Kowai Yume

Probudí mě nádherná vůně rozléhající se celým domem. Zavrtím se a podívám se, co mě tlačí do boku. Zjistím, že ležím na Kanově ruce. Opatrně se vyhrabu z postele a zapadnu do koupelny. Tam si vlezu do sprchového koutu a pustím na sebe teplou vodu. Chvíli tam jen tak stojím a pak si namydlím vlasy a pořádně umyji. Poté si umyji i tělo a vylezu z koutu. Otřu se heboučkým ručníkem a zabalím se do županu. Před zrcadlem si rozčešu vlasy a nechám kapky, aby padaly volně na zem. Vyčistím si zuby a vrátím se do pokoje. Kano samozřejmě stále tvrdě spí, a proto se obléknu do kalhot a trika a vydám se za vůní, která mě vzbudila. Vůně mě zavede do kuchyně, kde ztuhnu a nezmůžu se na nic jiného než na zírání. Sen a Junem totiž pečou vánoční cukroví. To sice není nic divného, když se Vánoce blíží, ale takový výběr cukroví, co tu já vidím, si nedokážete ani ve snu představit.

„Dobré ráno. Přišel jsi nám pomoct?“ přiřítí se ke mně Sen s chňapkami na rukách.

„Dobré. Vy ještě pečete další? Vždyť to v životě nesníme?“ podivím se.

„Neboj, o to se už teď stará tvůj syn,“ ozve se Jun a ukáže na Kiriu který se láduje rohlíčky a ořechovými košíčky.

„To vidím,“ usměju se a také ochutnám.

„Tak co chutná?“ ozve se ihned Sen s hvězdičkami v očích.

„Jsou naprosto dokonalé. Tak s čím mohu pomoci?“ optám se a Sen mi hned přidělí zadělávání dalšího těsta. Najdu si všechny potřebné ingredience a dám se do dělání těsta. Když ho mám hotové, dám ho do fólie a strčím do lednice, pak se přesunu k jinému již rozválenému těstu a začnu z něj vykrajovat kytičky. Ty položím na plech, a když je plný, podám ho Junovi a ten ho strčí do trouby. Zrovna když se chystám z připravené hmoty uválet kuličky rafaela, obejmou mě cizí paže, takže se vyděsím.

„Bože Kano, neděs mě tak,“ vydechnu naštvaně.

„Promiň, ale musel jsem tě nějak potrestat za to, že jsi mě v posteli nechal samotného,“ zavrní mi do ucha, které následně políbí.

„Kiria!!“ rozlehne se domem a následně se ve dveřích objeví rozzuřený Maro.

„Ano miláčku?“ ozve se opatrně Kiria.

„Já tě brzo přerazím. Nedomluvili jsme se náhodou, že si budeme říkat, kam jdeme, a když jeden z nás bude spát tak ten druhý zanechá vzkaz?“ zavrčí rozzuřeně.

„Promiň, já na to zapomněl,“ přikrčí se Kiria pod jeho zlobou. Pozoruju je, a čekám, co se bude dít dál i když tuším co. Ano z Marových očí se vytratí zloba a nešťastně ho obejme.

„Tohle už mi prosím nikdy nedělej. Ani nevýš jaký mám strach, abych o tebe nepřišel,“ vydechne nešťastně a mám strach, že Kiriu umačká.

„Příště už si dám pozor. Slibuju,“ slíbí a políbí ho. Pak se oba někam vytratí a já dodělám to rafaelo. Kano mi každou třetí kuličku sní, takže ho po chvíli vyženu z kuchyně. Asi po dvou hodinách mě Sen propustí s tím, že už toho nejspíš máme dost, jen pro představu, tím cukrovím by se přecpala celá upíří země a ta má přes šestsettisíc obyvatel, tak se vydám do pokoje za Kanem. Vejdu do pokoje a zjistím, že Kano tam není. Chvíli přemýšlím a pak mě napadne bazén ukrytý v nejvyšším patře hradu. Pro jistotu si vezmu plavky a osušku a vydám se do onoho patra. Otevřu obrovské dveře a naskytne se mi pohled na obrovský bazén, ve kterém si plave můj miláček.

„Asi taky zavedu to domlouvání nebo dopisování jako má Maro s Kiriou,“ prohlásím, ale Kano to pochopitelně nečeká a málem se mi utopí.

„To jsou ale nápady. Chceš, abych se utopil?“ vyplivne vodu z pusy a oblečeného mě stáhne do bazénu.

„No super, ty plavky jsem si bral zbytečně,“ povzdechnu si, když se vynořím.

„Ne, ne. Šup ven a převlíkni se, v těch věcech by se ti blbě plavalo,“ vyžene mě z bazénu, do kterého mě on sám před chvílí hodil. Poslechnu ho a na kraji bazénu se svléknu z toho mokrého oblečení a natáhnu na sebe plavky. Pak skočím parádní šipku a začneme závody. Nejdřív vede Kano, protože už je rozplavaný, ale asi po pátém kole se ujmu vedení já. Nakonec to utne Nikko v remíze s tím, že už je dávno oběd, tak ať sebou hneme. Vylezeme z bazénu a rychle skákneme do pokoje pro nějaké oblečení a upalujeme do jídelny.

„No konečně. Už jsem se vás chystal přerazit,“ zavrčí Sen.

„Promiň, byli jsme v bazénu a nějak ztratili pojem o čase,“ omluvím se a co nejkrásněji se usměju.

„Dobře. Že jsi to ty tak ti to tentokrát odpouštím. Sednout!“ nařídí. Když tak uděláme, popřejeme si dobrou chuť a pustíme se do jídla. Po vydatném jídle se s Kanem odebereme do pokoje, kde se svalíme na postel.

