Kowai Yume

„Bez boje nejdu. Když vyhrajete vy, jdu s vámi, ale když vyhraju já, je tohle váš poslední

den.“ prohlásím a začnu se zase přeměňovat.

Ryuu výzvu příjme a čeká, až se přeměním. Nejdřív se mi objeví ocas a drápy.

 Ocas se mi opět rozštěpí a ze zad mi vyraší dračí křídla. Pak sebou začnu trochu házet,

 špičáky se mi prodlouží do nepřirozené délky a od nohou začnu černat. Když jsem

 s přeměnou hotov, nemůže nikdo z přihlížejících popadnout dech. Moje tělo, vlasy,

 oči, oblečení, křídla, drápy, rozštěpený ocas dokonce i zuby mají temně černou barvu.

„Jak mě nazveš teď, Ryuu?“ ušklíbnu se.

„Na tohle už nemám název. Doufám, že když už ti ta přeměna tak trvala, že boj bude co

k čemu.“ vysměje se mi.

„To si piš.“ štěknu a v rukou se mi objeví naprosto identické dýky.

„Co to.. Takové používají andělé, ale bílé.“ zděsí se.

„A jsou to andělské dýky, také mají stejnou schopnost, jen jsou černé.“ usměji se.

„Rozluč se, se životem, mutante.“ křikne a pokyne svým šesti drakům, ať zaútočí.

Ti poslechnou a zaútočí na mě. Když se ke mně přiblíží první tři, jednoduše je probodám

 mými milovanými ocásky a ti se okamžitě odporoučí k zemi. Než dopadnou na zem,

tak aby někomu svým pádem neublížili, použiji černou magii a promění se v jemný

 prach. Po dalších dvou dracích hodím dýky, ty jim useknou hlavu a draci se promění

 v prach. Toho posledního rozsápu drápy na několik kusů a rozpráším ho po okolí.

„Tak co, máš ještě odvahu se mi postavit nebo to radši vzdáš?“ vyprovokuju ho k útoku.

Chvíli ho nechám, ať se snaží a královsky se bavím. Pak ho ochromím kouzlem a vrazím mu ruku

do hrudníku. Všichni čekají, co udělám a pak vykřiknou strachy, když mu z hrudi

 vytrhnu srdce. Ryuu naposledy vydechne s pohledem na své srdce. Jeho tělo i srdce se

 promění v popel a já se snesu k zemi. Když se proměním, zachytím Kanův a všech

 přítomných vyděšený pohled, ve kterém poznám i odpor k mé osobě. Normálně by mi

 to bylo jedno ale s vědomým, že ke mně můj milovaný cítí odpor, žít nechci a tak radši

 zmizím. Objevím se na nejvyšší věži hradu a schoulím se do klubíčka. Až teď si všimnu

 že krvácím a podívám se na velkou řeznou ránu na boku.

„Ta zatracená svině mě stihla zranit.“ zakleju.

Jak čas ubíhá, já slábnu, protože si nemám čím ránu ošetřit.

„Bože.“ řeknu a upadám do bezvědomí.

„K němu tě ještě nepustím.“ řekne mi muž sklánějící se nade mnou a vezme mě do

 náruče. Chvíli se mu snažím vyprostit, ale únava mě přemůže a omdlím.

                                              ******************

Ještě chvíli potom co Chika zmizí, stojím na tom samém místě, neschopen mluvit. Pak se

 vzpamatuju a začnu ho hledat. Asi po šesti hodinách mě Yuuka přemluví, abych toho

 nechal a šel se najíst.

„Všichni Chiku nazývají zrůdou, chudák, kde asi je.“ povzdechne si Yuuka.

„Mají pravdu.“ odseknu tichým hlasem.

„Cože? Jak tohle můžeš říct?“ štěkne.

„Copak tys ho neviděla?“ zařvu.

„Viděla, ale to mi nedává právo ho odsuzovat, když vím, že není zlej. Ty už si zapomněl,

co pro tebe znamená?“ zavrčí.

„Nezapomněl, ale nevím, jak se k němu mám chovat, až se zase uvidíme.“ posmutním.

„No jestli se ještě někdy uvidíte.“ procedí skrz zuby Yuuka.

„Co? Jak to myslíš?“ vyjeknu.

„S vědomým, že ke mně můj milovaný cítí odpor, žít nechci a tak radši zmizím.

Tohle si v duchu říkal, když viděl tvůj výraz, ve kterém byl napsán odpor k jeho osobě.“

odpoví mi naštvaně.

„Chceš mi tím naznačit, že už ho nikdy neuvidím?“ polknu.

