Hvězdná Brána Pegasus - 6 - Spolehlivost
Stargate Pegasus : Divitae - 06 - Fidelity
Jsem rád, že to víte, ale to víte, víte-li, co vím, nesvědčí to zrovna v můj prospěch.
(Hamlet; dějství V.2, verš 131 a dále)
Ráno na tropické planetě, v blízkosti obydlí, z nichž ozbrojené postavy ukryté v porostu, slyší slova v řeči, které nerozumí a ani nechtějí rozumět. Za chvíli nebudou mít od nikoho zde se jí učit.
„Nechtěli odejít?“ zeptá se jeden z vojáků se šátkem, zakrývajícím většinu jeho tváře
„Asi tak.“ odpoví mu tiše jiný, který ale nejde rozpoznat, jak je špinavý od bahna a listí
„Takže dáš signál k akci?“ ptá se ho jiný šeptající hlas
„Nic jiného nezbývá. Přesně za třicet vteřin.“ nařídí velící jednotky
Ozbrojené postavy v kruhu postupují k vesnici, dokud se nezastaví prvních domků. Několik z nich vytahuje podlouhlé granáty, a vytahují pojistky. Odpočítají několik vteřin, a házejí. Všechny explodovaly těsně nad zemí, a hořlavina v nich obsažená se rozptýlila po celé vesnici, jako pomalá, rozptylující se vlna vody.
Lidé zděšeně vyběhávají do uliček, ale hořlavina, prskající všude kolem, je mění v hořící mumie. Jeden z vojáků nevydržel drásavý křik jedné ženy, držící ještě před chvílí malé dítě v náručí, a věnoval ji ránu z milosti.
Jen hrstce se podařilo vyváznout s popáleninami, ani jeden z nich však nemá šanci uniknout dávkám z automatických zbraní.
Vesnici, tichou a dohořívající, vojáci opouštějí po skupinkách. Čeká je zase malý výlet k bráně, skrz džungli.
Noc na základně, planeta Renec. Skupina lidských vojáků v jednoduchých khaki uniformách vedou ve svém středu mladého člověka v otrhaných hadrech. Vyhýbají se Jaffské hlídce, jdoucí opodál, nejevíce chuť na dialog s nimi.
Nakonec dojdou k okraji pevnosti, lemovanou hustým porostem a nízkými zídkami, za nimiž se rozkládá gigantické, rozlehlé sídliště, plné lidí a narychlo zbudovaných staveb ze dřeva, kamene, a i mnoha stanů.
Rozhlédnou se kolem. Téměř neslyšně cvakne závěr pojistky zbraně jednoho z vojáků, který zároveň pouští rameno mladého, vyděšeného chlapce.
Občas probleskne světlo reflektoru, nebo vzdálené výstřely, promísené se zvuky mluvících vojáků i Jaffů.
„Rozumíš doufám tomu, že pokud tě chytí dřív, než se dostaneš ze základny, budeme tě muset zastřelit.“
Přikývne, a váhavě se podívá směrem k nejbližším obydlím.
„Dali jsme ti šanci, zbytek je na tobě.“ dopoví Pierre
Chlapec nemusel být pobízený dvakrát, a běžel. Vojáci mlčky namířili zbraně s nočními zaměřovači. Jestli ho kdokoli z Jaffů zahlédne, nemají na výběr.
Všechno naštěstí šlo hladce, a jakmile zmizel ve změti stanů a křovin, sklonili zbraně.
Edgar prohlásil, že je mu to úplně šumafuk, protože jemu jsou všechny tyhle takzvané oběti ukradený, i pokud se jedná o patnáctileté kluky. Když mu ale Charlie docela správně připomněl, že v tom případě s nimi do celého toho podniku nemusel jít, pohrozil, že mu vlastnoručně vyrazí zuby, jestli okamžitě nezavře hubu a tím celá jejich konverzace pro tuhle noc jaksi odumřela a rozhodli se raději hned vrátit do kasáren.
Kdoví, do jaké díry zavítají na další misi. A jestli si ti oplechovaní náfukové myslí, že jim ještě budeme posluhovat, to se teda kurevsky přepočítali, myslel si Pierre, dokud neusnul.
