Park
Po několika hodinách se probudila zkroucená v koupelně, v prostoru mezi vanou a stěnou. "Co...kde..." šeptala,než procitla zcela. Jak se pohla, celým tělem jí projela palčivá bolest a křeč. Každičký nerv měl výkon na plné obrátky. Jejímu tělu se to nelíbilo,jak s ním zachází. Pokusila se vstát,ale nakonec jí nohy i ruce zradily. Ještě chvíli zůstala v polosedě.
Pomalu se probudila docela a rozpomněla se co vlastně dělá na té studené podlaze. V celém bytě bylo ticho, až na hlasitou televizi. "Fajn, je pryč..."oddychla si a zvedla se. V síni si oblékla bundu, popadla klíče a tiše zmizela za dveřmi. Venku se právě stmívalo. Došla do parku a posadila se na svou oblíbenou lavičku. Zírala nepřítomne na zelené listí stromu, které zlátlo pod paprsky loučícího se slunce. Oči měla přimhouřené a nohy si krčila až k bradě. Někdo si k ní přisedl. "Kris? Jsi to ty?" zeptal se. Ani neotevřela oči. Zůstávala tiše. "Trucuješ nebo co? Nebo se se mnou od pátku pořád ještě nebavíš?" Můžu to nějak odčinit?" naléhala osoba. Kris se přece jen otočila na něj. "Ahoj"...hlesla. Nechápavě na ní zíral. "Kris?" "No, Tome?" "Ale nic, " odvětil a zadíval se před sebe jako ona. "Jak Ti to mám opdustit? Doufala jsem,že aspoň Ty se mě zastaneš. Proč jsi mě mu nechal na pospas?" do očí jí vyhrkly slzy. "Bál jsem se. Nechtěl jsem se do toho motat" řekl provinile. "No jasně bál jsi se ho? Myslela jsem,že nejseš takovej srab. Josef ...chm...copak by ti mohl provést? Na tebe nemá asi v ničem, "poučovala ho. "Jasně" odsekl. "Vůbec na mě nemá, hahá! Má na... prostě má" zarazil se. "Má na co? Proč myslíš,že má? Přebral ti snad holku?" neubránila se svému cynickému úsměvu. Dokázala být hodně krutá. "A není to jedno?" odsekl. Po chvíli vstal. "Jdeš domů?" zeptala se ho. "Jo" otočil se. Naposledy se po ní podíval a pak odešel. Osiřela.
Věděla že je pozdě a musela se vrátit. Málem to nestihla, našla doma rodiče chystajícíc se volat policii. Vrhli se na ní. "Proč nám to děláš?" zeptali se svorně. "A co? Co vám zase dělám?" zeptala s nadhledem. "Holčičko.."zavrčel její táta. "tohle si odvykni." "Tati"vzdychla a spustila. "Co ti chybí? Co dělám blbě? Učím se, nechodím za školu, snažím se Vás dobře reprezentovat, dělám vše proto abych byla slušná ani nemám kluka. KDyž chci trochu svobody, je to moc? " Udeřila na city. "Zlatíčko..."ztišil hlas tatínek. "Ty víš, jak moc tě milujeme...A chceme ti dát svobodu,ale musíme aspoň vědět co s tebou je." "No dobře, příště se vám ozvu" sklopila hlavu. "Jdu spát,dobrou." dodala a políbila oba na čelo a odešla do pokoje.
Tom zatím ležel doma ve své posteli. "Co mám udělat?" ptal se sám sebe. "Měl jsem jí to říct" uvažoval dál nahlas. "Zítra jí napíšu!" rozhodl se a nedočkavě usnul neklidným spánkem. Zdálo se mu to,o čem Kris přemýšlela ve hřejivé tmě svého pokoje....Zradil mě. Zase. Myšlenky jí proudily hlavou a každá, kterou si uvědomila jí bodla jako jehla. Cítila se opuštěně a hlavou jí zmítaly všechny ty trapasy a odmítnutí.Že já si nedám pokoj...ušklíbla se sama sobě. Vzpomněla si zase na pátek. Viděla se, jak před ním stojí. Díval se jí do očí. Sebrala všechno odhodlání a vzala ho kolem ramen. zmrazil ji pohledem a lehce odstrčil. I teď jí při té vzpomínce zalila vlna horka. Odvrátila svou zrudlou tvář a měla se k odchodu. Tomáš neudělal nic. Díval se za ní. Probudil se splavený potem. Viděl jeho výsměšný váraz, zhnoucí oči jak se za ní díval. Já blbec...nadával si v duchu. Po chvíli znovu usnul.
Ráno se probudila do podmračeného dne. Mmm, bezva, pomyslela si, když uviděla mraky. Nasnídala se koláče od včera, dopsala domácí úkol a rodičům, kteří byli někdy na obědě, nechala na stole vzkaz - šla jsem si sednout na svou lavičku. zatímco seděla v tureckém sedu a četla si ve své oblíbené knize, doma na stole jí jako smyslů zbavený vyzváněl mobil. Sakra kde je?! panikařil Tomáš. Hlavou mu prolétla spásná myšlenka-park. Oblékl si mikinu a vyrazil, neměl to daleko. Celou cestu zběsile běžel.
