Jdi na obsah Jdi na menu
 


Česká poezie 1. pol. 20. stol.

20. 9. 2011

Česká poezie 1. pol. 20. stol.

 

Začátek 20. Století – válka, vznik republiky, ve 20. Letech nastupuje nová mladá generace

 

proletářská poesie – nahlížení na svět očima dělníka

Jiří Wolker (1900-1924)

představitel proletářské poesie

narodil se v Prostějově v rodině bankovního úředníka

už na gymnáziu se projevoval svým hudebním, literárním i výtvarným nadáním

maturita na Prostějovském gymnáziu, práva v Praze

účastní se činnosti v Literární skupině a Devětsilu – obě sdružení nakonec opouští pro jejich odklon od proletářského umění

roku 1923 propuká TBC, umírá v rodném městě

Host do domu – básnická sbírka, optimistická víra v lepší budoucnost, časté metafory, obyčejné věci, námětem se stává například okno nebo poštovní schránka

Svatý kopeček – rozsáhlá báseň, řetěz vzpomínek na dětství, zachycení dne prožitého na vesnici

Těžká hodina - přerod od optimismu k uvědomění si sociálních problémů a potřeby činu, prostředí továren, velkoměsta, hlavní hrdina = dělník, hlavní básně: Balada o nenarozeném dítěti, Balada o očích topičových

psal též tzv. moderní pohádky jejichž hrdiny jsou děti, listonoš, kominík, př. O milionáři, který chtěl ukrást Slunce

 

poetismus, - umělecký směr 20. Let 20 . století, vznikl v ČR a byl mezinárodně uznáván, základem je hra, hravost, bavit se…atd

 

Vítězslav Nezval (1900-1958)

narodil se v učitelské rodině na v Biskoupkách u Třebíče

maturoval na gymnáziu, krátce studoval práva v Brně a následně v Praze filozofickou fakultu

po většinu života působil jako spisovatel z povolání, zemřel v Praze, člen Devětsilu

Pantomima,

 Básně noci – poetismus, vliv fr. prokletých básníků

Absolutní hrobař,

 hra Manon Lescaut – pronárodní čina oslava českého jazyka

50. léta: Historický obraz, tendenční oslavná báseň Stalin, Zpěv míru, Z domoviny, Křídla, Chrpy a města, hra Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou

 

surrealismus – proti poetické hravosti, realistická skutečnost, snaha spojit realitu s fantazií

 

Jaroslav Seifert (1901-1986)

narodil se na Žižkově

nedokončil gymnázium, pracoval jako redaktor časopisů vydávaných Devětsilem a v komunistickém tisku

po bolševizaci v KSČ (1929) opustil její řady (byl vyloučen)

po roce 1968 jako odpůrce totalitního režimu nesměl (až na drobné vyjímky) publikovat, jeho sbírky vycházely vlastně až do počátku osmdesátých let jenom v samizdatu nebo v cizině

1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu

Město v slzách (představa světa bez bídy a nenávisti), Samá láska – proletářská poezie

sbírky Na vlnách T.S.F., Slavík zpívá špatně, Poštovní holub – poetismus

Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro sbohem – intimní lyrika

Zhasněte světla – reakce na Mnichovskou dohodu

Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná, Kamenný most – okupace

40. léta - Přílba hlíny, Šel malíř chudě do světa

50. léta – Píseň o Viktorce, Maminka

60. léta – Koncert na ostrově, Halleyova kometa, Odlévání zvonů

70. a 80. léta – Deštník z Piccadilly, Morový sloup, Býti básníkem, Všecky krásy světa