Nenadále se vynořující Sokarova loď zahájila palbu, a první salva roztrhala na kusy jeden ze Sethových Ha'taků.
Aby toho nebylo dost, z planety stačila vzlétnou loď stejné třídy, které se podařilo zahnat Bilisknery na ústup, a umožnila tak obelisku další možnost palby.
Tři Freyrovy lodě se jí snaží zadržet, a vyhýbat se palbě z povrchi, zatímco ostatní míří na pomoc zle zkoušeným lidským spojencům.
„Energie do předních štítů! Úhybné manévry směrem k měsíci!“ hlasitě, ale bez křiku, rozkázal Omoc
Příď Tollánského křižníku se o pouhých pár metrů vyhne dlouhému pulsu z povrchu planety, který jej sice mine, ale zasahne záď Orbánské lodi, která sekce po sekci vybuchuje, přičemž tlaková vlna lehce poškodí jinou Tollánskou loď. Asgardé jsou nuceni, nyní již pod palbou dvou obřích goa'uldských mateřských lodí, ustoupit směrem k Ne'tu, čímž způsobí, že Sokarovy Ha'taky přejdou do protiútoku, a ničí zbylé lodě Tollánů a Orbánců.
Další puls obelisku zasáhl jeden z Bilisknerů, a Sokarova loď jej snadno dorazila salvou střel.
V tom, z nenadání, všechny Asgardské lodě po jedné unikají do hyperprostorových oken. Poslední z nich je zasažena palbou obou lodí třídy Nemis, a rozpadá se na kusy.
Zcela konsternovaní lidé ve zbylých lodích nemají již možnosti ani vůli držet pozice, a boj se mění ve zbrklý a neuspořádaný ústupm který přechází ve zběsilý úprk směrem k měsíci Ne'tu.
„Spojeneckým lodím – neustupujte za žádnou cenu! Stále máme šanci! Nesmíme…“ křičí Tlaxcallas, ale svou řeč nestačí dokončit, a jakožto poslední zbývající Orbánské lodi, drtí trup pulsy snad desítky Ha'taků. Zbývající Sethovy lodě udělají totéž co Asgardské, na poslední chvíli, neboť Sokarova flotila obkličuje ubohé zbytky lidské flotily.
„Obtěžují se výzvou ke kapitulaci?“ zeptá se jednoho z důstojníku Omoc, aniž by dával najevo jakoukoli emoci
„Negativní, pane.“ odpovídá Tollánec
Omoc se zamyšlením pozoruje prohranou bitvu a zvažuje možnosti. Buď, a nebo.
„Nepřekvapující situace. Ať má Sokar, co žádá. Měl by vidět, že umíme zemřít se ctí.“ dodá Tollánec, a cosi zadá do panelu, co způsobí prudkou otočku lodi kolem své osy, a plnou podsvětelnou rychlostí Křižník, jemuž selhaly štíty, si to namíří na nejbližší Ha'tak, kterému se ještě podařilo částečně uhnout dopadu, ale i tak z něj byl odtržen kus spodní konstrukce, a nekontrolovatelná Omocova loď se rozráží o povrch měsíce Delmaku.
Sokarovo potěšení z dané situace bylo nepopsatelné. S rozkoší pozoroval, jak jeho lodě likvidují poslední náznaky odporu. Výmluvné, že Asgardé zbaběle utekli, když jim začalo být příliš horko. Asi tak nějak by se daly shrnout zbylé pocity Goa'ulda, který sledoval celou bitvu z bezpečí své mateřské lodi.
Apophis sedí na svém trůnu v pel'taku velitelské lodi, na saméme okraji galaxie Pegasus. Oknem je vidět nepočetná doprovodná flotila Ha'taků. Nijak jej nevyvede z míry, že k němu přistoupí ash'rak, s několika spálenými místy na svém brnění. Pokleká před Goa'ulda, ten chvíli nejeví jakékoli známky toho, že by si jeho přítomnosti všiml.
„Jaké jsou výsledky tvého konání? Nebo mi tu chceš jen déle špinit podlahu?“ řekne Apophis ušklíbačně, aniž by se na Arise podíval, zato věnuje pozornost jedné ze svých žen, která ho hladí po vlasech.
