Náš Domov - 2. Pol. 1. Kapitoly
„Franku, tady Clatterbridge. Zvedni to!“ ozve se z jeho náramku s několika čirými kameny. Prostřední zmáčkne, a všechny dohromady vysílají hologram se vším všudy, včetně zvuku.
„Co se stalo, Tome? Zase únik toho včerejšího vzorku? Jasně jsem doporučil likvidaci!“
„O to teď nejde. Máme tu další žádost o vyslání odborníka. Je to na jednom z měsíců Prometheanu. Přesné informace ti nahrávám…teď.“
Z okraje náramku vyvěrá problikávající fialové světlo, značící přijetí souborů.
„No to mám zase radost. Je tam všechno, nebo máš pro mě i něco neoficiálního, mimo záznam?“
„Rutina, nestojí to ani za řeč. Jenže většina má kvůli těm oslavám našeho na-galaxii-vstoupením dovolenou a mě tu čeká hora vyřizování s tím, co jsi zmínil. Metalžrouta ve formě slizu jsme tu neměli poprvé, ale znáš ty byrokraty.“
„Bohužel znám.“ utrousí odpověď, a zmáčknutím implantátu na spánku a zároveň náramku propojí dopravní databáze se svou myslí - tady se žádného průniku brát nemusí, když jde o vládní linku už i tak hlídanou stovkou zábran, než se data dostanou do laboratoří.
V očích se mu v okamžení promítnou informace o meziplanetárních letech.
„Tak za dvacet minut odlétá pravidelný let na Promethean z Frankfurtu. Snad za týden se uvidíme.“
„To doufám, jinak tu zůstanu sám.“
Kosmodrom, postavený hned vedle letiště ve Frankfurtu nad Mohanem, má mnoho podobného s věžákem, ve kterém Frank bydlí. Také byl postaven ve stejném období. Tehdejší koncept vyšel velmi draze, pevně a odolně, také z obav kvůli teroristům z řad náboženských fanatiků, co si nepřiznali definitivní úpadek veškerého náboženství na planetě.
Nynější opatření jsou přísnější, než tehdy, ale i tak dnes jsou na úrovní té nejobyčejnější vládní budovy.
Frank si sednul k oknu
„Posaďte se, pane. Přejete si přinést nějaké občerstvení?“ zeptá se úsměvavá letuška-androidka
„Jen sklenici citronové limonády bych prosil. Nějak mi vyschlo v krku.“
„Samozřejmě, pane.“
Sotva mu donese sklenici a napije se, cestující vedle něj nezávazně prohodí –
„Zdá se to až hrozivé, že vypadají jako my, že?“
„Co máte na mysli?“ řekl znuděně Frank. Tohle oblíbené hospodské téma probral s kdekým snad už tisíckrát, a stejně to každý v kuse probírá.
„Vlastně nic převratného, milý pane. Mluví to jako člověk, vypadá to jako člověk, a není to člověk. To vás nikdy nenapadlo, jak je to bizarní?“
Neví, co si má o tom člověku myslet. Zjevně otrava a žvanil, ale bizarní to je. Sám si ani nepořídil humanoidního domácího robota. Nebyl žádnou výjimkou. Kdo měl komfortní byt s autonomním nábytkem, tak neměl téměř žádnou potřebu mít doma androida. Až na několik podivínů, z nichž ti nejpodivnější byli dobrým materiálem pro sondování mozku, vzhledem k tomu, že žili JEN s robotem…
Jediné štěstí, že se něco takového všeobecně považuje za ubohost, zabránilo většímu rozšíření této perverze.
„Raději se dívám na pěknou figuru, i když kovovou, než na plechovou krabici s pásy, stačí vám to jako odpověď?“ opáčil mu Frank rozmrzele.
„Co máte za povolání?“
„Sice vám toho nic není, ale zabývám se biologickým výzkumem. Vy jste co, filozof?“
„Ne, já jsem lodní inženýr.“ odpoví plešatý, ale stále mladý člověk v obyčejné makrosyntové košili.
„Tak to vysvětluje vaší vlezlost. Vy moc do společnosti nechodíte, zdá se.“
„Dost, abych poznal, že nejste ani turista, ani ředitel, co jde sprdnout pobočku nevímjaksejmenuje společnosti někde na nevímjaksejmenuje planetě.“
„Ano? To je to tak vidět?“ podiví se Frank náhlým zájmem o jeho osobu. Ten chlap se snad nudí nebo co.
„Turista by neměl tak formální oblek a netvářil by se jako kyselá prdel, a manažer by házel pohledy, jaký není pán. To se zkrátka pozná.“ to už xenobiologa dokázalo rozesmát.
Nahnul se a nabídl svou ruku, jak se to stále dělá v lepší i horší společnosti, a už i mezi Jaffy a spoustě jiných kultur, navyklých zvykům těch početných Terránců s velkou mocí v nesčíslně ohledech.
Snad tu převahu ti zemáci předvádí někdy moc, ale tohle vypadá na slušnýho chlapa. Když už jsem měl dovolenou na Terře, tak pokecám ještě s jedním. Bože, jak já tu službu na Antigue nesnáším. Tisíckrát opravovaný šmejd.
Mrcha, které by se i ten poslední šrotér na Samarkandu štítil…
„Frank Cartwright.“ představí se muž v obleku, a druhý, mnohem skromněji oděný člověk, si s ním potřásá rukou.
