Skvělý týden s povahově klidnějším kolegou 1/3
Skvělý týden s povahově klidnějším kolegou 1/3
Před? Mohlo být Po!
Už před začátkem prázdnin jsem se s kamarádem Stývem domlouval o skvělém týdnu na jeho chatě v blízkosti Mnichova Hradiště. Naše flegmatické povahy však nic nehrotily a tak jsme vše řešili s klidem a jak jinak, než na poslední chvíli.
Trasu jsme plánovali pomocí serveru mapy.cz. Cesta z Prahy – Proseku do Mnichova Hradiště měla vyjít na asi 75Km, což pro mě byla příjemná porce silničních kilometrů nýbrž pro Stýva to byla porce hodna celodenního výletu, protože letos se moc nevěnoval objemovému tréninku a v poslední době ani vytrvalosti. Nicméně nás to nezastrašilo a trasu jsme plánovali úspěšně dále. Odjezd padl na 5.7., horlivě jsme plánovali ještě třetího. Co nás ale maximálně dostalo? Fakt, že jsme přehlídli asi 12-ti kilometrovou cestu po silnici 1. třídy číslo 16. Nastal problém! 3.7. jsme tedy zasedli opět k mapě a plánovali alternativní cestu. To se povedlo a já mohl vesele celou cestu zanést na oblíbený mapový server bikemap.net. Profil cesty napověděl, že se bude jednat o naprostou placku se směšným převýšením 320m. Délka trasy tedy byla přibližně 70Km.
Den D! Razíme!
Sraz na 10. hodinu je pro mě vražedný, avšak nutný. Nastavuji tři budíky, prosím mamku o buzení. Vstávám radši v osm hodin, abych si případně dopřipravil nějaké věci. Plním dva 0,7l bidony a 1l vak. Počasí naznačuje vysoké teploty a už takto brzy ráno svítí na teploměru 24°C, ale je zataženo. Beru dvě půlky rohlíku se salámem, nějaké müsli tyčinky do kapsy, MP3 do ucha a jsem připraven k odjezdu. V rychlosti se při obouvání treter podívám na hodiny a už je 9:58. Vnitřně si gratuluji, že jsem to stihl. To se však pro tentokrát nedá říst o Stývovi. 10:05 a Stýv nikde! V hlavě mi proběhne, že zaspal. Abych zahnal takovéto skeptické myšlenky, tak vytahuji olej a jemně mažu řetěz. 10:12 a Stýv se řítí po rovince k mému vchodu. „Už jsem si myslel, že jsi zaspal!“, byl jsem ujištěn o opaku.
Loučení s mamkou a poslední diskuze o trase. V tu chvíli přicházíme na to, že by se hodila paměťová karta do mého fotoaparátu. Jedeme tedy ještě ke Stývovi domů a bereme kartu. Hned toho využívám a pořizuji první snímky. Konečně ukrajujeme první metry z naší cesty. Jedeme přes Prosek a jelikož jsem trochu zatuhlý z rána, tak nasazuji trochu svižnější tempo, abych se zahřál a vzápětí zezadu od Stýva slyším poznámky typu: „No jó vo*e, už zase chrtí“!. Na tyto poznámky od jisté doby už nereaguji a vesele si šlapu dál. Kolem letňanského výstaviště už mi nohy točí celkem spokojeně a tak na špic pouštím Stýva.
Před Vinoří nás zastavuje červené světlo na přejezdu a tak mírně konverzujeme. Vlak projel, výstraha zhasla a tak se ve stupňujícím horku opíráme do pedálů kolem zámku Ctěnice.
Projíždíme přes vesnice zvlněným terénem, takže se ani moc nenudíme. Dlouhá rovina, mírný dokopec a pak zase dolů, následně prudší a kratší výšlap ve stoje a opět sjezd. Stále dokola. Po asi 50-ti kilometrech, tedy v Benátkách na Jizerou Stýv navrhuje pauzu. Stavíme tedy v centru na nejbližší lavičce a drobně se občerstvujeme. Padá do mě jedna müsli tyčka a půlka rohlíku se salámem. Po asi 10-ti minutách opět vyrážíme. Čeká nás přibližně asi 20Km, ale jsme odhodláni je dorazit.