„Pane, je to zde.“ říká Aris, a předává Goa'uldovi jakýsi tablet, tvořený plochým trojúhelníkovým krystalem
„Dobře. Nyní se smíš odebrat do svých komnat, ash'raku. Nabýt nových sil.“
„Jak poroučíte, pane.“ odpovídá ash'rak, znovu se poklekem ukloní, a odejde, s pohledem upřeným přesně dopředu
„Tím se vše usnadňuje, Leagnare.“ říká Apophis po chvíli, a jmenovaná postava se otočí od zadávacího panelu, na níž celou dobu pracovala, zády ke svému pánovi.
„Souřadnice již byly zadány, zde jde spíše jen o…doplňující informace.“ Vysvětluje Leagnar, ale Apophis ho sotva poslouchá, dívajíce se na data v tabulce.
„Byla potvrzena rovněž i aktivita Tok'rů.“
„Vím, lorde. (usměje se) Jestli to bude jen trochu možné, buďte si jist, že v případě setkání s nimi se budu snažit je vám předat živé. To si buďte jist, lorde Apophisi.“ říká Leagnar a nepatrně se ukloní
„Jestli jsou Tok'erští zrádci přítomni i v mé flotile, Leagnare (říká hlasitě Apophise, který vstane z trůnu, a jde směrem k Leagnarovi), je tvým úkolem ten hmyz vymýtit. Nebo jsi snad zapomněl?“ říká, a v hlase probleskla nepřeslechnutelný výhružný tón
Leagnar v odpověď na to odejde, a pokynu Kel'noshovi, který stál na stráží u dveří, čekající na svého pána, aby ho následoval do hangáru.
Anise a Delek vycházejí z brány, za nimi se vznáší těsně nad zemí, malé transportní zařízení obtěžkané několika kovovými bednami. Tok'rové mají na tělech připevněné TER zbraně na jedné straně těla, a zat'nik'tely na straně druhé. Oba mají na sobě typické oblečení. Delek se zadívá na polozataženou oblohu.
„Jsem zvědav, co na nás řeknou místní.“ pronese Tok'ra rozmrzele
„Když jsme se to dozvěděli my, dozví se to i Apophis. Nemáme čas.“ odpoví mu Anise chladně
„Kdo jste?!“ zakříčí na ně několik přiběhávajících lidí. Delek škubne rukou směrem k TER zbrani, ale Anise mu zarazí ruku.
„Nezapomeň, co říkala Garshaw. Nesmí nás být mnoho, a nesmíme způsobit mnoho rozruchu. Nevíme, jestli tu vůbec něco je, a už tak riskujeme více než dost.“ řekne mu klidným, ale protivným tónem
„Mohla bys chvíli zkusit nepoučovat? V pořádku. Jak myslíš.“ dokončí Delek, a znovu dá ruce podél těla
Skupina lidí dojde až k nim, v ruce mají palné zbraně zvláštní konstrukce.
„Kdo jste?“ zeptá se výhružně jeden z mužů
„Nejsme vaši nepřátelé. Jsme jen výzkumníci, nepřišli jsme vám ublížit.“ říká Anise rozvážně a s klidem
„To vám máme věřit? Víme kdo jste! A nehodláme…“ pokračuje zuřivým hlasem velitel, ale Tok'ra ho přeruší
„Kdybychom byli ti, za které nás považuješ, nebyli by jste již naživu.“ Snaží se ho přesvědčit, ale muž se zasměje
„Jenže pokud by k tomu došlo, nenašli byste to, co hledáte.“ řekne a ostatní lidé, i ženy, na ně namíří zbraně
Sotva dopoví, Delek sáhne po zbrani, než se kdokoli z nich stačí vzpamatovat, a vystřelí ze zat'nik'telu.
Dá tím čas Anise, aby před palbou uskočila za transport s vybavením, a vytáhla zbraň.
„Ještě pořád se ti to nezdá hloupé?“ říká ironicky Delek, házící šokový granát, jehož účinek má dopad na všechny útočníky.
Planeta Renec, hlavní základna Goa'uldů v Pegasu, na orbitě hlídkuje čtveřice Ha'taků, které až komicky pravidelně krouží kolem oběžné dráhy planety. Místy prolétne letka Alkeshů a Gliderů.