„Lewis Stechtkov.“ opáčí druhý
„Transworlds X963 připravený k opuštění planety na určeném vektoru vzletu, skok ze soustavy bude proveden standardně na vysoké oběžné dráze.“
„X963, máte povolení ke vzletu. Povolená trajektorie vašeho letu máte vyznačenou a nahranou v palubním systému. Potvrďte, X963.“
„Potvrzuji, řídící věži.“
Hangáru frankfurtského kosmodromu povolí magnetické zámky, a dvojitá neutroniová vrata se neslyšně odsunou stranou. Bez nutnosti dlouhých odpalovacích ramp nebo vletových ploch, se meziplanetární civilní loď vznese do oblak, do kosmu, mezi hvězdy.
Hypermotory vyplivly osobní loď do normálního prostoru nad planetou. Tam je obklíčena malými hbitými přepadovými plavidly místní Orbital Guard.
Terránský pilot společnosti Transworlds je tak překvapený, jak vypadá. Zatímco se ptá prometheanské kontroly provozu oč jde, lodní komunikace, vypnutá při hyperletu, přijímá zmatenou bouři subprostorových, digitálních i rádiových signálu z desítek planet. Něco se děje.
Místní vojenské síly obsazují všechny lodě na orbitě, a senzory i z malých jachet nemůžou přehlédnout masívní flotilu, zřejmě se přeskupující kvůli útoku či obraně.
Stejně jako většina cestujících, překvapeně sledujících z okýnek situaci, se dívá do holovize před sebou, a zapíná si na svém přiručním zařízení rychlé textové zprávy z UNN, aby se zorientoval.
Žádná sranda.
Subprostorový kanál SamNET :
„…tento zřejmý morální upádek je překážou dalšímu rozvoji našeho světa, a proto se právoplatná nezávislá vláda Samarkandu rozhodla ukončit veškeré vazby na Zemi, a vyhlašuje úplnou nezávislost…“
Oficiální vysílání UNN :
„..toto mimořádné zasedání rady bezpečnosti Spojených národů Země určí rozsah sankcí uvalených na povstalce, v tuto chvíli vinnými ze sabotáží a útoku na pozemskou flotilu.“
Místní vysílání StarSPeak9 :
„…odsouhlasení výjimečného stavu nejen na Prometheanu, ale i na koloniích Samarkand, Chuang-Chen, Takagawa a New Detroit. Prometheanské úřady se stále nevyjádřily ohledně hrozícího útoku pozemské flotily. Pátá flotila umístěná na Revanně je ve stavu pohotovosti a zdroj blízký admirálu Malcolmovi se již vyjádřil, že obdržel rozkaz připravít se k bojovému nasazení.“
Mezihvězdná zpravodajská agentura G-NET, pouze text :
„…dnešní incident v newtexaských docích tvrdě odsoudila řada organizací, mimo jiné koloniální korporace, sdružující pozemské kolonie, a spravující síť hyperbran. Není známo, zda-li právě tato organizace nestojí …“
Pilotovi se konečně podařilo získat cosi konkrétnějšího kromě předchozího příkazu zůstat na místě. Kromě toho, už byl zvyklý na spoustu nedorozumění, malinkých, i docela megaprůserů.
Ale takové manévry vidí poprvé. Do háje, ať je to další pošahané cvičení připravenosti čehosi, já nemám kurva nervy zase podávat hlášení společnosti kvůli zasranýmu zdržení!
„Transworlds X963, máte nařízeno přistát v doku 7 v městském obvodu La Manche. Jestli neuposlechnete, budete donuceni silou. Orbitální stráž konec.“
Rozzuřený pilot se tak změnil v beránka během těchto vteřin. Usadí se do křesla a nastaví přistávací mód. Jak by si teď přál, aby nebyl jediným pilotem a tedy plně zodpovědným za to, co se může všechno dít.
Z horní části křesla se poskládá headset, nutný pro přesné přistání. Napálit to do jedné z těch narezlých nákladních lodí nebo levných osobních přepravníků, směřujících k hyperbránám, by nechtěl.
Jen jednou se mu navádění porouchalo a musel svištět obloukem po polovině planety, aby minimalizoval šanci, že to do něčeho napálí.
„Transworlds X963, Orbitální stráži Prometheanu, rozumím, navádím loď podle instrukcí. X963 konec.“
„To jste přehnali, terránče.“ řekne potichu spolucestující, který se před letem představil jako nějaký Stechtkov, a rovněž si prohlížející příchozí údaje o tom, co se děje v blízkém kosmu, v celé galaxii.
Pověstná kapka přetekla. Takový den ještě nezažil. Všechno jde k čertu. Už jen chybí, aby nás ti vzteklí koloniálové sundali dronem – no sakra, ať to ještě nezakřiknu.
Házení lidí do jednoho pytle, o tom debatovat nebudu.
Nastavil si více pohodlný posed, až pak odpověděl, zcela klidně a nevzrušeně :
„Zásluhy budou mít obě strany.“
„Co taky inteligentnějšího čekat od důležitýho chlápka z Terry v lesklém sáčku a s kravatou…“
Frank ho pozoruje s mnohem větším zájmem, než on jeho.
Třeba to byla jen otázka času. Třeba jsou na vině právě ty věčné snahy o porozumení, co se pak zvrhnou v nepochopení a konflikty. Třeba…