Vrchovany
Plánem pro Medyho bylo ujet soutěž stupně „S“ na 90km. Aby mohl dostat mezinárodní licenci.
Kobylka byla natěšená na soutěž stupně „Z“.
Po velkých nervech kvůli wranglerům které jsme nakonec neměli, jsme v pátek okolo druhé vyrazili ze Zbraslavi. Jeli jsme jen my čtyři a cesta byla až na tu délku a tomu poplatnou dobu strávenou v autě příjemná, i když unavující. Bohužel, po dálnici ani Prahou se s koníkama nedá nijak výrazně prosvištět a tak jsme na místo konání vzdálené necelých 300km dorazili až po sedmé hodině.
Vyložili jsme děcka a utíkali na veteriny, jelikož do půl hodiny se měla konat a rozprava a v prostorách veterin se začalo pomalu smrákat. Kobylka i Medy prošli bez jakýchkoli potíží. Mezitím nám holky (Eliška s Evou a Ditou) postavily ohrádku, takže jsme hned mohli dát koníky do mobilního „dostihového“ domečku a nechat je si odpočinout po náročné cestě a nabrat síly na další den.
Na poradě nic nového, nebo zásadního řečeno nebylo, snad jen, že podklad je tvrdý a plný kamení a kořenů, takže se nedá jet moc rychle. Během rozpravy jsem se domluvila s Vlastem, že by byl ochotný mi při dostihu chladit Medyho, když bude jezdit za Kájou a Sokolem, kteří pojedou stejnou vzdálenost jako já. Po pravdě mě to hodně uklidnilo, i když vidina první Medyho devadesátky mě děsila už týdny dopředu.
Po rozpravě následoval kuřecí řízek a diskuze s Evou, tak jak to bývá snad skoro na všech dostizích. Celkem brzo jsme se odebrali nachystat si pelíšek, abychom dali spánku aspoň trochu šanci. Koníci už měli večerní příděl dojedený a tak dostali na noc jen seno a vodu, já mezi tím nachystala spacáky pěkně hned vedle ohrádky, abychom na děcka viděli a mohli případné neplechy řešit hned v zárodku.
Asi po dvou hodinách spánku se ukázalo, že výběr našeho uložení byl fikaný. Medy začal honit kobylku po už tak dost malinkém výběhu a začínalo to zavánět průserem, že Pipka ohrádku protrhne. Nakonec se Medy po hlasité výtce zklidnil a mohli jsme pokračovat ve spánku/nespánku dál. Okolo čtvrté hodiny jsem nachystala krmení a Medy i Kobylka dostali snídani. Šla jsem se trošku projít, když jsem uslyšela nějaké kroky dál na louce kde jsme se nacházeli a po chvíli se ke mně připojila cizí kobylka. Nevím, jak dlouhou to bylo, co ze své ohrádky utekla, ale evidentně byla moc ráda, že našla někoho vzhůru. Nakonec se ubydlela vedle mě a krásně spokojeně odpočívala. Když se začalo rozednívat a konečně jsem uviděla prázdnou ohrádku, zavedla jsem do ní onu zatoulanou kobylku.
Medy měl start v 7:00 a tak jsme před půl sedmou začali sedlat. Kamča mi pomohl a tak jsem po půl vyrazila od ohrádek k prostoru před startem. Cestou Medy začal jako vždy dělat trošku divadélko a stavěl se na zadní a hrál na velkýho hřebčáka. Po pár minutách se uklidnil a během rozpohybování před startem se pak nosil jako řádně napapaný koník, co se na těch 90km opravdu těší.
Na startu soutěže „S“ se objevilo 7 koní. Po prvních kilometrech po startu se od nás odpojila Marina se svou Tanečnicí a odtancovaly někam daleko dopředu. My se drželi v hloučku s T. Kucharskou a A. Hrdinou, Kájou, Sokolem a Z. Hradeckou.
Kája měla trošku problémy s ovládáním a hlavně bržděním Karsena v nepříjemných úsecích z kopce, protože to na trávě zalité rosou opravdu klouzalo. Jinak si myslím, že první etapa byla bez výrazných problémů a po rychlém vstupu do veteriny jsme se v povinné přestávce připravovali na další etapu.