Jaffa na pel'taku jednoho z Ha'taků uvažuje, zda-li jich není na strážní službu málo. Náhle na panelu cosi způsobí, že se k němu zahledí, a zornice v oku se mu zúží.
Není divu. Deset malých objektů blížících se hyperprostorem rozhodně není něco, čeho by si nevšiml. Zvláště, když rozeznává negoa'uldské energetické signatury.
„Kree mid'cha! Ai'emain!“ nařizuje Jaffa, a ostatní lodě na orbitě se váhavě, ale přece, vydávají k určeným souřadnicím. Sotva se zformují, nezvaní hosté jsou tady. Wraithská průzkumná letka.
„Všechny lodě ihned zlikvidovat!“ nařizuje Bynarr z velící pyramidy na planetě, který zároveň bojácně zapne štít
Než se rozprostře po celé obrovské loše základny, boj je skončen. Stačilo by na ně poslat i pouhé dvě letky Gliderů, jak si Jaffa na pel'taku uvědomil.
Pro Bynarra tím ale vše začalo. Vztekle vypnul štít, a pozoroval lakonickou datovou zprávu, jak Wraithové stačili odeslat před svým zničením subprostorovou informaci o objevení Renecu.
Tok'rové překráčejí ochromená těla strážců Potentie, a prohlížejí si Antický zásobník energie.
„Teď ještě bych velice rád věděl, jak naše konání slučuje s původním plánem o „nenápadnosti“?“ řekne Delek se zlomyslným úsměvem, dávaje onen předmět do kovové schránky, kterou si dává na záda.
„Deleku, už mi začínate dosti lézt na nervy, s tím vaším neustálým cynismem.“ říká mu na jeho řeč Anise
Kráčejí mlčky ke vchodu, ale vlna z „ozbrojené ruky“ je srazí k zemi, sotva si uvědomujíc, o co jde.
Nejsou schopni se ani pohnout, ale slyší Goa'uldský hlas.
„Kritan Jaffa! Si'nu!“ říká, a jeho kroky jsou stále bližší, až dojde k Delekovi, a vezme si Antický zdroj
V klidu, a se zájmem si prohlíží krystalový zásobník energie, otočí se a odchází, nevěnuje Tok'rům jediný pohled, jakoby tam ani nebyli. Anise i Delek se na sebe výmluvně podívají, absolutně nechápavě.
„Měli bychom jít.“ říká Anise sbírající se ze země
Tok'rové běží nahoru po schodech, ale tel'tak vzlétající k obloze stačí na uvědomění situace, včetně hořících lidských obydlí. Všude kolem se pohybují vyděšené lidské postavy, a Tok'rové uznají, že bude nejlepší se v tom zmatku dostat k bráně.
Planeta, na níž došlo přednedávnem k bitvě, se znovu zaplňuje výbuchy. Palba z vesmíru a stíhačů přeorává i sotva dokopané hroby plné mrtvol svých předchůdců. Pozice obránců se mění v obrovský kotel palby. Zevnitř něj létají žluté pulsy, a trasírky kovových střel a raket, dovnitř naopak modré. Místy je natolik silná, že se až slévá v pohledu.
Na orbitě spolu znovu svádějí zuřivý boj Ha'taky s Křižníky a několika Hive Ships, které nemíní vzdát boj. Lodě na sebe střílejí zblízka, a z boku, až to připomíná boj dávných bitevních lodí na moři. Glidery mají plné ruce práce s Darty, zatímco roje Alkeshů svádějí zuřivý boj o přežití s rychlými Korvetami, které ji nedovolují se přiblížit k velkým lodím dostatečně blízko, a jejich pokusy tak vycházejí naprázdno.
Sotva jsme je stačili zahnat, už jsou tu zase. Do hajzlu se vším. To vše napadá jednoho z vojáků v zablácených maskáčích, kterému se, spolu s jeho jednotkou podařilo zastavit útok na jednom z perimetrů. Glidery dělají co mohou, ale stejně se Wraithům daří česat paprsky pozice vojáků a Jaffů, jako kombajny obilí.