Mezitím si ke Kris přisedl cizí kluk. Měl temný úsměv a vyholené vlasy. Kris se z něj dělalo špatně a srdce měla až v hrudi sevřené strachy. Nech mě být, prosím... naříkala v duchu. Chvíli do ní jenom hučel poté se jí dotkl a ona se otřásla odporem a strachy."Snad se mě nebojíš?" rozesmál se kluk. Z pusy mu táhl smrad jak z žumpy a Kris si vzpoměla snad na všechny druhy alkoholu co zná. Znovu se otřásla. Kluk jí chytil pevně za paži, přitáhl si ji k sobě a začal ji osahávat. Kris stekla po tváři slza. "Maličká..."cedil mezi zuby a začal jí líbat na krk. "Nech mě"žadonila a snažila se odstrčit. Zrůda jí však držela moc pevně. "Seš stejná kurva jako všechny... a ještě k tomu jsi fakt kus" zasmál se zase. Chlípník jí sundal tričko. Rozepnul jí kalhoty. Marně se bránila a škrábala ho. Akorát ji zatáhl za vlasy a udeřil ji. Rozepl si kalhoty a strčil jí hlavu do svého r....... Odmítala jen pootevřít ústa. "Nech jí ty hovado!" Vyskočila na nohy, po paměti si zapnula zip a knoflík riflí a zadívala se na útočníka. Ale to je... Prolétlo jí hlavou.
Holohlavý prasák zatím držel Tomáš za límec a mlátil ho pěstmi hlava nehlava. Zalitovala,že u sebe nenosí telefon,ale okamžitě myšlenku zapudila. Není čas. Rozhlédla se kolem sebe a nakonec po útočníkovi zoufale skočila. Vrhla se mu na záda, rukou ho vzala pevně pod krkem a hryzla ho do ramene. Do úst jí vytryskla krev. Násilník sebou začal mrskat a snažil se jí shofit ze zad. Tomáš se svezl v bezvědomí na zem. Do hajzlu, pomyslela si Kris.
"Héj, co se to tam děje?" zastavil se na cestičce asi 50 metrů od místa souboje pán. Zadíval se na ně a pořádně zařval "Pust ji", když zjistil,že onen chlápek nebohou dívku ze zad konečně shodil a vrhnul se na ni na zem. Na křk zvedl hlavu. Můž ho shodil z dívky. Ta se vrhla k Tomášovi, který stále nenabyl vědomí. Zbývá tak minuta a půl..uvědomila si. Boje mezitím ustal, vyčerpaný násilník ležel na zemi a neznámý mu držel ruce za zády. Druhou rukou svíral mobil a volal záchranku. Kris se naklonila k Tomovi, rozevřela mu ústa a vdýchla mu životodárný vzduch. Rukama mu puplovala srdce, jak nejlépe dokázala, jak jí to tolikrát ukazovali ve škole. Tom otevřel oči ve chvíli, kdy ho záchranáři nakládaly na nosítka. Kris sedla do sanity vedle něho. Měl zavřené oči, ztěžka dýchal a doktoři ho drželi na přístrojích.
Ke Kris příběhl vysoký mladík v doktorském plášti. Oči jí žhnuly, když ho spalovala nešťastným pohledem. "Doktore?", zeptala se podezíravě, když nic neříkal. Ještě ch íli mlčel a pak se konečně uvolnil mluvit. "Vypadá to,že přežije,ale utrpěl těžká zranění hlavy a po těle má mnoho pohmožděnin.."pravil vážně. "Co to znemaná? Nestihla jsem ho probrat k vědomí?" Má poškozený mozek nebo nervové centrum? Co se děje, že máte výraz člověke, který musí někomu oznámit,že umřel jeho blízký?" naléhala. "Bude to dlouho. Bude navštěvovat terapie a rehabilitaci. Jeho stav je vážný, ačkoliv ho "pouze" zmládil nějaký mladý násilník" ujasnil. "Hlavní je,že žije..."natahovala moldánky Kris.
"Emmm kde to jsem?" pootevřel oči a zeptal se rozpraskanými vyschlými rty. Na židli vedle něho seděla Kris a držela ho za ruku. Usmál se na ní. "Promineš mi to " poprosil. "Co?" vyhrkla Kris a oči se jí zalili slzami. "Ššš nebreč Kris" utěšoval ji. Po chvilce se vzpamatovala. "Ty musíš odpustit mě, že jsem na Tebe byla hnusná. To že jsi se mě nezastal před Josefem jsi teď milionkrát odčinil a hodně zaplatil. Odpust mi vše, co jsem ti zlého řekla" omlouvala se donekonečna. "Největší omluvou je to,že jsi tu se mnou.." kývnul ji,aby se přisunula. Díval se jí do očí. Udělej to...letělo mu hlavou a prosebně se na ní díval. Sklonila se a dala mu polibek. První polibek ve svém životě.