sociální učení
14. 12. 2010
|
sociální učení
|
- proces v němž si jedinec osvojuje typické lidské vlastnosti (charakter, zájmy, vůli, potřeby) a formy lidského prožívání a chování
|
|
formy sociálního učení
|
- imitace - napodobování
- přebírání jednání ostatních jedinců a vykonávání úkonů ve stejné podobě
- je to nejběžnější forma sociálního učení
- úsměv - jeden z prvních projevů socializace
- řeč - nejvýznamnější faktor socializace
- identifikace
- převzetí určitého vzoru pro chování a jednání a ztotožnění se s ním
- přebírání úloh
- chování podle role (funkce, postavení, pozice...)
- chování podle role umožňuje předvídat chování příslušníku ve společnosti vzhledem k jejich společenské roli
- žák ve škole, dítě v rodině, vedoucí pracovník...
- citová nákaza
- přebírání citových stavů ostatních jedinců s nimiž jsme v bezprostředním kontaktu, aniž by sami měli tendenci ovlivňovat ostatní jedince
- sugesce
- nekritické přebírání názorů a postojů bez ověření jejich správnosti s tendencemi jednat v tomto duchu
- existence systému odměn a trestů
|
Sociální vnímání
- je to vnímání soc.skutečností a osob kolem nás
projevuje se: očekáváním, emoce ( sympatie, apatie), atribuční tendence
do této kapitoly patří také chyby, které děláme – z minulé kapitoly
sociální interakce
- vzájemné působení jedné osoby na druhou
- akce vyvolá reakci
1) afiliace – vyhledávání přítomnosti druhého člověka
2) soc.srovnávání – já se srovnávám s druhým člověkem
3) vyhledávání samoty – má psychohyg.efekt
4) soc.izolace- stav, kdy je člověk sám, ale né z vlastní vůle
a) dobrovolná – chce
b) nedobrovolná – vnější okolnosti ho k tomu donutily - nemoc