„To nevím.“ odpoví mi už tiše.

„Hrabě, hrabě!“ rozkřikne se po domě.

„Tady jsem, co se stalo, Vini?“ optám se a podle jeho výrazu to nebude pěkné.

„Můj syn viděl pana Chiku.“ řekne.

„Vážně? Kde?“ písknu radostí.

„Nějaký démon ho držel v náručí a odlétal s ním pryč.“ odpoví mi malý Chika.

„Cože? A Jak vypadal?“ optá se Yuuka.

„Já nevím, měl totiž na obličeji masku.“ řekne.

„Sen.“ polknu.

„Proč by ho ale Sen unášel?“ optá se Vini.

„V poslední době máme spolu menší spory a tak mi vzal to nejcennější.“zavrčím.

„Nechápu, jak se mohli dostat přes hranice. Nejdřív draci a pak Sen. Je to divný.“

zamyslí se Yuuka.

„To netuším, ale hodlám to zjistit.“ štěknu.

                          ***************************

„Stávej, šípková Růženko.“ zavrním mu do ucha.

„Ještě chvíli.“ zabručí.

„Je snídaně a máme tvé oblíbené palačinky s jahodami, ale když nechceš, sním si je

sám.“ vyhrožuju.

„Palačinky?“ konečně se probere.

„Ano“ usměju se na něj.

„Tadao? Co ty tady děláš?“ pískne ohromeně.

„No, já jsem doma.“ ušklíbnu se.

„Cože? Tak jinak, co tady dělám já?“ optá se.

„Když jsi včera bojoval s Ryuu, tak jsem vás pozoroval. Všimnul jsem si, že tě zranil a pak

jsem viděl ten výraz v Kanově tváři, když jsi byl hotov, a tak mě nepřekvapilo, že si

zmizel. Bylo mi jasné, že se nevrátíš do hradu a tak jsem poslal Sena, aby tě vzal k nám a

ošetřil tě. Tak co chceš ty palačinky?“ změním téma.

„To je jasný, ani si nedokážeš představit, jakou mám na ně chuť.“ opáčí a nahý

bezostyšně vyleze z postele a oblékne se. Dojdeme do jídelny, kde na nás čeká Sen.

„Dobré ráno. Jak je ti?“ zeptá se Sen Chiki.

„Dobré. Už je mi líp, ale mám strašný hlad.“ odpoví mu.

„Už to máš připravené, bude ti to stačit?“ usměje se a ukáže na hromadu palačinek.

„Sene ty jsi poklad, ty nikdy nezapomeneš, co a jak to mám rád. Je to dokonalé. Díky.“

pochválí ho Chika a pustí se do jídla. Za pár minut je talíř prázdný a Sen ho pochvaluje,

jak krásně všechno snědl.

„Máš dost nebo chceš ještě přidat?“ optá se s úsměvem Sen Chiki.

„Mám dost, ty chceš, abych prasknul, viď?“ podezírá Sena z páchání vraždy.

„To ne. Dlouho jsi tu nebyl a jsi úplně vychrtlý. Sen si tě chce jen trochu vykrmit, víš, jak

nenávidí kostlivce.“ pověsím se na něj.

„Vy už taky víte, že mě Minoru hledá, že?“ optá se.

„Ano víme, ale tady jsi v bezpečí. Můžeš tu zůstat, jak dlouho budeš chtít, to přece víš.“

navrhnu mu.

„To, že budu v bezpečí mi říkal i Ano a jak to dopadlo. Ale dík.“ posmutní Chika.

„Ty ho máš rád?“ optá se Sen.

„Ano, zamiloval jsem se do něj, ale dopadlo to podobně jako s Marem.“ povzdechne si.

„To si nemyslím. Pochop že pohled na tvou přeměnu a boj vyděsí každého. Vzpomeň si

na nás. Chceš se k němu vrátit?“ optám se.

„Nevím, zatím ne.“ utrousí.

„Tak zůstaň tady, ale je tu malý háček.“ řekne Sen.

„Jaký?“ pozvedne oči Chika.

„No, právě teď jsme ve sporu s elfy a zítra na ně plánujeme útok. Chtěl bych tě poprosit

o připojení se k nám, tvé schopnosti by se nám hodili.“ poprosím ho.

„S elfy říkáš? Toho bych mohl využít k opožděné pomstě, zato, jak mě Maro odkopl a

navíc bych si aspoň vybil vztek. Jdu s vámi.“ odpoví mi s těšením se v očích.

„Ty jsi prostě nejlepší.“ písknu a políbím ho.