Jakoby nestačila samotná palba. Jeden z jeho druhů, spolu s jedním raněným Jaffou, zvedli dalšího vojáka, a zjistili, že z otevřené rány na zádech se mu valí kus plic. Jiný Jaffa o kus dál se objevil se spolubojovníkem, jehož polovina lebky byla ustřelená kusem vybuchlého BVP, a odkrývala mozek.
Mnozí z ostatních, co neměli štěstí, se jen nepatrně lišili od ohořelých kusů polen, potažené látkou či pokrouceným zbytkem kovu.
Přeživší „šťastlivci“ doufají, že bude aspoň nějaká přestávka v boji, aby mohli zakopat mrtvoly, a zbavit se toho nasládlého smradu mrtvých těl.
„Stanoviště 533! Protiletecké děla b…y vyřazeny! M…íte je po…t sa..i !“ přerývaně se ozve z vysílačky. Přestože byl konec zprávy poněkud nejasný, vojákum Tau'ri došlo o co jde – další vlna pěchota, a sklízecí pokusy ze strany přátel Wraithů.
Velitel vojáků bezeslovně ukáže rukou, ať se připraví. Stejně by v tom marazu nikdo neslyšel ani slovo.
Jaffové se nedali pobízet, a pokoušeli se zkosit palbou Wraithskou pěchotu, zatímco Tau'riové připravili několik protileteckých „praků“, což jsou PL rakety upravené pro snadné odpálení z jakéhosi kovového „trakaře“.
„Tak střílej ty sráči, krucinál!“ zařve desátník bez sebe, když jeden z vojáků, který očividně ztratil nervy, otálí s odpálením. Desátník s ním praští o zem, a namíří zbraň sám. To už jsou jedny z posledních. Funguj, kruci…
Původně jich měli asi dvacet, stačí pohledět na pokroucené, rozházené kusy ocelových tyčí, ale teď vzlétá k obloze čtveřice střel, které stačí zamířit tepelné zdroje Dartů, a žádná nemíjí cíl.
Ostatní však pokračují dále, stačí je však zachránit přílet trojice Gliderů, které letem ze strany překvapila Darty, a většinu sundali dříve, než se přiblížili k další žni.
V dlouhé chodbě se ze všech stran otevírají klonovací kapsle, a vycházejí z něj noví Asgardi. S původními, vysokými těly. Již nebude nutné klonovat, a ani to nemají v úmyslu nadále dělat. Nebýt obrovské náhody, díky zachovalým asgardským tělům z dávno havarované lodi, jejich rasa by skončila mnohem hůře, než si mohl na začátku klonování kdo z nich pomyslet.
„Jak se cítíte?“ optá se jednoho z Asgardů, Penegala, jeden z techniků
„Nikdy mi nebylo lépe. Ovšem nějaký čas bude trvat než si na to zase zvyknu. Na mnoho pocitů, i těch reprodukčních, jsem pozapomněl.“ dodá Penegal, a k neuvěření možného lidského pozorovatele – zasmál se
„Spíše mě zajímá, jak je veliteli Thorovi?“ zeptá se jiný Asgard
„Již jsem s ním mluvil, cítí se výtečně. (ohlédne se) Většina z nás je jak vidím při vědomí, co vyzkoušet staronové stravovací návyky?“ navrhne spokojeně Penegal a odchází boční chodbou pryč, následuje jej i několik jiných Asgardů, mužů i žen, všichni oblečeni v přiléhavých uniformách.
Kruh obránců kolem stále netknutých trosek Antické lodi se povážlivě zužuje. Bránou začíná odcházet více Jaffů, lidí a materiálu, než přichází, což několik vojáků čistících těžké pěchotní zbraně pozorují s velkou nelibostí.
Je jim docela jasné, že budou krýt ústup, až palba zavítá k jejich stanovišti.
Měli přikázáno zůstat, tak si čas krátili nepříliš vojenskou činností.
Někteří jídlem, jiní kostkami, nebo pohvizdováním ne zrovna slušných písní, spojených s čistěním čehokoli společného se zbraněmi nebo vybavením.
