteří kvůli něčemu uvízli na povrchu, pod palbou Wraithů ze vzduchu i z povrchu. Kruh se stále smršťoval, ale neměli naději, jak zemřeli poslední vojáci, Wraithové přeživší usmažili…
„Po prvním úderu sem museli Wraithové poslat armádu bránou i loděmi současně, jinak to není možné…“ konstatuje seržant Skarsgaard nahlas, Laura si právě u něj všimla, že je spíše překvapený než vyděšený.
„Zdá se vám snad nemožné, že tohle Wraithové dokážou, sežante?“ usazuje ho Cadmanová
„Ani ne, madam. Kdybychom si ale my dali záležet, aby nikdo, vůbec nikdo nepřežil, snad bychom tohle kolem nenechávali.“ A mávne rukou na věže, které se před námi tyčí do nebes
„Raději věřte na věci typu cizí rozkaz nebo osud, bude se vám s tím válčit lépe, seržante.“ Řekne mu John rozvážně
„Johne, není tu nic, co by nám jakkoli…pomohlo (kývne na zbytek jakéhosi BVP, posetého černými ostatky)“
„Pokud si to skutečně myslíte, doktore McKayi…(k ostatním) vracíme se!“
Zelenka a několik techniků zkoumají okolí, kde zůstali. Jsou pouze na samém okraji města, blízko prvních věží, kousek od svislých skalních stěn, kam se vydal Sheppard a ostatní na průzkum.
„Mohl to vůbec někdo přežít, doktore Zelenko?“ zeptá se jeden mladý voják, jakoby jen tak, nenuceně
„Je to pravděpodobné. I když přišli o lodě, je možné že v nějaké věži je brána jako na Atlantis, a tou mohli uniknout.
Brána na svahu mohla být až záložní, použita spíše Wraithy.“ Zauvažoval Zelenka. Sám si říkal, že nějaké řešení toho, že Wraithové hned nezničili centrum města, být musí. Útok a obléhání? Nejspíš.
„Nedělám předčasné závěry. Nikdy. Důkladnější průzkum vám otázku zodpoví vojíne, i ostatním.“
„Pane, vrací se plukovník Sheppard!“ hlásí jeden z vojáků jinému seržantovi.
„Vydáme se nyní co nejblíže do centra města. Něco k hlášení?“
„Nic…zvláštního (ušklíbne se) pane. Oddíly 3 a 5 hlásily, že procházejí trosky lidských budov, a zjevně byli obyvatelé zabiti mezi prvními, pravděpodobně to vůbec nečekali.“
„Raději se jich zeptám sám. (do vysílačky) Tady Sheppard. Jak to vypadá s průzkumem? Podejte hlášení!
„Oddíl 2, procházíme se západními troskami. Jen spousta mrtvol a kráterů, nic ke hlášení.“
„Oddíl 3, východní trosky nejsou nic víc, než kamení, kusy kovového šrotu a spáleniště plné zbytků těl.“
„Oddíl 4, právě procházíme zničenou loděnicí, jestli něco najdeme, okamžitě vám to nahlásíme!“
„Dobrá, všem – pokračujte v průzkumu, a zaznamenávejte cokoli zajímavého.“
To je ale debilní rozkaz. V našem postavení, co by také tu mohlo být zajímavého, že? Jinak se to ale říct nedalo.
Výlet nám pokračuje. Blíže k centru to není tak poseté zbytkami armád. A stálých sto otázek na různé věci.
„Zelenko, zjistil jste něco výzkumem těch zbytků? O antických pozemních silách nevíme prakticky nic.“
„Z jiných oddílů mají více dat a vzorků, takže víc odpovědí bude až při výzkumu. Antická i Wraithská vozidla byly nějaké energetické vznášedla, ta antická měla jakousi…“protitankovou“ obdobu Dronů, jejich vojáci měli určitě upgrady ve formě stimulačních implantátů a DNK vylepšeními.“
„To zní skutečně zajímavě.“ Odpoví John
„Jistě, jak jinak. Určitě to bude patřit k prvním věcem, na které se vědecké týmy zaměří.“
„I vy ? Co vás znám, nikdy jste příliš netoužil být zavřený v kuse někde v laborce.“
„To ne, ale má to svůj klid a řád. Když se na něco nepřijde, není to obvykle úplná katastrofa.“ Zelenka se zašklebí
„Lidi, takže dál půjdeme do hlavní věže. Tam máme největší šance něco určitého najít.“nařídil John
„Johne…“ ozve se Rodney potichu
„Rodney? Zase něco?“ řekne John sarkasticky
„Možná bychom se měli vydat směrem na východ k okraji města. Je tam hodně…zvláštních budov a jsou tam…řekněme podezřelé energetické stopy.“ Odpoví Rodney zase neurčitě „Do tabletu jsem získal dost dat ze skenu té oblasti, abych si byl jistý, že tam nepůjdeme pro nic za nic. Věř mi, Johne.“
„Ty mi teda dávaš. Ani nevíš co hledáš, sám si mi to řekl!“ rozčílí se John
„To pochopíš, až to najdeme. Teď už ale vím jistě co hledám.“ doplní Rodney
„Dobrá, Rodney, vezmu to na vědomí. Nemusíme všechno stihnout za jediný den, a jakože asi těžko to stihneme! Ještě popřemýšlím, a když půjdeme k věži, pošlu na to tvé „podezřelé“ místo jiný tým. Spokojený?“
„Jak je libo, veliteli…“ řekne Rodney trucovitě