V Mladé Boleslavi sjíždíme na cyklostezku a vlažným tempem se blížíme ke stoupáku, na který mě Stýv upozorňoval již před odjezdem z Prahy. Já, ještě celkem čerstvý jsem pln odhodlání šlapat již zmíněný kopec. Po chvilce jsem se však otočil a viděl trápícího se Stýva. Před vrškem jsem na něj počkal a dále jsme jeli trošku zevlem. Za další vesnicí jsme si dali další krátkou pauzu, páč Stýv chytil mírného hlaďáka.
Pauza netrvala dlouho a už jsme znovu šlapali. Tentokrát jsem už byl větší díl na špici. V centru Mnichova Hradiště mne Stýv vystřídal a provedl okouzlujícím městem. Sjeli jsme z krásného náměstí z kopečka a za levotočivou zatáčkou najednou Stýv odbočil doprava na kostky mezi baráčky do uzoučké uličky. Přeřadil jsem jako čuně, ale neuvízl jsem. Opět jsme se připojili na hlavní silnici a projížděli kolem kostela, který byl vhodný k rekonstrukci. Při kochání se, si všímám ženy menší postavy nápadně připomínající mojí učitelku angličtiny. Při zaostření jsem zjistil, že to byla opravdu ona. Musel jsem se smát!
Dále už nás čekala jen jízda po málo frekventované silnici a byli jsme úspěšně v cíli. Vřelé přivítání Stývových rodičů bylo příjemné po nekonečné asfaltové cestě. Rozvalili jsme se na trávníku a při pohledu na číslice na tachometru jsme se bavili.
Po příjezdu přišla třešnička
Jelikož jsme přijeli dle očekávání, ihned jsme dostali vydatnou porci oběda (díky :-)).
Po krátkém strávení vynikajících řízků Stýv dostal nápad, že se ještě zajedeme podívat na Zásadku – blízká vesnička s pěknými traily. S překvapeným výrazem jsem souhlasil a rychle si zapsal údaje z tacháče i tepáku. Nechal jsem tam všechny věci a zběsile nasedl na kolo.
Projeli jsme si kousek místní DH tratě, který nám příjemně nabudil sjezdařské pudy. Ovšem následný výjezd nemile zvýšil tepovou frekvenci :-D. Sjezd k Zásadce byl ovšem překrásný. Singlík mezi zahradami mne mile překvapil. Odbočka doleva, mostík a mírný silový výjezdík k lavičkám – nic složitého. Jelikož jsem už 74Km v nohách trochu cítil hodil jsem si 1x3. Ve výjezdíku jsem na to trochu víc šlápnul, abych se klidně vyhoupl. Co se však nestalo!? Ozvala se šílená rána od středu. Ihned jsem vyklapl a koukám, že řetěz je divně smotán pod kolem, na kole, prostě všude. Slezl jsem tedy a zkoumal škody. Jeden článek respektive čep byl na půlku! To jsem nikdy neviděl! To nám to ale pěkně začíná! "Příjemný" Stývův komentář mi ještě dodal - "Hele, měl bys ten trénink krotit, už tady trháš řetězy!", radši jsem to ponechal bez komentáře.
Vzal sem řetěz do ruky a jelikož jsem si batoh včetně nářadí nechal u Stýva, tak mne čekala asi tří kilometrová cesta pěšky. Po rovině mě tlačil Stýv, nebo jsem jel na koloběžku. Z kopce to jelo samo bez zvuku cvrku a do kopce jsem šel pěšky. Fuj! Cesta naštěstí utekla rychle a mohl jsem se pustit do oprav.
Jako bych to očekával už doma – přibalil jsem si YABAN rychlospojku, která se mi na předešlém řetězu osvědčila. Vyndal jsem tedy rozbitý článek a řetěz spojil zmíněnou rychlospojkou. Zátěžový test na Stývově zahradě přežila bez úhony a tak jsem mohl jít s klidem hrát ping – pong.
1. Tréninkový den a výjezd do Drábských světniček
Rozhořčený z pondělního dne jsem měl chuť si spravit náladu. Vybral jsem se Stývem trasu přes krásné Drábské světničky. Vyjeli jsme po obědě. Přejezd přes místní letiště nás krásně zahřál a zvýšil tepovku. Dále následoval krátký přejezd přes frekventovanou silnici. Během chvilky jsme už však byli na vedlejší a stoupali do překrásných pískovcových skal. Technické pískové úseky mne učarovaly. Zvesela jsme si se Stývem šlapali a já si užíval přenádherného místního lesa.