Pierre prohlásil, že chce chcípnout s plným žaludkem, a aby svým slovům dodal důraz, odněkud přitáhl pár obřích plechovek, ale v první z nich nachází jen žíravou dezinfekci, stejně tak v druhé i třetí. Ten nenažraný pitomec nejspíš vykradl špatně označenou bednu. Momentálně byl jediný člověk v okolí, komu to nepřipadalo vtipné, a co víc, začal dokonce vyhrožovat, že jestli se nepřestanou smát, urve jim ty jejich zasraný palice.
Po tomto intermezzu, se někteří pokoušeli i usnout, což by byl nadmíru vynikajíci výkon, neboť i s ucpávkami v uších, by pořad tělem vibrovaly okolní zvuky, zvláště rachot zevnitř té hromady plechu, co brání.
„K čemu jsou nějaké trosky dobrý.“ řekl vztekle Charlie, spíš sám k sobě, než k ostatním
Jim k tomu nebylo nic. I Edgar je nepotřeboval, ani nikdo z nich.
Jen Wraithové po nich toužili, a pokud šlo o tyhle vojáky Tau'ri osobně, mohli si je klidně vzít.
O život běžící postavy na okraji prolákliny je probudily z letargie, stejně tak blížící se palba.
Goa'uld v narychlo zbudovaném stanovišti zapnul štít. Nevydrží dlouho, ale aspoň získali více času.
„Má flotila se vrací na Renec. Jestli nebude vám zadaný úkol v pořádku proveden, vyřídím si to s vámi.“ Říká z komunikační koule Svarogova tvář.
Goa'uld odchází zcela odevzdaně ven, a nařizuje Jaffům, ať za každou cenu brání bedny, právě dopravované od trosek k bráně. Jeho příkaz je na místě, vzhledem k tomu, že štít začíná pod přímou palbou Hive Ships a nárazy Dartů vypadávat před očima.
Vojáci se stahují směrem k bráně, k posledním bráněným pozicím před bránou, a ve spolupráci s elitními Jaffy se jim daří zdržovat další a další útočné vlny. Štít se zmenšil, až byl zcela vyřazen. Darty prolétávají uvolněným prostorem. Skupina chránící bedny již prochází horizontem událostí.Onen velící Goa'uld je zabit pulsem z Dartu, jeho spodní část těla shořela.
„Tak to by tak akorát stačilo. Padáme odsud lidi!“ křičí Pierre, několik vojáků již bylo sklizeno, jiní odhazují zbraně, a běží k bráně, a hrstce se podaří jí skutečně dosáhnout.
Umírajícímu Goa'uldovi zažhnou naposledy oči v okamžiku záblesku nukleární exploze, šířící se k bráně.
Asgardský nejvyšší velitel má již nové, i reprodukce schopné tělo. Je oblečen do modravé kombinézy, s runovými znaky na rukávech. Pravou rukou si tiskne levý bok.
Thor opatrně vstává ze svého místa. Není mu dobře. Váhavě se rozhodne pro několik kroků vpřed, ale obraz se mu začíná slévat do vířivého chaosu. Slyší kroky, které jsou stále bližší.
„Tvé tělo již začíná selhávat. Bude to bezbolestné.“ říká hlas zatím neznáméhoAsgarda
„Netušil jsem, kam až jsi schopen zajít. Přece jen jsem tě měl popravit.“ říká zcela slepý Thor tiše
„Pouze si to namlouváš. Vidíš, kdybys jen byl schopen vidět fakta taková jaká jsou, nemuselo se to stát.“ říká Loki
„Nikdy se nestaneš vůdcem naší rasy, nikdy!“ vykřikne z posledních sil Thor „Nová generace pozná pravdu!“
„S tím počítam už od samého počátku. Jenže to už nebude ani Lidí, ani Goa'uldů, kterých by se mohli zeptat.“
Thor není schopen odpovědět, jen pomalu zavře oči, a několikrát sebou křečovitě cukne.
Loki se na něj zadívá až téměř lítostivě. Původní asgardské tělo je velmi podobné lidskému, i co se reakci týče.
Zmáčkne bíly krystal na ruce, a transportuje se na vrcholek věže nad městem na Othalle, zadívá se na obzor, poté pohledem sejde dolů, na doky nízko nad městem, s tuctem rozestavěných trupů bitevních lodí.