Do druhé etapy jsme vyrazili sami a první 1,5 km jsme stíhali Káju s Hrdinem a poté pokračovali s nimi. Asi na 10. Km se Hrdina odpojil a předjel nás a já dál jela s Kájou, která už svůj problém s Karsenem zvládla, a tak to byla pohodová jízda. Před koncem druhého kola nás ještě dojel Sokol s Leknínem a všechny tři dvojice jsme společně dorazili do cíle druhého kola.
Ve třetí etapě už začínalo být znát, že jedem delší dostih než je zvykem. Káju bolely šlapky na nohách od třmenů a chvilemi se myslím opravdu trápila, ale bohužel z vlastní zkušenosti vím, že když na tuhle bolest přijde, jediná pomoc je nechat nohy odpočinout. A tak jsme třetí etapu jeli dolů kopcem krokem, aby si Kája mohla šetřit nožky, takže to byla asi nejpomalejší etapa ze všech. V přestávce po třetí etapě jsem se dověděla, že dál pokračují už jen čtyři koně. Hrdina, Kucharská a bohužel i Kája byli eliminováni a tak Medy do čtvrtého kola vyrážel sám.
Protože Kája už dál nepokračovala a Petr byl daleko za námi, Kamil s Evou, kteří jeli dopoledne jen „Z“ mi v poslední etapě dělali chlazení. Medy šel celé poslední kolo svým středním klusem, chvilkami se tvářil víc unaveně, to jsem byla hnací motor já, a když se karta vyměnila a já byla unavená, šéfoval si tempo Medy sám. Těsně před cílem byl na trase prudký stoupák, po kterém následovala rovinka do cíle. Medy stoupák vyletěl, jakoby se nechumelilo a na rovince jsem měla co dělat abych ho uklidnila do pomalého klusu. Nakonec cílem prošel elegantně svým svižným klusem a tím zakončil svých prvních 90km.
Po posledním kole byla pro mě veterina lehkým šokem, když o chodech rozhodovala komise veterinářů. Nakonec jsem byla ujištěna, že se jedná o běžnou praxi při dostihu delším 80km. Medy veterinou bez problému prošel a tím pro nás naše první 90 skončila. Já byla neskutečně unavená, bolavá, ale šťastná, že jsme to s Medym dokázali.
Jinak Kamil s kobylkou vyrazili na svůj dostih v 9:00 hod. Bylo to jejich už druhé „Z“ a tak jeli jako mazáci s Evou, která jela na Charlotě. Po prvním kole měl Kamil pocit, že to s kobylkou trochu přestřelili a stejný pocit měli i veterináři a tak si Pipku vyžádali na Recheck. Nakonec kobylka prošla a mohla pokračovat v soutěži. Druhé kolo jeli už rozumněji, a tak do cíle dorazili ve zdraví a pořádku na svém zatím nejlepším čtvrtém místě. Eva s Charlotou dokončili jako třetí.
Během dostihů se jak kobylce tak Medymu podařilo ztratit podkovu, takže o to byla přestávka u kobylky po prvním kole a u Medyho po druhém kole náročnější. Naštěstí pořadatel byl velmi zručný a přikování jedné podkůvky trvalo jen chvilinku.
Takže na dekorování to vypadalo následovně: Kamil + Kobylka v „Z“ byli čtvrtí, Eva + Charlota třetí a Já + Medy jsme obsadili druhé místo. Cením si tohoto umístění o to víc, protože soutěž „S“ dokončili jen dva koně, Medy a Tanečnice.
Na cestu domů jsme vyrazili po sedmé hodině a do Zbraslavi dorazili okolo jedné v noci. Kamil byl užásný a po tak náročném dni zvládl řízení a dopravil nás všechny ve zdraví zpět.
S odstupem času můžu konstatovat, že to byl Medyho zatím nenáročnější dostih a k mé radosti ho přešel opravdu s grácií a hlavně ve zdraví. Jsem na něj pyšná, stejně jako na Pipku, která se pomalinku dostává do formy a jiného koňského světa.