Štěpán mě pak „upozornil“ na blížící se kopec, protože věděl, že jsem v kopci silnější :-). Pustil mě tedy na špic. Přede mnou se otvíral krásný stoupáček s hliněným podkladem v jakém si korytu. Zařadil jsem 2x4 a ze sedla šlapal k vrcholku. To jsem však nevěděl, že za zatáčkou kopec pokračuje prudší pasáží. Sedl jsem si tedy a v menším záběru zařadil 2x2. Ozvala se rána a já opět prošlápl na prázdno. Zatmělo se mi před očima! Doufajíc v „jen“ rozpojenou rychlospojku jsem sesedl odhodlán problém vyřešit.
Vzal jsem špinavý řetěz do ruky a už na první pohled bylo vidět, že se opravdu rozpojil v místě, kde byla rychlospojka. Oddychl jsem si a začal jsem řetěz spojovat. „Řetěz úspěšně spojen“, prohlásil jsem. V tu chvíli však řetěz sám prasknul. Zkontroloval jsem se zvýšeným dechem rychlospojku. Viděl jsem neuvěřitelné! V místě zúžení čepu byl čep zlomený – prostě ulítla ta postranní část čepu. Nikdy jsem toto neviděl.
Náhradní řešení jsem neměl a do Mnichova Hradiště vedla cesta dlouhá asi 4,5Km. Naštvanost ve mně už překypovala a tak jsem rychlospojku zasekl na jedné straně a ulomený čep jen jako pojistku. Po rovině s rovnoměrným a slabým šlapáním to fungovalo! Úspěšně jsme dojeli do MH a míři k nejbližšímu shopu, kde jsem si chtěl koupit nový Deorkový řetěz jako záchranu, protože pro mě Yaban v tu chvíli skončil.
Nenápadný šop ve vedlejší ulici s koly GT pro mne byl záchranou. Při podání dotazu na cenu výše zmíněného řetězu jsem dostal odpověď „385Kč“. Dostal jsem pomyslnou facku a s mrazivou chůzí se vypotácel na ulici.
Poblíž však byl ještě jeden obchod s koly a to obchod pana Fialy. Ihned jsme tam zamířili. Nádherný a obrovský barák s koly na dvoře mne uchvátil. Vstoupil jsem dovnitř s dotazem na řetěz Deore, ale byl jsem poslán paní domácí vedle do garáže k „panu manželovi“. Tam mi bylo zděleno, že řetěz nemá. Zoufalý návrat na dvůr k čekajícímu Stývovi mi však vměstnal myšlenku na zlatou rychlospojku od SRAMu! Ihned jsem se otočil a šel opět k paní domácí, na kterou jsem vydedukoval s dotazem na rychlospojku. Poslání vedle do garáže jsem bral jako milou procházku :-D. Tam mě potěšilo získání kladné odpovědi a za 30,-Kč mi bylo vyhověno.
Operativni řešení aneb Pajanovo ego utrpělo facku
Potřeboval jsem si spravit náladu a tak jsem Stýva požádal o operativní vymyšlení náhradní trasy. Volba padla na okruh přes Mohelnici. Vrátili jsme se tedy opět na letiště a jeli přes Březinu. Přejezd po silnici do Hubálova v nás rozproudil krev před následným vjezdem do terénu. V Hubálově sjíždíme ze silnice a najíždíme na nenápadný singlík v trávě. Další úsek vede křovím. Křoví se čím dál více zavíralo. K malým větvičkám se přidala občas nějaká ta kopřiva, která příjemně prokrvila naše znavené nohy. Jenomže kopřiv bylo čím dál více, k tomu i vysoké trávy, přes kterou nebylo vidět! Mno já Stýva pojmenoval takovými jmény! Nadával jsem víc jak kdejaký člověk v důchodovém věku. Kdybych měl dlouhoprsté rukavice, jako Stýv, tak bych nic neřekl, kopřivy mám víceméně rád, ale přes ty prsty to bylo nepříjemné. Po vyjetí na silnici jsem vytahoval stohy trávy ze šaltru i smyku. No já nadával :-).
Nicméně pokračování krásnou krajinou mé pocity zlepšilo. Očekávaný stoupáček do tamního Sychrova mě zajímal, podle Stývových slov byl velice jedovatý. Pravda je, že opravdu byl. Marně jsem hledal vhodný převod. Odbočení v Sychrově na polňačku nás navedlo do lesa s DH tratěmi. Po hlavní cestě jsme jeli kolem 40km/h a předposlední zatáčka mne nemile vynesla. Každopádně jsem to úspěšně ustál a mohl pokračovat „domů“.
©Pajan