„Jestli to tak půjde dál, bude ze mě bečka,“ prohlásím a Kano vyprskne smíchy.

„Čemu se směješ? Já to myslím vážně,“ bouchnu ho do ramene.

„Jasně. Prosím tě, vždyť jsi stále podvyživený a to už jak dlouho jíš Senovy jídla,“ připomene mi. No co já za to nemůžu, že prostě nepřiberu ani deko.

„Víš co? Necháme toho a dáme si pořádnou vanu. Musíme ze sebe smít ten chlór z bazénu,“ zvedne se a zapadne do koupelny, ze které se po chvíli vynoří spolu s párou a vůní vanilky se skořicí.

„Ty jsi ještě oblečený?“ optá se nechápavě a ve vteřině mě svlékne.

„Už ne,“ usměju se a zdrhnu mu do koupelny. Kano se vydá za mnou a po cestě se také zbaví oblečení. V koupelně mě vezme do náruče a vleze do vany. Tam si sedne a mě si posadí před sebe a já se o něj pohodlně opřu. Miluju, když na zádech cítím, jak se mu dýcháním zvedá hrudník. Zaposlouchám se do jeho pravidelného dýchání a nechám se hladit po bříšku a hrudníku.

„Chika, jak ses vůbec seznámil s Tadaem a Senem?“ optá se mě.

„Když mi bylo osm, tak mě otec odvedl z laboratoře a učil mě jak se správně chovat. Samozřejmě jsem už měl nějaký ten výcvik, takže to šlo těžko. Dva roky na to jsme našli tu DNA a otec se rozhodl stvořit mi syna. Když už jsme měli embryo, tak se ztratilo. Hledali jsme ho všude možně a při jednom hledání jsem na ty dva narazil. Hned jsem věděl, co jsou zač, ale oni ve mně měli zmatek, nedokázali určit, co jsem zač já. Když se mě pak začali vyptávat, kdo jsem, naštval jsem se a zaútočil na ně. To bylo poprvé, co viděli mou druhou podobu. Pochopitelně se mě lekli a začali se bránit. Nakonec mě Sen ochromil kouzlem, ale nechtěl mě zabít, jen uklidnit. Nakonec jsem jim řekl, co jsem zač a že se svým otcem bydlím v domku v lesích. Navrhli mi bydlení u nich. Nejdřív jsem nechtěl, ale když jsem zjistil, že se s otcem znají, svolil jsem. A tak začalo naše přátelství,“ dopovím dlouhý příběh.

„Asi vím, jak se tam má DNA doslala,“ řekne zamyšleně a tím si vyslouží můj vyčkávavý pohled.

„V těch lesích dřív bylo mnoho jednorožců a ti měli to nejlepší maso. V té době jsem se vůbec neštítil lovení a taky jsem je lovil. Jednou když jsem se, se smečkou vydal na lov, zaútočili na nás elfové. Naštěstí jsme jim zdrhli, ale mě stihli zranit,“ vypráví mi svůj příběh. Když už nám začne chladnout voda, rychle se umyjeme a vylezeme z vany. Osušíme se a zabalíme do županů.

„Můžu ti rozčesat vlasy?“ optá se mě, když vejdeme do pokoje. Kývnu v souhlas a posadím se do křesla. Kano si vezme kartáč a začne mi rozčesávat vlasy. Asi po půl hodině přestane s tím, že je mám jako hedvábí a políbí mě na krk. Zvednu se a přisaju se mu na rty. Polibky mi mile rád oplácí a nakonec mě povalí na postel. Mezi polibky mi sundá župan a jeho chtivé ruce začnou mi putovat po celém těle. Polibky se začne přesouvat níž, až narazí na vzrušením ztvrdlé bradavky, které jemně polaská a pokračuje níž až k mému penisu. Mezitím co si s ním hraje, dlaněmi mě hladí po vnitřní straně stehen, což mě neskonale vzrušuje. Pak se jednou rukou přesune k mé dírce a začne mě pomalu roztahovat. Když mu dám najevo, že tohle už mi nestačí, rty se přesune k mým a začne do mě pomalu vnikat. Trochu mě to bolí, protože když to vezmu kolem a kolem tak spolu spíme teprve podruhé. Když je ve mně celý, chvíli počká, než si na něj zvyknu a pak se zkusmo pohne a mnou projede vlna rozkoši a začnu se pohybovat proti němu. Postupně měníme tempo a po několika těch nejvášnivějších přírazech oba vyvrcholíme. Kano se vedle mě svalí na postel a přitáhne si mě k sobě. Podívám se na hodiny, které ukazují osm večer, takže večeři jsme prošvihli, ale to mě vůbec netrápí, zavřu oči a za chvíli usnu. Druhý den nás přijde vzbudit Sen s tím, že když jsme nebyli včera na večeři a dneska ani na obědě, tak na tu dnešní večeři musíme i kdybychom byli mrtví.

„To už je zase večer?“ upřímně se zděsí Kano.

„Ano a možná jste si nevšimli, ale dnes je neděle tudíž advent. Už třetí, tak vstávejte, ať jste do dvou minut v jídelně,“ rozkáže nám a zmizí. Hodíme po sobě s Kanem úsměvy a rozkaz na vteřinu přesně splníme. Po dalším vydatném jídle, se všichni odebereme ke stromku a věnci kde zapálím už tři svíčky. Potom před nás předstoupí dámy a oznámí nám, že pro nás mají překvapení ve formě koled, které sborově zazpívají. My se k nim postupně přidáme a zpíváme skoro až do rána.